Karamazovi

Český film si stojí dlouhodobě špatně a jeho vyhlídky nejsou růžové. Programově se mu spíš vyhýbám, abych předešel zklamání. Ale abych nebyl obviňován z nedostatku vlastenectví, snažil jsem se vybrat titul, kterému bych mohl nadělit vysoké hodnocení. Karamazovi tu podmínku splnili, i když na rovinu říkám, že hvězdičky sklízí spíš klasik Dostojevskij a herci Dejvického divadla než režisér a scénárista. Aktualizace Dostojevského, promítnutí jeho filozofie do dnešní doby prostřednictvím rodinné tragédie polského dělníka se příliš nepovedla, respektive šla mimo okruh otázek, které nastolil ve své divadelní hře. Kupříkladu Bolku Polívkovi se téma dominance a podřízenosti v Šaškovi a královně povedlo promítnout napříč epochami úspěšněji. Pokud jde o herce - a o ty jde v Karamazových především - jsou spolehlivou oporou projektu a v případě téhle herecké generace jen zamrzí, jak omezený prostor jim současná česká kinematografie nabízí. Úspěšní herci z 1. republiky nebo ze znárodněné kinematografie dokázali ve své filmografii obsáhnout stovky titulů, často s pozoruhodným diváckým a kritickým ohlasem. O tom si představitelé Karamazových dneska jen mohou nechat zdát... Celkový dojem: 90 %. (13.02.2013)

Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? (22.11.2008)

Scénář: Petr Zelenka .. Excelentní evropský film. Chytře pojatá adaptace, famózní herecké výkony, výtečný mončičák. Klasická látka, silná již ze své podstaty, dostala maximálně působivou formu. Pro milovníky divadla, filmového experimentu, Karamazovi. ___ Český film roku 2008! (29.04.2008)

Divadlo, film, realita... zkuste je přesvědčivě v tomto snímku od sebe oddělit - nebo ještě lépe. zkuste je oddělit v životě. Ve vašem každodenim životě.. u koho z nás se realita neprolíná s předstíráním... kdo z nás někdy nenasadí masku a nehraje divadlo... A vůbec. Dokážete o sobě s jistotou říct, kdy u vás končí divadlo a maska je sejmuta? Já ne.. hrajeme své životy a jestli zrovna roli životní nebo pro okamžik tu výhodnou neurčuje to, zda to realita je nebo není ... koukněte se někdy do zrcadla a zkuste říct, jestli se opravdu znáte.. jeslti to jak jednáte není jenom divadlo aktuálního dne. Jestli ty směšný papírky ve vaší peněžence jsou opravdu ty cenné peníze, symbol moci a nebo jenom nastříhané kousky papíru... Jestli ty dokumenty, které tak pečlivě střežíte, jsou opravdu Dokumenty nebo igelitka s odpadem. Jestli vaše osobní sídlo Karamazových je krásný dům nebo zašlá slévárna... každá věc hraje svou soukromou roli... každý z nás žije své vlastní divadlo... A představení musí pokračovat. Musí! Dokuď nespadne opona... (14.12.2008)

Nejvíce mi asi vadilo přenesení hry do reálií (a z toho vyplývající prolínání rovin hry a skutečnosti), přestože je to vlastně jediná invence, kterou si Zelenka může přičíst jako svou zásluhu. To proto, že ve výsledku není vidět ani moc ze hry samotné (chybí mnoho podstatných scén ze Schormova originálu) a ani ze skutečnosti (výčitka dělníka z továrny kvůli smrti jeho syna). Navzájem si obě dvě strany berou prostor a scény pak v celku nepůsobí tak zásadně, jak by mohly (spoiler: například sebevražda dělníka na konci filmu vyzní tak nějak do ztracena a přitom by měla takový potenciál... konec spoileru). Pochvalu si ale film zaslouží to, jak dokázal Zelenka dynamicky nasnímat hereckou akci a dát jí náboj (stejně jako využití hloubky záběru). Karamazovi jsou silní spíš v jednotlivostech než v celku (za to tedy strhávám tu hvězdičku, přestože je to dobrý film - natož v českém kontextu), protože z výsledku není cítit ta osudovost a beznaděj, která k bratrům Karamazovým prostě patří... (22.12.2008)