Bratři Karamazovi
Braťja Karamazovy
The Karamazov Brothers
Hudba:
Isaak ŠvarcObsahy(1)
Vztah tří bratří k osudu, lásce a Bohu v psychologickém dramatu podle románu F. M. Dostojevského. Náročný Dostojevského román nebyl do filmové řeči adaptován mnohokrát: kromě filmu Richarda Brookse z roku 1958 a několika seriálových zpracování stojí za zmínku nápadité zcizovací uchopení příběhu, které natočil v roce 2008 český režisér Petr Zelenka pod názvem Karamazovi. Třídílná sovětská adaptace z roku 1969 se vyznačuje minimálním výskytem filmařských „ozdob": v centru pozornosti zůstává Dostojevského text, interpretovaný herci v takřka divadelním podání. Režisér Ivan Pyrjev měl již na kontě mimo jiné filmové zpracování Dostojevského Idiota a Bílých nocí. Bratři Karamazovi se měli stát jeho posledním dílem: v průběhu natáčení zemřel, pod posledním dílem jsou tak jako režiséři podepsáni představitelé hlavních rolí Kirill Lavrov a Michail Uljanov. Film uvádíme s původním dabingem v režii K. M. Walló. (Česká televize)
(viac)Recenzie (14)
Na plných 5* by sa muselo trochu ubrať na teatrálnosti a vymeniť niektoré herečky, ale všetko nahradzuje geniálna posledná hodinka, kde to naplno roztočí Kirill Lavrov a nemôžete odtrhnúť od obrazovky oči. Výborné spracovanie Dostojevského opusu zo "slávnej trilógie" (Idiot, Bratia Karamazovovci, Zločin a Trest). Rusi jednoducho vedia. ()
Skvelé mužské herecké výkony, no dejovo menej pútavé, než dielo samotné. Hoci Dostojevskij sa naozaj zameriava vo svojom diele na polemiku ateizmu a religiozity, ruskí tvorcovia túto tému až príliš nahustili, aby sa strácala ostatné dejové línie. Ženské postavy sa mi vôbec nepáčili, boli málo výrazné a nie veľmi verné predlohe. ()
Ve filmu je většina pasáží vypuštěna či komprimována, s tím i řada dalších postav. Celkově jde o velmi povedenou a v řadě podobných pokusů vzácně věrnou adaptační zkratku, exponující ústřední tragédie rodiny Karamazových. Koho román nadchl, uvítal by plnohodnotný miniseriál, jelikož se k tomu přímo nabízí zde vynechané pasáže Ivanových delikátních filosofických promluv k Aljošovi, jmenovitě třeba výčet z alba tragických fakt nebo schillerovská (Don Carlos) inspirace Velký inkvizitor, i jeho dialogu s halucinací, scéna Dmitrijova ve vězení či řeči obžaloby a obhajoby u soudu, hlubší záběry do ve filmu jen naznačených příběhů Rakitina, Smerďakova, Grušeňky, nakonec ony nádherné a románu autorsky dominující Aljošovy rozmluvy s dětmi. Něco je i pozměněno, aby se dosáhlo neškodné zkratky; například během přechodu do scény v hospodě, kam vlastní předloha posílá Aljošu s Ivanem jinak než bezprostředně po návštěvě Kateřiny Ivanovny. Postavy jsou ztvárněny přesně, byť se vyprávění přirozeně vyhýbá důkladnému výkladu genese těchto charakterů v minulosti, která je proto leckde jen napovězena, nutno ale po přečtení předlohy uznat, že dostatečně produktivně. Nicméně zkratkovost je jistě citelná ještě bez zkušenosti s předlohou a i výtku o nepřesvědčivosti některých hereckých momentů mohu uznat. Srovnáván s knihou, nemohl by snímek sklidit absolutní hodnocení, ale s ohledem na to, co takový respekt ke klasice znamená v odvětví sázejícím spíše na efekt audiovizuální, musím mu je nakonec přiznat. ()
Oscar 1 nominace : Cizojazyčný film ()
Rád jsem si připomněl skvělou knižní předlohu. A opravdu snímek vypadá jako by jí z oka vypadl a snažil se do filmové podoby z ní přenést co nejvíce. Problém jsem měl s chováním postav, které na mě občas působilo až příliš výrazně a křiklavě. Poslední část však všechno zachraňuje a s klidným svědomím můžu dát čtyři hvězdy a i nadále být potěšen ze sovětských velkofilmů. ()
Reklama