The Brothers Karamazov
Réžia:
Richard BrooksKamera:
John AltonHudba:
Bronislau KaperHrajú:
Yul Brynner, Maria Schell, Claire Bloom, Lee J. Cobb, Albert Salmi, William Shatner, Richard Basehart, Judith Evelyn, Harry Townes, Simon Oakland, Mel Welles (viac)Obsahy(1)
V rodině Karamazových se začíná schylovat k tragédii. Starý Karamazov, sám sukničkář, opilec a prostopášník, už dále nehodlá financovat bujaré večírky a nezřízené rozhazování věčně zadluženého a ve všech směrech na dobře zařízený život navyklého Dmitrije, důstojníka carské armády a také svého nejstaršího syna. Ten otce hluboce nenávidí, viní ho, že si po smrti matky neprávem přivlastnil jejich rodinné dědictví, ze kterého nechce žádnému ze tří synů dát ani rubl. Napětí vrcholí, když nezodpovědný Dmitrij odmítne dovést před oltář svou snoubenku Katyu a místo toho se zamiluje do Grushenky, otcovy příležitostné milenky. Bohatá Katya takovou zradu těžce nese, i když si je vědoma, že Dmitrij ji poslední dobou jen finančně využíval, přeci jen ho pořád ještě miluje. To Grushenka si z náhlého citového vzplanutí druhého Karamazova nic nedělá a nebezpečně si zahrává na obě strany. Dmitrij před svědky přísahá, že otce zabije… (dopitak)
(viac)Recenzie (14)
Veľmi silné spracovanie, čo do zobrazenia prostredia. Američania dokázali ruský duch mesta vyfarbiť možno lepšie než by to urobili Rusi samotní. Na rozdiel od verzie z roku 1969 tu sú všetci herci výborne obsadení, ale vyhrávajú ženské postavy. Maria Schell je neuveriteľne verným zobrazením Grushenky. Yul Brynner zas úplne vystihol charakter Dimitrija, trochu mi však vadila jeho vizáž. Ten plešatý look (čo nie je samozrejme Brynnerova vina) nebol vôbec vhodný. ()
Román jsem nečetl. Do filmu se toho jistě mnoho nevešlo, a věřím, že lepší atmosféru carského ruska konce 19. století by dovedli vytvořit ruští filmaři, přestože Brooksův příspěvek světové kinematografii má v ní své pevné místo. Brynner je opravdu dominantní postavou, herecky se však řadí spíše do průměru a jeho herecká síla tkví v jeho vizáži, bělostných pohledech a především dokonalému svícení (skvělá práce světla a stínu, zdůrazňující Brynnerův pronikavý pohled). Herecky dominuje starý Karamazov, za kterého Lee J. Cobb možná toho Oscara dostat mohl. Maria Schell jako osudová žena Grushenka má něco do sebe, rozhodně je výraznější tváří než Katya Claire Bloom. Dostojevského román si asi nepřečtu, ale po Zelenkově přihlouplém továrním úletu je to pro mě konečně setkání s velkým dílem. Mám ještě v plánu pokusit se sehnat (hlavně titulky!) ruskou adaptaci z roku 1969 (232 minut!). ()
Předlohu k filmu jsem ještě nečetla, ale z doslechu jsem příběh bratrů Karamazů znala. Musím říct, že jsem od toho mnoho nečekala a vlastně to splnilo mé očekávání. Pro mě je to průměrné drama, které není ani dobré ani špatné. Velkou nevýhodou je délka filmu, pak se mi zdál už vážně zdlouhavý, ale herecké výkony jsou skvělé. ()
Na tenhle film, jsem zíral jako puk. Ani by mě nenapadlo, že je možno takhle zpracovat Dostojevského. Jeho ducha, který je v jeho knihách přítomen. Jistěže netřeba opakovat, že román a film, to jsou dvě odlišné kategorie. A film odpovídá spíše delší povídce, než románu. A zde románu přímo gigantickému, co se rozměrů, i myšlenek týče. O základní linii vyprávění, která je ve filmu zobrazena, ta je druhořadější, než střet názorů, které kniha obsahuje. Nejkomičtější mi přišli herci, kteří i když hrají vážně, tak nejsou to prostě Rusové, a jejich herecká škola té doby, ale Usamani, kteří vycházejí ze zcela jiné filmařské i literární školy. A právě to je na celkovém dojmu z filmu hodně znát. ()
Vyčítať tejto zosekanej verzii akékoľvek zjednodušovanie, obmedzenosť a expresívnu svojbytnosť v zvláštnu a časom rozpadávajúcu sa kazajku udalostí je vlastne bezpredmetné. Dovolím si dokonca tvrdiť, že atmosférou s relatívne nízkym rozpočtom, zanietenosťou a americkou optikou sú títo Bratia Karamazovovci celkom vydarení, oceniť treba aj to, že sa dej nesústredil len na súdne líčenie a spôsoby úkladu vraždy, ale celoplošne. Yul Brynner ako Dmitrij, Lee J. Cobb ako otec Fjodor a možno ešte postava hrajúca Kaťu sú navyše výborní, sálajú z nich (v náznakoch ako tak) tie typické dostojevského črty, ale časom sa Brooksova réžia začne vinou rýchlo opísaných knižných opisov postáv rozsypávať popod prsty. Nevadí. A na margo samotnej knihy - tá je samozrejme neopakovateľná, niečo tak nádherné nejde ani napísať... ()
Reklama