DorianGreene

Škoda. Potenciál to mělo. Atmosféra Koločavy, silné téma, herci z Divadla Husa Na Provázku, Jihočeská filharmonie. Režisér Vladimír Morávek měl určitě spousty záběrů, ze kterých mohl vzniknout zajímavý film na motivy Balady pro banditu. Bohužel je z toho jen střihová slátanina, která by neobstála ani v éře nové vlny v polovině 60. let 20. století natož pak v roce 2022.

Ten film má jeden hlavní problém. Jmenuje se JAN ŽIŽKA. Kdyby mu dal Petr Jákl název třeba Psanci, jak původně zamýšlel, mohl si ušetřit spoustu starostí a současných mnohdy zbytečně negativních kritik. Podle mého názoru je to hodně dobrý film. Akční historická mlátička s vynikající atmosférou. Tečka. Jako historik můžu mít tisíc výhrad k ději, nepřesnostem k bitvám, oblečení, historickým postavám atd. Ale je to umělecká licence inspirovaná skutečnými událostmi. To jste taky všichni řešili u Gladiátora každou scénu a odepsali jeden z nejlepších filmů svého žánru proto, že na konci Russel Crowe zabije v aréně císaře Commoda? Petr Jákl si nezaslouží hejty, které se na něj teď valí od kritiků, ale i od lidí, kteří na filmu ani nebyli a říkají, že „známej na tom byl a říkal, že je to hrozný. Tak proč bych na to chodil.“ Jděte do kina, podpořte svůj sál a udělejte si názor sami. Petr Jákl má můj obdiv za to, že dokázal dotáhnout do finále svůj vysněný projekt, sehnal na to obrovské peníze, obsadil vedle Karla Rodena takové hvězdy, jako je Michael Caine, Til Schweiger a Ben Foster, představil reálnou syrovou středověkou atmosféru, celému světu ukazuje v záběrech naši přírodu, hrady a památky a část diváků třeba ponoukne, aby si o éře husitství oživili svoje znalosti a načetli další zajímavosti. A to není málo.

Jsem rád, že jsem si nechal hodnocení až po druhém zhlédnutí filmu. Poprvé jsem byl jako většina diváků naprosto unešený a úplně jsem zapomněl na okamžiky, které mě během první projekce snímku trochu znejistěly, ale závěrečný koncert na Live Aid vše přebil. Musím uznat, že je to zřejmě nejlépe natočená koncertní scéna v historii kinematografie. Na druhou projekci jsem vzal tátu a strašně jsem se těšil. Jaké pak bylo moje rozčarování, když jsem se v půlce přistihl, že už se trochu nudím a netrpělivě čekám na závěrečný Live Aid. Při dojemné scéně v dešti už jsem fakt skřípal zubama. Uvědomil jsem si, že obrovská slabina tohoto filmu je ve scénách, kde nefiguruje v hlavní roli hudba, přesně jak to vystihla kritizovaná Mirka Spáčilová ve své recenzi. Dokud se řeší kapela, vznik písní, koncerty, je to bomba, ale jakmile se film mění v drama, začne to být slabší. Hudba Queen je ale natolik silná, že to dokáže přebít. Všichni včetně mě všem vyprávějí o tom, jak na konci mají husí kůži a slzy v očích při Live Aid. Ale podobný pocit mám pokaždé, když si pustím Live at Wembley, Budapest, Rio, Hammermith, Bowl… Je to hlavně o genialitě muzikantů, pódiové show a mimořádných písní. O kombinaci, která nemá kromě Beatles v dějinách populární hudby obdoby. Ale to nic nemění na tom, že film je to i tak skvělý. I přes nespočet chyb z historie kapely, kde si tvůrci potřebovali pomoct s tím, aby děj lépe odsejpal. Jen zkrátka trochu ubírám ze svého prvotního absolutního nadšení. Třetí místo v žebříčku na ČSFD je úlet, myslím, že za pár měsíců bude vše jinak...