Příští rok ve stejnou dobu
Same Time, Next Year
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (187)
Originální námět s vyšperkovanými dialogy a sehraným hereckým duem je cítit divadelním oparem. Nevěra tu byla vždy a všude, a nic na tom nemění ani fakt, že tihle dva z přímořského hotýlku jsou zadaní, se závazky a dobře situovaní. Volnomyšlenkářská ona mění účesy i názory, staromódní on maximálně tak kravaty, oba nicméně za dlouhá léta přecházejí z pobláznění ke zralosti. Kouzlo to má, ale nějaké příjemné šimrání jsem postrádal. Bohužel. ()
Nádherný film, který by dojal snad i kus kamene. Alan Alda a Ellen Burstyn jsou jedni z nejsympatičtějších nevěrníků, jaké filmové plátno spatřilo (v téhle vybrané zahýbací společnosti jsou třeba Jack Lemmon a Shirley MacLaine z Bytu nebo George Segal a Glenda Jackson v Na úrovni), a divák má vážně pocit, že celou tu dobu strávil s nimi. ()
Film, který je dojemný a působivý díky silnému scénáři. Roztomilé shrnutí amerického dění v průběhu 25 let. ()
Nádherný film. Možno až prílš divádelné (z pochopiteľných dôvodov) ale všetko valcuje ten krásny príbeh, úžasná herecká dvojica a veľmi pekná hudba. 9/10 ()
Velice povedený snímek na příjemnou zábavu. Je zajímavé sledovat proměny hlavních hrdinů v čase. A to jak po vnější tak po vnitřní stránce své osobnosti. Ellen Burstyn předvedla svou extratřídu a v mých očích se nejen vyrovnala skvělému Alanu Aldovi. Chvílemi mi přišly některé rozhovory trošku trapnější. V jedné historce se podařilo propašovat "Močení na koberec" s kterým má bohaté zkušenosti právě Burstyn z Exorcisty. Ale to je jen taková perlička. ()
Podařený komorní snímek pro dva skvělé herce, který se po převážnou většinu času odehrává pouze v malé pronajaté chatce a v pravidelných časových skocích, přičemž krátká setkání dvou milenců dokáží prozradit takřka vše z jejich životů, jež divák explicitně vůbec neuvidí. Některé dialogy a scény jsou opravdu vynikající, tenhle nenápadný a prakticky neznámý film mě proto moc potěšil. ()
Výborně napsaná komediální konverzačka s vynikajícím Alanem Aldou. Nic víc, nic míň. ()
Dva herci, jeden pokoj, několik málo dolarů, silný scénář a když se to umí, vznikne krásný film. ()
Tenhle film je ve své podstatě strašně smutný a morálně špatný (nedivím se, že nebyl přijat 2x dobře), ale stejně se u něj nejde nedojmout. Klidně si přidejte hvězdu za originalitu a za hlavní dvojici, která se mění v závislosti na turbulentním dění v Americe ve druhé polovině 20. století. Občas sympaticky, občas nesympaticky. A abych nezapomněla, "The Last Time I Felt Like This" je opravdu překrásná píseň, viz oscarová nominace. ()
Romantická komorná drámička, ktorá stojí predovšetkým na dialógoch týkajúcich sa rodiny, opačného pohlavia, detí, ale dotkli sa aj rôznych spoločensko-sociálnych tém. Priestorovo síce chudobný film (väčšina deja sa odohráva v jednej izbe), ale zato myšlienkovo veľmi bohatý. Veľmi sa mi páčilo aj štrukturovanie a výstavba dejovej linky, ktorá bola šikovne obrazovo chronologicky vymyslená. A v neposlednom rade tu bol skvelý Alan Alda, ktorému patrí pomyslená hlavná cena a vavrínový veniec, bol jednoducho geniálny. 80/100 ()
Pokiaľ jedno leto v Nebožtíkoch prajúcim láske niekomu pripadalo málo, tak tu má hneď rokov vyše dvadsať. Ide o to isté, len k budúcemu roku v rovnakom čase si pridajte aj jedno a to isté miesto, tu sa vážne nikam inam nechodí, ale výhľad na more je pekný, aj ten útes. Čiže adaptácia divadelnej hry ako vyšitá, stojaca na nepretržitých dialógoch a výkonoch oboch sympatických hercov. Cítiť tu aj Bergmana, len vzťahy nie sú až tak vyhrotené. Riadmi tu taktiež nikto hádzať nebude. 70% ()
Divadelní hra se tady rozhodně nezapře. Celý film stojí především na vynikajícím scénáří, který se snaží ukázat své postavy ze všech možných úhlů a jejich vývoj během několika desetiletí. Zároveň je i dojemný a zábavný. Scénář by ale nefungoval bez úžasných výkonů Alana Aldy a Ellen Burstyn. Malý film, který bez potíží obstál zubu času. ()
Obrovské sklamanie! Film som videl pred dvadsiatimi rokmi a podľa spomienok som mu dal štyri hviezdičky. Jeho názov i samotný nápad mi boli viac ako sympatické a podrobnosti som si už nepamätal. Pri dnešnej projekcii som nevychádzal z údivu. V komentároch sú všeobecne chválené herecké výkony a nádherná hudba. Bohužiaľ! Už v seriáli M.A.S.H. som si všimol občasnú kŕčovitosť a teatrálnosť prejavu Alana Aldu, ale čo sa tam bez problémov stratilo v dave, tu vystúpilo do popredia. A paradoxne to boli najmä herecké výkony, ktoré mi sprotivili tento film. Nemohla to zachrániť ani pieseň Johnnyho Mathisa, ktorý nikdy nebol mojím obľúbeným spevákom. Samotná púť časom mi pripadla schematická a odfláknutá. A neprišiel som na chuť ani dabingu Pavla Trávníčka. Tak čo mám vlastne chváliť? Schválne: páčila sa mi fotodokumentácia doby, tri hlášky a pán Chalmers, ktorý aspoň nič nepokazil. A teraz ma kameňujte. ()
Láska bez zodpovědnosti. ()
Minimalistické (prakticky divadelní) představení o dvou hercích a jejich mileneckém vztahu sledovaném období 20 let. Sledujeme jejich každoroční víkendové setkání v zapadlém hotelu, kde se oddávají nejen milostným hrátkám, ale i vtipným a jindy závažným hovorům o sexu, vztazích a plánům na společnou budoucnost. Občas pomalejší, přesto poutavé a tak nějak ze života. ()
Výborná věc! Geniální! ()
Přitažené za pačesy, křečovité a bez vtipu, tím pádem snímek nenese atributy uvedených žánrů. A taky nemám ráda Alana Aldu... a téměř ve všem ostatním se můžu podepsat pod argumenty uživatele nascendiho. ()
Upřímně, neuvěřitelně mě to celé nudilo, což jsem vážně nečekal. Navíc mě rozčiloval hudební doprovod, připadalo mi to umělé, velmi prázdné a povrchní a velmi hrané. Jestli tomu filmu křivdím, tak mě to mrzí a upřímně, druhou polovinu jsem už spíš jen proskákal, ale vyjádřil bych své pocity velmi podobně jako to udělal Subjektiv: "Horší ovšem je, jak prázdnými nádobami jsou. Milují sebe navzájem, své manžele a manželky, své děti a více v nich nic ... V šedesátých letech žijí Vietnamem a květinovým hnutím, v sedmdesátých zase feminismem ... Tohle přeci nejsou lidé, to jsou učebnicové příklady, výlisky svých časů." ... Celkový dojem: 45% ()
Líp než Josefin bych to nenapsala, tak jen potvrzuji její slova a i když nejsem až tak nostalgická, musím uznat, že jisté kouzlo dramedie má, už jen svou autentičností. Vše co v USA probíhalo s odstupem cca 40 let se valí teprve k nám s neochvějnou jistotou, tak by se dalo vyvodit, jak bychom dopadli kdybychom nebyli součástí globálního hovnocucu, tudíž jsme smeteni již dnes naprosto nepřipraveni, ochuzeni o několik článků evoluce, ale co už... Ve filmu zaznělo několik hlášek století, viz "Kdybych věděl, že přijdeš, upeču ti dort." ♫ "Chtěl jsem být míň ženatej."☺ ()
Před pár dny jsem byl velmi "Before Midnight pozitivně" naladěn a Lima zmínil v diskuzi snímek žánrově příbuzný, a to sice Same Time, Next Year. Zvědav jsem ulehl do své rakve a pustil si to. A jsem spokojen. Robert Mulligan, filmový autor mimojiné slavného To Kill a Mockingbird šel asi v roce 1977 na Brodwayi do divadla a zálibila se mu stejnojmená divadelní hra od Bernarda Sladea. Šli spolu na kafe nebo se ožrali a Slade (žeru tohle příjmení) mu napsal scénář. A o čem že to vlastně je? V roce 1951 se ušlápnutej účetní George (žeru tohle jméno) v podání Alana Aldy a v té době nehodná přívlastku Doris Ellen Burstynová potkají ve výletní chatové oblasti. George otevře Doris dveře do recepce Výletních chat a pak s ní jí v jedné místnosti. Doris má radost, že na ní George mrkl. George si k ní po chvíli přisedne a začnou na sebe otevírat pusy. Po chvíli si přesednou ke krbu a to už pomalu končí úvodní písnička a George se ráno (mírně zděšen) probouzí vedle Doris v jedné z výletních chat. Vsuvka. Omlouvám se, že to popisuju jako grotesku. Konec vsuvky. Jako správný gentleman se snaží zdrhnout, ale všimne si, že Doris je taky vzhůru a tak se s ní rozhodne pokecat. Asi se tu nějakým menším spoilerům nevyhnu, ale to je u tohoto filmu docela jedno. První překvapení vám docvakne docela brzo. S Before Sunrise - Sunset - Midnight to toho zas tak moc společnýho nemá. Čekal sem jeden dlouhej dialog pokud možno sympatickejch postav, kterej se bude odehrávat třeba v období 2-3 let, ale ono se to přátelé odehrává ve skromném časovém ohraničení 26ti let. Ještě jednou slovy. DVACET ŠEST LET! První průser je nasnadě. Není to tu vyřešené jako v jiných filmech, kdy 30 ti leté hrdiny hrají 34 let staří herci a pokud ti stejní mají hrát šedesátileté tak zakouzlí mejkap dipartment. Ellen Burstynové bylo v době natáčení 46, Hawkeymu o 4 míň. Nic proti Ellen, ale je to poznat. Koho sakra mohlo napadnout, že tohle bude ta správná herečka. Je prostě něco špatnýho na tom, že až kolem roku 1966 (příběhového) na ní mohli přestat nanášet make-up. Ellen Burstyn byla prostě krokem vedle a celej film vás to bude trochu srát. Ale to je dost možná jediná větší výtka. Pokud taky tak milujete MASH tak víte, že Alda je velkej sympaťák a tenhle film svým nenapodobitelným neurotickým způsobem tahá. Je prostě k sežrání, ať se raduje nebo vzteká. Scénář měl před sebou hodně těžkej úkol, ale popral se s tím statečně. Hrdiny poprvé vidíme v posteli v roce 1951 a místo aby sme s nimi trávili každej rok, tak pokaždé automaticky přeskočíme 5 let. Takže máte 20 minut rok 1951, 15 minut rok 1956.... Přeskakujeme pomocí zajímavejch koláží fotek, kdy v roce 51 ještě doznívá válka a v roce 1977 už vidíme na plakátu Rockyho. Tu hru sem samozřejmě neviděl, ale film mě v těch necelých dvou hodinách dokázal velmi slušně zabavit. Postavy ve filmu samozřejmě reagují na to, co se ve světě a v USA děje, takže si užijete uhlazená padesátá léta v USA, ale i padesátiletou hipízačku Ellen Burstyn, což není moc hezký pohled. No, už zase to tady nikdo nečte, takže to utnu. Dal bych asi 8/10. Musí na to být nálada. Musíte vědět, do čeho jdete. Nesmíte brát věk Burstynové moc vážně. Pak si to užijete a budete rádi, že jste tomu filmu ten čas věnovali. () (menej) (viac)