Hrozba z temnoty

Bratři Winchesterové se letos na podzim vrátili už s dvanáctou řadou, ale nedá se říci, že by seriál ztrácel dech, zraje totiž jako víno. Jasně, bratři jsou v podstatě nesmrtelní, ale žádný seriál (snad mimo v našich končinách hodně podceňované Buffy) nemá tak neskutečné množství hlášek, legendárních scén a meta epizod, které si prostě sem tam musíte pustit, jen tak pro radost. První tři sezóny se sice trochu kloní, i přes velké nosné příběhy, spíše k epizodním příběhům („Pamatuješ, jaké to bylo, když jsme jen honili Wendigo?“), ale to neznamená, že by byly špatné, naopak. Jen od čtvrté řady vsadil seriál více na hlavní nosné linky a dobře udělal. Bratři dostali posilu z nebes a od té doby je komediálnost téhle mysteriózní chuťovky, která si dělá legraci z hororových klišé i sama ze sebe, ještě lepší. A Supernatural fandom má gif úplně na všechno. (30.12.2016)

Měl jsem tu čest vidět několik dílů, ale musím říct, že mne tento seriál nikdy moc nezaujal. Připomínalo mi to takovou profesionálnější Buffy s koulema, která byla sice ještě větší pitomost, ale bylo se alespoň nač koukat. Tady na sebe vrhají tupé pohledy jen muži a to mi přijde jako Twajlajt pro bukvičky. Nic proti homosexuálům, ale rozhodně nejsem jedním z nich a zamotat se do tohohle béčkového krutopřísného seriálu o démonech také nechci. Tedy smířlivých 65% (19.11.2013)

Jestli existuje seriál, který je prodchnutější americkým folklórem než Supernatural, tak už to musí být přírodní úkaz. A folklórem nemyslím jenom typické městské a historické legendy typu Krvavá Mary či windigo, ani ústřední roli náboženství, a dokonce ani záměrnou stylizaci do moderní verze hrdinské kovbojky podbarvené klasickým rockem (za oře v podobě Chevroletu Impala 67 bych upsala duši na křižovatce), ale především typicky americkou myšlenku soběstačnosti, individuality a utváření vlastního osudu. V současné televizi snad neběží jiný seriál, který by tolik zdůrazňoval důležitost rodiny a zásadovosti, přítomnost kterýchžto hodnot nás staromódní zaprděnce vždycky potěší. Hodnocení původního seriálu: 5*. Přestože z pozdějších sérií, především z šesté, mnohé oceňuju, SPN pro mě tvoří výhradně prvních pět sezón a jejich uzavřený příběh, a tak bez ohledu na to, do jakých výšin má nasranost na nové epizody vystoupá, zůstane těch pět hvězd neměnných. Udělejme tedy za pravým SPN tlustou čáru a mrkněme se na pozdější přívažky. (06.08.2014)

Poprvé jsem to viděl s českým dabingem. Proč Maxián dabuje každou mužskou postavu mezi 15 a 30 lety? Na Sama se ani trochu nehodil. Jinak je to fajn seriál, kde se naštěstí všechno netáhne na padesát epizod a díly na sebe navazujou víceméně volně. Nejradši mám černobílý, hororově stylizovaný díl ze čtvrté série, kde scénáristé prokázali smysl pro humor. (01.12.2008)

Nesympatická metrosexuální ústřední dvojka, nijak moc obsažné nebo atmosférické příběhy na stokrát provařená hororová témata, neskutečně pitomé hlášky ústřední dvojky a nelogičnosti hned od začátku - např. Sam má cca 17 let, ale odešel od tatínka a bráchy a jobu "upírobijců" už před časem. To mu bylo kolik? Třináct? To bych teda fakt chtěl vidět spíš seriál s třináctiletým upírobijcem, než tohle, zní to zajímavěji. (11.03.2009)