monolog

Skvělej humornej SF seriál. Nejlepší postava samozřejmě Arnie Rimmer, který je mnohdy mnohem zábavnější, reálnější i lidštější, než jeho opak Dave Lister. Stejně tak mi přišli oba představitelé těchto rolí, a to hlavně v dílu, kdy si Rimmer a Lister prohodí těla. Craig Charles oproti Barriemu vůbec nedokázal toho Rimmera v Listerově těle zahrát, zatímco Lister v Rimmerově těle byl dokonalý. A ta Arnieho důležitost pro zábavný děj se krásně ukáže v sedmé sérii, kdy je Arnie nahrazen Kočanskou a je prostě vidět, že to nefunguje. Že Kočanská není tak excentrickou postavičkou, aby dokázala nahradit Rimmera (kdo by taky byl?). Sedmá série je nejslabší a naprosto nudná a trapná a to jak svým neustálým kopírováním předchozích ať už hlášek nebo humorných situací tak i dějem o ničem. Arnie se vrátí zase v osmé sérii a pak už se to postupně zase zlepšuje, i když ta lehkost vtípků a vlastně vrozená humornost jako v prvních šesti sériích už tomu chybí. Až do 37 dílu (Nachystejte květináče) je to nejlepší humoristický SF seriál, jaký kdy kdo natočil. Následných sedm dílů nestojí ani za ty titulky a posledních osm je opět dost kvalitních.

Co si myslím o tomhle seriálu je asi jasný už jen z toho, že ho mám nahranýho na třinácti VHS. Prostě to nejlepší z klasiky. A co se týká dabingu, jeden z posledních dobrých. Navíc tam není ten hloupej smích, kterej z toho v originále dělá jen další sitkom, ale bez něj to je i skutečně drama. MASH je jako dobré víno a kvalitní sýr. Čím starší je, čím větší zkušenost má, tím víc je chutnější a plnější a zanechává za sebou výraznější a nezapomenutelnější stopy. Dřív jsem oceňoval jen vysokou kvalitu a množství vtípků. Ale jak přeci jen stárnu a získávám nějakej ten cyničtější názor na svět, oceňuju tam hodně i tu dramatickou životní část. Navíc postavy, jedna jak druhá, jsou opravdoví lidé z masa a kostí (uznávám, že na to měli spoustu prostoru, ale vícerozměrnějšími lidmi jsou hrdinové už v první sérii) kteří se navíc i vyvíjejí. Nikdo tu není celý seriál stejným člověkem, mění se (nejvíc je to vidět na Hawkeyem a Margaret), někdy k lepšímu a jindy k horšímu (Frank).

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti.

Nerad bych tomuto seriálku říkal sitcom. Přestože je to postaveno na humorných situacích, Monty Pythonům taky neříkáme sitcom. Toto je parodická satira plná ironie a sarkasmu nad politiky a jejich chováním vůbec. A za největší ironii a sarkasmus já považuju, že Eddington za to dostal od premiérky řád.

Různorodost zápletek, nestejnorodost postav a vyvrcholení, inteligentní a zábavný děj, vícevrstevnatost příběhů a pointy, které skutečně jsou a není to jen moralizování na konec, dobré herecké obsazení (někdy i dobří herci), propracovanost do nejmenších detailů. U všech dílů jsem se neskonale bavil a záviděl lidem z Federace. Nebylo by to krásný, kdyby všichni odmítli konzoušskej způsob života a začali pracovat skutečně ku prospěchu celku a lidstva? Kdyby televize zanikla pro nesledovanost, lidé přestali chlastat a vraždit, dělali by něco pro ostatní prostě jen proto, že ostatní lidi existují. Krásná a nejspíš nesplnitelná pohádka. ST je seriál, který se od jiných podobných dlouhodobých SF seriálů liší tím, že tu není žádný ústřední nepřítel. Žádné spiknutí, žádné intriky, žádný jeden protivník tahající za nitky, nic takového. Borgové nebo bytosti Q nebo jiné nepřátelské rasy, všichni tu mají své zájmy a prosazují je, ale nikdy se nestanou hlavní zápletkou na víc jak pár dílů ze série. Pro mě nejzábavnější díly jsou s takovým tím filozofičtějším pohledem na svět (Picardův život v sondě, Rikerovo rozdvojení, rozdíly kultur, Geordiho zamilování se atp.) Neuvěřitelná je i skladba žánrů, od standardních space oper přes romantické, dobrodružné, dramatické, válečné, thrillerové, horrorové, kriminální, filozofické, komediální či psychologické příběhy. Jen opravdu výjimečně jsem se nebavil. Nikdy jsem se nenudil. Čas od času připadnu na drobnou chybičku, jako třeba že Picard na pouštní planeteě, kde je 50 stupňů celsia ve stínu chodí na sluníčku bez čepice atp. ale to jsou detaily. Semtam je cítit i nedostatek prostoru, kdy některé epizody by hravě zvládly převedení do celovečerního formátu. Jediný větší nešvar vidím v tom, že hlavní hrdinové jsou příliš nesmrtelní, všechno nakonec v pořádku dokážou a jsou až moc ve středu dění. Proč mít vesmírnou loď s 1081 členy posádky, když na jakejkoliv výsadek (nebezpečnej, diplomatickej, pozorovatelskej) chodí jen někdo z deseti velitelů na můstku? Když zbraně, řízení, rychlost, všechno se řídí z můstku a dokáže to jeden dva lidi? Naštěstí je tu kapitán Picard charismatickým a svým způsobem i dost tragickým hrdinou, naštěstí je tu android Dat, lidský a lidštější, než všichni ostatní dohromady. Naštěstí tu jsou čas od času ty různé zvláštní postavičky (Reggie Barclay, Lwaxana Troi, Q, Gainan, Moriarty, Ro Larenová, borg Tim), který ukazují, že ani v budoucnosti všechno nefunguje. A taková perlička nakonec, první tři série stál jeden díl 1,5 mio dollarů a potom 2,5 mio dollarů. Pěkně kulatá sumička krát 177, ne?

ADNTHVBS aneb absolutně dokonalej naprosto trhlej humoristicky vypilovanej britskej sitcom. Náhodou jsem to zahlídl na ORF1, když jsem jednou večer procházel kanály a já vám řeknu, nic tak úžasnýho jsem ještě neviděl. Aniž bych chtěl pohanět Monty Pythony, tak musím říct, že Little Britain je poráží na celé čáře a to ještě o dost vede. Už hodně dlouho jsem se tak nenasmál, doslova od začátku do konce. Humoristický seriál natočili původně podle radioshow BBC, což ukazuje tu kvalitu, kterou mají i v rádiu. Každý díl je vlastně perla, melanž humorných scének o různých druzích lidí, od školáků, přes premiéra, invalidu, po třeba bojovníky s tukem. Jejich scénky jsou i mnohdy nechutné a trapné, jenže humorně trapné. Dalo by se říct, že se jim skoro vždycky podaří vypíchnout nějakou nedobrou lidskou vlastnost nebo pozérský typ chování, nebo vůbec chování, které nás rozčiluje na druhých, i když jsme sami pořádný paka. A v každém dílu vidíme další "dobrodružství" známých postav. Jedná se dalo by se říci o two-man-show, protože oba hlavní hrdinové se převlíkají do skoro všech hlavních rolí a řeknu vám, už jen ty převleky mnohdy stojí za to. To jsou postavičky jako z monopolů. Co se mě týká, tak naprosto nejdokonalejší je ta část o mladíkovi zamilovaným do babičky svýho kamaráda. To se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Fat Fighter club je taky naprosto dokonalej a vlastně ve všech třech sériích s celkem asi 23 díly jsem zatím neviděl jedno hluchý místo. Občas jsem tomu nerozuměl, protože klučinové přecházejí do tak nesrozumitelných přízvuků (Dave Lister proti nim v takových chvílích mluví jako absolvent Oxfordu) nebo tak rychlé vyřídilky, že musí mít problémy i rodilý mluvčí. A tak mi nezbývá, než vám tento seriál se vší vážností doporučit. Tento skvost, který hodnotím jako nejlepší seriál, jaký se nyní natáčí. A vlastně, alespoň pro mě, i jako nejlepší autorskej počin celýho novýho tisíciletí, a to pětihvězdový hodnocení myslím mluví za vše. Je to myslím šestá pětihvězda, co jsem za film nebo seriál z tohoto století dal.

V základě je tento seriál zvláštní. Zezačátku, bomba. Příběh střídal příběh a jedna třeskutá pointa jinou třeskutější. Jenže pak to zesláblo. Takhle, část seriálu, než odejde profesor Arturo, je výtečná. Bez nějakýv větších závad. Jenže pak odejde profesor, z Wade se stane hysterka a přiberou strašlivě iritující vojandu Maggie. K tomu ještě pronásledují "nesmrtelného" požívače mozkomíšního moku. Prostě z velké části magořina. Když do seriálu přibyde Quinnův (Jerryho) brácha, kvalita epizod se dost podstatně zvýší. Je to skoro zase jako to bylo, než odešel Arturo. Z Maggie udělali mezitím scénáristi taky normální ženskou (a upřímně se nedivím, na mariňáka, kterýho hraje, má neskutečně špatné bojové a taktické schopnosti nemluvě už o jejím držení zbraně nebo střelbě). Řekl bych, že ji vlastně předělali na trošku jinak vypadající Wade. Jak říkám, část, kde je Colin Mallory, je zase dobrá. A potom odejde jak Colin, tak i Quinn a tahákem a držadlem série zůstane jen neobvykle ztučnělý Plačící Král Rembrandt. No řeknu vám, v té chvíli jsem na to málem přestal koukat a dříve jen občas použité úsloví: "To je ale píčovina!" se mi na jazyk začalo vracet docela často. Přibližně polovina seriálu ale stojí za podívání, přestože ten zbytek bych hodil do odpadu. A samozřejmě to neustálé střílení hlavních hrdinů šílenými plukovníky, používání jich na jakýmsi ztraceným světě jako líheň Gromeků, spojování s jejich alteregy, v určitých chvílích neskonalé deus ex machina (prakticky scénáristé použijí všechno, co jim přijde pod ruku, jen aby se posunuli zase o kousek dál a nějak vysvětlili, proč náhle půlka týmu chybí, proč zase nenašli ten svůj svět, co je vlastně teď jejich hlavním cílem...) Je to hodně nevyrovnanej seriál a kdybych se nad tím zamýšlel ještě o něco dýl, asi bych mu nedal ani ty tři hvězdy (a to jsem původně podle dílů, co jsem viděl na Čt1chtěl dát 4).

Přestože s přibývajícími díly se způsob odhalování zločince nemění a občas to už začíná být ohrané, vývoj postav a vůbec odhalování toho prohnilého pozadí všech těch zločinů je reálně popsán. Barnaby je sympaťák a velký detektiv na způsob Sherlocka Holmese a Hercula Poirota. A atmosféra v tomto seriálu je výborná. I když už to má kolem 45 dílů a poslední dobou se jeho pomocníci střídají jak na letícím pásu, vždycky se rád kouknu na další díl, i kdybych ho už viděl dřív.

prostě srdcovka, co chcete víc? takový to jemný jiskření (hlavně intelektů) mezi mulderem a scullyovou mě vždycky totálně bralo. a první tři série hodně dobrý, pak už samozřejmě to šlo dolů, ale co by člověk po těch ubohejch scénáristech mohl chtít? a i později jsou některý díly docela dobrý.