Babel

Ińárritu dále rozvíjí styl tří různých příběhů propletených dohromady, tentokrát už v celosvětovém měřítku. Film vás ničím nepřekvapí, je to stále podobná struktura, stejně dramatické příběhy, ale pořád je to skvěle (ba i lépe) zvládnutá filmařina ve stylu těch největších režisérů. (28.12.2006)

Na samotném filmu mě mrzí jedna věc. A to, že by z něj šly udělat dva (trochu kratší) filmy. Ona totiž ta japonská část je tak zajímavá a chytlavá a hlavně má obrovský potenciál na samostatný film. Zvlášť, že by šla vpodstatě z tohoto příběhu vypreparovat. Paradoxně ale film vytahuje do vysokého nadprůměru. Na druhém konci stojí ona mexická část. Ta mě oslovila nejméně. Nejen, že mnou celou dobu převládal pocit, že něco podobného jsem už viděl. Samozřejmě, že mimo jiné to strašně připomíná Crash (=mexičani, nedorozumnění s policií), ale trošku mě i rozptylovala taková nepřirozenost scénáře, která hnala linii do konfliktního rozuzlení. Marocká linie je sice nejjednodušší a nejšablonovitější - Přesto dokáže zaujmout například citlivostí zpracování tématu. Místy sice trochu zdlouhavé, přesto nikoliv zbytečné záběry. Odemne si Babel vyslouží poctivých 8/10 a proklínám Akademii. (27.02.2007)

V ten istý deň, ako tento film, som si pozrel aj predchádzajúci Ińárritov počin 12 gramov. Možno som si zobral príliš veľké sústo na jeden deň, no oba filmy boli takým silným zážitkom, že to určite neľutujem. Babel nevybočuje zo zabehaných Ińárrituových koľají - opäť niekoľko ľudských osudov, ktoré sa voľne prelínajú v rôznych časových rovinách, no Babel je z nich asi najmenej zložitý a tým aj trošku ľahšie stráviteľný pre bežného diváka. Ťažko povedať, či to je výhoda, alebo nevýhoda, že sa dá režisérov rukopis rozoznať behom pár sekúnd a sám som zvedavý, ako dlho dokáže Ińárritu bodovať so svojim štýlom natáčania, no pokiaľ bude točiť také emocionálne silné príbehy ako ďoposiaľ, môžme sa tešiť na ďalšie pecky. Od dnes sa Ińárritu zaraďuje medzi mojich NAJ režisérov. (14.01.2007)

Už by to asi chtělo změnu, film má sice hodně silných momentů, ale Amores Perros to rozhodně není! (22.01.2008)

Štyri príbehy spojené jednou udalosťou. Nechýba osudovosť, nechýba náhoda- obá výrazné artefakty v Ińárrituovom svete. A samozrejme, nechýba ani príval emócií. Slabší ako v 21 gramoch, no opäť výnimočný. 21 gramov bolo prepletených dokonale (v tom poradí scén a spletenci osudov nemôžem nájsť slabé miesto), v Babeli už tento ,spletenec' úplne nefunguje. Chiekin príbeh je tu vsadený naozaj (trochu) krikľavo, nato, aby harmonizoval, by potreboval omnoho pevnejšie osadenie, no aj tak by pravdepodobne stále kričal medzi marockými a mexickými súradnicami. Je to tým, že Ińárritu ho vyrozprával čertovsky pútavo a Rinko Kikuchi hrá mrazivo presvedčivo, krehkosť a surovosť v jednom. Úžasné. Ostatné tri príbehy si už sekundujú veľmi dobre. V Maroku sú najstrhujúcejšími výkony herecké- predovšetkým Brad Pitt v pozoruhodnej polohe plus predstavitelia dvoch malých pastierov- výborný výber. Mne sa páči aj príbeh z Mexika, podobne hraničný a drsný. Aj keď Babel obsahuje zrejmé trhliny, AGI ho poskladal zaujímavo. Vďaka obsadeniu vám viackrát naskočia zimomriavky. Táto medzinárodná výpoveď jé pútavá a úprimná. Nenechajte si ju ujsť. (03.02.2008)

Tři příběhy odehrávající se paralelně v Maroku, Tunisku, Mexiku a Japonsku." Ocenění : Oscar '06 - hudba; nominace: režie, střih, film, vedlejší herečka (A. Barraza), vedlejší herečka (R. Kikuchi), původní scénář Zlaté glóby - film (drama); nominace: film, hudba, vedlejší herec (B. Pitt), vedlejší herečka (A. Barraza), vedlejší herečka (R. Kikuchi), scénář BAFTA - Cena Anthonyho Asquitha za hudbu; nominace: kamera, střih, film, původní scénář, zvuk, cena D. Leana za režii MFF Cannes - režie, Cena ekumenické poroty, Technická velká cena, nominace na Zlatou palmu César - nominace: zahraniční film Chicago Film Critics Association Awards - vedlejší herečka (R. Kikuchi) Ceny Gotham - herecký ansámbl, Cena pro objev (R. Kikuchi) National Board of Review - Cena pro objev (R. Kikuchi) MFF Palm Springs - režie San Francisco Film Critics Circle - vedlejší herečka (A. Barraza) Ceny Satellite - hudba. .,.......Scénář : Guillermo Arriaga. Kamera : Rodrigo Prieto. Hudba : Gustavo Santaolalla - Skladatel: Gustavo Santaolalla Další autoři: Various Artists Spolupracovali : Ryuichi Sakamoto a Susumu Yokota Producenti alba : Mickey Hart, Los Tucanes de Tijuana, Gustavo Santaolalla, Susumu Yokota, Fatboy Slim, Mario Quintero Lara, Tommy February, DJ Fumiya, Malibu Convertable a Tommy Couture Datum vydání : 21. listopad 2006 Vydavatel : Concord Records - Ocenění 2007 - USA Academy Awards - vítěz (Nejlepší originální hudba) 2007 - BAFTA Awards - vítěz 2007 - Broadcast Film Critics Association Awards - nominace (Nejlepší skladatel) 2007 - Broadcast Film Critics Association Awards - nominace (Nejlepší soundtrack) 2006 - Chicago Film Critics Association Awards - nominace (Nejlepší originální hudba) 2007 - Golden Globes, USA - nominace (Nejlepší originální hudba) 2007 - Online Film Critics Society Awards - nominace (Nejlepší originální hudba) 2006 - San Diego Film Critics Society Awards - vítěz (Nejlepší hudba) 2006 - Satellite Awards - vítěz (Nejlepší originální hudba) ......CHYBA VE FILMU : Když synové marockého pastýře vystřelí na autobus, stojí k němu čelně. Ale Suzan byla střelena z boku do ramena, je dobře vidět prasklé sklo autobusu vedle ní. (29.04.2011)

Tři příběhy. Jeden mi moc k ostatním dvěma nepasoval. Jen díky zbrani. Jako jednotlivé příběhy však zajímavé. Každý z nich má něco do sebe. Celek mě však nezaujal. Hodnocení: 60% (18.02.2008)

Za příběh z Tokia by to bylo za plný počet ale ten zbytek... (03.01.2009)

Třetí vrchol velkého filmového trojúhelníku, působivější než roztříštěné 21 gramů, ale ve dvou třetinách filmu nedosahující na jedinečnou syrovost Amores Perros. Přestože sloučené filmovým jazykem a zásadním geo-vše-lidským poselstvím o propojení současného světa, v němž jsou všechny brány v komunikaci odemčeny, vzdálenosti vymazány a zůstává jen člověk v miliardách exemplářů, nejsou tři základní části filmu stejně silné a téměř bych si je dovolil označit jako nevyrovnané. Nejslabší, japonská část, sice místy přináší strhující obrazovou symfonii, ale i ta ve střední části působí až příliš protahovaně a vlastní zápletka je, při vší úctě ke scénáristovi a režisérovi, již vícekrát opakovaným a jinde bere za srdce více (***). Mexická svatba a jízda je, podle mne, typickým režisérovým rukopisem a patřila by k těm lepším dějovým motivům v obou předchozích filmech (***1/2), zaujme, zalíbí se, ale náročného diváka nenadchne. Obě zmíněné části mi pak ale stejně připadají být sekundární částí větší kompozice, ve které hraje zcela dominantní roli část marocká, která je fantastická a v Ińáritově tvorbě s velkou rezervou nepřekonaná (jsem zvědav, zda někdy překonána vůbec bude). Dechberoucí dualita a rozpor rozhraní mezi křesťanskou a islámskou civilizací, v jiném rozměru zcela stíraného všeobjímajícím lidstvím, je jedinečná a je postižena všemi možnými filmovými prostředky včetně úžasných hereckých výkonů, brilantní kamery přecházející od nádherných panoramat k tragedii jediného okamžiku a doslova hostině vibrujících detailů a s ní neuvěřitelně rezonující hudby (scéna příletu helikoptéry). Možná měl pan režisér pro jednou natočit monotématický film, ten by byl u mne určitě za *****. Dodatek: ten film je mnohem hlubší, než se napoprvé zdá. *****. (30.12.2006)

Vášnivý "skladačkár" Ińárritu nás opäť pozýva k svojmu puzzle a tentokrát nám sľubuje čosi ešte väčšie /globálnejšie, chcelo by sa povedať dnešným globalizačným jazykom/ a univerzálnejšie, než doposiaľ. Zhruba do polovice by som aj bol ochotný tomu uveriť a spokojne si mrmlať popod nos:: "fúha, keď to puzzle zložím, to budem panečku čumieť". Lenže ak človek čumí pozorne, na hotovom, zloženom obrazci nemôžeme neuvidieť aj kúsky, ktoré akoby sa priplietli z nejakej inej skladačky. A všimne si, že aj ona proklamovaná "globálnosť" vyplýva skôr z vonkajškových rekvizít a znakov, než z čohosi ozaj vnútorne skĺbeného a prerasteného, čo by nám malo "babelsky" zmiasť nielen jazyky, ale aj hlavu a srdce. P.S. Po Aronofskom je Ińárritu v krátkom slede ďalší režisér, ktorého som mal v minulosti pevne zakoreneného vo svojich TOP-kách a zrazu sa začínam úprimne obávať o jeho ďalší osud. (15.08.2007)

Fakt drsný, drsný, drsný!! Hlavně ty kluci z puškou a Cate s Bradem. Stejně tak že jejich děti sou tou dobou ztracený...Mazácký uplně parádně:) Asi nedokážu napsat nic moc smysluplnýho, jak sem plná dojmů. V anglickym časáku Bridge (určo ho hodně z vás dostává ve škole) bylo o tý Mexičance, co hlídala děti a chtěla na svatbu, ale byla tam vylíčená tak, že to byla její vina, co se stalo. Jako byla, ale ne tak uplně. Co měla dělat? Čekat uprostřed pouště na záchranu, která se evidentně nedostavovala? Ińarritu fakt rulezz (08.09.2008)

Talentovanému mexickému režisérovi spletence takmer nesúvisiacich ľudských osudov naozaj idú. Všetky štyri príbehy sa na začiatku zdajú, ako keby spolu nijak nesúviseli, postupne však film zamotajú do pevného celku nad ktorým stačí iba žasnúť ako všetko dokonale funguje a jeden sled udalostí ovplyvňuje tie druhé. Každý zo štyroch príbehov má naozaj čo ponúknuť, z môjho pohľadu najsilnejší mi prišiel hneď začínajúci s prostredia Maroka na ktorom je vlastne film z najväčšej časti založený, pričom zvyšné príbehy by sa bez neho úplne zaobišli kedže aj oni majú svoju emociálnu silu a hĺbku. Inárittu ako aj v jeho ostatných filmoch vsádza na hviezdne obsadenie hlavných úloh, takže v Babel sa rovnako blysknú ako oscarová Cate Blanchett tak aj Brad Pitt, ktorého herecké kreácie inak nebývajú obzvlášť oslnivé. Zdanlivo najmenej s celým príbehom súvisí príbeh hluchonemej japonky, ktorá môže najmenej zasiahnúť do deja (vlastne všetky príbehu sú nezávislé a vzájomne sa nemôžu výraznejšie ovplyvniť), zato je nám ponúknutý jej ťažký vzťah viacej než na hluchote postavený na absencii sexuálnych skúseností. Skladačka tak vlastne ani na chvíľu nenudí, ponúka realistický obraz neschopnosti komunikácie, len tej tragiky by mohlo byť niekedy pomenej. Ešte chvíľu k hudbe Gustava Santaolallu, ktorý si ako jediný z filmu odniesol Oscara. Hudba naozaj k filmu celkom sedí, avšak jeho gitarové vybrnkávačky inak nemajú čo veľmi ponúknuť, oproti tomu ostala opomenutá rozhodne omnoho lepšia a prepracovanejšia hudba k Faunovmu labyrintu. A ak sa k tomu pridá, že rok predtým ho tiež dostal za Skrotenú horu, ostávajú niektoré rozhodnutia Akadémia nanajvýš prekvapivé. Porovnanie so Skrytou identitou, ktorá v ten rok dostala ocenenie za najlepší film a tak porazila viacej favorizovaný Babel je takmer rovnaké. Bábel = zmätok, chaos. (08.06.2008)

Škoda, že film vyprávějící o hranicích, odlišnostech mezi jednotlivými z nás, o rozdílech ve vnímání tragédie a neschopnosti komunikace si nenašel jednotný vyprávěcí jazyk a zůstal tak roztroušen na čtyři myšlenkově( Mexická část postrádá po většinu času jakýkoliv náznak souboje dvou odlišných pohledů) i vizuálně( po většinu času otravná cestopisná kamera, nutnost zobrazit každý detail bez spojitosti s příběhem) odlišné příběhy, ze kterých nejlépe vychází drama japonské chluchoněmé Chieko - scéna v diskotéce je jako impresionistický diptych, spřádá nepostradatelnost zvuku/hudby a klamavost a záludnost zraku, to vše perfektně nasnímáno i ozvučeno - a její potřeby citové vazby, přecházející v naivní a nepochopenou potřebu erotiky jako řešení problému. V ostatních částech " skládačky" chybí surový , až hyperrealistický důraz na emotivno Amores Perros a mozaiková zajímavost 21 gramů, bez kterých film jen ladně klouže po povrchu, ale k jádru se nedostane. Za výše zmíněné, Iñárrituovu pečlivou práci jak s herci( zapadnutí Pitta mezi figurky příběhu, vzhledově i výrazově se povedlo na výbornou ), tak i neherci celkově 70 %. (19.06.2009)

Nejslabší film s tématikou propletení lidských osudů, který jsem doposud viděl. Přitom začátek v Maroku je velice povedený a diváka velmi navnadí. Část v Mexiku je také solidní, ale Japonská část mě absolutně vůbec nevzala a nebavila. Navíc je Babel až moc dlouhý, utahaný a právě díky přestřelené stopáži se jakýkoliv závěrečný emoční dopad vytratil a ke koci mě už bylo celkem jedno, jak to dopadne. Paradoxem ale zůstává, že právě konec by potřeboval alespoň 10 minut navíc na kvalitnější zakončení. (17.07.2011)

Ano, na první pohled to působí trochu nedotaženě či vykonstruovaně. Ale režijní i formální mistrovství je nejen působivé, ale ukazuje, jak se dá práce s emocemi vyhnat na maximum a nezklouznout do sentimentality či emocionálního vydírání. To, jak rozdílné jsou osudy i role dětí z různých kultur, dává emocionálnímu napětí zajímavé sociologické pozadí. Dalším zajímavým výtěžkem nelineární narace je i to, že divákovy emocionální reakce tak úplně neodpovídají tomu, jak se věci dějí a je nucen je v průběhu filmu přehodnocovat. V tomto kontextu má i japonský příběh své opodstatnění - byť si zpočátku asi každý říká, že to propojení skrze pušku zůstavší po japonském lovci v maroku, je trochu laciné. A otázka, zda je bezútěšnější japonské hi-tech velkoměsto či marocká pustina, se tu klade nenásilně a subtilně, přesto však naléhavě, aniž by to přitom sklouzlo k nějaké laciné paralele. I přes některé výhrady musím dát plný počet. (06.03.2007)

4 pribehy, kde ten s chuvou se mi zdal nejslabsi a docela zbytecny, dokazal bych si rovnez predstavit vystrizeni docela hodne scen z pribehu Cheiko (a mela skocit...mela, opravdu mela :)), na druhou stranu dramaticnost toho ostatniho, skvely hudebni doprovod, kamera...je to presne ten nasup, na ktery jsme u Inarritu zvykli. Bohuzel, nepridava zadnou novinku, za kterou bych mohl dat 5*. Prece jen clovek ceka s kazdym dalsim filmem tohoto skveleho rezisera (ktereho si dovolim radit po bok Almodovara i Cuarona) dalsi stupinek, ktery si zaslouzi tu hvezdu navic. Nicmene, cely film se mi honila hlavou myslenka: ja si tady sedim s colou v ruce, usrkavam, je mi teplo, mam se dobre, ale tam, tam venku se deje toli hruz, tolik svinstva (jak zachazeli Marocti policiste s Hassanem, zasr. americky turista, co mysli jen na svuj zadek, ale kdyby postrelili jeho, taky by jim nedovolil odjet atd...)...a myslim na to i dnes...tohle tma je zpracovani v tomto filmu opravdu kvalitne a dobre. (26.03.2007)

. . ./. - . ./- - -/. . . -/. -//? - -/- - -/- - . ./- ./. -//- -. ././/- ././. - - -/. . ./. - ./- - -/- -. ./. . -/- -/. ./-/./. - . ./- ././.- - -/. . ./. .//- . -/- - -/- -/. . -/- ./. ./- . -/. -/- . - ./. .//. - - -/.//- . ./- - -/-/- . - -/- . -/. -/- ./. ./// (21.11.2007)

..bariery medzi ludmi nerobi ani tak jazyk, alebo vonkajsie faktory, obcas staci tvrdohlavost, alebo jednoducho volba neschopnosti vnimat toto druheho ako osobu, ktora by mohla citit a to dost podobnym sposobom, ako citi "ja"..//..chvilku trvalo, nez film nabral na intenzite, ale finale je nimi nabite a necha vas sediet..nieze to niekde zverejnite, ale vyrazne najsilnejsie na mna zaposobil "japonsky pribeh" prave svojou intimitou, ktora je v dalsich dvoch segmentoch dlho prerusovana "verejnostou" sukromneho; neuveritelna je intenzita prave uzkych zaberov a intimnych momentov ako "obycajne" cikanie..segment venovany hluchonemej dievcine a jej zufalstvu ma neuveritelnu zovretost (danu aj neotvorenostou priestoru pri snimani), miestami az klaustrofobicku.. // adrian, myslim ze ta pociatocna nekoherencia je prave v otvorenosti segmentov "maroko" a "usa/mexico" v ich uvode - vsetky tri segmenty su stahujuce sa slucky, len tie dva zacali velmi zosiroka..// na druhej strane takáto trojštruktúra je dodržaná aj vo vnútri tých príbehov..ten tretí bod vychýli rovnováhu bezného plynutia zvyšných dvoch..jeden príbeh, ktorý narúša rovnováhu..//a takto mozno prejst celu trilogiu.. :-) .. v kazdom pripade, je to film, ktory sa lepsie analyzuje, ako hodnoti.. (15.12.2006)

Tak tenhle snímek byl takovou tou delikatesou, kterou jsem si mohl v klidu užít. Protkanost lidí po celém světě je jedna věc, poukázání na zkostnatělost byrokracie [pozdržení první pomoci, protože Amíci to považovali za teroristický útok; mexická hranice a chůva s dětmi] a lidské utrpení v jakékoliv podobě věc druhá. A bylo to hezky spojené. A tak to hodnotím tak, jak to ani jinak nejde. Moje oblíbená Cate Blanchett nezklamala. A co mne zamrazilo, tak postupné skládání těch tří dějů dohromady, které až na konci dá poznat, o co vlastně jde. Velmi zajímavé. (06.01.2007)

V tomto případě Inarritu pospojoval příběhy opravdu až násilně a například Japonská dívka má se všemi ostatními společného opravdu pramálo. To co člověk čeká, to také dostane, ale myslím si, že už je ten pravý čas, aby se režisér pustil také do jiných druhů filmů a ukázal tak světu, že není jenom vyhraněným umělcem, ale filmu rozumí i ve větší šíři, než nám nástinil ve své doposavadní tvorbě. (09.03.2007)