いま、会いにゆきます
Be with You
Réžia:
Nobuhiro DoiScenár:
Jošikazu OkadaKamera:
Takahide ŠibanušiHudba:
Suguru MacutaniHrajú:
Júko Takeuči, Šidó Nakamura, Júta Hiraoka, Čihiro Ócuka, You, Suzuki Macuo, Kacuo Nakamura, Jósuke Asari, Fumijo Kohinata, Kazuaki Hankai, Karen Mijama (viac)Obsahy(1)
Mia, Takumi a jejich syn Yuji jsou spokojená rodina, dukud Mia nepodlehne nemoci a nezemře. Řekne Yujiovi že půjde po smrti na hvězdu Akaibu a že se vrátí v období dešťů na zemi přesně jak se píše v knize, kterou mu dá. Yuji i manžel Takumi slepě věří že se stane zázrak a její slova se naplní. Když začne období dešťů vydájí se do prostředka lesa k společnému místu, kam chodívali. Slib se naplní a Mia se ocitne na zemi, avšak bez vzpomínek... (Káronoš)
(viac)Recenzie (132)
Milý film se slibným námětem, trpící klasickými sladkobolnými neduhy. Rodinka jak z obrázku, jejíž démoni jsou opatrně představeni a samozřejmě zahnáni, místy bředne v kýčovitých momentkách, což lehkosti zbytku filmu moc nesluší. Příběh je krásně odříkaný, i když nezasáhl a silný prožitek nenabídl, což při potenciální síle dané tematiky zamrzí. Vizuál hezký, protivná mi byla tentokrát hudba. Mám chuť ponechat bez hodnocení, spravedlivé mi nepřijdou tři ani čtyři hvězdičky. 7/10 ()
Kdo řekl, že smrtí všechno končí neměl pravdu, tady to vše začíná. Voda znamená život a déšť je voda, která jeden ztracený život znovu přivedla. O tom, že smrt prostě k životu patří a může nás potkat v jakémkoliv věku a kolik toho dá i vezme. 80% ()
Čeho je moc, toho je příliš. Mám rád a užívám si, když sladkobolné emoce, i v sebe kýčovitějším podání, přestože pečlivě naplánovány z příběhu vyraší jaksi bezděky a mimovolně; nikoliv když jsou pasovány na alfu a omegu celého jeho bytí. ()
Krásný film pro únik z reality. ()
jsem asi moc zahořklá na to, aby mě to dostalo :) radši zůstanu u Lásky nebeské, to je romantika pro mě, ne tenhle asijský super cajdák. Škoda škoda, moje očekávání byla vysoká, ale aspoň mě to utvrdilo v názoru, že zrovna tenhle specifický druh kinematografie mě nebere, moc jsem zhollywoodovala (sakra). ()
Přirovnání, které k tomuhle filmu teď použiju, by se možná mohlo zdát některým uživatelům poněkud mimo, ale pokusím se to objasnit. Ima, ai ni yukimasu bych totiž přirovnal k Zelené míli. Ne, žádný John Coffey, problémy s močením ani lidi ve vězení tady sice nejsou, ale má to z mého úhlu pohledu společné dvě pro mě docela podstatné věci: oba jsou to filmy ždímající slzy a oba obsahují nějaký fantasy prvek. Je sice fakt, že se mi ještě nikdy nepovedlo u filmu brečet (dobře, pokud teda nepočítáme v nějakých třech letech sledování Míši Kuličky, kde jsem vždycky hrozně probrečel to, když Míša ztratil maminku), ale že bych byl úplné dřevo, to zase ne. Film u mě dovede vyvolat lecjaké emoce, takže bych netvrdil, že na mě dojáky nemají žádný účinek. Pokud film opravdu má čím ty moje emoce vydolovat, pak se tomu ždímání nijak nebráním. A fantasy se nebráním naprosto vůbec, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších žánrů jak na literárním, tak i filmovém poli. Jenže teď se dostáváme k tomu, co u mě prostě nefunguje: kombinace fantasy a dojáku. Pokud ze mě má film opravdu vyždímat příjemně emoce, pak by na mě měl vytasit nějaký uvěřitelný, reálný příběh, který bych mohl klidně prožít i já. A to právě jak v Zelené míli, tak i u tohoto filmu k mé smůle neplatí. Zelená míle se mi pětihvězdičkově líbila jen do té doby, než začal John rozsvěcovat světla, vypouštět hejna jakýchsi much z úst a dělat podobné šílenosti, do toho ještě myši s nezdravě vysokým věkem... ne, to jsem opravdu nepřekousnul a na konci měl co dělat, abych tomu dal stěží 4*. Tento film je v tomhle smyslu mnohem umírněnější a onen fantasy prvek v dojáku mi až tolik nevadil, ale stejně mi to nedovolilo dát plný počet. Herci jsou sice fajn, hudba též, onen tíživý pocit z toho, že už víte, jak to skončí... ano, je to všechno moc pěkné, ale zkrátka mě to nedostalo na kolena stoprocentně. A že by to ve mně zanechalo nějak zvlášť silný otisk jako ostatní "realistické" dojáky à la Titanic, to prostě nemůžu říct. V tomto případě jsem zkrátka hodně subjektivní a dávám solidní 4*, přestože jinak zásadních chyb neshledávám. Ano, zdejší hodnocení je podle mě zasloužené a film bych druhým rozhodně doporučil, ale k těm pětihvězdičkářům se zde prostě připojit nemůžu. ()
Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, no zakrátko ma tento romantický príbeh s netradičným fantasy motívom celého pohltil. Japonci skrátka vedia ako zaujať diváka, hlavne po obsahovej stránke, myšlienkou i pointou. Aké by to bolo keby sme dostali možnosť ešte raz a naposledy rozlúčiť sa s našim milovaným? Možno sa to niekomu bude zdať príliš sentimentálne a silené, hlavne ku koncu, ale to k tomu skrátka patrilo, aspoň v tomto prípade určite. Veľmi milo ma prekvapil aj samotný záver. Mám veľmi rád príbehy či už romantické alebo z iného žánru, kde na tie isté udalosti nazeráme aj optikou toho druhého, napr. film Má ma rád, nemá ma rád (2010) bol v tomto smere presne rovnaký. Nádherné uzavretie smutno-pozitívneho príbehu, cvak.... skladačka zaklapla a je koniec. Výborná záležitosť. 80/100 ()
Hm, Obdobie dažd'ov... Mali sa presťahovať do Anglicka, to by mu neodišla nikdy! ()
Čím dál víc mě udivuje, kolik je nádherných asijských filmů. Troufám si říct, že za těch 21 let, co jsem na světě, jsem z americké a evropské tvorby neviděla ani zdaleka tolik krásných filmů, jako jsem za poslední rok či dva roky viděla těch asijských. Ima, ai ni yukimasu je skutečně kouzelný film. I když je svou mírnou fantastičnosti trochu neuvěřitelný, vše do sebe zapadá a vypadá to naprosto přirozeně. Maminka a zároveň manželka se ke své rodině i po své smrti na nějaký čas vrátí, jak slíbila, a za období dešťů s nimi prožije několik posledních chvil, kdy se odhalují vzpomínky na její předešlý život a lásku. ~(4,6★)~ ()
Přenádherný příběh, tak plný opravdové lásky, smutku i prchavého štěstí, že se hrdlo svírá dojetím a slzy kanou. A přitom jsem, na rozdíl od amerických romancí neměl pocit, že se mnou tvůrci hrají hru na slzy prostřednictvím herců, kteří hrají něco o citech. Krásný film, který jsem si zamiloval stejně jako jeho hrdiny, možná jeden z nelepších, jaké jsem kdy viděl.. ()
Ten film je láska..a přitom se považuju za cynika:) ()
O čom vlastne bolo toto romantické fantasy? O tom, že život je krátky a nemáme čas na vyčkávanie. Tak sa postavte od počítačov, choďte za vašou druhou polovicou, objímte ju a povedzte jej, že je pre vás všetkým. A keď ju nemáte, tak naberte odvahu. O tom. ()
Po všech těch korejských romantických filmech jsem ozkoušel jestli se stejně daří i jejich japonským bratrům a musím uznat, že i když není "Be with you" tak působivé, jak jsem čekal má oproti hollywoodské produkci hodně co nabídnout. Příběh není nikterak překombinovaný a jedná se jen o to, že otec s malým synem žijí sami po smrti matky a ta se jednoho dne jako zázrakem vrátí v období dešťů a vůbec nic si nepamatuje. Celé je to však opravdu krásně natočené a nesmírně dojemné, že jsem měl pro jistotu připravené balení kapesníků, které jsem sice nepoužil ale dost často po nich pokukoval. ()
Jeden z nejkrásnějších filmů, které jsem v tomto roce viděl! Jeden z mála filmů, kde mi tekly slzy hned na začátku, jeden z mála filmů, který mě "hřál". Dialog: "Žila jsem zde jako jeden z nás tří?" "Ano." "Ale proč je zde všechno tak špinavé?" ()
Příběh jako pohádka, která i když na první pohed vypadá smutně, není. Kéž by to tak bylo i v životě a my mohli znovu v období deštů být s těmi které milujeme nejvíce. ()
Když už máte pocit, že se jedná tak nějak o obyčejnej film, že je tam několik věcí nedomyšlenejch, nevysvětlenejch, tak najednou přijde posledních 20 minut filmu a ty vás naprosto zničí... Geniální závěr, kterej může vzniknout snad jenom tam někde na Východě, převrátí tyhle pochybnosti uplně v pravej opak a nezbejvá než zase jenom zírat. (možná by to vážně chtělo to bodování do 10. Je občas těžký rozlišit 4 a 5 hvězdičky) ()
Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. ()
Kouzelný, snivý a vážně krásný film. Pro mě obrovská nostalgie. Asi navždy zůstane jedním z mých nejoblíbenějších. ()
Po remaku som si znova pustil originál a len som si potvrdil svoje dojmy z pred rokov. Papierovo to je pekná melodráma s obrovským potenciálom dojať diváka, ale mňa to jak predtým tak aj teraz emocionálne vôbec nezasiahlo. Proste mi tam chýbala poriadna chémia medzi postavami. Obidvaja si išli svoje romantické línie sólo a divák sa diví prečo si ho vlastne zobrala. Na konci nám to v krátkosti objasnia, ale u mňa sa namiesto výbuchu dojatia dostavilo rozčarovanie z toho, že už bolo neskoro k tomu, aby ma to zasiahlo. Jej línia so synom mi tu pripadala tiež menej prepracovaná a tak nejak bokom. Viac sa sústredili na romantiku, ktorá ale pre mňa zúfalo nefungovala. Oproti remaku tu má väčší priestor kamarátka hlavného hrdinu z práce v podaní nádhernej Mikako Ičikawa. Až mi bolo ľúto, že hlavnú hrdinku nehrala ona namiesto nevýraznej Júko Takeuči. Výsledok je priemer a ja teda rozhodne oveľa viac odporúčam kórejský remake. 5/10. ()
Příběh je moc hezký a výborně zahraný, forma je ale k uzoufání kýčovitá a zajímavému dílku tak podráží nohy... A Moment To Remember zvládl něco podobného daleko líp. 6/10 PS: Ta ruina v lesích, Tarkovský by se oblízl :) ()