Přebytečný člověk
L'uomo in più
One Man Up
Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoHudba:
Pasquale CatalanoHrajú:
Toni Servillo, Andrea Renzi, Antonino Bruschetta, Monica Nappo, Angela Goodwin, Nello Mascia, Peppe Lanzetta, Stefania Barca, Marzio Honorato (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Je rok 1980 a populárny spevák Antonio Pisapia (Toni Servillo) zistí, že má menovca, ktorý je vychádzajúcou hviezdou miestneho futbalového klubu. Zdá sa, že obaja sú na vrchole svojej kariéry, ich životy sa však nečakane zmenia. Spevákovu kariéru skomplikuje obvinenie zo znásilnenia, futbalistovu zasa zranenie. Ich životy, ktoré sa vyvíjali celkom nezávisle od seba, sa po týchto udalostiach jedného dňa nečakane pretnú... (RTVS)
(viac)Recenzie (33)
Prebytočný film a pocit strateného času. Najhoršie pri filme je, keď netuším, čo mi chce povedať. Potom si pozorne prečítam obsah a komentáre, ale tu ani to nepomohlo. Chcel mi film povedať len to, že po úspechu môže nečakane prísť aj pád bez ohľadu na profesiu, ale dá sa z toho vyhrabať? Naozaj takúto banalitu tak zložito a zdĺhavo? ()
Dvojí život Antonia. Debutující Sorrentino se rozcvičuje na paralelně vyprávěných příbězích dvou mužů, kteří žijí různé a přesto stejné životy. Podobně jako v mystickém dramatu od Kieslowského, také zde jsou osudy obou postav zvláštním způsobem propojené – jedna podněcuje druhou k aktivnímu převzetí kontroly nad trpně prožívanou každodenností. Prázdnota, osamělost a opouštění charakterizují existenci obou mužů, dvou věčně poražených hráčů, kteří marně hledají vhodnou (hrací) pozici. Se Scorsesem sdílí Sorrentino nejenom zájem o frustrované muže, jejichž (sebe)destruktivní jednání pramení z neschopnosti dostát svým ambicím (finále v hrubých rysech připomíná Taxikáře), ale také stylistickou suverénnost. Nemusí přitom svého slavnějšího amerického inspirátora okatě citovat (vplutí do klubu á la Mafiáni), abychom pochopili, že stejně jako on nemá rád statické kompozice, tradiční úhly kamery a otřelé kombinace hudby a obrazu. Soundtrack, nejen vytvářející nepatřičné audiovizuální kombinace, ale také přímo propojující oba hrdiny, patří k nejsilnějším složkám filmu, který má jinak neopomenutelné problémy s tempem i s nestálostí uplatňované fantaskní nadsázky. Zas tak zdatný ve stylové kontaminaci, aby elegantně skloubil Scorseseho s Fellinim, Sorrentino na počátku své kariéry nebyl. Ve svých pozdějších filmech dokázal množství uměleckých vlivů, z nichž vychází, lépe zkrotit, a hlavně se v nich mermomocí nesnaží zužitkovat každý lepší nápad. Přesto by bylo milé, kdyby srovnatelnou řemeslnou zručností vynikalo více debutů. 75% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $191,000║ ()
Někdo se v prvotině hledá, někdo se prvotině najde a už jenom lehce vybrušuje detaily. Sorrentino toho má na srdci hodně a vlastně je celkem zřetelné, že to je debutující scenárista, ale už tady najdeme hodně scén, jejichž emocionální ekvilibristika a spojení hudby / obrazu je opojné. Servillo s Renzim jsou skvělé protipóly, hedonistický ztroskotanec vs. melancholický snílek, energie těch dvou postav se ve filmu postupně rodí, aby nakonec dozrála v duet marnosti a nezlomnosti existence. Zasáhlo mě to víc, než bych čekal. Rozhodně víc, než ty přeestetizované úvahy na podobná témata, které Paolo točí v posledních letech. ()
Je mi líto, Paolo, Velká nádhera mě svého času obsahově minula, ale nemohl jsem neocenit vytříbenou výtečnou formu. Tohle je ale první kousek z Tvé dílny, kdy krčím rameny a říkám, že ani obsah, ani způsob provedení na mě dojem nedělá, ba co víc, nepokrytě mě nudí. Nezaujal ani motiv, ani rozuzlení. Tvoji fanoušci Tě nejspíš podrží, ale za mě to tentokrát nebude ani průměr. Ke Tvým postavám jsem si nenašel cestu a Antonia nepovažuju ani tak za oběť okolností, jako spíš za slabocha. Celkový dojem: 40 %. ()
První Sorrentinův celoverečák mi nesednul zdaleka tak dobře, jako pozdější kusy. Vysvětluji si to z části tak, že mě neimponují fustrovaní muži středních let, ani fotbal nebo průměrný zpěvák z průměrné kapely. Ale cítím v tom příslib příštích úspěchů. ()
Z toho, čo som od Sorrentina videl, tak zatiaľ Prebytočný človek vychádza ako divácky najvďačnejší film. A to bez toho, aby snáď pôsobil menej inteligentne, ako jeho neskoršie diela. Možno skôr naopak, v porovnaní s jeho súčasnou tvorbou na veľmi tenkej hranici gýča a ťažkotonážneho umenia ide o v mojich očiach úprimnejšiu výpoveď o svojich hlavných hrdinoch. Zaujímalo by ma, čo by povedal Laco Borbély na taktiku rozostavenia so štyrmi útočníkmi, popravde sa ale ani problémom s hľadaním práce mladšieho z dvojice aktérov ani nečudujem, jeho metóda pôsobí až príliš revolučne... ()
Nemá to ještě takovou tu osudovost Božského. Jinak na debut moc dobré. 3,5* ()
Sorrentino už ve svém debutu dokázal být velmi originální a mnohokrát vystavět výbornou scénu. Dokonce i myšlenkově jsou tu předzvěsti filmů příštích. Jenže jako celek mi příběh dvou mužů se shodným jménem ještě tak silný nepřipadá (70%). ()
Nenudilo ma to, ale nepadal som z toho na zadok. Jediné čo môžem naozaj pochváliť je výkon Toniho Servilla. Inak pomerne tradičný film o tom aký je život nespravodlivý a že cesta od sláve k chudobe je veľmi krátka. Sorrentino vo svojej prvotine absentuje na dlhé zábery a presviedča nás, že tempo filmu odpovedá Taliánskemu temperamentu. Ale ja som mal vždy radšej pomalejšie filmy, hlavne keď vezmem v podtaz ako strašne ukecaný tí Taliani vlastne sú. Nejedná sa o zlý film, ale podobne ako v prípade Božského ide téma a jej spracovanie mimo mňa. Pritom Sorrentinov Americký This must be the place zbožňujem. ()
Není to tak geniální jako Sorrentiniho knihy (za mě je teda určitě mnohonásobně lepší spisovatel než filmař.. a to není filmař vůbec špatnej) a ještě to není tak pozlátkově okuzlující/efektní jako jeho pozdější filmy. ()
Rezisersky len priemerne odbite, dialogy casto o nicom, a dej sa vytratilk do prazdna ........ Sorrentino by takto v zivote neprerazil . 50 % ()
Mám asi radši Sorrentinovu pozdější tvorbu, ale tento jeho debut je i přesto trefou do černého. Dnes už dvorní režisérův herec Toni Servillo v roli zkrachovalého muzikanta podává i zde úctyhodný výkon. Není se proto čemu divit, že tímto filmem vlastně odstartovala jejich budoucí spolupráce. Ač šlo celkově spíše o drama, těch několik fórků, co se v ději objevilo, mě udrželo ve střehu a párkrát jsem se i zasmála. Propojit obraz a hudbu se tu také podařilo na výbornou, jak je ostatně u Paola Sorrentina dobrým zvykem. (75%) ()
Môj (aj jeho) prvý Sorrentino o témach, ktorým sa vlastne venuje dodnes. O tom, ako ťažko sa znižuje štandard a nových začiatkoch, ktoré nemusia vyjsť. Už na začiatku tvorivej dráhy tento režisér ukázal, ako to vyzerá, keď končí veľká nádhera... inak ale nijak zvlášť vyčnievajúci film, proste relatívne typický, remeselne zručný a kvalitný taliansky neorealizmus. ()
Mrzí nás, místa pro váš život, fanouškům na očích, jsou obsazená. Byli slavní, byli úspěšní, určeni k výjimečné úpravě, ale poté došlo k přerušení, k pozastavení a oni nedostali ani povolení, aby dosáhli na úroveň pouhopouhého existenciálního postavení. Marné počínání, prázdnota. Nicotný, trudný druh bytosti, která byla vyloučena, dostala výpověď ze světa. Chudák Toni, jistý si v písničkách. Chudák Toni, jistý si v kopačkách. Bravo, Paolo, jistý si v myšlenkách. ()
Již v tomto snímku se Sorrentino projevuje jako velká naděje evropského filmu. L'uomo in più ale není komedie, jak je oficiálně uváděno. Je to spíš existenciální drama. To, že se tam párkrát zasmějí, komedii nedělá. 80% hvězdiček ()
Tomu filmu jsem vůbec neporozuměl. Co chtěl říci? Osudy dvou jmenovců, jeden zkrachovalý zpěvák, jemuž zničily život drogy a ženy, druhý fotbalista, který si stále chtěl prosadit svou i poté, co po těžkém zranění vystudoval trenérský kurs. Jeden sice skočil do vody, ale pak z nepochopitelných důvodů vyplaval, aby mohl kamarádům upéci kapra, druhý se skutečně zastřelil, ale přitom jsme viděli zastřeleného i šéfa jeho klubu... Fakt mi to nic neřeklo, hvězdička z milosti. ()
Cože, čtyři útočníci??? No, to je tedy... s tím kosočtvercem to vlastně nechtěně vystihl - se nedivím, že ho v Neapoli nikdo jako trenéra nechtěl. To by bylo moc i na Pepíka Hnátka a Slavoj Houslice. Jako Sorrentinově prvotině lze filmu leccos odpustit, včetně ne moc povedené snahy vměstnat jednu postavu do hlavy druhé postavy, nutno ale konstatovat, že jeho další opusy jsou po všech stránkách o několik levelů výše. ()
"Hele, v tom podělaným životě se může stát všecko.. Možná. ale mně se nestane nikdy nic!" Solidní drama o dvou mužích, které sice spojovalo jméno, ale ne už podstata života. ()
Neapol v červených dresech? Obránce vstřelí nádherný gól? 4 útočníci v Itálii? Jako Neapolák jít na maškarní v dresu Juventusu? Tady mi něco nehraje. Vždyť to je všechno nesmysl, to je jako kdyby nastoupila Sparta na Letné v sešívaných barvách a Řepka rozhodl nůžkami a la Rooney. V těchto divných okolnostech se nejspíše skrývá více a fotbalista je jen alter ego v mysli zpěváka. Asi nejvíce tajemný film, co kdy Sorrentino natočil. Více naprosto souhlasím s tím, co napsal hero_bk. ()