Člověk bez osudu

Pravda, je to delší než by se slušelo a zatímco jsou středové pasáže filmu omílané stále dokola, konec je až příliš uspěchán. Mám taky jisté výhrady k osobnosti Gyuriho (či jak). Jak může být náctiletý kluk takhle otrlý? Naprosto neřešit zatčení policií a takřka skok ze svobody do koncentračního tábora ze dne na den? Jinak teda hudební doprovod od Morriconeho nebyl zrovna význačný na můj vkus, spíš jsem ho nevnímal. (03.06.2011)

Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. (12.01.2012)

Takže z mého pohledu asi nejlepší film o holocaustu natočili Maďaři. Na první pohled se může zdát, že zde chybí výrazná záporná postava nacisty, ale to je zřejmě záměr, který zdůrazňuje odlidštěnou mašinérii koncentráku. Na to, že film pojednává o holocaustu, je nečekaně optimistický, neboť hlavní hrdina György Köves a zejména jeho přítel Bandi Citrom zde ukazují především vůli přežít. (01.07.2020)

Působivý snímek, který hodně pozvedá neopakovatelná kamera a Morriconeho jímavá hudba, jinak příběh s nic moc novým nepřichází, docela dobře se mu daří šetřit patosem, nabízí i řadu otřesných scén, které se zaryjí pod kůži a teskně-nadějný reflektivní závěr, jenž je výbornou tečkou. Když se k tomu přidá výkon Marcella Nagyho, který při srovnání začátku a konce jako by hrál dvě zcela odlišné role, nelze než nepodlehnout. Hold Maďaři zvládají i takové filmy, nejen ceněné artové exhibice. Opět jim máme co závidět. (14.05.2010)

Silný námet ešte nemusí znamenať, že z neho bude výborný film. Filmov s touto tématikou je plno (a to je len dobre, pretože tie zverstvá, ktoré sa diali, si treba pripomínať, lebo ľudia veľmi rýchlo zabúdajú), no tento film neprináša nič nové, ani extra zaujímavé. Scén, ktoré vás chytia za srdce je zopár, inak len sledujeme chlapca, ktorý v koncentráku tvrdo maká a málo je, keď je s ním zle, vždy mu niekto pomôže, takže taký celkom pozitívny príbeh, ak taký môže z tohto prostredia byť. Herec v úlohe Gyorgyho mohol byť aj presvedčivejší, aj keď ťažko od neho chcieť, aby si zobral príklad z Balea alebo McConaugheyho a vychudol na kosť a kožu, no po odchode z tábora vyzeral až príliš dobre na to, ako vyzerali naozaj ľudia, keď odtiaľ odchádzali. Čakal som od toho viac. 70% (12.05.2019)