Vzpomínky na lásku

Dávám čtyři a to z tohoto důvodu: První třetina filmu je v podstatě dokonalá. Seznámení díky vypité plechovce coly, zneškodnění zloděje kabelek, exnutý panák pálenky, odpalování míčku v lodičkách, zkouška na licenci pro architekty - tyto scény jsou opravdu překrásné, překypují romantikou a mileneckým napětím a vytváří bohaté podhoubí pro budoucí flashbacky v poslední třetině filmu. Jenomže pak přichází asi to nejhorší, co se jen může romantickému filmu stát - svatba. Hlavní hrdinové jsou najednou svoji, veškeré to romantické napětí a dusno jsou tatam a scénář jakoby se najednou začal bezcílně plácat na místě. Příběh se nikam moc neposunuje, manželské problémy nikoho moc nezaujmou a nastupuje zbytečná nuda. Poslední třetina filmu sice přináší opět silný motiv a taky potřebné emoce, ale pronuděnou střední část vám dostatečně vynahradit nedokáže. Škoda, k plnému hodnocení to mělo opravdu blízko. (P.S. Po postupné demytizaci korejských romantických filmů prostřednictvím nakoukávání i těch slabších kousků tomuhle musím napálit 5*). (15.08.2007)

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

Já si ty korejské romance dávkuju postupně po čase, abych si je náležitě užila. Tahle je jedna z nejkrásnějších a bohužel také nejsmutnějších. Ústřední dvojice je neuvěřitelně sympatická a sledovat jejich příběh od zamilování se do přesmutného konce je zážitek. Někomu to jistě přijde jako citové vydírání, mně to tak nepřipadalo a určitě být na místě té dívky, udělám to samé, co ona. (16.07.2006)

„Když zmizí paměť, zmizí i duše“ . Věděl jsem, že je to smutný film, věděl jsem, že dojímá k slzám. Těšil jsem se na něj a bál se, že budu zklamán. Nebyl jsem. Brečel jsem. Potenciál každičké situace plynoucí z daného námětu byl vymačkán jako citron. Až do poslední kapičky. Až do okamžiku -„Jsme v nebi?“ -„Ano“. V tu chvíli jsem v něm byl na okamžik taky. Po usušení slz, po částečném opadnutí žalu (který zcela neodezní nikdy), jsem pocítil náhlý záchvěv radosti. Obyčejné radosti ze života. 100% Zajímavé komentáře: Adrian, Jhershaw, kitano, wipeout, tragos (27.08.2007)

Dojmy? Pocity? Zážitky? Silné, hluboké, nezapomenutelné. To je láska- být ochoten dnes a denně připomínat tomu druhému, co společně prožili a vědět, že se vás za pár týdnů může zeptat: Who are you? I odejít a umožnit začít nový život s někým jiným, to podle mě taktéž projev té nejhlubší lásky. Podstata je ale pořád stejná, chtít aby náš milovaný byl štastný. Trochu sem si zafilozofovala, ale tenle film je pro mě jednoduše něco víc.. (DC) Pro topku: Filmy jsou seřazeny v náhodném pořadí. (02.01.2008)