The Immigrant
Obsahy(1)
Obraz ze života chudých evropských přistěhovalců vstupujících na americkou půdu. (formelin)
Recenzie (30)
Těžký to měli evropští immigranti ve Spojených státech začátkem století. Jen bída, hlad a boj o přežití. Chaplin uměl vystihnout bolesti a přání své doby jako málokdo. Osud tuláka Charlieho přijíždějícího k Soše Svobody s nadějí nového začátku, sledoval soucítěně každý. A jak už to v Charlieho filmech bývá, tento osud má dobrý konec. Krátký nenásilně vystavěný příběh s množstvím groteskních sólovýstupů, jenž se dotýkají vrcholu svého žánru. Ohromného číšníka v restauraci, kde nemá Charlie na zaplacení, hraje Eric Cambelll - tradiční záporák raných Chaplinovských filmů. ()
NFR 1998 ()
Scénář: Charles Chaplin .. The arrival in the land of liberty. Krátká vzpomínka na útrapy evropských přistěhovalců, při cestě lodí po oceánu a prvních krůčcích ve svobodné Americe. Dá se říct, že na dvacetiminutovou stopáž nemá filmeček slabých míst, ale pravda to tak úplně není. Skečů je sice několik, některé jsou promyšlené a jiné tuctové, jenže smích u mne vyvolaly jen zřídka. ()
Vysnená Amerika je ešte ďaleko. Loď, prepravujúca snívajúcich o lepšom živote za oceánom je preplnená. Plno pasažierov grcia vďaka hojdaniu lode, ostatní chradnú a zúfajú. Len Charlie loví ryby, hrá hazardné hry a brilantne balansuje hojdajúcou palubou. Popri tom pomôže úbohej okradnutej chorej vdove a jej dcére. Po uzretí Sochy slobody nasleduje ponižujúci, kastujúci rituál prijímania do USA. No ani prijatí nemajú na ružiach ustlané. Bez dolára vo vrecku sa plahočia ulicami, dúfajúc v teplý žvanec jedla či pitia. Nakoniec, vďaka náhode sa zadarí aj Charliemu. Groteska s výrazne sociálno-kritickým podtextom. Ten zapríčinil, že humor ustúpil do úzadia. ()
Geniální skeče (zvláště v druhé části - v hostinci) které ani po dalším a dalším shlédnutí nepřestanou bavit. Jednoduchá a funkční práce s kamerou, přesný střih. ()
Pěkný pohled do života chudých přistěhovalců plujících lodí do Ameriky. Scény na moři byly spíše slabší, ačkoliv za pochvalu stojí pasáž v jídelně a počátek romantické linie mezi Charliem a Ednou. Část odehrávající se v restauraci však již stála za to a byla opravdu poutavá. ()
Nejlepší groteska ročník 1917. O to ale až tak nejde. Zajímavější je, jak emocionálně bohatý tenhle půlhodinový kraťas je. A vůbec nejlepší na něm je ta dokonalá symbióza a balanc mezi do puntíku přesně sehranými gagy a barvitou paletou emocí. "The Immigrant" určitě není lepší haha groteskou než "The Rink", "The Cure", nebo "Behind the Screen". Je jiný a tím je mimořádný. Poprve se zde Chaplinovi podařilo komplexně prolnou sentiment s komickou zkratkou. Tenhle film je milníkem na Charlieho pozvolné cestě k sociálně laděným velkoprodukcím let budoucích. ()
Predposledná z grotesiek nakrútených v spoločnosti Mutual je zmesou vydarených gagov, ale aj temnejších tónov, ktoré pripomínali, že Chaplin mal osobnú skúsenosť s prisťahovalectvom a chudobou. Ostávam verný zásade nehodnotiť dokumentárne a krátkometrážne filmy. ()
Grotesky CH.CH.jsou i k smíchu, i dokumentem doby. ()
Sám je prisťahovalcom, čiže je viac než pravdepodobné , že možno takéto “uvítanie” , kdesi v New Yorku, zažil na vlastnej koži... Na mysli mám, keď príde do reštaurácie, a je úplne švorc, takmer bez groša, objednáva si jedlá, taktiež i dievčine, ktorú stretol už na lodi, pričom akurát pozoruje, čo urobí reštauračný personál so zákazníkom, ktorému chýba 10 centov na zaplatenie účtu, a tak sa všemožne vykrúca, aby nedošlo k udalosti, ktorú videl na vlastné oči, a ja opäť hltám každé jedno filmové políčko obrazu, a i do cca. dvadsiatich minút namieša všetko podstatné, je to obdivuhodný perfekcionista. ()
Chaplin zde naplno rozjíždí své pohybové nadání a schopnosti, kdy dokáže rozesmát jen pouhým pohybem svého těla nebo jeho částí - "bruslení" po palubě lodi houpající se na vlnách, hra v kostky, míchání karet (u toho jsem řval smíchy) nebo boxerská rozcvička v restauraci kdy je přesvědčen o tom, že dostane přes hubu, jsou opravdu povedená čísla. A to již nemluvím o silném sociálním podtextu celého snímku. ()
Chaplin pro Mutual, začínají se zde projevovat sociální motivy a navíc je to i zábavné, sledovat, kterak si Chaplin obstarával zelenou kartu... ()
Tohle je první z Chaplinových krátkých grotesek, jakou jsem viděl, takže nemůžu moc porovnávat s jeho ostatními krátkometrážními dílky, ale bavil jsem se hodně, na lodi i v restauraci. ()
TÁ Chaplinova groteska, ktorá je z ,dvojcievok tá najslávnejšia. A proste tak sa chova(lo) v reštikách. ()
Charles Chaplin v hostinci to bylo něco dokonalýho. Taky tady je vidět, jakou někdo může dostat nakládačku kvůli 10 centům. ()
Výborný film, skvěle zahraný, a navíc se sociálním podtextem. K tomuto filmu se vždy rád vracím. ()
Upraveno v říjnu 2019. Přistěhovalec je satiricky rozvernou hříčkou cirkusového klauna. Příjezd do země Svobody má slibně ironickou příchuť, zaujímá srozumitelné stanovisko a v klaunském pozdvižení se řádí. Bída je výchozím bodem klaunského způsobu k expresivnímu vyjádření a k nalézání vynalézavých forem vyproštění se z tíživých životních situací. Otevřenost si občas melancholicky povzdychne, častěji ovšem skotačí a žádostivě plane. Charlie Chaplin má vícero podob, je hazardním hráčem, dobrodincem, nuzákem, hostitelem i kavalírem. Kromě Charlieho v roli nového přistěhovalce do Spokojených států amerických zde upoutá pozornost také mladá a naivní přistěhovalkyně a Charlieho romantické okouzlení (Edna Purviance), nesmlouvavě hrubiánský číšník (Eric Campbell), Charlieho důstojnost zachraňující umělec (Henry Bergman), dívčina vážně nemocná matka (Kitty Bradbury), vzteklý zloděj, obraný při hazardní hře (Frank J. Coleman, též v roli majitele restaurace), při deseti chybějících centech krutě potrestaný zákazník restaurace (John Rand), či další hazardní hráč z lodě (Tom Wilson). Přistěhovalec aneb Chaplin vystěhovalcem je satirizující rošťárnou cirkusového klauna a to filmu sluší. ()
Zaujme druhá část v hostinci, která je propracovaná do nejmenších podrobností a ilustruje Chaplinův přechod od rychlého vrstvení jednotlivých situačních gagů za sebou k subtilnější komice vycházející z příběhu a prokládáné sentimentem a dojetím. Expozice příběhu na lodi sice nijak nepřekvapí (až na první záběr) a rozvíjí se tradičně v klasických výstupech (Charlie a cudná dívka, naklánění lodi a nedostatek prostoru), ale už je cítit snaha o vyjádření, snaha o přesah. ()
Pohoda a positivita přímo čiší a strhává sebou vše kolem sebe. Od podivuhodné plavby na lodi, přes nekonečný souboj host vrchní až po šťastný konec na vás pokukuje párek dvou mladých lidí, kteří byli svázani nejen prací, ale i osobním životem. Když se Charlie s Ednou nakonec nevzali ve skutečném životě, vzali se aspoň v tom filmovém, aby mohli diváky bavit a to se jim zde rozhodně povedlo. ()
Začátek na lodi je parádní, zbytek se jen dokoukalo. 3/5 ()