Nahý obed

Neviem, či niekedy v histórii kinematografie mal nejaký film výstižnejší názov, než je práve Naked Lunch. Je to dielo, na ktoré sa skrátka nikdy nezabúda. Nemá žiaden dej, príbeh a ani žiaden bod, ktorý by mohol zmätený divák aspoň trochu uchopiť a nájsť si vďaka nemu cestu von z tohto skľučujúceho a chaotického víru audiovizuálneho šialenstva. Ak by som mal charakterizovať lyrickosť/epickosť tohto diela, tak by som povedal asi iba toľko, že sa tu všetok slovami popísateľný obsah iba nejak groteskne zhlukuje, exponenciálne plynie a pohlcuje vás. Je to krásna, rýdza a umytá, totálne zvrátená a geniálne psychopatická zvrhlosť od Cronenberga v jeho najlepšej forme. Úprimne a bez hanby sa priznávam, že som tomuto filmíku neporozumel a popravde si ani nemyslím, že sa mu porozumieť dá. Ale bolo mi neskutočnou cťou a potešením vidieť ho. (11.10.2020)

Na podivné a úchylné filmy pánů Cronenberga, Lynche a jim podobným jsem celkem zvyklý a většinou se u nich i výtečně bavím, nicméně NAHÝ OBĚD mě z nějakého důvodu vůbec neoslovil a naprosto zklamal. Znudil mě natolik, že jsem jej v polovině musel vypnout, tudíž se zříkám i hodnocení. Nepochopil jsem, co tím chtěl "básník" říct a radši to ani vědět nechci. (01.11.2004)

Typický Cronenberg, z Burroughsovy hlavy taky nic normální vylézt nemohlo :) ale stejně jsem se místy nudil, kvalit Dead Ringers bohužel Nahý oběd nedosahuje. (24.09.2006)

Buzeranti, emzáci, šváby, stonožky a iná háveď, no neviem, či si Cronenberg tiež nedal trochu z toho prášku... Vyložene nudná záležitosť s fádnymi hercami (výnimkou je celkom príjemný Ian Holm, ktorého inak nemôžem ani cítiť), psychadelickými scénami a scenárom a tak trochu wtf zápletkou. Mám rád k*kotinky, ale toto je priveľa, a k tomu ešte tá neúnosná stopáž... Nie, viackrát nie. * za niektoré "efekty". (08.09.2012)

Když si americký feťák přečte Kafku a rozhodne se napsat knihu, dopadne to asi takhle. Teda, ještě je tu proces adaptace kniha -) film. David Cronenberg mě překvapil už jen tím, že si podobnou látku vzal. Bohužel mě po Nebezpečné metodě podruhé zklamal. Nevím ovšem, zda se z této předlohy dalo vytěžit více. Původní knihu jsem nečetl a rozhodně se nechystám. Knihy od Kafky naopak ano a všechny mě oslovily více. Vyzvednout se dá snad jen fungující podivná atmosféra a občasná velká tvůrčí invence. Na víc než na dvě hvězdy to ode mě není. Jednoduše mě to nebavilo, nenapnulo, nerozesmálo… zkrátka se nedostavily žádné (pozitivní) emoce a u Nahého oběda jsem se po většinu času nudil. To je daleko větší chyba filmu, než jeho snaha být originální, nechutný, artový, zvrácený, či co já vím. (26.04.2021)

Totální úchylárná, která dokazuje že baby jsou hnusnej stonohej hmyz co si zaslouží maximálně kulku mezi oči!! Děvky jedny:-) (21.11.2007)

Deratizátor, který šňupe prášek na hubení švábů, povídá si s přerostlými brouky na jejichž těle je umístěn psací stroj, případně střílí do lidí, u kterých má pocit, že jsou převlečený hmyz. Syrová úchylárna nese jasný podpis Cronenberga a ačkoliv se mi to nezdá tak dobré jako třeba Videodrome, dostane divák dávku bizarnosti, kterou od tvůrce čeká. (14.03.2010)

Opět jsem byl obalamucen vidinou dobrého(!) filmu, filmu kde se prolíná realita a svět fikce, a to musím zdůraznit, že je opravdu můj šálek kafe. Dostalo se mi ovšem zmateného děje, napsaného očividně uprchlíkem diagnostického ústavu, který se sjíždí černým práškem z mořských stonožek podobně jako hlavní postava a vlastně úplně všichni, co se na plátně objeví. Postavy jsou totiž výhradně homosexuálové či feťáci, ve většině případů však kombinace obojího. Závěr: Čekal jsem hodně, ale tohle bylo opravdu moc! Asi nemám dostatečně otevřenou mysl, jak pronesla po projekci kamarádka. (08.05.2010)

Mimořádná adaptace románu. A taky mimořádně obtížná, vyžadující zkušeného diváka. Drogy, sexuální fantazie, halucinace, surrealismus... A taky atmosféra, prvoligové herectví a režijní preciznost. 95 % (20.02.2023)

Pre mňa osobne dosť nuda, zrejme by som sa musel stať feťákom aby som to dokázal oceniť. Aj hrdina tohoto filmu je feťák závislý na prášku ktorým sa hubí hmyz. Chce sa toho zbaviť tak začne užívať sračku menom čierne mäso, ale z toho svinstva mu začne už dokonale hrabať a na príkaz chrobáka hovoriaceho ritným otvorom odcestuje do imaginárnej krajiny odhaliť nejaký komplot. Okrem toho uvidí aj mimozemšťana v bare a jednu homoobloudu, ale mimo týchto detailov sa to hlavne útápa vo svojej nekonečnej nezmyselnosti a absurdných kecoch o hovoriacich zadkoch. Týmto ma Cronenberg veľmi nepresvedčil, až raz vyfetujem na ex plechovku toluénu možno mi tento film odhalí všetky svoje krásy a skryté súvislosti ktoré môj mozog zatiaľ nedokáže vidieť. A až potom stretnem hovoriaceho chrobáka bude mi všetko jasné. Dovtedy nech ma bozajú v riť, hmyzáci buzáci! (28.03.2012)

Dať tomuto prednosť pred tretím Robocopom znamená mať úsudok na správnom mieste. Naked Lunch je monštrozita toho najhrubšieho zrna. Všade sú v ňom prítomné drogy, násilie, ufóni, stonožky, chrobáci, sex s chrobákmi a tie najšialenejšie erotické predstavy. Dá sa povedať, že ide o jedno komplexne osobité dielo dvoch podivínov, ktorí v ňom skombinovali svojich najväčších démonov, vložili doň surrealistické desy a stopy odnikiaľ nikam, aké však pod pokrievkou podivna cestičku ukazujú. (30.01.2014)

Knihy Williama Burroughse nejspíš nebudou nic pro mě. Provedení dobré - klasický Cronenberg. (09.06.2014)

"Did I ever tell you about the man who taught his asshole to talk?"     Šialená a zvrhlá podivnosť, napodiv zaradená aj do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Dielo, pri sledovaní ktorého som sa musel poriadne obrniť. A to o to viac, že Cronenbergov bizarný štýl mi príliš nesedí (pritom Lynchovu bizarnosť naopak milujem). "Nahý obed" je pre mňa poriadnym gulášom: trochu toho noir, trochu sci-fi, trochu špionážneho thrilleru, množstvo silných drog a to všetko premiešané s bohatou dávkou zvrhlých nechutností. Musím ale priznať, aj keď nerád, že hoci ma ten film poväčšine dosť odpudzoval, zároveň ma aj nejakým zvláštnym kúzlom trochu priťahoval. Prispievala k tomu najmä výborná hudba Howarda Shora, uhrančivá Judy Davis a zopár originálnych vizuálnych nápadov (najmä tie písacie stroje). Samotný príbeh (čo je trochu silné slovo) sa pohybuje medzi realitou a fantazijnými výplodmi zvrátenej, chorej mysle. Vychádza pritom nielen z diela autora predlohy Williama S. Burroughsa, ale aj priamo z jeho života. Táto, citujem, "kultúrna ikona svetového formátu" viedla vskutku "hodnotný" život, ktorý venovala svojim 3 životným láskam: strelným zbraniam (ktorými zabil svoju ženu), drogám (bol ťažký závislák) a mladým krásnym chlapcom (bol velmi promiskuitný).     "You know how Americans are, Kiki. They love to travel and then they only want to meet other Americans and talk about how hard it is to get a decent hamburger." (23.01.2023)

Je těžké natočit film podle Burroughsovi předlohy plný dickovské paranoie a halucinací a těžko by se s tím popral někdo lépe než Cronenberg. Pokud ale dáváte přednost filmům který mají srozumitelný děj, je lepší se podívat jinde. Na tenhle oběd musíte mít chuť. (29.03.2004)

Jedná se o film, který je natočen v souladu s knižní předlohou, kterou napsal W. Buroughs, známý to beatnic...Je to psycho film, o psycho věcech od psycho autora... (16.04.2005)

Cronenberg si s tak nezfilmovatelnou předlohou poradil poměrně dobře. Umě do snímku zakomponoval nejznámější etapy Burroughsova života, které pak tvoří kostru příběhu. Dalším plus je skvělé obsazení (Holm, Sands a především Weller aka Robocop). V případě, že neznáte ani knihu ani Buroughsův životopis, můžete se bavit "jen" naprosto ujetými scénami, úchylnými dialogy a perverzními halucinacemi(=prostě z toho v čem je Cronenberg nejlepší). Pokud obé znáte, uvidíte za oponu a stanete se součástí této zvrhle nelidské konspirace. (27.02.2006)

Literárně-filmový trip, který jde chvílemi naprosto mimo diváka, chvílemi se dá i pochopit, ale mně osobně nic neříká. Příběhy založené na tom, že se jejich tvůrce nadopuje nějakou drogou, jsou podle mého názoru dobré jako svědectví vypovídající o určitém duševním stavu, ale jinak je to hop nebo trop - umění bez špetky racionálna, může to být geniální, může to být blbé. Film se v rovině obsahu poměrně věrně drží úvodní debaty o tom, nakolik je v literární (resp. umělecké) tvorbě důležitá funkce racionální úvahy. Podle mého názoru je důležitá dost, proto mi možná NAHÝ OBĚD připadá jako návštěva z jiné planety. Ačkoliv jsem již měl tu čest s podobně vystavěnými díly (tedy vzorec "něčím se nacamrám a budu doufat, že z toho vyleze nějaká umělecká hodnota"), i s díly, která o podobné problematice pojednávají, mám za to, že je tento princip tvorby dost ošemetný. A jak ukazuje NAHÝ OBĚD, ošemetné je o tomto problému dokonce i pojednávat, tedy ne takto tvořit, ale pouze tyto principy sledovat. Cronenberg na to jde sice jinak - téma drogové závislosti, duality fikce a reality apod. nahlíží umírněně a přes různé hmyzí výstřelky i poměrně pochopitelně (čímž nechci říci, že je tento snímek jednoduchý, pouze to, že jej lze při troše snahy rozumově pojmout) - ale přesto, když je vám nějaký film vzdálený už v rovině tématu, nemůžete se s ním dost dobře sžít. Cronenberg sice blufuje - film, který pojednává o iracionálním, je sám o sobě aktem rozumu - ale přesto se do sítě různých obsesí a snů noří natolik, že pro mne osobně splývá téma filmu s jeho pojetím - režisér možná uvažuje, ale téma snímku povýšil nad úvahu a dal mu plný prostor. Dokonce možná právě proto, že Cronenberg je vcelku racionální tvůrce, nemůže se s tímto tématem sžít tak úplně ani on (což už je ale hodně divoká interpretace). Ono totiž pojednávat o drogách jako o rozumovém problému není tak docela to pravé ořechové. Velmi komplikovaný pohled do mysli, která pohlíží sama do sebe - člověk, který fetuje už nevnímá věci okolo, ale vnímá sebe sama a sestupuje do své mysli, která vytváří zcela jinou kvalitu.......P.S. Zajímavé ale je, že se vlastně nikdy nedozvíme, co se Williamovi doopravdy stalo - tedy kromě toho, že 1) napsal knihu, o níž neví, 2) rozbil se mu psací stroj, 3) něčím se strašlivě sjel a neví o sobě. Jinak je celý film vystavěný na fabulačním umění/potřebě mysli, která je pod vlivem drogy a do svého vlastního labyrintu si dosazuje postavy, které možná někde skutečně potkala, situace, které možná někdy skutečně prožila a činy, které možná někdo skutečně spáchal. (28.09.2011)

Knihu jsem četl 2x, opiáty jsem ochutnal a baví mě psaní. Tento film byl přesně podle předlohy, ale zároveň o něčem jiném. Pro mě spíše Nahý oběd z jiného pohledu (ono u četby této knihy hodně záleží na čtenáři jak naloží s přečtenými informacemi). Spoustu detailů z knihy se mi dokreslila a nabrala nový rozměr, ale naopak některé momenty mě vyloženě zmátly, možná to bylo schválně. Scénáristé tomuto filmu přidaly základní děj, který v Naked Lunch nehrál moc velkou roli. Je to o Burroughsovi, který je na drogách, omylem zastřelí svojí ženu a zdrhne do Interzóny, kde započalo psaní Nahého oběda. Jeho realita se mísí s bludy a halucinacemi způsobenými psychózou po dlouholetém užívání heroinu. Mrzí mě, že se kniha takřka nezmiňovala, nebo neukazovala samotný heroin a zásadní prvky spojené s jeho užíváním. Burroughs ho zde samozřejmě bral, ale byl maskován něčím co se jmenuje Death Meat. Dávám pět hvězdiček za atmosféru, psychedelii a úspěšné ztvárnění téměř nezfilmovatelné klasické knihy 20. století. Končím hlášení z Interzony. (08.02.2013)

V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Kanada / Velká Británie. (12.08.2019)

Během prvních 5 minut jsem měl pocit, že koukám na něco výjimečného a výborně jsem se bavil. Cronenbergovo obrazové podání má své kouzlo a práce s maskami je skvělá. Weller opravdu vypadá jako Burroughs, ale přijde mi, že jeho herectví bylo nedostatečné a že nevěděl, jak si s tou rolí poradit. Stejný pocit mám i u režiséra. Jakoby nevěděl, co s látkou udělat a film je tak jenom takovým vyprázdněným putováním mezi excesy feťáka trpícího náhlými halucinacemi. To by ale mohlo stačit, abych se dobře bavil, kdyby to Cronenberg pořádně vyhrotil, ale bohužel se držel zkrátka a film začne nudit, což značí selhání - kord u takového materiálu. Já jsem pociťoval, že s látkou šlo naložit lépe. Uznávám však, že Nahý Oběd není snadno zfilmovatelný. Film trpí i špatným tempem a absencí gradace - jak říkám, vyprázdněné putování. To by ale nebyl takový problém, kdyby film nabídl více entertainmentu v podobě nějakých bizarnějších výjevů nebo absurdních dialogů, které na 115 minut bylo až moc málo (snad tři). Problém pak tkví i v tom, že nejde jen o to, co herec říká, ale i jak to říká. Když Weller vypráví o chlápkovi, jenž vládl prdelo-mluvectvím, dokud jeho prdel nezačala vládnou nad ním samotným, tak ta samotná historka je interesantní, ale ten unylý způsob Wellerova herectví jí shazuje na údernosti. (23.09.2019)