Povídání o pejskovi a kočičce
Réžia:
Eduard HofmanScenár:
Eduard HofmanKamera:
Josef StřechaHudba:
Jan RychlíkVOD (2)
Obsahy(1)
Kreslený film ze seriálu filmových vyprávění o pejskovi a kočičce, který podle pohádky Josefa Čapka zpracoval Eduard Hofman a vypráví Karel Höger. (Filmový přehled)
Recenzie (14)
Podle mne nejslabší díl, kde ta moralita tak čouhá, až se zapomnělo na (zábavný) příběh. Co činilo pejska s kočičkou u prvních dílů zábavnými, nebyly morality, ale vtipné kousky plné nápadů. ()
Fuj, taková moralita. ()
V pořadí třetí díl v sérii Povídání o pejskovi a kočice, pro mě osobně asi nejslabší díl, nebejt však toho geniálního hlasu dopadla by snad ještě hůř. Nějaký ten morální kodex-v sobě tato epizodka obsahuje určitě, ale myslíte si že to bylo tehdy na škodu? ()
Seriál čapkovských povídání o pejskovi a kočičce ve filmovém zpracování si získal velkou oblibu mezi malými i velkými filmovými diváky. Humor těchto kreslených filmů, jejich prostota i krása jazyka spojená s líbezností kresby, dokazují znovu mistrovství československého kresleného filmu. Nedostatkem filmu je, že tlumočí zcela nekriticky kompromistickou formulaci Čapkovu. Filmový přehled 10/1952 ()
60% - Tento moralizující díl byl rozhodně nejslabší ze série, pohádka o košilce mě totiž vůbec nebavila... ()
Pýcha nepýcha, ale ten hlas Karla Högera... ()
Všechny mé noční košilky mají silné sociální citění, jsou rovnostářské a nemají nejmenší výhrady proti přátelství s košilkami z nižších sociálních vrstev. Naštěstí jsou i jiné košilky- některé jsou pyšné, jiné závistivě pozorují nadýchanější krajku, nebo sametovou výšivku na kolegyni. Naštěstí proto, že jinak by neměla kočička námět na vyprávění, kterým rozehnala pejskovo bolest ze zraněné tlapky a mne vrátila do dětství, k hlasu z gramodesek. ()
Mám veľkú slabosť pre jednoduchú a citlivú výtvarnú animáciu krajinky a o to viac ak sú tam chutné zvieratká. Určite je s tým dosť roboty a ja to viem doceniť. Čo ale rád nemám, je také to zjednodušené posudzovanie mravnosti a lacnosti krátkometrážnej zápletky. Potom máte z toho tak trocha blbý pocit a nezostáva nič iné, len na to rýchlo zabudnúť... Best way... ()
Tady konečně filmařský vklad nespočívá jenom v proškrtání textu a neinvenčním postrkování Čapkových kreseb po plátně – rozpohybované bezhlavé postavy nočních košilek v sobě mají jakousi surrealisticko-strašidláckou kvalitu… Na druhou stranu je tu opět jedna promeškaná příležitost nějak se v obraze zajímavě poprat s autorovou bujnou fantazií („košilka se svlékla a šla spát“) a okatě výchovná předloha patří k těm slabším, takže je to zase za 3. ()
Tenhle díl mi nikdy nepřišel o nic slabší než ostatní. Malé dítě neříká, která z jeho oblíbených pohádek je lepší nebo horší. Malé dítě má rádo všechny hračky! ()
Je mi naprosto jedno, že se třetí epizoda dle všech ostatních uživatelů ČSFD tolik nepovedla, já bych i ji zaobalil zlatem. ()
Podle názvu to ani nevypadá, že se jedná o jeden z dílů Večerníčku POVÍDÁNÍ O PEJSKOVI A KOČIČCE. Takové jsou jen dva a tento se ještě odlišuje i tím, že se v něm objeví autor literární předlohy, Josef Čapek. I když je zde kreslený. Je jiný i tím, že není ani o pejskovi a kočičce, ale pohádce, kterou vykládá kočička pejskovi. Tou je pohádka O pyšné kočičce. A ta je skutečně slabá oproti jiným dílům. Co ale stojí za zmínku, tak to že mi dost připomínala Wellsovu filmovou adaptaci NEVIDITELNÉHO MUŽE v hlavní roli Claudem Reinsem, jak všude chodila jen samotná košile bez hlavy, ruk a noh. A ačkoliv je tento díl tím nejslabším z celého Večerníčku, tak dodívat se na něj dá. A to díky té staré animaci a dokonalému přednesu přednesu Karla Högera. Ta jednoduchá animace je tak krásná. V ní je ukrytá taková ta nostalgie jako v celém tom Večerníčku. Dnešním dětem se už nelíbí, ale nám ještě jo. [455. hodnocení, 13. komentář, 68%] ()
Mravokárný, poučný, socanský. To se mi nelíbí. ()
Zde mají rodiče prostor k dovysvětlení podle vlastního kodeku(xu). ()