Réžia:
Matej MináčHudba:
Janusz StokłosaHrajú:
Nicholas Winton, Karel Reisz, Václav Havel, Simon Wiesenthal, Adolf Hitler (a.z.), Ladislav DostálVOD (1)
Obsahy(1)
V roku 1939 Nicholas Winton z vlastnej iniciatívy zachránil 669 prevažne židovských detí počas nacistickej okupácie Československa a cez hranice hitlerovského Nemecka sa mu podarilo prepraviť ich do Veľkej Británie. O svojom veľkom čine mlčal neuveriteľných 50 rokov. Nicholas Winton dodnes žije, má 94 rokov a volajú ho britský Schindler. Dokumentárnym filmom nás sprevádza Joe Schlesinger, reportér kanadskej tv stanice CBS, ktorý je jedným wintonových zachránených detí. Príbehy, ktoré rozprávajú zachránené deti, sa prelínajú s rozprávaním a spomínaním Nicholasa Wintona, dokumentárnymi dobovými a archívnymi zábermi. Ku koncu filmu sme svedkami dojímavej scény stretnutia Nicholasa Wintona so svojimi deťmi po dlhých rokoch. Držiteľ International Emmy Award 2002 za najlepší dokumentárny film. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (221)
Sice nemám úplně ráda dokumenty, kde se naprosto prvoplánově hraje na city, ale tady to asi nešlo natočit jinak. Scéna z televizní show a velkého setkání s dětmi mě úplně zničila. Krásný dokument a velký člověk. ()
Dokázat odhadnout dopředu nešťastný vývoj událostí v podobě války a holocaustu, najít sílu s tím bojovat všemi prostředky, díky tomu ve výsledku zachránit stovky děti a pak o tom pokorně padesát let mlčet… Rozhodně to nepřeženu, když napíši, že je pan Nicholas Winton jednou z největších osobností moderních dějin. Je až s podivem, že je známý tak málo a další filmoví tvůrci se ještě jeho obdivuhodného příběhu nechytili (až na polo dokument Nickyho rodina). Formální stránku tentokrát nechám stranou, nebyla špatná a nádherně vygradovaný závěr dokáže emoce vyvolat naplno. Dávám pět hvězd za téma a za příklad vzepření se zlu a konání dobra tím nejlepším možným způsobem. ()
Příběh je to opravdu neobyčejně úžasný a dojemný, ale ani dokument nemůže čerpat jen ze skutečnosti, chce to trochu nápadů ve zpracování apod. Kdybych hodnotila jen obsah, dám plný počet, jenže za zpracování si dovolím hvězdičku strhnout. Ovšem pár silných či zajímavých záběrů tam také je, takže moc nízko taky jít nemůžu. Myslím, že čtyři hvězdičky si zaslouží, přestože ty hvězdičky patří spíše Wintonovi, než tvůrcům. ()
Skutečně skvělý dokument. Nicolas je vážně skvělý člověk a když jsme na tom byli se školou v kině, málem jsem se rozbulel...(ne)uvěřitelně dojemné. Jinak než ta 5* ani nemůžu... ()
Nádherný dokument o tom co dokáže síla dobra v lidském srdci. ()
Pět hvězdiček za Nicholase Wintona, tři za dokument. Výsledek = 4. Děkuji. ()
Dobrý, takhle to má vypadat. Proč mi jenom přijde, že se dřív dělaly dokumenty tak nějak líp, poctivějc, poutavějc, než dneska? 🤔 ()
Čtyřkrát jsem tenhle dokument viděla a čtyřikrát jsem si poplakala. Je dobře, že byl tento film natočen, aspoň si můžeme uvědomit, jak je záchrana života to nejcenější, co člověk může jinému člověku dát. A celou dobu vás provází skvělý hudební doprovod. ()
Jedna hvězda dolů za naprosto úděsný, odporný, katastrofální a neposlouchatelný český dabing. Abrahám a Šafránková by měli zůstat u herectví a už nikdy nedabovat. Samozřejmě, že činy Pana Wintona pouze hvězdičkami ocenit nejdou, stejně tak jako můj respekt k němu.. Velký to člověk. ()
Nádherný dokument o jednom z nejhumánějších činů v historii lidstva, nebojím se říci. To co udělal Nicolas Winton stojí za všechny medaile a ocenění. Navíc, jak svůj čin považoval za samozřejmost a nepokládal za nutné o něm později nikomu vyprávět. Jo, nebýt jeho ženy, nikdy bychom se tuhle story nedozvěděli. Nestydím se říci, že u dvou scén jsem se neubránil slzám. Jednak při vyprávění o nastupování dětí do vlaků a jejich loučení s rodiči. Dnes si něco takového nedovedeme představit, ale to muselo být skutečné peklo. No a ještě při vyprávění starého pána obklopeného celou rodinou v Izraeli. Respekt. Tenhle příběh by si zasloužil film. Jako Pražské vlaky. ()
Opravdu hodně emotivní dokument. Cítila jsem se jako zmražená ještě dobu po skončení. Hodně mě zasáhl, a to kompletně. ()
Standardně střižený dokument s dobovými záběry, výpovědmi zúčastněných, který by jinak nevybočoval z obvyklé dokumentární škatulky. Vypráví ale příběh jednoho z největších hrdinů poslední doby (nebojím se použít slovo hrdina), pana Wintona, který je skutečně borec a to, co udělal, je něco tak úžasného a respektuhodného a to z tohoto dokumentu dělá vyprávění silného a dojemného příběhu a ne jen tak obyčejný dokument... ()
Tohle mě dostalo, dojalo , potěšilo... prostě to se mnou udělalo fakt docela divy. A to se považuju za částečnýho apatika. Nobelovku tomu chlapíkovi , dokud dejchá (je mu 102 tušim) :-) ()
Dokument není nijak vyjímečný. Vyjímečný je jeho obsah a příběh, který je v něm převyprávěn. ()
Ctnostné, dojemné, dechberoucí, nádherné, poučné, povzbudivé ... Není třeba víc dodávat. ()
Jediné, čo ma mrzí, je, že som sa k tomuto človeku dostala pomerne neskoro. Mohla som ho obdivovať a uctievať už dávno :) Všetky klobúky sveta dole pred ním. ()
Nicholas Winton byl skromný člověk s obrovským a statečným srdcem. Byť dnes jsou v kurzu jiné orgány, tak já volím srdce i mozek, protože v mozku sídlí mysl a u tohoto rytíře světla a dobra to byla mysl nezkažená falešnou zlobou antisemitismu a poklonkování nacismu. ()
Je to dokument o skromném člověku, který ač zachránil před jistou smrtí 669 dětí, nikdy o tom nikomu neřekl, ani své rodině. Až jednou jeho manželka Greta našla na půdě dokumenty, ve které byly nalepené fotografie dětí, které zachránil. Tento dokument od režiséra Matěje Mináče je tak hrozně silný a emotivní, že to nemůžu ani popsat, to musíte vidět. ()
O kvalitě a síle lidskosti tohoto filmu svědčí už fakt, že plné kino pubertálních výrostků jej dokázalo sledovat více-méně v naprosté tichosti. ()
Bezpochyby dojemné události, které si zaslouží připomínku. Ačkoliv se jedná o výrazné zpracování přímo vyzařující emoce a přimělo mě k slzám, zároveň mě trochu zklamalo. Škoda, že tak silný příběh je filmařsky založen spíše na přehnaném sentimentu a emocích - vždyť v tomto případě není nutné schovávat fakta za slzy na plátně, i když ty k tomu jistě taky patří. Obávám se, že si odnesu pocity podobné shlédnutí amerického "dojáku" než ohromující faktické zážitky z vážného dokumentu... Přesto musím dát 75%, protože jsem nečekala skoro nic a byla jsem překvapena - a to se vždycky nestává ()
Reklama