Kwaidan
Kaidan
Kwaidan
Obsahy(1)
Dvoudílný japonský barevný širokoúhlý film Kwaidan režiséra M. Kobajašiho obsahuje čtyři strašidelné povídky. První dvě povídky Černé vlasy a Sněhový královna jsou uváděny pod názvem "Kwaidan Černé vlasy", druhá dvojice Muž bez uší a Šálek pod názvem "Kwaidan Muž bez uší".
Kwaidan patří - podobně jako Rašomon - k těm nemnoha filmům japonské produkce, které přibližují západní mentalitě vzdálený duševní svět, aniž ho zkreslují a přílišně zjednodušují. U Rašomonu je to dáno evropskou orientací autora literární předlohy Akuragawwy a samozřejmě i Kurosawovým tlumočením. V případě Kwaidanu postavil podobný most mezi námi a starobylým světem japonských bájí anglický spisovatel Lafcadio Hearn (1850-1904). Byl řeckého původu a po rušném životě zakotvil v Japonsku, přišel tam v roce 1891 jako dopisovatel amerického časopisu Harper´s Magazine. Sžil se s novým prostředím, stal se profesorem anglické literatury na tokijské universitě a přijal japonské jméno Jakumo Koizumi. Z hlubokého proniknutí do japonské civilizace vznikl velký počet povídek, románů i esejí, jejichž seroózností vzdálenou jakékoliv laciné exotičnosti se Lafcadio Hearn brzo proslevil v Evropě i Americe (již v roce 1911 vydalo Ottovo nakladatelství český výbor z jeho díla pod názvem Průhledy v neznámý Japan).
Masaki Kobajaši dotváří literární předlohu s citem a kázní, doplňuje ji o velmi zajímavou kompozici barev, jeho filmová řeč se vyznačuje zdrženlivostí. Režisér pracuje s nenápadnými efekty a jejich pomocí dává v souladu s Hearnovu spisovatelskou metodou tím působivěji vyniknout fantasknosti, v každé epizodě jinak laděné hrůzostrašnosti a prolínání reality se světem nadskutečna. Kwaidan je příkladem vynikající stylové jednoty jak v barevné kompozici, tak i ve střihové skladbě a v hereckých projevech.S nenásilnou jednotící myšlenkou obdobou orfeovského motivu a zlými následky násilného narušování světa zemřelých se dobře slučuje to hlavní, co pro západního diváka Kwaidan přináší, totiž zasvěcené, kultivované uvedení do staré a vzdálené kultury, jako se dochovala v lidových bájích.
(Filmový přehled)
Recenzie (50)
Více než dvouapůlhodinový (páč původně rozdělený ve dva filmy) ponor do vod klasického japonského duchařského hororu, jenž je – což je za mě jeho největší plus – udýchatelný i bez kyslíkové láhve. Subjektivně – a neptejte se mne proč – první dvě povídky výrazně lepší zbylých dvou. Být třetí, nejdelší, ta o slepém pěvci na slezině roky mrtvé honorace, či čtvrtá, nejkratší, ta o vypité duši, či v nejlepším možném případě obé na téže úrovni, jako první, to jest ta o samurajovi, jenž se po letech strávených ve společnosti pyšné fifleny poníženě navrací k bývalé ženě, ke kteréž se kdysi tak krutě zachoval, či na téže úrovni jako druhá, totiž ta, v které se nám v hlavní roli objeví dálnovýchodní ekvivalent ledové královny (nebo byla sněhová?), popřemýšlel bych nad hodnocením absolutním, vážně bych zauvažoval o páté hvězdičce. 75% ()
Celkový dojem: Hodnotím podľa dojmov z poviedok: 1. Poviedka: 4* Celkom zaujímavý príbeh, dobrí herci a atmosféra.. za mňa spokojenosť. 80% 2. Poviedka: 5*: Úplne, do slova všetko to isté, ako v mnou hodnotenej Snehovej kráľovnej - ponurá atmosféra, skvelé herecké obsadenie, napätie, scénar, vlastne o žiaden mínus som nezakopol. 95% 3. Poviedka: 3* Pravdepodobne asi najhoršia, najdĺhšia a najnudnejšia poviedka - vizuál je fajn, s ním som nad mieru spokojný a príbeh je tiež celkom dobrý, lenže myslím, že to tvorcovia mohli o polovicu skrátiť a boli by lepšie ohlasy, pretože boje su nudné, postavy nezaujímavé a celý priebeh možno len na zívanie. Z čoho by som sa mohol radovať je asi len vizuál, výborní herci a celkom dobré, avšak nudné a dlhé boje. 56% 4. Poviedka: 3* Pohodová poviedka, avšak nie tak hororová a na môj vkus veľmi obyčajná. Pohodoví herci, dobrý nápad, žiadne veľké chyby v scénari, spokojenosť. 65% Moje hodnotenie: 74% ()
Pozoruhodně natočené, přesto nebylo sledování tohoto díla pro mě velmi zábavné. ()
Výborná zmeska divadelného pľacu s literárnou performáciou tradičných symbolík a záhadností japonských poviedok do skutočne obsiahleho a dlhého umeleckého projektu. Poviedky sú z filmového hľadiska mimoriadne vizuálne pôsobivé, chýba im možno vyhrotenejší rozprávací impulz. Ale čo sa týka abstrakcie národnej kultúry a všeľudových múdrostí, Kobajaši proste vie preniesť vzdialené svety do súčasnej konfrontácie a vie im dať kúsok vlastnej vízie a nechať pritom diváka ostať autonómnym a neinterpretovať ho iba jedným pohľadom. ()
Veľmi posobivý vizuál štyroch poviedok, z ktorých dýcha atmosféra východnej kultúry. Škrípajúci hudobný doprovod umocňuje napatie, ovšem veľakrát moc nelahodí ušiam. Zato farebná kompozícia je pastva pre oči, ako stvorená pre ľudové bájky. 1. Černé vlasy (4), 2. Sněhová královna (4), 3. Muž bez uší (3), 4. Šálek (3). ()
Ohromující, fantaskní nadpřirozený japonský horor / jidaigeki film; barevný, téměr tři hodiny dlouhý, čtyřdílný povídkový snímek. Různé příběhy přínášejí různé pocity a výjevy nadpřirozených bytostí a podstata je vždy taková, že nikdy nic podobného neuvidíte v žádném západním filmu. Je to kouzlem a osobností režiséra, japonským herectvím a dech beroucím okolím ve filmu. Když sledujete fantasy příběh, kde je v pozadí sytě červenožlutá obloha a na ní velké oko, tak už prostě nemůžete chtít víc, to se musí vidět. A dialogy, hlavně co se týče prvních dvou příběhů, prostě každé slovo má svou váhu a ani jedno nepadne na zmar. Neuvěřitelně dobře odvedená práce a velmi silný zážitek. První díl (Černé vlasy): 90% | druhý (Sněhová královna): 90% | třetí (Bezuchý): 80% | čtvrtý (Šálek): 70%. ()
Čtyři duchařské povídky a nádherná hra s audiovizuální stránkou snímku. 90% ()
Když se koncem šedesátých let minulého století promítal ve filmovém klubu ve Žďáře n.S. Kobajašiho Kwaidan, vzbudilo to v nás nemalé rozpaky; někdo se nudil, někomu to bylo k smíchu, nikdo ale neměl páru ani pojem. Po čtyřiceti letech tak Kwaidan působí zcela nově, až magicky průzračně. Všechny příběhy mají své cizozemské zásvětní kouzlo... V této souvislosti jsem si vzpomněl, jak mi přítel (prodával na trhu svoji keramiku) vyprávěl, jak za ním přišla japonská rodinka s dvěma dětmi. Čtvrt hodiny se je marně snažil vyprovokovat, způsoby běžnými k rozveselování dětí, k nějakému gestu - nic. Dále následuje komentář od Artrana. ()
Největší zádrhel, který vidím u tohoto snímku, je v jeho rozvleklosti, scházela mi přímočarost, tajemná atmosféra, nebo aspoň trochu napětí. Kulisy a rekvizity připomínaly divadelní představení. Režijní forma byla doslova pohádková. Na druhou stranu bych vyzdvihl práci s kamerou. ()
ocenenia : Oscar 1966 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1965 - Špeciálna cena poroty ()
Nádherná barevnost a stylizace. Chvíli obraz, chvíli divadlo. Minimalistický hudební doprovod. Nadpozemský umělecký zážitek! ()
Anglický text Kwaidanu http://sacred-texts.com/shi/kwaidan/index.htm (je tam víc povídek). ()
Skvělý film, kterým Kobayashi potvrdil své výsadní postavení v historii japonského filmu. I verze delší cca o 10 minut vůbec nenudí. Skvěle vizuálně zpracovaná, doplněná skvělou hudbou, či snad ruchy Tóru Takemicua, která v některých momentech, zvláště pak v povídce Černé vlasy, posouvá tento film až k hranicím neskutečného. Čtyři klasické příběhy zpracované podle knihy Lafkadia Hearna. První, nazvaný Černé vlasy o zavržené manželce čekající, snad z důvodu pomsty, na svého manžela i po smrti. Závěrečná část, kdy zvuk zcela záměrné nesynchronizuje s obrazem považuji za jeden z vrcholů filmu - lépe snad už ani nejde vyjádřit děs a hrůzu Rentaró Mikuniho v roli nevěrného manžela. Druhý příběh Sněžná (sněhová) žena byl zpracovaný i Tokuzó Tanakou http://www.csfd.cz/film/144830-kaidan-yukionna/filmoteka/, avšak Kobayashiho zpracování, ač nemá takový rozsah příběhu, je vytvořeno s úžasnou vizuální dokonalostí. (Pokud celý film vznikal v atelierech, jak mi připadá, nelze než smeknout nad skvělou prací všech zúčastněných). Mladý Tacuya Nakadai je skutečně tím mladíkem nad kterým roztaje srdce i sněhové královny, i když pro něj naopak není jednoduché uchovat tajemství, které jemu mnohdy nedá spát. Co pak mají oba příběhy splečné, a to jsem si uvědomil až z komentáře v traileru http://www.youtube.com/watch?v=jGSZC3qnk3E, je láska ženy k muži, který není schopný splnit její očekávání a následné zklamání pak vyvolává u ženy oprávněnou pomstu. Třetí příběh Bezuchý Hoichi začíná skvělými scénami bitvy u Dan no ury, které si nezadají s divadelním představením hraným opět ve skvostných kulisách. Mnich Takashi Shimury má v sobě onu chápající zdrženlivost, jakou měl i jeho Kambei v Sedmi samurajích, ale nejdůležitější postavou je zde mladý Hoichi Katsuo Nakamury, slepý hráč na japonskou biwu, kterého si vyhlédnou duše mrtvých bojovníků, aby jim přednášel o této bitvě. Jak pak musí dopadnou soužití s těmito duchy mrtvých nám ukazuje právě tento třetí příběh. Poslední čtvrtá část je pak jakousi miniaturou spojující navíc přítomnost autory knižní předlohy se samurajem, kterému se zjeví duch, kterého předtím pozřel spolu s douškem vody. Nedokončenost tohoto příběhu jen přidává na tajemnosti celého filmového díla. ()
První dvě povídky jsou naprosto dokonalé a zasloužily by si maximální hodnocení. Bohužel, ta třetí vypadla z rytmu - má podstatně delší stopáž, výrazně pomalejší tempo vyprávění a tím mě téměř ukolébala ke spánku. Čtvrtá zase tak trochu působí, jako by tam byla jen do počtu. Co mají všechny společné je nádherné expresivní výtvarné zpracování a znepokojující minimalistický hudební doprovod. ()
Kwaidan je už asi bohužiaľ príliš starým kúskom na to, aby som ho ja dokázal náležite oceniť, je tu však určite niekoľko silných scén a dokážem si predstaviť aká to vo svojej dobe musela byť hororová pecka. ()
Pro mnohe asi pomalejsi, ale uzasna prace s barvami, kompozici, svetlem, hudbou, kamerou a ruznymi divadelnimi prvky. ()
Keď to dopozerám do konca, pravdepodobne zmením hodnotenie .... ()
Kwaidan je japonský povídkový film, který obsahuje čtyři hororové příběhy. Každý z příběhů je samostatný a lze je vidět i odděleně. Společným jmenovatelem všech příběhů je výtečně vystavěná atmosféra, kdy po celou dobu ve mně dokázala vyvolávat pocit, že se blíží něco temného a strašného. Ač příběhy nejsou ve své podstatě překvapivé a nesnaží se vystrašit za každou cenu, tísnivý pocit z přicházejícího zla dokáží vyvolat spolehlivě. Hutná atmosféra je podpořena místy až magickou hudbou a někdy jen zvuky, které najednou protnou dlouhé ticho a nechají divákovi přeběhnout mráz po zádech. Dalšími společnými jmenovateli jsou velmi pomalé tempo vyprávění, dlouhé záběry, postavy hrající beze slov a pohledy z očí do očí. To všechno bych přiřadil k plusům, bohužel jsou tu také mínusy. Pomalé tempo vyprávění má svůj smysl, ale příběh musí udržet moji pozornost po celou dobu a to se zdaleka nestalo. Zabralo mi čtyři dny, než jsem viděl všechny povídky a k tomu jsem u toho několikrát usnul. To by se u skvělého filmu stát nemělo. Kwaidan má některé složky za pět hvězd, ale silné scény střídají slabší části a gradace jednotlivých příběhů pokulhává. Někdy pro mě příběh vygradoval uprostřed děje a konec vyšuměl do prázdna. Zčásti je to dáno společensko-kulturní propastí, která tady je. S tím ale nic neudělám. Doporučení na netradiční filmový zážitek rád dám, ale možná si nejprve zjistěte, do čeho jdete. ()
Vizuálně to bylo nádherné, ale nemůžu si pomoct, některé staré filmy mě připadají poněkud nudné. ()
1. poviedka - 4*, 2. poviedka - 5*, 3. poviedka - 5*, 4. poviedka - 4* ... Vynikajúca vec. Horor zo starej japonskej školy. Tam mali JPNS horory aj ostať, tie ich moderné veci sú niekedy tak strašné že po 20 minútach je najvyšší čas ich vypnúť. Jedna poviedka lepšia ako druhá, dočkáme sa witchcraftu, duchárčiny, démonov a neskutočne mrazivej, hutnej atmosféry. ()