Requiem za sen

V momentě, kdy člověk v životě začne ztrácet půdu pod nohama, osud mu odstartuje hroucení jeho životních cílů a on si postupně uvědomuje, že se již nemá kam obrátit a nemá pro co žít, najednou se mohou začít dít strašlivé věci. Přesně na tyto životní situace poukazuje tohle kultovní drama, ukazující v dnešní době již celosvětový problém. Někteří je berou jako adrenalin, někteří jako důkaz nadřazenosti, nebojácnosti či frajerství. Poté jsou tu ti, kteří si do hlavy vsadí toho brouka, který jim má ulehčit jejich životní osud. Stačí se podívat ale na příběh Ellen Burstyn, jejího syna Jareda Leta a jeho přítelkyně Jennifer Connelly a v 99% procentech člověku laicky řečeno docvakne, že je vždy jiná, lepší, bezpečnější cesta. Východisko, které nás nepošle do zatracení, jako přesně dokáží drogy - nejmocnější přítel v nouzi dnešního světa. (11.11.2016)

Téma závislosti pojednané z několika stran, byť ne moc do hloubky, Aronofského oblíbené halucinogenní hrátky s realitou, Kronos Quartet a skvělé herecké výkony dávají dohromady depku, na kterou mi výjimečně připadá smysluplné koukat. (02.12.2016)

Aronofsky v najlepšej forme. Môžem konštatovať že to je jeden z tých najintenzívnejších filmových zážitkov vôbec. Tá montáž, tá hudba. Nadčasový film ktorý bude aktuálny zrejme aj o pár desaťročí, možno v mierne odlišných variáciách, no jeho myšlienka nezostarne. Autorsky ešte stále podobajúce sa geniálnemu Pí. TOP 10 (08.03.2019)

(9.5/10). Nejlepší dílo režiséra, skladatele a všech herců.. Tento masterpiece je opravdovým skvostem co se týče poselství a atmosféry, která vás postupně začne požírat a vy začnete pomalu upadat do deprese.. A tak to má u takových filmů být.. Nezapomenutelný zážitek. (16.12.2019)

Probuzení z amerického snu. P.S.: Nedoporučuji sledovat před spaním. (10.11.2005)

Nadšené ohlasy na tento film nelhaly. Fascinující zážitek, u mně ještě znásobený pooperačními analgetiky, takže jsem se sám trochu omámený dokázal dokonale ztotožnit s hlavními hrdiny. Kdo tohle veledílo viděl, tak ho snad už ani nemůže napadnout zkoušet drogy. (18.09.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů a jediný, který jsem si musel druhý den pustit znovu. Závěrečný bezmocný telefonát Harryho a Marion je srdcervoucí. Poslední zhlédnutí 2/2024. (12.11.2007)

Feťáci, nahlas puštěná televize, dieta, prášky, beznaděj, prostituce, hrozivá hudba, děsná atmosféra, vypjaté situace, injekce, drogy... Čtyři lidi v beznadějném stavu, do kterého se dostali svou neopatrností. A už není cesta zpátky. Scéna bodnutí vidličky do ruky... otřásající se lednice... elektrické šoky... Kdo neviděl nepochopí, ten konec filmu vás zadupe do země a budete se cejtit hrozně... ale možná je to dobrej šok, aby se Vám nic podobnýho nestalo. Neznám depresivnější soundtrack, ta hudba je fakt na nervy, celej film je děsně emočně vypjatej a všechno se točí stále dokola. Režisér Aronofsky se ani nesnažil zabalit film do růžového ubrousky, servíruje ho syrový s trpkým ocasem na konci. Nezapomenutelné. Ohromující konec filmu, který vás zadupe do země a vy budete koukat do prázdna a nebudete se moci vzpamatovat. Psychicky náročné, perfektně sestříhané, ohromující, mocné. Snímek, kterému právem patří 5*. (25.12.2007)

Jííííízda! A to speciálně závěrečných několik desítek minut. Ten střih, hudba, všechno ... Dynamite! (22.01.2008)

Drsný, ale realistický pohľad na život s drogou a čo dokáže droga spraviť s ľudským osudom. (20.05.2008)

Psycho. Sny, ideály, láska, sex, drogy, beznaděj, samota, bolest, ponížení, šílenství. Dokonalý střih, kamera, detailní záběry, hudba, herci i režie. Syrové, mrazivé, depresivní. Aronofsky je šílenec, geniální šílenec. Na tohle nikdy nezapomenu. (03.08.2008)

Tak tohle byla fakt síla... Kam až člověka dokáže dovést jeho sen a přesvědčení? Sakra silný film... (18.10.2008)

Příběh který začíná jako idylka feťáka, který občas ukradne své matce televizi, aby měli s kámošem na fet, končí abstinenční road movie kamsi a kriminálem. Matka se zase pomocí farmak snaží zhubnout do svých starých šatů a vrátit se tak do šťastnějšího období svého života, ale nakonec končí na psychiatrické klinice. Aronofsky nepoučuje, nehrozí, nezlehčuje, naopak ukazuje jak je snadné při plnění si svých snů skončit na absolutním dně. (29.10.2008)

Hodně depresivní a utápivý film, který mě hodil do hodně přemýšlivé nálady. Nejlepší na něm je asi to, že se tu nekoná žádný happy end, nýbrž krutá realita v drogovém oparu. Za zmínku stojí též pěkná a originální hudba a stylová režie, jež má Aronofsky v malíku. (10.01.2009)

Další film o drogách, který mě absolutně zklamal. Docela by mi stačili ti výborní herci, abych měl představu o tom, jak se cítí, co prožívají. Proč mi má být z toho střihu, záběrů kamery, neustále se opakujících scén a dalších "revolučních nápadů", co doprovázejí drogové jízdy, na blití stejně jako postavám ve filmu? Kdo z vás má sakra depresi, když někde chcípne nějakej feťák??? Jen díky tý starý ženský má film aspoň trochu tragičtější rozměr. (25.01.2009)

Žádný Oskar? Ani nominace za režii, střih nebo kameru? Akademici, jste k smíchu. Končím s hulením (a porota která rozhoduje o udílení zlatých sošek by měla přestat taky). Nejlepší režie a práce kamery jakou jsem kdy viděl. Střih se klidně může rovnat Mouling Rouge. Ač na takovéto témata (drogy...) moc nejsem, tak jsem uchvácen. Byl jsem na to v kině včera, ale stále jsem v šoku. Na tohle by si měl zajít každý perníkář, který stále opakuje tu svou pověstnou větu - "když nechci, tak nemusím..." (04.02.2009)

Perfektní filmy jsou takové, které ve finále působí na diváka přesně tak, jak tvůrce evidentně zamýšlel z počátku. Nesmějete se tam, kde nemáte, nedutáte, kde dutat nemáte. První půlhodinku plyne mou myslí otázka: to je to zmiňované ultradepresivní antipozitivum, ten majstrštyk? Aronofsky však ví, co dělá. Hutnost, nátlak, syrovost. Neskutečně vygradovaný snímek, jenž netrpí na předčasný vrchol, vrcholí přesně, nekompromisně, brutálně. Ano, tento film je perfektní, nemá jedinou chybu - režie (snad nejoriginálnější vůbec), hudba, střih, herecké výkony (bezkonkurenčně však vede Ellen Burstyn), tedy pokud zohledníte všechny fragmenty - skoro perfektní. Jenže slabý děj dostatečně slouží formě, extrémně nátlaková filmařina postupem naplno nahodí vešekeré břemeno na diváka. Opravdu nevím, kdy se mi stalo v kině, aby se mi roztřásla kolena. Totální rozložení ve finále snímku je chtěné, účelné, extrémní naturaličnost až hnus odvádí svou práci až nebezpečně reálně. Rozložení diváka nemá obdoby, ale může se vůbec takovýto snímek zařadit komukoli do kolonky oblíbené? V tomto místě se začne jednat o značně diskutabilní téma. Pro trochu zběhlého diváka nutnost vidět, pro klasického konzumního spotřebitele filmu jako zábavy je Requiem za sen jako celek na hranici koukatelnosti (spíše za). Rozhodně jeden z nejpůsobivějších filmů, jaký jsem zatím viděl. (11.03.2009)

Těžko si vybavuji snímek, který by na mě zapůsobil tolik, jako Requiem for a Dream. Všeobecně platí, že sledování, jak se z více či méně úspěšných zdravých lidí stávají čím dál větší trosky, vyvolá silné pocity, ale u tohoto filmu je síla vyvolaných pocitů neuvěřitelná. Vynikající režie, vynikající hudba a skvělé herecké výkony hlavních představitelů vytváří totálně depresivní atmosféru, která vás neopustí ani několik minut po skončení filmu. Jako jeden z mála filmů o drogách navíc upozorňuje na to, že drogou může být úplně cokoli. (21.06.2009)

Jeden z filmů, který by se měl promítat v 9. třídách na základních školách - syrové vyprávění o drogách bez jakéhokoliv zlehčení nebo příkrášlení. Requiem za sen je asi nejlepší film zabývající se drogovou tématikou a společně s knihou My děti ze Stanice ZOO patří ke skvostům v tomto tématu. (90%) (16.07.2009)

Velmi silné drama s neuvěřitelnou gradací až do úplného vyvrcholení, které jsem musel vydejchávat až do konce titulků. To dělá z tohoto filmu jeden z mých největších filmových zážitků poslední doby. Závislost na drogách či jiných návykových látkách je už sama o sobě silným tématem, a když se do zpracování takto ožehavé látky pustí filmový mág Darren Aronofsky, je jasné, že vznikne něco opravdu výjimečného. Requiem za sen je o mnoho přímější a pochopitelnější než Aronofského Fontána, a tím je i stravitelnější pro běžného filmového diváka. Přesto množství střihů a depresivních okamžiků může přivodit některým lidem až pocit nevolnosti. Ale já si myslím, že právě to je cílem filmu; odradit diváka od světa drog a závislostí na návykových látkách. A je už jedno, jestli se jedná o drogy, prášky, nebo jakýkoli jiný sajrajt. (29.01.2010)