MasterChef Česko - Série 3

Připadal jsem si jako u seriálu Lost. Spousta dobrých náznaků a tajemností, jen se bojíte, aby z toho autoři nechtěli lacině vybruslit lacinou a předem předpokládanou pointou - a ejhle! ono jo. Poslední díl pohřbil Lost, poslední díl a kolo s dezerty pohřbilo jakékoliv šance jen na vzdálené pomyšlení, že by se tady hrálo nějak fér. ((Pro ty, co neviděli - poměrně vyrovnané výkony, kolo s dezertem, z Leina talíře byli porotci docela unešeni, z Honzova nadšeni, až slintali a dojídali, což s enikdy nestalo, a Kristína přinesla muffiny s pomerančem a šlehačkou, z nichž byli porotci trochu rozpačití a říkali něco jako "Konečně se ti povedl i ten dezert". No, a hádejte, kdo vyhrál.). Rovnou ty soutěže zrušte, řekněte, komu a proč fandí porota, dejte mu cenu, a celou tu šaškárnu kolem si můžete odpustit. A jó vlastně - sledovanost a reklamní čas.. sorry, já zapomněl. (14.06.2019)

Čumím, že jsem tuhle řadu neokomentoval, když skončila. Nějak mi to asi uniklo. Oproti minulým porotcům šla úroveń dolů. Nechci nějak snižovat kvality Kašpárka, nebo Punčocháře, ale Forejt mi byl už od pohledu nesympatický, stejně jako asi polovina soutěžících. Ale to ser pes. Tohle je o vaření a já žeru rád. Kvalita dílů se odvíjela podle toho, jaké bylo zrovna téma, podle něhož se vařilo. To že to vyhrála (ne)plnoletá kikina mi bylo celkem jedno, pokud vaří luxusně proč ne. Celkově však tahle série byla minimálně o třídu horší než ty první dvě – nejen co se výběru poroty týče - Marek Raditsch, Marek Fichtner, Miroslav Kalina – to jsou pojmy (ne potetovaný Forejt), navíc se tu furt řešilo, kdo měl život víc na piču – to do vaření nepatří a ani to moc lidí nezajímá… (05.11.2020)

Když se letos nedostavili ti Robinsoni, tak jsem středeční večer věnoval alespoň tomuto pořadu, přestože ke kuchařině mám opravdu daleko. A jak jsem se tak prodíral jednotlivými díly a přicházel na kloub sympatiím nejen u trojice porotců, nýbrž postupně i u finálové šestnáctky, tak jsem se začal těšit na každou středu a na to, kdo tentokrát (ne)obstojí. Včera už to všechno vygradovalo s koncem, který jsem popravdě čekal trochu jiný, protože jsem měl svého osobního favorita, nicméně jako pořad mě letošní MasterChef ohromně bavil a doufám, že v podobném duchu se objeví víc televizních soutěží. (13.06.2019)

Pořad prokazuje starou známou pravdu, že tloušťka je v naprosté opozici k charismatu. Přemek pak prokazuje, že ani štíhlost ho rozhodně nezaručuje. Proto působí velmi směšně ty (dvojité až trojité) brady vytrčené vzhůru a tvrdé pohledy prvních dvou pánů porotců a to tvrďácké pištění toho třetího - rozevláté Viktorky od splavu. I když, teď jsem zhlédl zhruba 10 min originálního pořadu a musím se mírně omluvit, ta česká mutace se evidentně snaží být co nejdokonalejší kopií. Napjatě čekám, kdy porota zadá soutěžícím vaření pokrmu, který by pořadu prospěl naprosto nejvíc - tj. vtipné kaše. Nám by pak nemusely odpadávat uši po perlách typu "jsem narvaný jako taška!". Jeden z porotců by byl ideálním publikem do většiny humorných pořadů jakékoli televize, páč by se chechtal naprosto všemu - soudím tak podle toho, že mu k zábavě stačí i tak obyčejné věci, jako je sůl a koření ("mě ve vašem jídle bavila ta pepřová chuť!"). Účinkující by taky zasloužili vyliskat za zprofanování krásného slova "děkuju", které používají nejen při každé příležitosti, ale i tam, kde žádná příležitost není, a proto v každém díle zazní tak tisíckrát. (16.03.2019)

Mě by zajímalo, jak moc tu jde o vaření a jak moc tu jde o ty strašně smutné životní příběhy. Ńo fakt, kdo zatím postoupil dál? Samé smutné příběhy, až je to celé neuvěřitelné. Přijde mi, že jetu fakt jedno, jak umíte vařit, hlavně že postoupí sedmnáctiletá holka, co se většinu života stará o postiženého bratra a máma jí nemá ráda (nebo co to tam ještě bylo...). Jestli to takhle půjde dál, fakt půjde jenom o citovou vydíračku. To umím taky, hele - Porota Masterchefa: Dobrý den, kdo jste? Já: Dobrý den, jsem Evžen Větvička, mám 20 let a přijel jsem sem z Prahy. Jako dítě jsem žil u rodičů někde v Králíkách a pořád jsem měl velký sen o tom, že budu mít vlastní restauraci, tak jsem se učil vařit, ale moji rodiče pořád říkali, jak jsem špatný a že bych s nimi měl makat v Albertu, ale já jsem řekl ne, poslal jsem je do řitě a šel jsem do světa se svým milovaným pejskem Rexem do světa už v 18ti. Ve škole, jak na základní, tak na střední, se mi všichni posmívali, kvůli mému vzhledu, jelikož mám brýle s dioptriemi 16, jsem tlustý a jsem gay, nikdy jsem neměl žádné kamarády, tak jsem s pejskem žil v lese, ale po měsíci mi Rexíka zabili bezdomovci a udělali si ho na česneku, tak jsem utekl a zaměstnali mě v takové malé hnusné jídelně a tam jsem si začal plnit svůj sen a začal jsem vařit a teď tu stojím před vámi. Porota Masterchefa: A co jste nám udělal? Já: Havajský řízek podle Jirky Babicy. Porota Masterchefa: Wow, je to výborné, máte opravdu talent, nikoho s takovým elánem jsme tu ještě neviděli, tady máte zástěru a gratulujeme vám! Já: (rozbrečím se) Pane Bože, děkuju, to je můj největší sen, děkuju!!! TAK, a dost, všichni jsme to pochopili. 1* za sedmdesátiletého dědka, který stejné brzy poletí, jelikož mu nikdo neumřel a nestará se o postižené. (14.01.2019)