Réžia:
Ki-duk KimScenár:
Ki-duk KimKamera:
Dong-hyeon BaekHrajú:
Yeong-su Oh, Ki-duk Kim, Yeong-min Kim, Jae-kyeong Seo, Dae-han Ji, Jeong-yeong Kim, Park Ji-aObsahy(1)
Jaro. Uprostřed jezera v horách stojí malý buddhistický chrám. Starý mnich v něm vychovává malého chlapce jako svého nástupce.
Léto. Dospívající chlapec se zamiluje do dívky hledající v chrámu zdraví. Následuje ji do "skutečného" světa.
Podzim. Dospělý uprchlík hledá v chrámu útočiště před policií: zabil z lásky. Pod vedením svého mistra projde pokáním a pak se vydá do rukou spravedlnosti.
Zima. Muž se vrací, aby se znovu ujal svého poslání. Přijme pod střechu chrámu zoufalou mladou matku a po její smrti se začne starat o osiřelé dítě.
Jaro. Mnich vychovává svého nástupce
Lyrický snímek o plynutí ročních období a lidského života Jaro, léto, podzim, zima a jaro představuje v Kim Ki-dukově kontroverzní tvorbě fascinující obrat bez ztráty umělecké identity i nejosobnějších témat. Postavu mnicha v čase zralosti v něm ztvárnil sám třiačtyřicetiletý tvůrce. Snímek získal Cenu diváků na MFF v San Sebastiánu a svému autorovi vynesl Cenu C.I.C.A.E., Cenu Dona Quijota na MFF v Locarnu. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (472)
Nádherná zen-budhistická myšlienka. Asi najmetaforickejšie dielo Kim Ki-duka, ktoré je vhodné pre náročnejšieho diváka. Posolstvá a symboly sú však ľahko čitateľné, preto si film môže pozrieť ktokoľvek, ak má práve náladu na premýšľanie o živote ako o tŕnistej ceste na vrchol vzdialenej hory. Drsná lyrika okolitej prírody, minimum dialógov, krásne zakončenie. Niet čo dodať :). ()
Typický Kim Ki-dukův snímek. Neustále mám chuť od něj utéct, přesto od něj nedokážu odtrhnout oči. Jeho konec je pro mne vykoupením, přesto si vzápětí uvědomím, jak dobrý a trvalý pocit ve mně zanechal. ()
Duchovní epos o (kolo)běhu života a náhledu do různorodosti lidského nitra. ()
... tak kolem 18 let bych si to vcelku užil, každopádně jako tip na delší relaxační pobyt v jiném kraji i mravu to není špatné :-) film se dětsky dotýká filosofických otázek bytí, jež naše židovsko-křesťanská civilizace vyřešila i zapomněla :-( ()
#dereksays Be nice to animals. ()
Je to moc pekne a poeticke, presne jak o tom tady vsichni pisou...ale to je bohuzel vsechno. Vsichni zname prihody vychodne mystickych zaku a jejich guruu a tenhle snimek neprinasi nic noveho, sveho - myslenku ci pohled. Navic ta scena, kdy mistr zadrzi clun, nebo jak zacek kope nohama dva metry vysoko...mno a postava zacka v jeho zaujeti divkou mi taky nepripadala uplne uveritelna. Od rezisera 3-Iron jsem cekal vic. To uz je lepsi Samsara, ikdyz tohle je asi lepe natocene a hezci....mmm ne tohle je lepsi, vzpomnel jsem si na ta pateticka klise ze Samsara. ()
Brožurka východní filozofie pro začátečníky a fantastické exteriéry. S golfovou holí to jde Kimovi líp. ()
Pěkný film, pokud se chcete jen dívat na obrazy či pod nimi hledat hlubší symboliku. Pokud chcete film s dějem či pro pobavení, sáhněte raději jinam. ()
Nádherne podobenstvo o živote človeka v neustálych zmenách ročných období. Hlboká východná múdrosť podaná jednoduchým poetickým jazykom. Dej pôsobí ako večný nikdy nekončiaci prírodny cyklus. ()
Niet čo vyčitat, všetko do seba zapadá ako riť na šerbel. Večný kolojeb, ale ako pekne sa na to pozerá. ()
Musím si to rozmyslet. Nedokážu hodnotit něco, k čemu stěží nalézám jakýkoliv příměr. ()
Málomluvná a nejednoznačná filmová meditace. Jedno místo, jedna buddhistická svatyně (Kim Ki-duk sám je křesťan) uprostřed jezera, jeden Mistr, jeden Žák, jedna pomalovaná brána, kterou se odtud vchází i vychází, třebaže je volně vsazená do prostoru. Místo, kde se zastavil čas, anebo spíš zvláštně zacyklil. Svaté místo, které působí tak trochu prokletě, a závěrečné jaro nezvěstuje ani tak nový začátek, jako předzvěst stále téhož konce. Film velmi kompaktně pracuje s tématy vrozené krutosti, lítosti, očisty, vykoupení. „Chtíč probouzí touhu vlastnit a touha vlastnit probouzí touhu zabíjet.“ ()
Mám velmi ráda filmy, který nutí člověka přemýšlet, čehož jsem si tady užila dosytosti, ale paradoxně díky pouhýmu, dalo by se říct až "bezmyšlenkovitýmu", civění. Film je vážně krásně meditativní a je fajn zjistit, že toho lze dosáhnout i bez patosu a podbízivosti. Nejedná se o líbivej film, jen tak pro nic za nic přecpanej asijským "folklorem", všecko má svůj smysl, svoje místo (i dveře do "ložnice" :-)), svůj řád a občas trochu krutý zákonitosti. Po zločinu nutně musí přijít trest - rys, kterej v tomto filmu člověka uklidňuje (pevně daná jistota) a děsí (žádný slitování) současně... Byl jednou jeden domeček uprostřed jezera... ()
K tomuto snímku nemám slov, a myslím si, že bych nedokázala vyjádřit pocity. Ki-duk Kim se nám snaží otevřít bránu do jiného světa. Světa v izolaci uprostřed nedotčené přírody. Světa bez násilí, bez technologií, bez závislosti, beze slov, kdy činy mají tu největší váhu. Víra v sobě sama a v to, že pouze přežíváme v naší tělesné schránce. Kdy naše duše je nesmrtelná a je tak součástí celého světa kolem nás, nesmrtelná jako naše činy . A že se mu to povedlo! ()
Meditativní záležitost o tom, že věřit pořekadlům a lidovým moudrostem by se mělo. Bezpočet (ne)spokojených uživatelů mluví za vše :-) ()
Film je nemastný neslavý, většinou se v něm nic neděje, Víc jak 40% si nezaslouží. ()
Nádherný příběh o koloběhu života. Každé z ročního období představuje jednu epizodu ze života mnichů ve svatyni uprostřed jezera někde v korejských horách ()
Film jako malovaný s komorním příběhem dosahujícím formátu antických tragédií. Nádherný film, který ovšem rozhodně není pro každého... ()
Ideální filmek pro fatalisty a hledače věčných pravd, kterých se zjevně na čsfd potuluje požehnaně. Pro mě trošku nuda, místo prokreslených postav do nás pere životní moudra. Ale tak něco do sebe to má. ()
Brilantní film po všech stránkách, kterým Kim Ki-Duk dokázal, že v současnosti se točí v Asii nejlepší filmy. Film využívá jednoduché symboliky. Každé roční období zastupuje jednotlivé fáze lidského života. Věčný koloběh zrození, zrání, hledání a zmoudření... a znovuzrození. Vizualní stránka bere dech podobně jako Kitanovy Dolls. Hudební doprovod zážitek jen umocňuje a u zimních scén mě přivedl až k fascinovanému vytržení. ()
Reklama