Samsara

Tento film můžeme hodnotit z více hledisek. Můžeme se nechávat unést dlouhými scénami, kochat se krajinou a rozmanitou kulturou lidí Tibetu. Na akční vypjetí scén, nebo složitý děj, můžeme rovnou zapomenout. Film je svým dějem předvídatelný od počátku až do konce. OBSAHOVĚ V SOBĚ FILM VŠAK NESE URČITÉ POSELSTVÍ. Na začátku filmu jsem si opravdu myslela, že se budu jen kochat, vypnu mozek a budu příjemně relaxovat, vydrželo mi to až do závěru filmu. Na film jsem se dívala s blízkým člověkem a právě obsah filmu v nás rozpoutal značně vyhrocenou genderovou rozepři. Nějak nás právě tento film rozdělil na dva tábory, stejně jako ve filmu bývalého mnicha a jeho manželku. Z mužského pohledu převládal názor, že je lepší opustit všechno, co si bývalý mnich vybudoval prakticky z ničeho, hmotné zaopatření, ba dokonce i rodinné zázemí svou ženu a syna, přetrhat všechna tato pouta a vrátit se opět k meditaci, která má hlubší význam, než povrchní lidský život. Když se nad tím tak zamýšlím, vlastně to samé udělal i sám Buddha, opustil ženu, aby se věnoval hlubšímu smyslu. Z ženského pohledu jsem soucítila s jeho zhrzenou manželkou. Na začátku čelila výsměchu celé vesnice, když jí s mnichem nachytali, tolerovala mu nevěru, nežádala vysvětlení, starala se o něj a jejich syna a nakonec měla opět čelit výsměchu celé vesnice, protože ji opustil, bez jediného slova. Z ženského pohledu v tom, ale není vidět ten hlubší smysl spasit celý svět. Odráží se v tom zodpovědnost, kterou žena má nejen za sebe, ale především za svoji rodinu. Oproti mužské ješitnosti a nezodpovědnosti, bylo tam krásně zachyceno, že sice mnich jde za hlubším smyslem (podle něho hlubším), ale sám je povrchní a nezodpovědný floutek, který nechá svou manželku napospas okolnostem, děj se, co děj. Takže nadále otázkou zůstává, co je povrchní. Jestli je povrchní obyčejný lidský život (mnichova teze), nebo jestli naopak vidíme, jako povrchnost, snažit se spasit celý svět na úkor svých bližních. ( Pemina a moje teze). (04.03.2012)

Jeden z najkrajších filmov, aké som videl. Nádherná scenéria, hlboká múdrosť, realistické spracovanie. Sidhárta opustil svetské pôžitky, aby našiel svet duchovný. Tashi, mladý mních, ktorý splnil všetky podmienky na zasvetenie a plný duchovný život, ho následne opúšťa, aby objavil svet pôžitkov. Tento film je oslavou, alebo kritikou budhizmu? Sidhárta opustil svetský život po dlhom premýšľaní a slobodne sa rozhodol. Teraz berú trojročných chlapčekov od rodín a paralizujú ich od okolitého sveta. Cesta Budhu, je slobodná voľba touto cestou kráčať. " Všetko čoho sa dotkneš môže byť cesta " " Čo je dôležitejšie: Bojovať s tisícom vášní, alebo si podmaniť jednu." Slobodný výber je cesta. (27.12.2008)

Rozhodně zajímavý film o životních cestách, jejich správném výběru a vlivu na okolní svět. Pochválit musím krásné záběry na ještě krásnější východo-asijskou krajinu, kterých bylo opravdu plno, krásný pohled na osudovost života a bezvýchodnost cest pochybujících a jemný nádech spirituality. Přes snahu naladit se na uvolněnou meditační atmosféru filmu jsem se místy nedokázal ubránit únavě a nepozornosti. Snímek je někdy nezdravě rozvleklý. Snaha o maximální výmluvnost nebyla nejlepším řešením. Skutečnou výpovědní hodnotu nese pouze několik brilantních chvil, které ale vnímavý divák Samsary nemůže nepostřehnout. (20.01.2006)

Příběh o hledání cesty mezi duchovním a světským (rodinným) životem, zabalený v budhistickém rouchu. Jednoduchý, myšlenkově až schematický a didaktický příběh s krásnými, i když v podstatě velmi statickými záběry. Škoda, že filmaři nevyužili příležitost a do té doby filmařsky zapovězené úchvatné scenérie "himalájského království" Ladak nepojali trochu velkolepěji. I když to by pak už asi musel být trochu jiný film. Na druhou stranu, vzhledem k tempu a jednoduchosti příběhu poskytli obrovský prostor pro vlastní, v mém případě velmi intenzivní stylovou meditaci na zvolené téma. Pokud ovšem není pro vás téma příliš aktuální a film uvidíte v TV bude to pro vás nejspíš jen další východ'ňácká zívanda. (26.12.2005)

Krásné scenérie, krásné barvy, ta čistota a pohádkovost z toho doslova číší. Již jen za to velké plus. Příběh má takové tempo, jaké má krajina a život v tamější oblasti. Vše ladí a je třeba na to jen mít trpělivost a náladu a pak se jen unášet a na chvíli se vžít do horského prostředí. Nádhera. 8,5/10 (11.01.2013)