Slavíci v kleci
Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slávny dirigent Pierre Morhange sa vracia do Francúzska na matkin pohreb. Stretáva sa tam s bývalým spolužiakom, ktorý mu povie, že ich učiteľ hudby tiež zomrel. Učiteľov denník vráti Pierra do roku 1949. Vtedy učiteľ Clément Mathieu učil v internátnej škole, ktorej žiakmi boli problémoví chlapci, na ktorých podľa tyranského riaditeľa školy platila len prísnosť a tvrdá ruka. Clément Mathieu sa však rozhodol používať vlastné metódy a prostredníctvom hudby zmeniť osudy svojich zverencov. (STV)
(viac)Recenzie (181)
Výborně zpracovaný tuctový příběh. 1) 41letý scénárista, režisér a autor písní Cerf-Volant a Nous sommes de Fond de l´Etang Christophe Barratier (jinak také výborný hráč na klasickou kytaru a filmový producent) svůj celovečerní debut zvládl na výbornou. Svědkem budiž 8,5 miliónu návštěvníků v kinech ve Francii během prvních deseti týdnů promítání._____ 2) Barratier poté, co v 28 letech opustil dráhu sólového kytaristy, vstoupil do produkční společnosti svého strýce Jacquese Perrina - Galatée Films. Na produkci Slavíků v kleci se podílela téměř celá Perrinova rodina: synovec Christophe je režíroval, manželka pracovala jako asistentka, syn Maxence si zahrál mladého Pepinota, sestra měla na starosti informace pro tisk a on sám ztvárnil dospělého Morhange._____ 3) Spoiler. Trochu nechápu, proč poté, co byl ředitel odvolán, nepovolali svého učitele hudby nazpátek, ale budiž. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky a pro vyznění snímku je důstojný i když hořký odchod vhodnější než happyendový návrat._____ 4) 14letý zpěvák lyonského dětského sboru Les Petits Chanteurs de Saint-Marc Jean-Baptiste Manier (nadaný zpěvák Pierre Morhange), o jehož pěveckém umění před pubertou i po ní se lze snadno přesvědčit na Youtube, je nesporně hlavní hvězdou filmu. Sbor nazpíval pěvecké party pro snímek a díky úspěchu filmu se stal celosvětově známým a pořádal turné mj. po Španělsku, Kanadě i Asii. V únoru 2005 Jean-Bapt opustil soubor, aby mohl studovat ve Francii a později v USA. Své kariéře se věnuje i nadále jako herec, zpěvák a model._____ 5) 53letý herec a koproducent filmu, jinak také scénárista a režisér Gérard Jugnot (učitel hudby Clément Mathieu) získal v roce 2004 za film titul Rytíř řádu čestné legie - Chevalier de la Légion d´honneur.______ 6) Za zmínku stojí dále 16letý Grégory Gatignol (problémový student Mondain, kterého přijali na převýchovu) a 19letý (!) Thomas Blumenthal (Corbin, falešný zpěvák - držák na noty). Nesmíme zapomenout ani na autora hudby, 50letého Bruna Cloulaise._____ 7) Natáčelo se na zámku Ravel u Thiers (okres Puy-de-Dome), což mělo za následek ztrojnásobení ročního počtu návštěvníků zámku v následujících létech. Filmaři použili pěnu a sůl pro vytvoření umělého sněhu. Zelené listí bylo odklizeno, protože začátek filmu byl natáčen v létě, ale odehrával se v zimě. V okolí zámku byly použity stroje na mlhu a zámecké zdi byly úmyslně ožehnuty a zbaveny nátěru, aby získaly zchátralý vzhled. ()
Možná trošku přísné hodnocení (je to tak 70%), ale je fakt, že s takhle slabým scénářem to jinak dopadnout nemohlo. Herecky ovšem velmi příjemné pokoukání s výbornou hudbou..... Jak píše Jhershaw - já taky nejsem cynik a brečím u filmů docela často (a rád :), ale filmy kterým se podaří mě tolik dojmout, jsou v jiné kategorii .... ()
Už v půlce projekce mi bylo jasné, že Velký sál v Thermalu čekají nadšené ovace ve stoje. Sám jsem se jich ale neúčastnil já totiž ty do detailu vypočítané dojáky, v nichž zručná ruka režiséra zakryje prázdný scénář a obalamutí většinu diváků srdceryvným, megaklišovitým příběhem, prostě a jednoduše nemusím. Aspoň jeden překvapivý moment a méně hloupých nesmyslů (ředitel je chvíli pohodář chvíli svině...). Co naplat, že je hudba fajnová, až mi z ní dvakrát přeběhl mráz po zádech, když zbytek nudí trapnou prvoplánovostí. ()
Vím, že je celý příběh průhledný až běda. Vím, že tenhle film hraje na city. Vím, že jsme toto téma viděli zpracované už několikrát. I když jsem si celou dobu říkala "kev, nenech se zmanipulovat", brečela jsem na konci jako želva. A když se tohle nějakému filmu povede, navíc filmu, který ani na vteřinu nenudí, má krásnou hudbu (Bruno Coulais) a je výtečně natočen, pak mi nezbývá, než mu dát plné hodnocení a přát mu vítězství v soutěži na MFF Karlovy Vary. ()
Oscar 2 nominace: Cizojazyčný film, Píseň - "Look To Your Path (Vois Sur Ton Chemin)" . . . . . . . . . . . . Křišťálový glóbus - výběr ()
Ze zaprášeného regálu vytáhnutá, oprášená a do nového obalu vložena, leč stále ohraná deska, ze které se linou dobře známé tóny, ale až na nadbytečný prolog a epilog nikdy neskřípe a její poslech je velice příjemný. 70% Zajímavé komentáře: Jhershaw, Legas ()
║Rozpočet €5,5milióna║Tržby USA $3,635,164║Tržby Celosvetovo $83,580,170║ Na každom kroku z toho saje krásna charizma, cit, emócie, dramatické podfarbenie,... je to skvelé predstavenie! /85%/ ()
Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. ()
Scénář: Christophe Barratier, Philippe Lopes-Curval .. Byl jsem natěšený a.. líbilo se mi to! Dva dávní spolužáci se sejdou a začíná vyprávění části jejich životů, jež se odehrálo před více než padesáti lety. Parta kluků se v tvrdé internátní škole po příchodu nového hudebně nadaného učitele začíná měnit.. Snímek moc originality nepobral, zato milé klišé je tu na každém kroku. Největší škoda je, že od začátku víte kteří malí kluci se spolu sešly. Pozorným to dost prozradí. Nebýt toho, mohlo být závěrečné, emocionální a dojemné finále daleko silnější. Kdyby nic jiného tak minimálně kvůli režii, nádherné hudbě a chlapci zpívaným písním to stojí za shlédnutí. Pokud nejste z kamene, dostanete ještě mnohem víc.. 75%. ()
Děj Slavíků jste již viděli stokrát jinde, ale ještě jste je neslyšeli. Jakmile se přítmím kinosálu rozezní "slavičí" chorály, tak mrazí... Slavíci potěší až dojmou, byť nenabízí nic jiného než famózní hudební stránku podpořenou tuctovým vizuálem a předvídatelným milým dějem. Ovšem tím čím chtějí být, jsou Slavíci více než dobře. ()
Upřímně to vysoké hodnocení nechápu. Film s tak přímočarým dějem, který se viditelně od první minuty žene jen za průhledným, kolosálním happy-endem... ()
Mám rád filmy, které mě v závěru dojmou k slzám, mám rád i ty, které to dělají vypočítavě a s předvídatelným scénářem, jen nikdy nebudu mít rád Slavíky v kleci, protože na mě přímo křičí to, co přijde v závěru a to rád nemám. Hudba je krásná, jeden dva herci výborní, zbytek průhledný. ()
Nádherně vybudovaný kontrast nenávistného ředitele dětského domova a lásku budujícího nově nastoupivšího učitele. Krásná dech beroucí sborová hudba. Napínavý a dojemný příběh týraných a týrajících chlapců a jejich postupná proměna. Poznání, že stojí za to rozdávat radost a lásku. Co jiného by mělo dostat plné hodnocení, když ne takový nádherný film? Pro mne krásné překvapení. Film kvalitou i tématem blízký filmu "Společnost mrtvých básníků", který mám také rád. Trailer: http://www.csfd.cz/film/134737-slavici-v-kleci-choristes-les/videa/ ()
Ano, toto téma tu už bylo několikrát. Dobrosrdečný člověk snažící se porozumět složitým duším dětských výtržníků..... Slavíci v kleci nepřinášejí nic převratného, nicmécně několik moc pěkných momentů ano. Papírové vlaštovky se vzkazy "sbohem" dopadající na plešatou hlavu učitele, dětstké ručičky mávající z okna pevnosti a poslední scéna s odjezdem autobusu... Jsem ráda, že snaha o plačtivý konec byla tentokrát potlačena. ()
Cesta z Brna do Prahy mi díky tomuto příjemnému filmečku rychle utekla a já bych se k němu ještě rád někdy vrátil. ()
Ano, musím souhlasit s tím, že tenhle snímek je variací na stokrát viděné téma a ve svém žánru nemá čím překvapit. Přesto k němu přistupuji trochu jinak než k jemu podobným. Hudební složku (sbor Les Petits Chanteurs de Saint-Marc, jehož dlouholetým členem byl i Jean-Baptiste Maunier alias Pierre Morhange) příběhu znám již několik let, ale snímek samotný se mi podařilo zhlédnout až teď. Jsem smutný z jeho neoriginality, jsem smutný z jeho jednoduchosti, ale ta hudba, ona je jak pohlazení po duši, žije vlastním životem, vytváří atmosféru a dává snímku duši. Bez ní by nebyl ani polovičatý... Jen zavřít oči a otevřít uši... ()
Ano, je to téma už stokrát obehrané. Ano, není v tom nic přelomového, nic originálního. Ale je to zatraceně dobře natočeno. Výborní herci (a nejen ti dospělí - ďábel s andělskou tváří a zlatem v hrdle byl vybrán výborně), mistrná režie. A hudební složka ! Jenom za hudbu by tenhle dojemný filmeček, co pohladí na duši, měl dostat 5*. Nakonec ale dávám "jen" 4* za nějaké ty scénáristické překlepy. Přesto vřele doporučuji, pokud chcete strávit se svojí drahou polovičkou příjemný filmový večer. ()
I jednoho odpoledne, když venku lilo jsem si hrál na Fantozziho (400 přepnutí TV kanálu za minutu) jsem cbvakl na jeden TV kanál a hle... tento film... Neříkám, že se jedná o nějaké originální veledílo, ale poctivost herců mně učarovala... Klišé, neklišé, sentiment nesentiment... ale film je to poctivý a přesvědčivý... ()
Slavíci v kleci jsou skvělým hudebním filmem, v němž se všude vznáší noty, které brnkají na příjemně humornou strunu. Lehce vtipný podtón celého snímku v podstatě nedává prostor, aby se zde rozehrálo nějaké silné a působivé drama, jak by možná nejeden divák očekával. Slavící v kleci tak nejsou ani tolik dramatem, jako krásným hudebním filmem s výborným obsazením malých hošíků. Příběh se v podstatě ani příliš nepohne a většina děje je zaplněna melodiemi, krásnými hlasy a příjemným vtipem. ()
Keby každý klišovitý film obalený do nového šatu vyzeral aspoň z polovice tak ako tento, mnohokrát by som vynechal odpad!ové hodnotenie. Veľmi srdečný snímok a aj napriek žiadnemu svetobornému scenáru som naň dokázal civieť každú jeho minútku, na čom sa nemalou dávkou podielali aj nebesky krásne piesne chlapčenského zboru. Milo a prirodzene pôsobili najmä dospelí herci. Kto sa teda potrebuje uvoľnene rozcítiť pri filme, oddýchnuť si pomocou oprávnene vyronených sĺz z krásneho záveru, nech si pozrie tento jemný, dojemný a príjemný snímok. 85%. ()