Upíri

Carpenter se totiž pokusil diváky zaujmout především samotným příběhem, do kterého hodně investoval. Na rozdíl od nynějších EMO rádoby hororů to totiž moc nepřeháněl s nějakou romantickou zápletkou, přestože i zde se to bez ní neobejde a snažil se vyvarovat zbytečných klišé, kterých se právě v tomto upířím žánru dá nalézt mnohdy dost a dost. Bohužel se mu to místy moc nedařilo a některé pasáže vypadají opravdu hrozně. Hlavní doménou je však akčnost a především pak jednotlivé souboje. V neposlední řadě pak musím samozřejmě pochválit i akční scény, při kterých se Carpenter celkem vyřádil. Za pomoci solidní kamery a speciálních efektů dokázali natočit několik scén na které jen tak nezapomenu. Především pak Válkům příchod na scénu a jeho řádění v motelu. Zde se rozhodně krví nešetřilo a stejně jako tomu bylo i později (pokud tedy nepočítám ukopnutou hlavu), byly jednotlivé efekty docela ucházející. Tedy až na tu bitku s knězi. Ta mi přišla docela dost trapná. Jako plus beru i fakt, že se zde tvůrci rozhodli trochu vybočit ze standartu (vynechali česnek, svěcenou vodu a podobně zažité věci) a uspokojili se především se slunečním světlem. Tento způsob likvidace upírů se později uchytil ve spoustě dalších filmů. 7/10 (09.01.2011)

Od těch 90. let to Carpenterovi moc nešlape. Snad jen Šílenství a Útěk z LA ještě mají úroveň předchozích filmů, ale všechno ostatní jsou jen takové nedotažené věci bez původní atmosféry. Upíři jsou mírně nad tento průměr, ale také jim chybí něco víc, co by si člověk zapamatoval jako u Věci, Oni žijí, Mlhy a dalších. (16.03.2012)

John Carpenter se stal filmařem, aby natáčel westerny, nicméně v době, kdy prorazil, byl tento žánr již téměř mrtvý. Jeho tvorba se tak vydala jiným směrem. Přesto je westernem velmi ovlivněná. Upíři (spolu s Duchy Marsu) ze všeho nejvíce. A to nejen svými westernovými vizuály vyprahlé krajiny amerického jihozápadu (v případě Duchů zase vyprahlé krajiny Marsu). Jde v podstatě o upírskou verzi Peckinpahovy Divoké bandy. Místo bandy psanců je tu banda bezcitných upírobijců, které také spojuje vzájemný respekt a vlastní kodex. Hlavní hrdina je pak typický carpenterovský cynický drsňák (překvapivě dobře obsazený Jamesem Woodsem), který svým naštvaným tvrďáctvím předčí i samotného Snakea Plisskena. Zatímco většina Carpenterových filmů byla ovlivněna Howardem Hawksem, tak tenhle je především poctou Samu Peckinpahovi. Akční scény jsou mnohem frenetičtější a rychleji stříhané než je u Carpentera zvykem a místo „krvavého baletu“ postřílených kovbojů v Divoké bandě se film opájí „ohnivým baletem“ upírů explodujících na slunci (ústřední banda je loví doslova jako ryby na navijáku a vytahuje je ze tmy ven na světlo, kde vzplanou). Pochopitelně tu najdeme i inspirace jedním z nejoblíbenějších Carpenterových filmů, Hawksovým Riem Bravem (např. v závěrečné bitvě ve věznici). Upíři jsou prvoplánový, repetitivní a předvídatelný film. V žádném případě nejde o strašidelný upírský horor. Místo toho vás čeká solidní nášup násilné, stylově natočené macho akce s chlapáckými hláškami a drsným smyslem pro humor. Přiznám se, že když jsem film viděl po mnoha letech podruhé a bral jsem ho již jako western a ne jako horor, líbil se mi mnohem víc. (01.12.2023)

Na několika místech se Johnu Carpenterovi podařilo navodit stylově bezchybnou atmosféru, na jakou jsme si zvykli u jeho starších děl. Scény z lovů na upíry jsou brilantní a zachraňují slabší scénář. Herci jsou většinou dobří, ale jejich postavy špatně napsané. Přes všechny zápory jde o kvalitní horror, který stojí zato shlédnout minimálně jednou. Společně s In The Mouth Of Madness jeden z těch lepších filmů mistrova pozdního období. (13.04.2005)

No mezi vrcholy upirskyho zanru se to nezaradi, ale i tak to je slusnej nadprumer. Presunutim deje nekam do pousti mexika, pouziti perfektni rockovy hudby a snaha bejt cool mi totiz misty pripominala Desperada. Jinak dej nak zvlast podstatnej neni, ale slusne odsejpa, James Woods je tady perfektni drsnak a vudce upiru, i kdyz to je zase klasicky elegantni chlapek, je taky v pohode. Navic se tu upiri s nicim neserou, takze se tu trhaj hlavy a paraj tela. Co se tyce Baldwina, sice je nak pri tele, ale drsnak taky slusnej. Jediny, co se mi nezdalo, ze se upiri dali prakticky znicit jen sluncem, chapu, ze Carpenter chtel udelat urcity zmeny, ale drobet to prehnal. Nicmene i kdyz ma film svy klady a zapory, neda se mu uprit, ze je zabavnej a utece jakoby nic. (15.03.2008)