Lidia Poët
The Law According to Lidia Poët
VOD (1)
Epizódy(6)
Obsahy(1)
Lidia Poët vyšetřuje vraždy a pere se za to, aby směla pracovat jako advokátka. Napínavé dobové drama podle skutečného příběhu první italské právničky. (Netflix)
Recenzie (27)
Italský seriál Právo podle Lidie Poët jsme si vybrali z nabídky společnost NETFLIX zejména proto, že období 18. století patřilo vždy mezi moje nejoblíbenější. Ta doba mne prostě uhranula, život byl tehdy sice pořád těžký, ale lidé už nemuseli dřít na poli, technická revoluce jim postupně zjednodušovala práci a bydlení začínalo mít důstojnou úroveň. Samozřejmě pořád existovala malá skupina boháčů a velká většina chudých, ale ti již mohli svobodně cestovat a vůbec, pro mne to byla až do druhé světové války skvělá doba. Dalším důvodem ke sledování tohoto seriálu byl detektivní žánr, který mne také bavil, například Hercule Poirot a který měl kouzlo ještě před různými technickými vymoženostmi moderní doby. Na tom byl vlastně založen i samotný seriál Právo podle Lidie Poët, protože emancipovaná italská právnička podezřelým z trestných činů pomáhala tím, že hledala pravdu za každou cenu, protože se dokázala zbavit jednoduchých závěrů a vedla skutečné vyšetřování. Zaujalo mne, že Lidia Poët opravdu existovala, když se narodila 26. srpna 1855 a 17. června roku 1881 složila zkoušky z práv na právnické fakultě Turínské univerzity a získala tak vážený titul. Jako žena to však v té době neměla jednoduché. Turínský soud ji odmítal přijmout do advokátní komory, čímž jí znemožnil vykonávat právnickou praxi, a to jen z důvodu jejího pohlaví. V tomto pro ženy nepřátelském ovzduší začal seriál, v němž hlavní roli hrála pochopitelně chytrá, pěkná, atraktivní a nikdy se nevzdávající Lidia (Matilda De Angelis). Když neměla po studiích peníze, opustila nájemní byt a nastěhovala se do domu svého bratra Enrica (Pier Luigi Pasino), který pracoval jako advokát. Přes jeho nelibost mu začala pomáhat a zároveň připravovala odvolání, kterým chtěla rozhodnutí soudu zvrátit a být tak členkou advokátní komory. V tomto úsilí ji podporoval její švagr Jacopo (Eduardo Scarpetta), tajemný novinář, jenž jí předával informace všeho druhu a do něhož se postupně zamilovala. Předtím však udržovala milenecký vztah s obchodníkem s ženským jménem Andrea (Dario Aita), který svou družku zval na cestu do New Yorku, kde by mohla advokacii normálně provozovat. Než došla k nějakému rozhodnutí, musela Lidia přihlížet velké lásce mezi neteří a zahradníkem, který se podařilo její matce překazit. Děj však tvořilo hlavně samotné vyšetřování jednotlivých případů, což mne bavilo a ostatní dějové linky byly spíše vedlejší. Seriál se mi líbil a i když se nedá říci, že by mne naprosto uchvátil, nebylo to rozhodně šest ztracených večerů. Zvláště, když se herečka a představitelka Lidie nebála ukázat prsa při scénách se svým milencem…Ale teď už pojďme na hodnocení. Suma sumárum, italský seriál Právo podle Lidie Poët ode mne obdržel tři právoplatné hvězdy ***. ()
Feministická záležitost, která ale na první dobrou nabízí víc, než jen upozornění, že v devatenáctém století na severu Itálie obhospodařovala svoji živnost první italská právnička. Jenže po pár dílech zjistíte, že s hlavní představitelkou nic moc není a celé je to takové bídně běžné. Nejhezčí je na seriálu to prostředí, ale popravdě je to dost málo na to, aby to víc zaujalo. ()
Pekná výprava, pekná herečka.... a to je asi tak všetko. Jednotlivé prípady zaváňali nudou až strach. Aj nosná kostra dejovej linky ohľadom osobných ambícií mladej ženy príliš nenadchla. Škoda. Podpriemer. 40/100 ()
Největší slabinou Lidie Poët je scénář a vyvrcholení jednotlivých soudních případů, které jsou příliš jednoduché a občas naivní. Naopak se mi líbil celkový příběh, ukazující syrovost a mysogynii tehdejší doby (googlil jsem život skutečné Lidie Poët, vyhledával jsem si první advokátky v různých zemích). Výprava, kostýmy, dobové barevné filtrování, italština. A ano, líbily se mi i erotické momenty Matildy de Angelis. Jako celek čistých 70 %. Trailer. ()
Jak jsme si od seriálů, které se odehrávají v 19. století, zvykli (ať se jedná o Viktoriánky, The Knick a další), tvůrci divákům dopřejí typické atrakce: skvostně zařízený nevěstinec, dekadentní večírky, okultní seance, kuřačky opia. Lidia Poët se řadí mezi další detektivní či krimi dobové seriály, které volí ženskou hrdinku (Enola Holmes) nebo na okraj – společnosti i příběhu – vytlačenou skupinu (Irregulars). Obě zmíněná díla tedy navazují na Sherlocka Holmese. Na rozdíl od nich je Lidia výrazně chytřejší a zdařilejší. A ozvláštněna tím, že ústřední hrdinka musí bojovat i proti samotné advokátní komoře. .Nevidím důvod, proč by neměla obdržet licenci alespoň na vaše obrazovky. Recenze na TVZone zde. ()
Po pravdě by to mělo být o zatvrzelé feministce, která se nikdy nevdala, žila sama pro sebe, pro svou práci a pro snahu, aby ženy mohli vykonávat advokacii. Ve skutečnosti je seriál o velmi sympatické ženě, na kterou je opravdu radost se koukat a která má velice ráda cunnilingus. Je lehkovážná, chová se jako kuplířka, vše bere s nadhledem a nikdy nemá ovulaci. Každý díl je věnován jinému případu. V každém díle je nějaká dobová narážka na omezené pravomoce a méněcennost žen a v každém díle je také sexuální jiskření vyvrcholené vyvrcholením. Případy nejsou nijak výjimečné, stejně, jako jejich řešení. Filmová výprava je zdařilá, hudba pak příliš moderní. Mě seriál nenadchl. Je to spíš dámská záležitost. ()
Celkem to ušlo. ()
Velice dobře zahrané, člověka rychle vtáhne do děje a nepustí. ()
Lidé jako Lidia otevírali Overtonovo okno v patriarchální společnosti a za to jim dík. Ale jinak je hlavní hrdinka otravná a nerespektující soukromí. Ve vyšetřování má víc štěstí než detektivního umu. Třeba působení jedu se dá oddálit jedním způsobem, tak to tak muselo být. Nebudeme pátrat po dalších možnostech a jak to mohlo být provedeno, jinak nám nebude sedět scénář. ()
Velice povedený seriál se sympatickými herci a zábavnými momenty ()
Série o vystudované právničce, která jako žena nemohla pracovat jako advokátka. A snaží se o to prostřednictvím osoby svého bratra, advokáta. Spíš než jako obhájkyně Lidie pracuje jako soukromý vyšetřovatel a nectí žádná pravidla. Kromě pracovní posedlosti a silného pocitu pro spravedlnost má i menší sexuální posedlost a miluje dva muže. Proč ne, je krásná, sympatická, moderní. Jednotlivé příběhy nejsou nijak dějově a zápletkami na úrovni, ale přesto je série sympatická a oddechová. Nemusím dodávat, že je to kvalitní retro a dobová pravda o postavení žen v té době a společnosti. Místy byla některá moderní hudba ne nejvhodnější. 70%. ()
Od minisérie The Undoing mám slabosť na Matildu de Angelis, takže tento seriál som si pozrel len vďaka nej. A Matilda veruže nesklamala. Takisto ani parádne kostýmy, scény starého Turína a do istej miery aj hudba (až na tú modernú, ktorá sa tam vôbec nehodila). Horšie na tom je už scenár, jednotlivé prípady sú dosť povrchné, ľahko čitateľné a akoby nedotiahnuté. Neviem kto písal dialógy, ale práve hlavná postava Lidie sa vyjadruje, akoby bolo 21. storočie (chápem, že to bol zámer), no oproti ostatným je to veľmi bijúce do očí. V každej časti je zdôraznené aspoň raz, za čo mali v tej dobe ženy. Predpokladám, že jednotlivé prípady sú vymyslené a seriál je akurát inšpirovaný faktami – zamietnutie advokátskej činnosti a v závere aj potvrdenie tohto rozhodnutia Najvyšším súdom. A taktiež, že vykonávala advokátsku prácu a keď nemohol byť pri súde jej brat, vyhľadala mužských kolegov, ktorí zastupovali jej klientov na súde. Mimochodom, oficiálne bola zapísaná do zoznamu advokátov a uznaná ako právnička až v roku 1920, keď mala 65 rokov. Dožila sa 93 rokov. Ktovie ako na tom v skutočnosti bola Lidia s mužmi, ale počas svojho života sa nikdy nevydala. Takéto info som čakal na konci poslednej časti, ale skončilo to tak, že zrejme môžeme očakávať druhú sériu. Celkovo ide o príjemnú oddychovku po ťažkom dni, kde ani netreba veľa rozmýšľať. Ale čakal som trocha viac. ()
Námět a zápletka: 4/10 ... Vizuální stránka: 6/10 ... Soundtrack: 4/10 ... Didaktický potenciál: 3/10 ... Celkový dojem: 4/10. ()
Neuveritelne riesenia pripadov, nuda jednotlivych pribehov ma prinutila k rieseniu hodnotenia dvoma hviezdami za naozaj prepracovane kostymi a hudbu, tod vsetko co ma mohlo ocarit. ()
Je az nepochopitelne, ako dlho a aka obmedzena spolocnost sme boli vzhladom na prava zien. Ked si predstavim, ze naprilkad v Svajciarsku ziskali zeny pravo volit az v 1971, mrazi ma z toho. Neviem, aka bola Lidia Poët v sukromi, no ak bola tak panovacna, samoluba a tak neochotna spolupracovat sposobom, akym ju serial zobrazil, potom tych neustupkov a svojim sposobom odporu voci jej osobne zrejme nebolo tolko kvoli pohlaviu, ale povahe. Co sa tyka pripadov, tie mali zrejme prezentovat humornu zlozku serialu. Zrejme to neboli realne pripady surodeneckej dvojice. Pretoze ak ano, chyba mi nutnost vyznamu studovat pravo, resp. cokolvek. Hudba moderna, ta sa mi pacila. Dialogy zvlastne, pretoze Lidia sa vyjadrovala ako sucastnik, pricom rec ostatnych bola primerana dobe, v ktorej sa dej odohraval. ()
Příjemné překvapení, krásná, vzdělaná a ambiciózní žena, která má se nezhroutí z prvního neúspěchu. Jedné, co kazilo atmosféru jsou poměrně lajdácky napsané dialogy, které neodpovídají konci 19. století. Jazyková forma je příliš moderní, což ubírá na autentičnosti, která je v dobových seriálech a filmech nejdůležitější. Také je tam přehnaný důraz na feminismus, protože v podstatě všichni muži, kteří se tam objeví, jsou troubové. ()
Sympatická herečka v hlavní roli, zajímavý příběh a krásné dobové kostýmy. Navíc ukázka toho, kde bychom jako ženy byly, kdyby nebylo těchto “průkopnic” jako byla Lidia. Moc zdařilý italský počin. ()
Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl. ()
Kostýmy i výprava vypadají dobře, hlavní představitelka je vážně krásná a bojovná, ale něco tomu prostě chybí. Navíc, snad v každém dobovém dramatu od Netflixu cítím jakýsi závan moderna, třeba i jen v hovorech a způsobu komunikace mezi postavami, který mi to nějak kazí a ruší. Nepomáhá tomu ani moderní hudba, která se tam prostě nehodila. ()
Trtkacka od prvej sekundy. S perfidnym dialogom na temu ako sa zlepsit v lizani kundy. Uraza ma impotencia europskych tvorcov filmov generovat obsah bez cyklickych utokov na prvu signalnu sustavu. ()
Reklama