Zvedená a opustená

Takový upgrade Rozvodu po italsku... spoustu společných témat, postav i motivů.. ale je to přeci jen o něco mále lepší... (10.01.2006)

Kvalitní satiricky zlomyslný pohled na tehdejší stav italské společnosti na Sicílii, jejich morálku, zvyklosti a zákony, často vycházející ze zastaralých tradic. Společenská váženost je často úměrně závislá na tradiční míře pochybné rodinné cti, za kterou se tvrdě bojuje. A to i za cenu vraždy při krevní mstě. Pokrytecká morálka je plná lascivních zvrhlých choutek, kdy je žena určena k neustálému nahánění a odmítání. Podlehnutí se rovná především jejímu poklesku na samé dno pokrytecké morálky, kdy jsou oběti veřejně zostouzeny a ponižovány. A to nejen oběti, ale celé rodiny, a jediným východiskem je krevní msta, která ale vše pouze obrací do začarované kruhu. Nebo složitá vyjednávání a zinscenování komplikovaných divadel pro veřejnost, aby se vše zdárně vyřešilo v rámci neměnné společenské prestiže. Velkou hru, plnou proměnlivých postojů ostatních účastníků hry, rozehrává Don Vincenzo Ascalone (dobrý Saro Urzì). V rámci zachování cti rodiny, své, i svých dcer. Nakonec s velkou pompézností a veřejně dosáhne svého cíle. Jeho dcera Agnese Ascalone (půvabná Stefania Sandrelli), je příčinou veškerého dění, když podlehne neodbytnému svůdci, do kterého je zamilována. Poté jím je odmítána, ostouzena, aby pak za něj byla velkolepě provdána. Z dalších rolí: svůdce Peppino Califano (Aldo Puglisi), snoubenec Agnesininy sestry, který se mocně vzpouzí pojmout svou oběť za manželku, Vicenzův syn Antonio Ascalone (Lando Buzzanca), vybraný ke krevní mstě na Peppinovi, ale naštěstí vyhrává jeho neschopnost komukoliv ublížit, Peppinovi zoufalí rodiče Amalia (Lola Braccini) a Orlando Califanovi (Rocco D'Assunta), střídavě se vzpouzející a domlouvající průběh divadla, chudý baron Rizieri Zappalà (Leopoldo Trieste), s nechutí odhalující svou roli v divadle, Vincenzův bratranec (Umberto Spadaro), právník radící s průběhem divadla, Agnesina sestra Matilde (Paola Biggio), nic nechápající původní snoubenka Peppina, policejní šéf Polenza (Oreste Palella), dohlížející na zdařilý průběh divadla, a Pasquale Profumo (Vincenzo Licata), prostředník setkávání obou rodin. Rozverné, vtipné, satirické, ale zároveň i smutné při pohledu na stav sicilské společnosti, jejich zvrácené morálky a falešného vyžadování cti i za cenu prolévání krve. A to vše s velkolepou vrozenou italskou dramatičností prožívání života. (07.07.2012)

Poprask na laguně reloaded. (11.12.2009)

Na svou dobu nadčasová vtipná komedie, dialogy jsou fenomenální."Copak vy by jste si vzal zneuctěnou ženu, kterou jste sám svedl?...Ne!" (23.10.2009)

Příjemná komedie o pokrytectví,starých zvycích a mladistvé nerozvážnosti. (18.03.2013)

Rodinná čest nezná slitování, někdy řve, někdy jen potichu šeptá, pomlouvá, zabíjí, má ráda lidský smutek, rozšiřuje strach, vidí chyby na druhých, nezná lásku, uzavírá se sama do sebe a netrpí výčitkami svědomí. Mnohde stále ještě hraje velkou roli a všude je velmi nebezpečná. Tento film je vlastně celý jen o ní. Naštěstí toto téma nepojal Germi tak vážně a okořenil ho nevelkým množstvím humoru. Zvlášť postava bezzubého chudobného barona je vyloženě legrační. Ono všechny postavy jsou zajímavé a navíc dobře zahrané, ale většina z nich nevyloudí na divákových rtech ani náznak úsměvu. Na SIcílii to zkrátka takhle chodilo a možná ještě stále chodí. Co takhle zpracovat toto téma v některé z muslimských zemí, kde je situace velmi podobná, ne-li horší? Odváží se k tomu někdo, nebo se všichni bojí nálepky "islamofob"? 95% (19.05.2015)

Asi nejpříjemnější italská komedie zabývající se otázkou cti. Ze začátku volné tempo se rozjíždí společně se vzrůstajícím neštěstím otce rodiny. Ad vydavatelství Terran - kontrola pravopisu by někdy neuškodila, namátkou Agnes/Agnez ; panna se opravdu píše s dvěma N (18.03.2010)

Vynikající a brutální italská rodinka, mírně říznutá Homolkovic. Mám moc rád takhle zobrazované "upřímné" katolictví. (29.08.2010)

[3,5*]     "Stanem sa mníškou!" "Dosť už rúhania! Si kurva, nie mníška!"     Komediálna dráma, ktorá si s humorným zveličením uťahuje z povahy horkokrvných obyvateľov juhu Talianska. Ti Sicílčania to musia mať nesmierne ťažké. Na jednej strane nimi zmieta neovládateľná sexuálna žiadostivosť, na strane druhej ich zväzuje prehnaná pobožnosť a k tomu všetkému majú ešte aj prapodivný zmysel pre rodinnú česť. Tieto tri protichodné sily ich nútia chovať sa strašne pokrytecky a často ich doženú k dosť krkolomným, až absurdným kúskom (vrátane tých najhorších zločinov). Z hercov ma zaujala mladučká Stefania Sandrelli a zaujímavo pôsobí aj tá dramatická zmena nálady ku koncu filmu (z bláznivej komédie sa stáva takmer až tragédia). Inak som sa bavil výborne (niektoré humorné situácie sú priam smrtiace), akurát je to pocitovo dosť dlhé a v druhej polovici filmu ma už začínala tá uvrešťaná hystéria miestami trochu otravovať.     "Tumore?" "Onore." (07.09.2023)

Vitejte na Sicilii, kde cest a dobre jmeno rodiny jsou nade vse. Usmevna komedie v nichz nektere scenky jsou opravdu zabavne :)). (15.10.2009)

Rádobykomedie ano, komedie určitě ne! Jednotvárný děj je roztahaný téměř na 2 hodiny. Jeden z nejuřvanějších/hysterických filmů v historii kinematografie! Ale občas to dám, neb staré č/b italské filmy mám moc ráda. (17.06.2020)

Skvělý film, ale že by vyloženě komedie... (23.07.2015)

Ten příběh je jako z jiného světa. Vždyť místní zvyklosti nemohl pochopit ani mladý policista ze severu. Docela by mě zajímalo, jak tenkrát na Sicílii takové spory mezi rodinnými klany doopravdy řešili. Ve filmu všichni aktivní účastníci sporu zažívali doslova a do písmene infarktové situace. Já jsem se však náramně bavil. (10.11.2009)

Sicílska česť a boj o "zákonné manželstvo" nemá hraníc. Skvelá talianská satira, ktorej sa na danú tému nevyrovná žiadna súčasná limonáda! 85% (26.11.2009)

Což o to, ona malost oněch lidiček je na pohled srandovní :-), ale trošku mě mrazí při pomyšlení, že dnešní Sicílie asi nebude stran obyčejů o moc dál... Dost typická italská uječená komedie, na přehnanou hysterickou gestikulaci a volume hlasivek hodně doprava si asi těžko kdy úplně zvyknu, ale úsměvu se sem tam neubráníte... (17.04.2011)

Ano, je to sicilské a ukřičené. Na "skvělou komedii" bych tento film nepasovala (nedokážu se pořádně bavit, když je šestnáctileté dívce nadáváno do děvek, její otec ji liská a zamyká v pokoji, kdy může a ona polovinu filmu propláče a druhou polovinu nemá k pláči daleko), spíše na skvělou přehlídku karikatur maloměšťáků. Dobrému jménu, stavěnému nadevše, je potřeba obětovat veškeré jiné zájmy, nezáleží na tom, čí. (23.02.2011)

Tenhle film jsem koupil ve výprodeji za pár korun, nic jsem od něj nečekal a byl jsem příjemně překvapen. Takové italské Slunce, seno, Sicílie ... Otec bojující za čest rodiny, jak to nejspíš v Itálii bývá. A oceňuji i výborný původní dabing, to je radost poslouchat. (29.08.2013)

tak jsem si říkal rok 1964 bude to vyčichlé a nudné , ale bylo to skvělé . Hlavně ta nádherná černobílá kamera s detaily davu . Jen škoda toho příliš utnutého konce kdy komedii střídá smutek obyčejného života (30.10.2014)

Poštěstilo se nám nějakou dobu žít na Sicílii a to přímo v Sciacca. Když jsme byli jednou na obědě v místní restauraci, tak tam měli na zdi obrázky z tohohle filmu a když jsem zjistil, že se to tady celé natáčelo, tak to byla jasná volba. Myslel jsem, že to bude hlavně komedie, ale spíše to bylo drama, které bylo okořeněno kupou vtipů. Ty však byly excelentní a tak jsme se zasmáli sice jen párkrát, ale zase od srdce. Byl to moc pěkný film, který nemá úplně happy end, ale dobře reflektuje tehdejší a možná i trochu dnešní život na Sicílii. (13.03.2022)

Tady se pořád řeší, jestli to komedie je či není, ale on je to vlastně jeden ze základních kamenů celého neorealismu. A to nakonec jak ve světě filmu, tak i v literatuře. Spolu s "Rozvodem po italsku" pak té jeho komické stránky, tu vážnou (dejme tomu) opravdu asi začal film "Není míru pod olivami", ale mě tahle odlehčená podoba sedí nepoměrně lépe. A evidentně nejen mně - všimli jste si někdo, jak zásadně právě tenhle film ovlivnil celou naši "Novou vlnu" 60. let? Jen namátkou: Svatba jako řemen, Ecce homo Homolka, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, a nakonec vlastně i Intimní osvětlení. A jak už jsem naznačil, pokračovat lze i na pole literární, které v neorealismu jako první zoral Alberto Moravia a u nás převzal štafetu Bohumil Hrabal. Ale to už přeshuje rámec tohoto komentáře. (15.10.2017)