Pro lásku či pro vlast: Příběh Artura Sandovala

" Příběh Artura Sandovala" nepochybně ocení především milovníci jazzu a pak romanticky založené duše ;o) Osobně patřím do první skupiny a ta spousta nádherné muziky mě v první chvíli donutila dát filmu plný počet hvězdiček. Později se mi to ovšem celé trochu rozleželo v hlavě a tak hvězdičku ubírám... Především proto, že Sandoval i jeho žena jsou v tomto filmu "takoví krásní". Nejde přitom ani tak moc o to, že skutečný Arturo Sandoval není tak krásný jako Andy Garcia a pravá Marianela asi (na webu se mi podařilo najít jedinou fotografii a to navíc ještě prakticky současnou, takže tady srovnat nemohu) také není tak půvabná jako Mía Maestro, ale spíše o to, že se mi celý ten příběh jeví poněkud přibarvený do sladkobolna. Není to ovšem natolik, aby to bylo nepříjemné, jenom mám zkrátka radši syrověji natočené filmy. Například se skoro nechce věřit, že by Sandoval oněm pracovníkům kubánského ministerstva kultury (nebo kdo to vlastně byl) tak snadno "ukradl" na celé odpoledne Dizzyho Gillespieho. Podobných drobných nelogičností je přitom v ději vícero. Z čistě filmového hlediska ovšem příběh prakticky stoprocentně funguje a herci v něm podávají skvělé výkony. Stačí připomenout seznamování Artura s Marianelou, jejich rozhovor na basebalovém hřišti po popravě onoho nepohodlného politika, loučení s rodiči, setkání obou manželů na letišti, nebo třeba úžasně uvolněný způsob, jakým Charles S. Dutton hraje Dizzyho Gillespyho. K originálu mu zde chyběly snad jenom ty neuvěřitelné Dizzyho "žabí" tváře při hře na trubku... Také zobrazení kubánské všednodennosti, či pro mnoho lidí bez zkušenosti s totalitním režimem naprosto nepochopitelný fakt neustálého ideologického tlaku a na něj reagujícího složitého lavírování mezi tím, co je ještě povoleno a co už se nesmí či tím, kde lze co říci a kde už nikoli, kde je možné ustoupit a poněkud "si zakolaborovat" a kde je to pro změnu už "příliš silné kafe", je ve filmu zachyceno poměrně přesně... Suma sumárum, pokud máte alespoň trochu rádu jazz, tak vás tenhle film určitě příjemně překvapí... Celkový dojem: 80% PS: škoda, že to nebylo natočeno ve španělštině. Angličtina zde trochu rušila... (16.01.2011)

Možná, že to není podle pravítka filmové teorie, ale k čertu s objektivním hodnocením, když mi to spojení fantastického jazzu s kubánskými rytmy pokaždé zvedne tep tak na 120 za minutu, nádherná romance talentovaného Artura a krásné Marianely v ulicích Havany vykouzlí na rtech zasněný úsměv a příběh samotný mi připomene starou známou pravdu, že opravdovou, živelnou muziku nezadusí žádný režim na světě (a dokonce ani současné žebříčky hitparád, ale to jsem dost odbočila). Některé filmy jsou jako dobrá hudba, člověk je musí vnímat hlavně srdcem a teprve pak si je doopravdy užije. Alespoň já to tak cítím. (02.01.2014)

Príbeh kubánskeho trúbkara Artura Sandovala, ktorý ako vynikajúci jazzový hudobník má možnosť vystupovať na koncertoch a cestovať po svete, ale na druhej strane ho doma, na Kube, čaká jeho láska. Má na výber : život v totalitnej klietke, alebo emigrácia. Každá možnosť však má svoje ZA a PROTI. Pre ktorú sa rozhodne ? Andy Garcia v hlavnej úlohe psychologickej drámy, kde si tí skôrnarodení, nájdu podobnosti režimov čisto náhodné .... ))) (09.03.2003)

Životopisný film jednoho z nejlepších trumpetistů. Příběh nevybočuje nějak z řady, výkony herců výborné, ale nejlepší je ta muzika ! Panečku, já si myslím, že Andy Garcia, musí jako Robert Gere ovládat trumpetu, to jinak není možné, takhle fantasticky zahrát ! Přátelé, děj je děj, ale ta muzika ! Úžasné ! (24.09.2010)

Spousta skvělé kubánské muziky a jazzu. Životní příběh Artura Sandovala byl stvárněn slušně. Líbil se mi i slavný jazzman Dizzy Gillespie, který se se svou typickou trumpetou vyskytuje v celém filmu. Diktatura a totalita na Kubě 70. let není ve filmu příliš výrazná, objevují se jen střípky, když Artura vyslýchá zaměstnanec americké ambasády v Itálii. Film určitě stojí za vidění, hudba vás zahřeje na duši. (16.06.2020)