The House of the Laughing Windows
Réžia:
Pupi AvatiKamera:
Pasquale RachiniHudba:
Amedeo TommasiHrajú:
Lino Capolicchio, Gianni Cavina, Pietro Brambilla, Francesca Marciano, Zora Ulla Keslerová, Giovanni Brusadori, Giulio PizziraniObsahy(1)
Mladý restaurátor Stefano přijíždí do malé italské vesnice, aby opravil zdejší fresku zobrazující utrpení sv. Sebastiana. Ta je posledním dílem malíře jménem Legnani, který byl posedlý smrtí a pro svá díla si zásadně vybíral umírající či trpící lidi. Stefano nedlouho po svém příjezdu zjišťuje, že někdo si jeho přítomnost vyloženě nepřeje. Když poté jeho místní přítel záhadně vypadne z okna, rozhodne se přijít celé věci na kloub. Postupně se napovrch dostávají další podivné skutečnosti a Stefano si stále neuvědomuje, že brzy už může být pozdě na cestu zpět… (Richie666)
(viac)Recenzie (50)
Bežný divák sa unudí takmer k smrti, ale divák náročný, žánrový fanda či fajnšmeker sa budú baviť kráľovsky. U mňa v tomto prípade prevládol divák s prvej spomenutej skupiny. Snímok sa totižto derie dopredu ako slimák z chladničky jednej z ústredných postáv. Je vizuálne málo nápaditý a krotký. A také ja nie veľmi rád. Obstojný záver už potom nedokáže nič vylepšiť. ()
Na začiatku sa mladý reštaurátor preplaví loďou na druhý breh a obrazne sa dostane akoby do iného sveta. Krajina pretkaná množstvom riek a zradných močiarov má nesporné čaro. P. Avati tieto malebné obrázky nabíja negatívnou energiou. Vytvára tak uhrančivú a tajomnú atmosféru odľahlej dediny, ktorá sa zarezáva hlboko pod kožu. Príjemne mrazivého pocitu som sa dlho nedokázal zbaviť. Strašidelných náznakov je vo filme viacero. Napríklad: varovný hlas po telefóne vyzýva k odchodu, alebo magnetofónová páska s démonickým bľabotom maliara zvaného "Agónia", ktorý maľoval umierajúcich, aby preľstil smrť, či vyblednutá fotka maliarových sestier, ktoré prepadli divošskej viere a mágii... To všetko sú príšerné záblesky hrôzy, ktoré Avati ďalej nerozvíja. Hľadaním súvislosti sa musia zožierať diváci. Nahotou a gore scénami sa vo filme takisto šetrí, ale jeho koniec je veľmi krvavý. Dorastanie svalového väziva maliara, ktorému sestry nosia ľudské obete, aby ho vrátili medzi živých, predstavuje námet, ktorý neskôr úspešne rozpracoval napr. C. Barker v Hellraiserovi. Záverečné poodhalenie tajomstva bolo hnusné a zvrátené, ale páčilo sa mi. Avati ho ukryl pod čiernu sutanu a pre menej chápavých ešte naviac obnažil jeden starší ženský prsník... ()
Tak toto bolo neskutočne famózne.Tie ošarpané a niektoré až veľmi poškodené domy a ulicami sa vznáša hmla a nikde nikto,práve takto si predstavujem prácu z atmosférou a tento film ju ovláda dokonale.Vynikajúci vizuál,parádna kamera,len je tu pár nudných ubíjajúcich pasáži a to je následok dlhej pasáže,lebo dej bol dosť rozťahaný. Veľmi dobre rozpracovaný príbeh okolo hrôzu nahanajúcej ale zaujímavej fresky.Herecky nemám čo vytknúť nikomu.Tak giallo to zas nebolo ale atmosféra a strach boli súčasťou tohoto filmu.Som spokojný. ()
Parádní film, který celý stojí víceméně jen na solidně husté atmošce, fajn postavách a silném pocitu, že v téhle vesničce je něco hodně špatně. Chvilkama to přípomínalo starého wickermana, kdy se hlavní postava se zbytkem vesnice míjí tak absurdně, že to narůstá skoro až do kafkovskozámkovských rozměrů. Krvechtivý divák si moc neužije, ale o tomhle to tentokrát fakt není. Prostě další ukázkové a trošku zapadlé giallo, které mi sedlo. ()
Pupi Avati natočil film, který má dobrou atmosféru a který vás dokáže udržet celou dobu napjaté. „La casa dalle finestre che ridono“ je film, který má celkem pomalé tempo, má slabou gradaci, ale není to nutně k neprospěchu věci. Ten příběh je docela zajímavý na to, aby si vaši pozornost zasloužil. Navíc se pořád děje něco divného, co vás případně vytrhne. Zvláštní postavy jen přispívají k celkovému dojmu, kdy prostě nevíte, na čem jste. Umírněnější, ale rozhodně ne špatné giallo. ()
2/10 Zasnu, jak tu muze nekdo plesat nad takovou $rackou - nejspis to patri k dobremu mravu priznivce horroru zaradit se mezi ty uznavane a vyjadrit tak sve uznani. To uz i priznivci horroru spadli na podobnou uroven jako pseudointelektualove onanujici nad Antonionim? No hnus! Zhruba hodinu a ctvrt se to marne snazi udelat psychoatmosferu, a pak se to konecne trochu rozjede. Ze je tam hodne labilnich osob a kamera je opravdu super, stejne jako hlavni hrdina to dobry film opravdu neudela. Tahne se to jako spatne utreny sopel a od zaberu na fararovy boty je pointa snad vsem jasna. Mimochodem samotna premisa je uplne kretenska - svaty Sebestian umiral sice nadvakrat, ale ani jednou za pomoci secnych zbrani. A nazyvat tu mazaninu na zdi kostela mistrovskym dilem HAHAHAHA... Koly mi tu nahral: Absolutní nudnost pro každého fanouška nejenom italského horroru. ()
Tak tohle se Avatimu povedlo, skvely horror a šíleném malíři a jeho dvou ještě šílenějších sestrách. Perfektní hudba a herec v hlavní roli se mi líbil taky, sice do typického taliána měl daleko, ale svou roli splnil. 95% ()
Intro tohoto gialla ma úplne pohltilo. Titulky v ktorom bodajú dýkami muža priviazaného na hák. Atmosféra zapadnutej dediny je celkom slušná, soundtrack ma tiež celkom bavil hlavné téma bolo primerane strašidelné. No nemôžem si pomôcť na tak dlhý film tam nebolo skoro vôbec nič ! Naťahovaná nuda ktorú nezachránili posledné 2 napínavé a fantastické minúty. Počas celého filmu takmer žiadne vraždy.. to sa v Giallu nerobí. ()
To je přesně ten snímek, kvůli kterým mám tyhle filmy raději, než ty novější. Není zapotřebí množství akčních scén a digitálních efektů a film má svoji působivou a napínavou atmosféru. Syrový italský venkov s oprýskanými budovami, tajemnými a uzavřenými lidmi nám přináší napínavý príběh mladého malíře, který přijíždí "dokončit" dílo svého předchůdce. Že vše není v pořádku je jasné od prvních chvil. I když je střední část filmu vleklejší, má konec filmu přesně to co má mít. ()
Reziser Pupi Avati natocil vskutku fajny, atmosferou nabity horor. Pribeh je o cloveku, ktory ide kamsi restaurovat akusi fresku ... a potom zisti, ze ide o podstatne viac nez o rekonstrukciu akejsi fresky. Chvalim reziu, vybornych hercov, kvalitnu strasidelnu atmosferu. Moja prva skusenost s Pupim Avatim ako reziserom, a musim povedat, ze moja laska k talianskej kinematografii sa coraz viac prehlbuje. La Casa Dalle Finestre Che Ridono je kvalitna hororova jazda, ktora nesmie chybat v portofliu ziadneho hororoveho fandu. 88 % ()
Nevím, jestli mám tenhle film přirovnat k souloži nebo k slavnostní večeři o několika chodech. V prvním případě začíná skvělou a velmi slibnou předehrou, v druhém neméně skvělým a slibným předkrmem. Pak se to pořád ještě slibně rozjíždí a v obou případech se stupňuje očekávání. Jenže protože v prvním případě se jedná o soulož po deseti letech manželství (s manželem samozřejmě) a v druhém o večeři, které se účastní celé široké příbuzenstvo, tak vám hlavní chod přinesou už lehce vychladlý (v tom prvním případě lehce vychladnete vy). Ale pořád vám cosi dává tušit, že tady to nekončí. A tak se ani v jednom případě nesnažíte nic předstírat, ale naplno se onomu tušení poddáte a nakonec jste odměněni zážitkem, který si budete pamatovat ještě dlouho. ()
Celkom prekvapenie z talianskej trilerovej produkcie. Asi jeden z najlepších talianskych giallo trilerov, čo som mal možnosť vidieť. Samozrejme, má isté neduhy, nejaké tie iritácie (exponované výkriky), nedotiahnuté veci a nedovysvetlenia, ale môže stavať na zdarilej mysterióznej atmosfére v podivnom mestečku mimo civilizácie a prekvapivom závere. Síce som sa musel pousmiať na starenami ako vrahyňami, ale budiž. Zaujímavé, že absentuje akákoľvek nahota. ()
Na THE HOUSE WITH LAUGHING WINDOWS sem narazil úplně náhodou a komentáře jako "Jeden z nejlepších italských horrorů všech dob", kterých se můžete dočíst na IMDb, ve mně okamžitě vzbudily zvědavost. Už po prvních 15. minutách vás nakopne naprosto skvělý zabijácký hlavní hudební motiv, po jehož poslechu jsem měl chuť vzít brokovnici a vystřelit si mozek z hlavy. Přestože se stopáží nejedná o žádný krátkometrážní snímek (110 minut je poměrně dost na horror), děj ubíha neuvěřitelně svižně a nezadržitelně spěje k, pro mě, nečekanému finále. Takže bych si komentář "Jeden z nejlepších italských horrorů všech dob" dovolil opravit na "Jeden z nejlepších horrorů všech dob". Absolutní nutnost pro každého fanouška nejenom italského horroru. ()
Hodne zajimavy a psychedelicky film. Skoda jen, ze podobny zaver jsme uz videli i jinde. Potesila sympaticka Francesca Marciano. ()
I když jsem veliký milovník horrorů, tak italská produkce 70-80 šla kolem mě tak daleko, jako já chodím kolem ní. Nemůžu si pomoct, ale občas mi přijde že uznávat tyhle italský srágory je nějaká horrorová móda. A to tenhle film patří pravděpodobně k tomu lepšímu co dokázali vyplodit. ()
Úžásné. Sám jsem nevěřil, že House with Laughing Windows, bude skrývat tolik příjemných překvapení a především tak fascinující fimový zážitek. Klasické giallo, které se svou průměrností vytratí z mysli v okamžiku, kdy přijdou na řadu titulky? Ani náhodou. Zcela emocionálně pohlcen atmosférou izolované vesnice, ležící kdesi v končinách slunné Itálie, jsem doslova hltal každý okamžik. Geniální ve všech směrech ()
Prazvláštní temná atmosféra. Ocitáme se ve víceméně izolovaném prostředí, kde se vše odehrává tak nějak bez zásahu okolního světa za tichého přihlížení obyvatel. A ta bezmoc obrátit se na někoho pro opravdovou pomoc, je zde zcela zásadní a vlastně i v ní je celá pointa filmu. Samota hlavního hrdiny a jeho jednání tak vytvářejí ten opravdový strach, který se přenáší i na diváky. Kdo a proč vraždí se dá opravdu vcelku brzy odhadnout a vlastně už si jen doplňujete chybějící kousíčky do mozaiky. Oproti jiným žlutým filmům, které jsem dosud měl možnost vidět, je zde takřka úplná absence žhavého erotického napětí, efektně vystavěných násilných scén a pointa odhalující identitu strůjce zla. I bez těchto atributů je však napětí stupňováno a závěr ač očekávatelný velmi efektní. Do paměti se mi vryl především onen dům z názvu (především naivistické ztvárnění maleb, které je v důsledku mnohem děsivější než dokonalá kresba) a lynchovsky laděné panoptikální postavy městečka. A těším se na opakované shlédnutí. Nějak nemám jasno, zda některé věci nejsou ve filmu jen pro dotvoření dusné atmosféry či zda mají i logické opodstatnění. Jak zmínil Giallo, mnohé osoby se chovají podivně (což plní efekt nejistoty), ale těžko říct, jestli to byl záměr (a unikl mi pouze kontext) nebo jen nedotaženost. V každém případě velmi dobré 4*. ()
Film pohltí především dusivou zlověstnou atmosférou kanálem izolované vesničky... Jako hororové giallo je více o tísnivých pocitech než o nějakém vyšetřování, jak bývalo dlouhá léta standardem od Argentova Ptáka s křišťálovým peřím z roku 1970.... Jaké je tajemství děsivých obrazů místního zesnulého malíře? ()
La casa dalle finestre che ridono radím medzi najunikátnejšie kúsky giallo žánru - v porovnaní s sviežimi veľkomestskými giallami režiséra Sergia Martina ide o nesmierne dusivý atmosférický počin ("žltá hniloba" - toto slovné spojenie z úvodnej sekvencie filmu perfektne vystihuje estetickú štylizáciu celého snímku), živo zobrazujúci hlbiny dekadencie a zvrátené kúty morbídnej mysle, bez akýchkoľvek pomocných prostriedkov treťotriednych hororových režisérov, ako sú prvoplánové brutality, surovosti a erotické scény. Snímok je doslova preplnený dekoratívnymi proprietami, medzi ktoré radím aj samotné postavy, u ktorých absentuje to, čo bežne nazývame osobnosťou a ktoré vonkoncom vôbec nie sú dôležité a plnia len funkciu akejsi štafáže. Miesto nich režisér zameriava divákov pohľad na konkrétne situácie, v ktorých sa zavše postavy ocitajú, keďže predovšetkým tie tvoria esenciálny aspekt celého diela. Na základe tohto je teda možné usudzovať, že režisérovým zámerom bolo vytvoriť akúsi "filmovú maľbu", alebo, aby som sa vyjadril presnejšie, poňať film ako obraz. Napokon, celý dej sa točí okolo zvláštneho maliara a jeho posledného obrazu, na ktorom je vyobrazený svätý Šebastián. Tento obraz už maliar nedokázal dokončiť, pretože za nevyjasnených okolností zomrel. Maliar a jeho obraz tak tvoria ústredné prvky filmu, pričom pokus hlavného hrdinu o reštauráciu vyššie spomenutého obrazu je zároveň analógiou jeho zúfalej snahy o reštaurovanie situácie, ktorá k tragickej maliarovej smrti viedla. Tieto vyššie spomenuté aspekty spôsobujú, že môžeme právom zaradiť La casa dalle finestre che ridono medzi najpozoruhodnejšie diela talianskej kinematografie. ()
Začátek ještě za titulků sliboval vskutku úžasný zážitek. Možná proto kleslo mé hodnocení tak nízko, když se zážitek nedostavil. Především je to příliš dlouhé, tady by stačila klidně hoďka a čtvrt, přišlo mi, že je tam příliš prázdných míst. Ten pohled na smějící se okna mě taky příliš nedostal. Ty sestry bych chtěl poznat osobně, ale s koncem hlavního hrdiny jsem se prostě nesžil. Rána do břicha sice hned nezabije, ale projet s ní dvakrát město a ještě dojet do kostela? ()