La casa dalle finestre che ridono

I když giallo není úplně tak příliš můj šálek čaje, velmi rád se na nějaké občas podívám. Zde jsem zvolil nadmíru dobře. Předem upozorňuji, že kromě závěru a úvodu, se nejedná o žádné napínavé a dechberoucí gore masakry s jednoduchým rozuzlením. Právě naopak, film mi přišel až neuvěřitelně "argentovský" ... A i když jsem zřejmě nikdy nepochopil zcela "genialitu" Argentova Deep Red, zde čišila z každého záběru kamery podivná, zvláštně neuchopitelná nechutná atmosféra. Vyloženě "pocitový horror/pocitové giallo", jak někteří nazývají. Jako by něco stále "viselo ve vzduchu". Krásná krajina, špičková kamera, "slizský" pocit z většiny scén, velice pomalé tempo, které paradoxně nezrychlí ani v samotném finále. Výborný film a excelentní giallo, v rámci žánru naprostá špička. Bohužel, té krve přece jen pro mne mohlo být trochu víc (tak dva, tři kýble ...) a bylo by to za plný počet... (26.12.2008)

Tento film má bezpochyby, jak zde všichni píší, skvělou atmosféru, ale i vcelku spletitý děj, což zachraňuje fakt, že i přes nedostatek „akce“ a dlouhou stopáž film příliš nenudí. Jenž pokud začnete nad filmem trochu přemýšlet, abyste odhalili všechny dějové kličky, vytane najednou značný počet nelogických věcí. Dalším nešvarem je to, že lekačky, mající podporovat atmosféru, jsou díky režii odhaleny těsně předem a vzhledem k průhlednosti ve mně vzbuzovaly spíše smích nežli úlek a ke všemu nemají žádný smysl (nic po nich nenásleduje). Po zhlédnutí filmu doporučuji přečíst si fórum k tomuto filmu na IMDB, které vám odhalí něco, co bez znalosti Italů prostě nemáte šanci pochopit. Chtěl jsem dát čtyři hvězdy, moc chtěl, ale nejde to. 60 %. PS: Nevím, proč se jmenuje film Dům smějících se oken, když tam nehraje žádnou roli. (06.03.2009)

Giallo je žánr, který svá vlastní vnitřní pravidla dodržuje až s noblesní precizností. Výborné zvládnutí žánrových pravidel je v tomhle případě to, co bude divákovu oku maximálně lahodit. A tenhle film je toho více než dobrým příkladem. Děj je zasazen do horkého letního prostředí malé zapadlé vesničky kde čas plyne více než pomalu - už to je skvělým atributem pro velmi pomalé a zároveň atmosférické, dusné a hutné giallo vyprávění o postupném rozkrývání jedné děsivé záhady. Prostředí je pro atmosféru skvělé - kostel s ústřední malbou, opuštěné domy, staré pokoje s letitými dveřimi, které náležitě vržou... A spousta postav nejrůznějších charakterů, které se kolem hlavní postavy - restaurátora Stefana točí. Jednání postav je úměrné dusnosti a nejistotě toho, co bude rozkryto v následující chvíli - nevíte, kdo lže, kdo něco skrývá a kdo má jen strach. Ukázková žánrovka, moc moc dobrá. (02.11.2010)

Avati točil horory jen zřídka, ale když už se k tomuhle žánru odhodlal, slavil úspěchy, alespoň co se fanoušků týče. The House with Laughing Windows není zcela klasickým giallem, ve kterém řádí maskovaný vrah v černých rukavicích. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra vesnice uprostřed mokřad, jejíž obyvatelé skrývají tajemství. Divák tu prostě cítí, že není všechno v pořádku. Napětí se chvílemi zažírá pod nehty a stále víc začíná být jasné, že zlo tu má nečekanou, neuchopitelnou podobu. Závěr je vygradován naprosto excelentně, škoda jen toho prostředku, v němž se nic neděje. Jinak název mi přijde nesmyslně zavádějící. (27.10.2011)

Po první projekci zatím tohle giallo jen za 4. Na můj vkus byla prostřední čast filmu dost rozvleklá a utahaná, navíc mi tam chyběly nějaké ty vraždy. Naštěstí konec filmu byl fantastický a ikdyž jsem všemu úplně neporozuměl a nepochopil jsem chování a cíle některých postav, tak na mě film zanechal dobrý dojem. PS:Už se těším na drouhou projekci, ta mi to snad objasní:-) (09.02.2009)