Pět let

Po TBH další obdobně progresivní seriál, který otvírá současná hojně diskutovaná témata (nejen) mladé generace. Až na pár povinných dialogů, které fest šustí papírem a divák má u nich pocit, že tam prostě být musí, než že by přirozeně vycházely ze situace, je to příjemně umírněné a realistické. Žádné jebnuté kazety, ani dramatické podřezávání se ve vaně, ale vesměs běžný a ne zcela jednoznačný příběh o ne vždy zrovna sympatických lidech, který se ale může přihodit téměř komukoli. Cením, že se ČT do podobné tvorby a těchto témat pouští. (21.01.2023)

Velmi závažné téma, ke kterému se musí přistupovat s náležitou opatrností a zároveň se o něm musí mluvit. Nelze před ním zavírat oči a dělat, že se tak neděje. Bohužel děje, i v rodinách. Otázka zní, co se dá považovat za znásilnění a kde je ta hraniční mez. Výborný studijní materiál. Brala bych pod každou epizodou vyjádření pedagoga, psychologa nebo psychiatra, který by rozebral, co se dělo a co jednotliví aktéři v daný moment prožívají. Dialogy byly moc kostrbaté a toporné, takhle snad nikdo nemluví. (07.10.2022)

Seriál, který sice záslužně otevírá žhavé téma (redefinice pojmu „znásilnění“ mě vzhledem k tomu, kdo teď sedí v Parlamentu, předem děsí), ale bohužel je na něm skoro celou dobu vidět, jak je to celé vykonstruované. Nesledujeme postavy a příběh, ale teze. To nakonec nedokáže zachránit ani sympatické mladé obsazení. I tak rozhodně stojí za vidění (a zamyšlení). (12.06.2023)

Chytrý seriál, který reflektuje proměňující se vztahy, pohled na určité situace v životě a rozhodně nikomu nestraní, jen by se měl divák snažit sledovat dění nezaujatýma očima, pokud to aspoň trochu jde. A ten konec je opravdu hodně bezvýchodný - a realistický. Samozřejmě, když seriál porovnáme s nejlepší zahraniční produkcí (a měli bychom srovnávat srovnatelné), český prohrává, ale i tak je Pět let jednoznačně krokem vpřed. A to se cení. (26.01.2023)

Před časem se západní společností přehnala módní vlna, kdy se každou chvíli rozpomněla nějaká žena, že před třiceti lety na firemním večírku jí nějaký "násilník" sáhl na koleno či zadek a nešťastník pak lítal v nepěkném průšvihu. S určitým zpožděním vlna dorazila i k nám. Na příběh lze pohlížet dvěma pohledy. Ten první z hlediska "mítů - feministického", ale i právně-morálního je všechno jasné. Dívka odmítla soulož, mladík ji přesto vykonal - jasné znásilnění. Druhý pohled je konzervativní. Celý večer dívka projevuje náklonnost k chlapci, popíjejí spolu, načež dívka s chlapcem jede dobrovolně k němu domů, dobrovolně jde s ním do postele a teprve pak ucukne. Problém je v tom, že to NE mělo přijít daleko dřív. Nejlépe s ním vůbec nejet, když navíc řečeno slovy Chefa ze South Parku, co se týče sexuální orientace "Kope za jinej tým". Jenže ona jela, lehla a myslela si snad, že v posteli budou hrát Člověče, nezlob se? Tam se hrají úplně jiné hry. V ovíněnosti prostě zábrany padají. Proto jsem rád, že závěr byl takový jaký byl. Jestli se tak Tereza rozhodla proto, že Davidovi odpustila nebo uznala, že i ona má na tom incidentu kus viny nechť posoudí každý sám. (12.06.2023)