Idol

Jasně, měla už v tu dobu za sebou dvě pavoučí dobrodružství, ale dosud dětskou hvězdu Zendayu udělala až Levinsonova Euforie. Také filmová kariéra Lily-Rose je zatím hodně dietní (holt nestihla tátovu silnou éru), nicméně je jasné, že The Idol ji vystřelí nahoru. Protože je skvělá. Tím ale pozitiva víceméně končí. A vůbec nejde o to, že Sam Levinson popustil uzdu svým choutkám. Výsledek ani neřekne nic skutečně zajímavého o moderním showbyznysu. Místy to vypadalo, že tvůrci mnohé nechali na podlaze střižny či jeden den řekli hercům skrze uchopení svých postav to a druhý den zase tamto. K zásadním přetáčkám muselo docházet. Přitom první epizoda dopadla docela fajn: zpěvačka Jocelyn se snaží vrátit na výsluní, evidentně bojuje se svými démony (nejasný vztah k mrtvé matce, pochybnosti o sobě samé, strach z autorit, vrtkavost vztahů k vlastnímu týmu…), v jednom klubu potká jeho majitele, který se se svým „týmem“ nadaných hudebníků přesouvá do jejího domu a pomáhá jí s nalézáním nových (nejen hudebních) poloh. Brzy je patrné, že Levinsonovo zalíbení v rochnění se v psychickém stavu mladých dívek mělo v Euforii podstatně pevnější švy. Místy je to strhující, kamerově i hudebně pohlcující, vzápětí divné až úsměvné. Sledování vedlejších postaviček zbytečné a zdlouhavé, do sebe zahleděný art místy nudí a pan Sobota-Neděle se dočká převrácení mocenské hry. Hodně bradavek, hodně luxusu a božský pohled na Lily-Rose. Ale také rozpačité přešlapování, tematická nepevnost či divný charakterový vývoj postav… (24.07.2023)

Lily-Rose Depp mě baví už dlouho a zde tomu nebylo jinak, každý záběr na ni je čistá radost a požitek z jejích půvabů. Její herecký protějšek mi byl dost protivný (což mě u někoho, kdo si říká "The Weeknd", nepřekvapuje), ale dalo se to snést, s výjimkou šokujícího rozuzlení 5. epizody, které mě skutečně otrávilo a které považuji za facku do ksichtu za to, že člověk každý týden jak blbec hltal každou epizodu, všem debilním hejtům seriálu navzdory. Mrzí mě to o víc, že - když už mají všichni potřebu to pořád porovnávat s Euforií - mi byl tenhle projekt mnohem sympatičtější než přeceňovaná Eurofie, a to jednak díky tomu, že to má jen 5 epizod, a tím pádem si to nenárokuje tolik času, a jednak úchvatná Lily-Rose Depp nesnese srovnání s tou ošklivkou Zendayou, na kterou mám vyloženě alergii (i tematicky mi je Idol bližší, protože svět hudebního průmyslu mi přijde stokrát zajímavější než nějaký fetující teenageři). Ještě mě tam herecky strašně bavil Hank Azaria a má to fajn soundtrack a kameru a celkově se na to dobře dívá, takže i navzdory hroznému závěru se mi to dost líbilo. (04.07.2023)

Připadá mi to trošku přepálené z hlediska artovosti. Ale povedl se majstrštyk – přes naprosto primitivní a pomalu plynoucí příběh působí závěr nadmíru uspěchaně až nesmyslně. Ještě to mohla zachránit režisérova typická zvrácenost a provokativnost, ale tyto prvky jsou bohužel koncentrovány pouze do postavy The Weeknda. Onen záhadný majitel klubu je tak nesympatický slizák, že se v jeho přítomnosti cítíte unkomfortabel i jakožto divák. Další je Lily-Rose Depp, která zde předvádí zejména jak málo oblečení na sobě lze nosit, aby se to ještě dalo nazvat oblečením. Myslím, že Levinson má na víc. (08.07.2023)

Smyslně natočené sexuální napětí i dění, vizuální stránka a soulad zvuku s obrazem na tak vysoké úrovni, že nedokážu odtrhnout zrak, ať se zrovna odehrává cokoli. Bohužel se přibližně od třetí epizody dějí věci nevěrohodné, směšné a v samém finále i naprosto hloupé a diváka urážející. Je úplně jedno, kdo si hrál, hraje a bude hrát a s kým, ale na konci nezůstane v centru dění jediná sympatická postava. Lily-Rose Depp je fascinující daleko za první signální, zato The Weeknd prohrál na celé herecké čáře. Zákulisní koncovku HBO se zrušenou epizodou, mohutným přepisováním směřování příběhu a vší okolní kontroverzí nejsem schopný prokouknout, ale jednou o ní snad vznikne seriál lepší než ten právě skončený. (07.09.2023)

Zajímavě roztříštěný seriál, při jehož sledování se nelze ubránit pocitům absolutní kreativní fascinace a zhnusením nad naprosto nefunkční realizací, nejspíše danou rozsáhlými produkčními problémy. Je to taková halucinogenně-experimentální-hororová jízda Refn meets Polanski meets Noé, akorát ne tak vybroušená. Anti-všechno, co se dnes očekává od AAA titulu, a nakonec se nedivím ani těm slabým diváckým a kritickým ohlasům. Vlastně to úplně v pořádku zapadá do mini kategorie niche artových HBO seriálů (Irma Vep, Jsme, jací jsme, Bludné kruhy, Třetí den, Zahradníci), jen se na Idola logicky upíná více pozornosti kvůli zapojení Weeknda a Levinsona. I s odstupem času stále přitažlivý, ale rozhodně nedotažený projekt. 7/10 (16.04.2024)