Piargy
Piargy
Fašiangy
Réžia:
Ivo TrajkovKamera:
Peter BencsíkHudba:
Kiril DzajkovskiHrajú:
Judit Pecháček, Lucia Siposová, Attila Mokos, Daniel Fischer, Lucia Gažiová, Ivan Martinka, Jana Oľhová, Jana Kvantiková, Peter Nádasdi, Lucia Vráblicová (viac)Obsahy(1)
Dej filmu, ktorý vznikol na motívy novely Františka Švantnera nás zavedie do dediny Piargy. Mladá, krásna a chudobná Juliša (Judit Bárdos) tu zaplatí krutú daň za túžbu po lepšom živote. Keď sa vydá za Martina (Daniel Fischer) – syna najbohatšieho statkára, ocitne sa v rodine, kde vládnu tvrdé pravidlá. Nielenže bude čeliť nepríjemnému tlaku svokry, ale nedokáže sa ubrániť ani násilným zvodom svokra (Attila Mokoš). Juliša sa napriek tomu do manželovho otca zamiluje a vznikne ľúbostný trojuholník. Zakázané tajomstvo však neostane dlho utajené a vyťažiť z neho zatúžia všetci. Julišina sestra (Lucia Siposová), ľudia v obci a dokonca aj dedinský kňaz (Peter Nádasdi). (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (104)
Předlohu jsem bohužel nečetl, tudíž pro mne zajímavé nakouknutí do vesnického života kdesi ve slovenské divočině přináší mnoho nezapomenutelných scén i provokativní myšlenky o postavení ženy v (tradiční) společnosti. Kdyby u toho snímek byl zůstal, byl bych spokojen. Jenže tvůrci se rozhodli už tak silný zážitek ozvláštnit formálně (barevné filtry a doplňky) i významově (odkazy na rasismus a klerofašismus, chilialismus vesnické bosorky i Antikrist, retrospektivní lavina, která snad měla v předloze jakousi symbolickou funkci) a naneštěstí mu tak prokázali medvědí službu. Samoúčelné ozdoby totiž jednoduše kazí rytmus i atmosféru a odvádí od důležitých dějových linek a velice živočišných hereckých výkonů, na nichž zážitek stojí především. ()
Film na motívy novely Františka Švantnera. Do kuchyne na strapačky s kapustou, do stodoly vrznúť si, do krčmy sťať sa, v izbe potom žene namlátiť. A zajtra znovu to isté. Round round baby round round... Ďalši z dôkazov prečo v slovenskom prostredí nemohol/nemôže vzniknúť veľký román. Tých pätnásť strán opisu Paríža z Chrámu Matky Božej tu skrátka F.Švantner nemá čím zaplniť. Zostávame uväznení v bermúdskom trojuholníku jedného tak depresívneho statku, že aj občasný výjazd do mesta plného ľudákov je príjemným spestrením. Aj Bill Muray bol v časovej slučke (Na Hromnice o hodinu více), ale tá jeho nenudila. Po Jozefovi Makovi si tu zopákli skvelý tandem Judit Bárdos a Jana Kvantiková (nevadilo by vidieť ich spolu ani tretíkrát). Potešilo neočakávané zjavenie sa nebohého Mariána Geišberga. Gazda Attilu Mokoša je vlastne Cimrmanov Vavroch zo Záskoku (vrátane legendárneho Zuj mi boty!), akurát tento je naturalisticky chlípny a surový. O to viac oceníme chudinku ženu, keď ho (spoiler!) s tými čižmami nakoniec pošle do prdele a ako bonus ešte po ňom práskne tanierom, pekne po taliansky. Kamera si zaslúži všetkých päť, čo obraz to fotka, miestami až dych berúce (určite treba vidieť v kine, nie na Nový rok v telke). Fisherova parochňa má parametre rekvizít na stužkovej. Podozrievam maskéra, či sa s niekým v krčme nestavil, že mu to s ňou prejde. ()
Ultra nesympaticka zubata csipes repa. ()
Hlavně se nenechat zblbnout anoncemi o potrestané hříšné vesnici... Je to jen obyčejný příběh jednoho nemanželského dítěte. V téhle rovině ok (i když i do ní padá stín - jakoby autoři neměli jasno, jakou vlastně chtějí mít hlavní ženskou postavu a tak vytváří něco mezi živočišnou divou Bárou a zakřiknutým andělem neposkvrněným ani pomyšlením - bohužel na to doplácí její představitelka Judit Bárdos). Ten příběh je dostatečně nosný,utáhne celý film a dává i dost prostoru filmařům, aby si s ním pohráli - což i v řadě okamžiků úspěšně dělají - práce s tmou, napětí na statku či odbourání slov - herecky tu vládne charismatický sedlák Attily Mokose). I tady ovšem zaznamená divák přešlapy - třeba celkové záběry na měsícem zalitou krajinu už nemohly být umělejší. Mnohem horší jsou ale snahy dát příběhu vyšší rozměr - ať už antikrista vyvolávají babská proroctví jako vystřižená z Kladiva na čarodějnice či kněžská vzdychání nad pochodujícími jednotkami hákového kříže. ()
Vizuální stránka je skvělá, často zajímavá kompozice záběrů, uhrančivá Judit Bárdos, nebojácnost tvůrců otevřít jisté slovenské rány. Bohužel postavy se nikam neposouvají, moc nemluví, nevyvíjejí se, mají až moc mantinelů, které brání emotivnějšímu filmovému zážitku... ()
Jako host večera po promítání filmu byl přítomen i pan režisér Ivo Trajkov s několika zajímavými poznatky ohledně příprav, natáčení. Film podle předlohy - povídky, které měla jen 6 stránek. Film vznikal s různými přestávkami 8 let a pan Trajkov se nám vtipně svěřil, na čem je možné šetřit, když je menší rozpočet:-) Příběh jako takový moc pěkně natočený, černobílý drsný natur, který pasuje do předválečné doby. ()
Podľa mňa bol Geišbergov záver najlepší..."mladí sa vybláznia a bude pokoj" Za mňa veľmi dobré, kto nedal na prvú, treba dať ešte raz.... ()
Zvrátené. Naozaj neviem či to má vypovedať o Tom, že Slováci boli vždy chorý národ, alebo majú scenáristi naozaj uchylne predstavy. Nie som fanúšikom slovenskej kinematografie, pozriem si len filmy s vysokým ratingom (prevažne od Bebjaka). Tomuto filmu a hodnoteniu naozaj nechápem. ()
Zase jsem se nechal napálit dobrým hodnocením. No, tento film je hodně špatný, kdybych se na něj díval večer, dozajista bych u toho usnul, byl totiž zatraceně nudný a zmatený. Ale asi nejvýstižnější by bylo říct, že to bylo o hovně. ()
Po dlouhe době někdo natočil film z kterého je cítit umění. ()
No nevím. Na 4 to nebylo, ale na nedělní večer ok ()
Hezky vizuálně zpracováno, báječný casting v čele s krásnou, uhrančivou a bezvadně hrající Judit a charismatickým Attilou. Atmosféra, že by se dala krájet, příběh fantastický. Moc jsem si to užil, jediné, co bych vytkl - jsou ledabyle vykreslené postavy, jejich vývoj atd. Vřele doporučuju! Moc bych si přál, aby někdo zkusil přenést na filmové plátno Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové... ()
Vizuálne pôsobivé. A to je asi tak všetko, čo môže uchvátiť. Príbeh o brutálnom gazdovi by mohol byť uveriteľný, ak doma bije ženu, ničí syna i jeho manželku a chodí sa spíjať do krčmy. Akonáhle sa ale tento dedinský chmuľo mení na casanovu a zvodcu žien, je to úplná sračka. Chlapi boli voľakedy zničený z roboty a nemali čas ani chuť každých 5 minút trtkať s každým, kto sa mihol okolo. A premena znásilnenej a poníženej Juliše v šukajúcu mašinu, to bola sila. Ako žena si neviem predstaviť, že by som sa mohla zamilovať do násilníka, ktorý má svoju vlastnú ženu za otrokyňu, čo mu zobúva baganče a podrží, keď ju preťahuje. Keď príbehu chýba logika - neodpustiteľné. ()
Kamera, strih, osvetlenie, kostýmy, to vsetko skvele. Chybal vsak tomu dramatický priebeh s nejakym zaverom (zvratom). A Mokosovi fakt miestami nie je rozumieť, ked hovori po slovensky (hlta koncovky, zjavne to nie je jeho denna rec). ()
Najväčším problémom filmu je jeho názov. Keby sa nevolal podľa literárneho diela, s ktorým má spoločnú snáď iba lavínu, bolo by lepšie. Pôvodné Piargy sú o inom, nemajú v sebe ani politický kontext ani takto zmýšľajúce a fungujúce postavy. Síce asi chápem, kam autor filmu a scenáristi mierili, ale toto nie je Švantner. ()
Pozeral som to bez zvuku a kochal sa pracou so svetlom, scenou, perspektivou, celkovou kompoziciou v okulahodiacom cb podani. Dakujem za tento vizualny zazitok. ()
Vizuálne výborne zvládnutá temná až mystická atmosféra dediny v bohom zabudnutej doline so všeobjímajúcou prírodou. Svoju krutosť tu viac ako prírodné živly dokazujú ľudia. Ak sa tu narodíte ženou, nedajbože v "neúplnej" rodine, alebo vám matka spácha samovraždu, neubránite sa pohŕdaniu, odcudzeniu a nenávisti. Poľahky potom môžete za všetky posraté životy ostatných dedinčanov. Rovnako to platí ak ste inak orientovaní, alebo jednoducho akokoľvek vytŕčate z davu. Krutosť voči slabším aj svojim najbližším je žiaľ nepochopiteľne zakorenená v našich rurálnych dejinách. Náboženský fanatizmus k tomu určite neprispieva. Sledujeme premenu úžasnej Judit Bárdos v roli Juliši ako mladej veselej nekonvenčnej dievčiny na ženu s prázdnym pohľadom bez nádeje. Čiernobiele spracovanie vynikajúco dotvára celkovú atmosféru blížiaceho sa zákonitého konca a mimovoľne sa mi vynára spomienka na kultové spracovanie ďalšej lyrizovanej prózy spred polstoročia Drak sa vracia. ()
Horor slovenských všedných dní...jediné čo sa dá vytknúť je úplne zbytočná Oľhovej postava ktorá svojimi drístami riadne iritovala. ()
Mám rád slovenský folklór, slovenskou přírodu a miluji filmy s tímto spojené. Vybavila se mne třeba Jakubiskova Tisícročná včela. A i když je Trajkov úspornější ve výrazu, tak ten odér slovenského venkova a sílá příběhu nerezenuje o nic méně. ()