Slepejsek

Velmi velmi řídký odvar z jedničky. Až do vydání knihy naprosto marný film (asi jako když z vtipu na dvě věty uděláte 500-stránkovou bichli). Křečovitý Krajčo, který nedokáže jednu scénu zvládnout v přirozené poloze. Děsně se to vleče - pocitově minimálně dvojnásobný čas. Nebýt toho pozitivního poselství, tak rovnou do koše...

Brutální klišé (ať už sexistické narážky či V.I.P. svět) obarvené na růžovo, kde se všechno zlé děje jenom proto, aby se mohlo v dobré obrátit... prostě SLADKÝ ŽIVOT...

Ne že by pan režisér neuměl vystavět dílčí scény (vizuálně dobré), dokonce mu občas i gradují (atmosféru vytvořit umí), ale dohromady to jaksi nedává smysl... jakoby nevěděl, o čem vlastně chce vyprávět (to, že na přeskáčku, vadí nejmíň) a sázel na to, že stejně jako se ztratil on, ztratí se i divák... Nad odkazy na Shining, Lynche či horor se jenom pobaveně usmívám. Film tak zůstane v paměti jen díky scénám okoralé Geislerové...

Pominu-li naivní scénář a totálně nezvládnutou (de facto žádnou) psychologii postav (všichni jsou jen loutky, které si odříkají, co mají zadáno) (nepřehlédnutelný je především anděl smíření Jana Budaře), zbývá zásadní otázka: Proč to všechno zrovna na Silvestra? A proč zrovna Silvestra 92? Jak souvisí dělení republiky s rodinným účtováním s STB?

Když si chlap vybere špatnou ženskou...Film těží ze síly skutečného příběhu, o který se opírá. Bohužel mu nedokázal přidat nic navíc. Je to tak trochu ukázka promrhaného potenciálu. Řada věcí, o kterých se kolem filmu mluví totiž nevychází ze samotného filmu, ale z reálného příběhu. Film je buď neumí prodat nebo si s nimi neumí poradit. Že prý to není krimi, ale psychologický příběh. Ani tohle tvrzení však úplně neobstojjí - tím jak se film orientuje na ústřední dvojici a naprosto pomíjí linii policejního vyšetřování se zároveň připravuje o možnost mnohem lépe vykreslit právě psychologické portréty protagonistů, jejich přemýšlení, motivace. Cítit je to především na postavě Dany, která je tak stejně nečitelná a uzavřená jako před časem jiná filmem zpodobněná lady vamp (Olga Hepnarová). A Žáčková může dělat, co chce, stejně tak nějak mizí do ztracena. V domácím kontextu přesto všechno pořád slušné.

První dojem: velkolepé, monstrózní, pompézní... Některé záběry jsou opravdu dechberoucí (písečná tvář Arrakisu, nadržená aréna či bájní červi). A když to ještě podmaluje Zimmerova hudba, jste bez šance odolat. Pokud tuhle prvotní vlnu přečkáte bez úhony, narazíte i na chyby a pochyby - za nejrušivější považuji nevyrovnanost filmu v servírování souvislostí, vazeb a některých zlomů - některé jakoby spadly z čistého nebe, místy k nim vede sprint nad překážkami, jinde zas jsou cpány na lopatě až do chřtánu. Knižní předlohu nemám načtenou, přesto si troufnu tvrdit, že oproti všem předchozím pokusům je tenhle nejpovedenější a na velkém plátně by neměl uniknout žádnému filmovému fanouškovi...

Mělo to být vtipné? Poučné? K zamyšlení? Nebo snad zábavné? Česká Bridget o generaci níž? Já viděl jen vícenásobného kandidáta na ZLATOU MALINU české kotliny za rok 24, a to v kategoriích film, režie, scénář a hlavní ženská role...

Trvá relativně dlouho, než se v postavách a prostředí zorientujete. A když se vám to konečně podaří, přijde zlom a najednou je všechno zase jinak. Vlk, který až doposud bez skrupulí vyl se smečkou, se najednou stává samotářem, který toho má dost a chce tomu udělat přítrž. To, co dosud bylo neotřesitelné, se najednou začíná třást ve svých základech a ocitá se na okraji zkázy, protože vlk je natolik naštvaný, že je schopen celému systému nakopat prdel nejen v ringu (podle pravidel) ale i mimo něj (bez nich)... (jenom kdesi v šerém pozadí přešlapují dvě neodbytné myšlenky: 1. Vážně to nešlo dřív? 2. Je takový svět jenom na plátně nebo v něm i žijem?)

Sláma vždycky patřil k těm, jejichž filmy o něčem byly. Tentokrát se v tom ale plácá i on. Řekl bych, že nakousal víc krajíců než by se na talíř vešlo... Téma je tak široké, že některé úhly pohledu jen kloužou po povrchu ("zelení" aktivisté), některá se ubíjejí navzájem (zemědělství vs. rakovina). Místo aby si autor vybral jedno z nich a šel v něm na dřeň, honí oba zajíce a tak mu i oba svorně utečou... Jakoby to symbolizoval už nešťastně zvolený název - SUCHO. Ve filmu se vůbec nepodařilo vykreslit žhavou atmosféru - kromě opakovaných záběrů na černé slunečnice a jedné scény, kdy z kohoutku přestane téci, tu naprosto nic neukazuje na vyprahlou zemi (ani žádné zemědělské aktivity, ani dění u "pechlátů" - nikde se nezalévá, nežízní, dokonce si střihnete i hasičské měření sil, kde voda stříká jak o závod...). Účinkem se tak naprosto míjí finální scéna očistného deště. A protože stejně podepřený (nebo možná spíš nepodepřený) je i přerod obou hlavních mužských postav, stéká s deštěm po ornici i celý film, aniž by diváka svlažil...

Jsou lidé, kteří i tu nejbanálnější historku dokážou odvyprávět tak, že umíráte smíchy či napětím. A naopak jsou lidé, kteří sebezábavnější historku podají tak, že vás totálně mine. Obávám se, že Petzold patří do té druhé kategorie. V tomhle filmu dlouuuuho chodí okolo hořícího lesa a když les konečně shoří, jen tak mimochodem se dozvíte, že vůbec nešlo o stromy, ale o "lýtka"...Br - ekeke!