Anatomie pádu
Anatomie d'une chute
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Réžia:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrajú:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspešná spisovateľka Sandra (Sandra Hüller) žije so svojím manželom Samuelom a jedenásťročným, čiastočne nevidiacim synom Danielom v odľahlej chate vo francúzskych Alpách. A zatiaľ čo Sandra pracuje na svojom ďalšom románe, Samuel renovuje ich priestranné obydlie. Jedného dňa však Daniel nájde pri návrate z venčenia ich psa otca na zemi pred chatou mŕtveho v kaluži krvi. Bola to samovražda, nešťastná náhoda alebo má manželovu smrť na svedomí Sandra, ktorej tvrdohlavá povaha z nej robí hlavnú podozrivú? Verejné vyšetrovanie prípadu odkrýva nielen okolnosti samotnej smrti, ale aj intímne a znepokojujúce detaily ich búrlivého vzťahu. (ASFK)
(viac)Recenzie (221)
Sandru Hüller jsem naposledy viděla v Toni Erdmannovi. To byl ten rok jeden z mých nejsilnějších filmových momentů. A v Anatomii pádu jsem pochopila, že nemálo toho do sedačky přibíjejícího hypnotického zážitku dělá ona. Ale velmi dobří byli i ostatní herci. Film skvěle kombinuje soudní a rodinné drama, ve vztahové oblasti je však ještě mnohem intenzivnější a přesvědčivější. Bavila mě pasáž s metaforickou kastrací, která zazněla od psychoterapeuta. Ta misogynie probublávající pod povrchem celého systému byla až bolestivá. Do plného prožitku chybělo jen to, že jsem v kině bojovala s migrénou, proto nebudu podhodnocovat a dávám plných 5. ()
Nová generační výpověď, jak nic nevypovědět, nikoho neobvinit, ale v soudní síni už se proboha hlavně nesmí říkat slečno, ale madam. Takže madam režisérko, to byla pěkně rozestříknutá sračka. Viděla jste ty stopy na stěně kina? ()
Pro mě zatím asi film roku. Naprosto nepocítěných 150 minut komorního příběhu o pravdě, ale zároveň o všem krom ní. Precizní hra náznaků a tušení, na jejímž začátku jsem stejně po té pravdě (o pádu) toužil, ale na jejímž konci je mnohem snazší pochopit, že nesčetna (vrtkavých) pravd o životech jsou tím podstatným. Je to anatomie: příčin, současnosti i následků jednoho (zlo)činu - název sedí dokonale ()
Veliká paráda. Když jsem odcházel z kina, byl jsem totálně vyšťavený... Během filmu člověk vícekrát změní postoje na postavy no a na konci neví, kam se přiklonit. Sandra Hüller je skvělá, zvláště v jedné klíčové scéně. 9/10 - Moc jsem si to užil a i po odchodu z kina stále přemýšlím nad koncem a nad tím, v jakém stavu nám postavy zůstaly, jestli to pro ně ve výsledku dopadlo dobře, či ne. ()
Na první pohled pouhé soudní drama, které se však postupně stává mnohem více zaměřené na dekonstrukci rodinných a manželských vztahů, rozebírá pocit viny a jiné následky které jsou z něj jiní lidé schopni vyvodit, roli ženy a muže ve vztahu a mužský pocit nedostatečnosti, poměr obětí které jsou partneři ochotní do vztahu přinést a jestli jsou dané oběti doopravdy vykonány pro dobro vztahu, nebo je motivace za nimi úplně jiná. Každá scéna je odtažitě a ledově přesná, každá věta dialogu má svůj význam a každý herecký výkon (Sandra Hüller je naprosto fenomenální, ani po konci filmu si nejste jistí jestli postava celou dobu hrála roli, nebo ne a Milo Machado Grener podává jeden z nejlépe zpracovaných dětských výkonů, které jsem měl možnost vidět) posouvá film na úplně jinou úroveň. Samotné soudní pasáže jsou strhující, posadí vás do role porotce (podle toho se občas chová i kamera) kompletně vás vtáhnou a donutí si myslet jednu věc, jen proto aby vás odhalením nových souvislostí zasáhli brutální ledovou sprchou a na konci vás donutili si uvědomit, že objektivita ve většině případů neexistuje a jediné co člověku někdy zbývá je, jak sám film říká, zaujmout jeden postoj a doufat že má pravdu. Film, jehož nepřístupnost a ledovost, jsou jeho největšími silami, a za mě určitě kandidát na snímek roku. ()
U tohohle filmu můžu jenom doufat, že se scénáře jednoho dne chopí David Fincher a udělá remake, co Anatomii pádu pozvedne z nadprůměrného na brilantní snímek. Spousta věcí tady skvěle funguje - hlavně scénář, většina herců a střih - k dokonalosti tomu ale chybí o dost pevnější režie. Když si odmyslím pár kamerových random shitů, tak je to prostě velmi standardně natočené: tak, že by to podle téhož scénáře natočil průměrný absolvent FAMU přinejmenším stejně dobře, dost možná i lépe. Díky skvělému scénáři a vynikajícím hlavním hercům to tolik nevadí, ti ten film táhnou dostatečně, ale je to trochu škoda. ()
8/10 | Z kombinace procedurální kriminálky s courtroom konverzačkou a psychologickou rodinnou vztahovkou mohl vzejít nesourodý žánrový mišmaš, naštěstí v tomto případě se tak nestalo, protože výsledkem je parádní sociální sonda o (tentokrát doslova:-)) post-mortem dekonstrukci jednoho ne/obyčejného partnerského vztahu. | Všechny povinné žánrové náležitosti jsou tady na svém místě, tj. zdánlivě jednoznačný, ale ve skutečnosti komplikovaný případ, soudní jednání, během kterého se postupem času odhalují další a další vrstvy nestandardního vztahu ústřední manželské dvojice, neústupný (a dovedně manipulující) státní zástupce, přesvědčivé důkazy v neprospěch obviněného a dialogové výměny, relativizující všechny výroky učiněné protistranou, a k tomu hned několik příjemných bonusů navíc. | Přísně metodický přístup se projevuje na více frontách současně. Jednak po dramaturgické stránce Triet nevede diváka za ruku v tom, komu by měl držet palce a na čí straně je pravda, prostě jen nestranně "zaznamenává", jak celá kauza probíhá (flashback s manželskou hádkou jednoznačně vede) a zároveň ukazuje, jaké negativní dopady má na životy všech zúčastněných. Stejně tak po stránce formálního zpracování nezůstává Triet pozadu, jelikož si během filmu vypomáhá častými televizně-dokumentárními záběry, což celé vyprávění usazuje ještě více do reality všedních dní (ve které může soud dopadnout jakkoliv) a posiluje celkový tvůrčí odstup od celého tématu. | Výše uvedené by ovšem zdaleka tak dobře nefungovalo, nebýt Hüller v hlavní roli, která svým výborným hereckým výkonem dělá z obviněné spisovatelky skvěle nečitelnou postavu, díky čemuž až do úplného konce filmu není divákovi jasné, zda trestný čin opravdu spáchala nebo ne. Pochvalu zaslouží taktéž synátor v uvěřitelném podání Granera. Jediná podstatnější výtka se týká absence obvyklého dramatického/emocionálního vrcholu podobných žánrovek (závěrečné řeči a konečný verdikt poroty), jinak ale platí, že Triet tady nečekaně trefila kvalitativní jackpot:-). | PeZet ()
(To nejlepší z roku 2023: Zahraniční film) Nepříliš originální volba pro absolutní vrchol letošního roku? Nepochybně! Anatomie pádu je ale tak úchvatný kus filmařiny, že nemůžu jinak. Netradiční rodinné drama s prvotřídním obsazením a atmosférou, která snadno konkuruje řadě současných thrillerů. Boží film. ()
Verbal jenom naznačil, ovšem když si přečtu co napsala představitelka opačné sociální bubliny, tak prostě vím, že se tomu musím vyhnout na sto honů. Mě z té rádoby intelektuálštiny naskakuje husí kůže. To je exhibicionismus v té nejryzejší podobě. ()
8/10 Velmi obyčejná forma, ale naprosto úchvatný obsah. Je manželská krize důvodem k vraždě partnera? Podívejte se a uvidíte. Dokonalí herci a velmi, velmi uvěřitelné drama (až na toho prokurátora), skvělé dialogy. Pro mne nejlepší film 2023 (sory Spidey), ale samozřejmě jsem neviděl zdaleka všechno. ()
Zase moc dlouhej film. Poslední dobou čím dál častější nešvar. Schopnost diváků udržet pozornost se snižuje a tvůrci jako by na truc dělají filmy delší a delší. Chápu asi artový záměr přiblížit soudní proces realitě a otrávit tak diváky jeho surovostí, kdyby ale byl film o hodinu kratší, mohlo být stejné množství informací předáno efektivněji. Jinak by to byl super film, herecky, dějově, scenáristicky i hudebně fajn. ()
Tak som konečne zhliadol túto velebenú, na niekoľko Oskarov nominovanú a oceňovanú vzťahovú súdnu drámu a pokiaľ začnem od konca, chcem napísať, že aj keď tento film nevytvorili Slováci, tak som aspoň hrdý nato, že vzišiel z európskej produkcie. Jedná sa totiž o veľmi pôsobivý a režisérsky precízny konverzačný snímok, samozrejme na čele s vynikajúcou, pre mňa doteraz neznámou Sandrou Hűller, ktorý sa teda väčšinu času odohráva v súdnej miestnosti. Necháva diváka ako aj všetky postavy v dlhej nevedomosti, film síce postupne niečo formou retrospektívy zo vzťahu postupne odkryje, ale aj tak ani na konci, aj keď dôjde k rozsudku, si nebudeme asi istí ako to vlastne bolo, film s týmto mysterióznom pracuje skvele, dopomáhajú k tomu samozrejme kvalitné herecké výkony, aj mladý herec to dobre zvláda, hlavná hrdinka sa javí celkom chladne a dokáže nechávať diváka na pochybách, v súdnej sieni je to správne napätie a neustále čakáte na prelomový dôkaz o vine, či nevine a ten neprichádza, tento film nieje o nejakých cliffhangeroch, snaží sa tváriť realisticky a presvedčil o tom aj akadémiu, vďaka čomu bude mať teraz Oppenheimer priamu konkurenciu a môj názor je, že oprávnenú. Myslím, že film dokázal to čo dokázať chcel, jeho pomalosť nemusí byť každému po chuti, ale jeho kvalita je nespochybniteľná. Bravoo! ()
Francúzka verzria Schodiště (seriál) (2022) ()
chcelo by to o polhodinu skrátiť... taký priemer. ()
Napínavé soudní drama, v němž je psychologická linka nakonec důležitější než ta vyšetřovací. Výborné a velmi přesvědčivé herecké výkony především Sandry Hüller a dětského představitele nevidomého chlapce. Jedinou výtku bych měla k až přílišné délce filmu, lehký sestřih by podle mne neuškodil. Jinak je to ale pěkný filmový zážitek. ()
Obvykle dám o hvězdu navíc filmu, který vidím v kině, ale tady mi to nejde. Je to hrozně pomalý, na začátku jsem párkrát usnula a nebyla jsem sama, zdravím chrupkajícího jedince. Herci nehezcí a nesympatičtí, státní zástupce extrém, soudkyně vlastně taky, dítě a pes super. A jestli ještě někdy uslyším tu písničku, tak skočím taky. ()
Hurá, už to skončilo. Slabé, spoustu vaty, na konci čekáte konečně něco - a ono vůbec nic. Škoda času ()
Anatomie pádu od režisérky Justine Triet, označená jako jedno z nejoceňovanějších evropských filmů roku zpracovává příběh úspěšné spisovatelky, jejíž život se zhroutí tragédií. Při vyšetřování manželovy smrti se rozvíjí napínavý soudní proces, přičemž film precizně zkoumá osobnost hlavní postavy a anatomii jejího vztahu. Snímek vyniká nejednoznačným přístupem, nechávajícím diváka rozhodovat, a vytváří vtahující atmosféru. Chladný, realistický styl a výborný herecký výkon Sandry Hüller ztělesňují autentičnost a hloubku, což dělá z Anatomie pádu jedno z významných děl roku. ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (viac)
15.7.2023 Dnes jsme společně s přáteli vyrazili na promítaní tohoto skvostného snímku, jako program letošní ozvěny karlovovarského filmového festivalu, Šary Vary ve Scale. Tentokrát to bylo letní kino na FF MU a musím říct, že tu máte fakt hodně nepohodlné lavičky bez opěrátek a měli byste si pořídit víc laviček s opěrátkama (a ta země byla taky dost nepohodlná no). Každopádně, film mě dosti překvapil, i přes to nekomfortní sezení, a byla jsem schopna si ho celkem užít. První věc, kterou bych chtěla zmínit je zvrat, který nenastal. Já a mí přátelé jsme se shodli na tom, že jsme všichni jeden očekávali, ale na tom, zda to pro nás subjektivně bylo negativní či pozitivní, jsme se neshodli. Pro mne to bylo ale velmi mezi pozitivitou a negativitou. Zvrat byl něco, co jsme všichni očekávali a samozřejmě i s radostí uvítali, ale nevadilo mi to. Bez zvratu, perepetie, to bylo něco, co mě přimělo k pozastavením–se nad myšlenkou a samotnou observací nad lidskou bytostí. Bylo to určitě naschvál, jelikož to mělo hodně prvků, nad kterými se člověk mohl pozastavit díky očekávanému, ale neexistujícímu zvratu. To, co tam hrálo nejlépe, byly skutečné myšlenky, reflektující člověka a jeho existenci. Bylo to naprosto realistické spolu i se záběry, které tomu tu realističnost dodávaly. Celý film dával člověku různé myšlenky, co se stane když, co bude když, a očekávaní, které nakonec nedostal a na to film hodně upozorňoval. Různé záběry z pozadí klučiny, pohledů na klučinu, jeho retrospektivních myšlenek či představ, brzkých scén psa či kluka apod. ,nám dávali brzká tušení, která se ale nevyvedla. Často jsme viděli perspektivu malého kluka, která nás opět obohatila napětím. Obsahoval dokonalé chvíle plné myšlenek, které reflektují existenci člověka a jedinec se nad nimi pozastaví a možná i nad jejich životem. Záběry, jak jsem zmiňovala, tu byly hezkým detailem k prvkům realističnosti. Byly dlouhé, nadměrně dlouhé, za záminkou atmosféry, reálného cítění a toho, aby divák vnímal dostatečně konverzace a dialogy, které podporovaly napětí. Napětí ve filmu bylo díky švenkům, délce záběrů, již několikrát zmiňovaných typů záběrů a hlavně nehorázně dlouhých dialozích, které byly ve stejný moment naprosto geniální ale nesmyslné. To stejné bylo vystupování úplně nepředvídatelných a nedůležitých postav, které tam byly pro nic. Pomohlo nám to je srovnat s hlavními postavami a vnímat jejich funkci lehce jinak. Nejen švenky, ale i prudké zoomy tu vybudovaly úzkostlivou atmosféru. Celé se to dělo v soudním prostředí, i když ze začátku šlo vidět, že se díky přírodnímu zveličení, se snímek může točit i kolem překrásné přírody. Soudní prostředí tu ale věčně bylo, přesto to nebylo vůbec o tom, ale hlavně, jak bylo zmiňováno, o jakémsi přirovnání k lidem, jejich existenci apod. Řeší to i celkem momentální problémy a tím jsou feministické pohledy. Šlo vidět jakési shazování ženy v dnešní společnosti při soudu, plném mužů a celkovém postavení ženy v dnešní společnosti, hlavně úspěšné ženy, spisovatelky. A samozřejmě, na co nemohu zapomenout, jsou queer aspekty, což je dalším momentálním tématem, otevíraném ve filmu. Bylo bráno příliš neutrálně na to, abych posoudila jeho postavení. Co bych nazvala dalším matoucím znakem diváka, bylo střídání vinných, jelikož snímek přijmul diváky, aby střídali vinné v jejich hlavě a to celkovou perspektivu každý několik minut. To mne vede k faktu, že film dokázal podotknout, jak médium filmu či jakékoliv jiné médium může být manipulativním. Co se ale týče obrovského pozdvihnutí, jde o herecký výkon, který se mi zdál fenomenálním, jak u hlavní ženské postavy, která dokázala vázat perfektně na sebe dialogy a monology při soudních záběrech, trvajících několik minut. Dětský herecký výkon byl, co se týče emocí, naprosto magickým a celková postava malého kluka byla obohacena o manipulativní auru, která nakonec nebyla taková, jakou jsme si ji samozřejmě představovali, ale pořád ukazovala ten prvek manipulace v médiu filmu. To mě vede k postavám, které vše byly naprosto zbytečné, ale hezky vykreslovaly momentální svět a situace. Byly hloupé, ale jen tam tak pobývaly vlastně, což je naprosto geniální. Celý snímek je těmito fakty pro mne geniálním. Nemohu zapomenout vyzvednout celkový vizuál, který mohl vypadat více obyčejně, což by celkový snímek shodilo dolů. Obsahoval ale melancholicky působící barevnou paletu včetně grain efektu, který působil ve většině scénách naprosto nádherně a pomáhal retrospektivním scénám. To i svícení bylo magickým prvkem celého snímku, které bylo vždy čisté a vyjádřilo úzkostlivou atmosféru různých typů scén. Genialita. () (menej) (viac)