Réžia:
Luigi ComenciniScenár:
Rodolfo SonegoKamera:
Giuseppe RuzzoliniHudba:
Piero PiccioniHrajú:
Bette Davis, Silvana Mangano, Joseph Cotten, Franca Scagnetti, Alberto Sordi, Mario Carotenuto, Daniele Dublino, Piero Morgia, Luigi Antonio Guerra (viac)Obsahy(1)
Talianska filmová veselohra o dvoch chudákoch, ktorí vsadili na jednu kartu. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (10)
Dost hořká komedie na téma "jak chudák k ještě větší nouzi přišel". Ocenil jsem kvalitní a hlasově dobře obsazený dabing FS Barrandov z dob české kinopremiéry (1978), ovšem Kopeckého hlas se k Sordimu podle mě nehodí. Zklamala mě také kvalita záznamu, pořízeného právě z už "jeté" české distribuční 35mm kopie se všemi nedostatky: nepříliš ostrý obraz (ORWO?), šum ve zvuku, občasné skoky v obrazu i zvuku v místech poškozených (vystřižených) políček, na druhou stranu tyto "slepky" nebyly ve zvuku slyšet. Celkově hodnotím jako průměr, ani v kinech v uvedené době film nijak zvláštní ohlas nezaznamenal. ()
Příliš dlouhá, občas typicky italsky ukřičená, občas nečekaně hořká komedie, která by se mohla pyšnit alespoň dabingem Miloše Kopeckého, kdyby ten dabing ovšem neměl tak prachbídný zvuk a kromě hlasů v něm bylo slyšet ještě něco. Spíše než vtipy si z ní ale stejně budu pamatovat ty lehce bizarní, leč ze života v tehdejší Itálii pravděpodobně poctivě okoukané scény s dětmi zaměstnanými v pohřebním ústavu, především s chlapečkem holícím nebožtíka. ()
Přidejte si Miloše Kopeckého v dabingu a počítejte s dokonalým zážitkem. Sociálním aspektem velmi krutý příběh, ale Peppinovi a jeho káře se budete smát. Nejlepší byla Kleopatra a její suché hlášky: Kam jedou? Prohrát nám nový byt. ()
ČST 2 = 8.7.1988, réžia českého znenia (ÚPF 1978) = K. M. WALLÓ (30.5.2009) ()
Italská rádoby komedie, která mnoho humoru nenabízí. Ba naopak má spíše trpkou příchuť tragédie, čehož největším důkazem jest trochu morbidní konec. (50%) ()
Králové, spodci. Sokové pod svršky, když jde o žolíky ve společnosti. Tr/i/umf mezi "stolovníky." Klapne pakl figur a barev. Neskartujte při tom ale regule, rozdávané fígle, nosící se faktor fair play. Vynášející smrtící ortel. ()
"Tady se musí pracovat, tady si nehrajem!" Klasická bizarně-uřvaná italská komedie. ()
Příběh je to krutý, ale předvídatelný. Kleopatřina pointa nakonec tomu dává správné vyznění. Sordi, Manganoová, Betty D. i ostatní hrají jak nejlépe umějí a dabink nelze než vynachválit. Bohužel to tempo je pro nás dnes už příliš volné. ()
Itálská tragikomedie o dvou chudácích, pro které jediná možnost jak vydělat nějakou tu liru navíc je obrat starou bohatou dámu v kartách. Zpočátku se jim to nedaří, jako 8 let předtím, ale pak jednou konečně vítězí. Bohužel jak Antonia tak bohatá dáma skončit nechtějí a tak přijde to nejhorší. Vůbec nevím, jakou karetní hru hráli, nikdy jsem o ní neslyšel a ani za celý film jsem nepochopil zcela pravidla. Italský film vypráví nejen o střetu dvou světů, ale především je dobovou sociální výpovědí o stavu Itálie. A také o tom, že s bohatými se jen složitě vyhrává. Zvláště, když lpí na penězích. ()
Krásné zobrazení Itálie své doby především co se týká chudých prostých lidí. To se povedlo téměř geniálně, přirozeně, nenásilně, zábavně. On i celý příběh je takový uvěřitelný, milý. Z mého pohledu se jedná o zatím u nás neobjevenou výbornou komedii, i když běžela už za totáče. 85%. ()