Zvířata
As bestas
As bestas
The Beasts
The Beasts
The Beasts
The Beasts
Réžia:
Rodrigo SorogoyenKamera:
Alejandro de PabloHudba:
Olivier ArsonHrajú:
Denis Ménochet, Marina Foïs, Luis Zahera, Machi Salgado, Diego Anido, Marie Colomb, David MenéndezVOD (3)
Obsahy(2)
Tento thriller se odehrává v horské vesnici ve španělské Galicii a líčí neshody mezi jedním z místních mužů a francouzským párem, který se sem přistěhoval. (Cinemax)
Recenzie (47)
Francouzský pár (Antoine a Olga)se přestěhuje do španělský vesničky, která se zpočátku jeví jako ideální místo pro žití i pěstování všelijaký zeleniny potažmo chov hospodářských zvířat. Záhy však zjistí, že jako Francouzi jsou trnem v oku místním starousedlíkům. As bestas je psychologickým dramatem/thrillerem o francouzské manželské dvojici, která postupně zažívá čím dál větší psychonátlak místních obyvatel kteří se je snaží z vesnice vyhnat. Antoine s Olgou se však nezaleknou což pro jednoho z nich bude mít fatální následky. Tím však snímek nekončí. Film má celkem dlouhou stopáž a poměrně pomalý tempo možná proto nemusí sednout všem. Rozhodně jde ale o film na kterej se nedívá pěkně a při kterým jednoznačně soucítíte s manželskou dvojicí. Je zde pořád cítit určitá tenze a nepříjemnej pocit z toho co bude následovat dál. Takže o napětí a atmosféru tu není nouze. Taktéž jsem se dozvěděl, že se film nechal inspirovat skutečnými událostmi. Za mě lepší 3hvězdy. ()
„Mám fakt strach. Tys měl včera taky nahnáno. Ty chceš takhle žít? Já rozhodně ne.“ - „Ty si vážně myslíš, že nás chtěli zabít?“ - „Mě určitě ne. Ale tebe? Si piš, že jo.“ - „Na to nemají koule.“ Konflikt mezi sousedy se zde sice stupňuje velmi pomalu, ale s každým dalším přitopením pod kotlem to bublá stále víc. A to i v divákovi, režisér Sorogoyen celkem dlouho zvládá hrát solidní hru s emocemi diváka. Antoine může počítat s jeho fanděním a v mém případě to platilo dvojnásob, protože Xan představoval snad všechno, co na lidech jeho typu nesnáším. Jenže po nějaké době si to Antoine sám začne komplikovat svou zatvrzelostí a tím, že začne vše natáčet. A mě vytáčet, protože si tímhle krokem jen zbytečně (jasná reakce policie) koleduje, a snižuje tak maximální možný emoční účinek na diváka. I tak to, co se stalo při procházce, bylo natolik náhlé, že se změnil ráz celého filmu. Následný vývoj mi pak nepřišel moc důvěryhodný (až na střet matky s dcerou) a nepřidal tomu ani neuspokojivý konec. Sorogoyen umí líp, tentokrát to budou jen lepší 3*. ()
Fakt “dráma” … ()
Skvelá festivalová slow burn dráma. Chvíľu, ale naozaj len chvíľočku trvalo, kým ma atmosféra skromnej španielskej dediny plnohodnotne vtiahla do deja. Po pár desiatkach minút som však v dobrom slova zmysle trpel pri neustálom napätí. Pri dialógoch v bare či zastavení auta na ceste som v strese očakával, kedy (a či vôbec) "to" už príde Po prvom zvrate sa už tak pomalé tempo ešte viac prehĺbilo, ale hádka v kuchyni môj záujem o dianie na scéne znova nakopla. Finále však mohlo byť viac vygradované. Na záver zvažujem, či udeliť plný počet bodov alebo solídne štyri. Sorogoyenov stret intelektuálneho sveta s vidieckym mal svoje muchy, ale pozitívne dojmy celkovo prevažujú, a tak zrejme ponechám fullku. Za najvýraznejší moment filmu považujem spor sokov miestnej knajpe, pri ktorom sa ukázalo, že konflikt nie je čiernobiely a (aj keď neospravedlniteľná) nenávisť vidiečanov má svoje pragmatické opodstatnenie. ()
Začínalo to tak nenápadne, no nakoniec sa z toho vykľula celkom hutná a ťaživá dráma. Takých je v poslednom čase málo. Páčilo sa mi aj to delenie dejovej linky - mužskú a ženskú časť. Obe ma príjemne prekvapili svojou hĺbkou. Na druhú stranu, to pomalé tempo sa nehodilo k réžii. Aj strih mohol byť trochu lepší. A hudba mi zo začiatku išla riadne na nervy, no treba si na ňu zvyknúť a potom to už ide. Nadpriemer. 75/100 ()
Vzdelaný svetobežník z Francúzska menom Antoine si spolu so svojou ženou Olgou kúpia farmu na severe Spanielska, kde sa usadia v Bohom zabudnutej oblasti, v jednej malej dedine, kde nežije žiaden mladý človek, iba starousadlíci. Pestujú zeleninu, ktorú predávajú na trhu a z toho si žijú šťastný a pohodový život. Avšak ich prítomnosť nie je veľmi po vôli dvom bratom, klasickým prepitým a nevzdelaným vidlákom, ktorí začnú postupne ztrpčovať francúzskemu páru život. Sled udalostí vyústi samozrejme v tragédiu. Psychologická dráma udržujúca diváka v nepohodlnom napätí, pri ktorej bude kypieť žlč a otvárať sa nôž vo vrecku. 90% ()
Je to dost negativní, nicméně taky moc povedené a procítěné. ()
Samotný skutočný príbeh je silnejší než film a to je škoda. Pretože je naozaj smola, ak chcete tak nejak žiť, no za susedov máte regulérneho mentála a jeho brata, ktorí radi šikajú po vašich pozemkoch, otrávia vám plodiny a také bežné veci, čo by ani najtupší redneck po dvanástich whiskey nerobil. Vidiecky thriller však toho thrillu až tak veľa nepriniesol, je to natočené dobre, ale stále som mal pocit, že chýba tomu niečo väčšie. ()
Silná vec, ktorú chvíľu budem mať ešte v hlave .. o to viac, že je to inšpirované skutočným príbehom z roku 2010. Pomalšie tempo a pasujúca muzika to celé posúvajú o level vyššie. Dialógy hlavného hrdinu s Xenom v krčme a Olgy s dcérou v kuchyni nemajú jedinú chybičku. 4,5* ()
Atmosférou vtahující ale velice pomalé a táhle a přestože na první pohled gradující, nakonec vyznívající do prázdna, bez řádného vyvrcholení nebo satisfakce. Čekal jsem trochu další Strašáky ale marně. ()
Je to něco mezi vesnickým psychologickým thrillerem a westernem. Perfektní koktejl dramatu, thrilleru a vesnického hororu. Antoine a Olga jsou francouzský pár žijící ve vesnici v Galicii. Žijí tiše a jejich soužití není tak vstřícné jak by mohlo. Konflikt vyvolá napětí a dojde do bodu, z něhož není návratu. Všechna tíže příběhu leží na postavách. Je to divný film v tom nejzneklidňujícím smyslu. Silný, netypický, směřující do typické tragédie. Nepříjemná, ale povznášející zkušenost, chterá vás chytí a nedovolí vám uniknout ()
O francouzsko-španělských vztazích vím své. Párkrát jsem profesně měl tu čest a není to nic příjemného, proto mě tento film nijak nepřekvapil. Svým tématem jej ale můžeme zasadit prakticky kamkoli, ostatně předlohou se měl stát skutečný příběh nizozemského páru. Město versus venkov, intelekt versus selský rozum, progres versus zpátečnictví, tyhle konflikty můžeme sledovat všude. Film zpracovává tyto konflikty výtečně, nedivím se, že vysbíral polovinu cen Goya. Režisér se navíc mohl opřít o skvělé francouzské i španělské herce. ()
Zaujímavý španielsky extrémne slow-burn thriller, ktorý prvú hodinu a pol veľmi pomaly šponuje dusnú atmosféru medzi postavami, aby v záverečnej pol hodine namiesto akokoľvek napínavého vyvrcholenia odvážne uhol k citlivej dráme, kde sa rieši trúchlenie za blízkou osobou, hľadanie spravodlivosti a odpustenia. Myslím, že väčšina divákov môže byť z The Beasts pomerne sklamaná, pokiaľ ich očakávania budú smerovať vyslovene k thrilleru (čo podporuje aj momentálne označenie filmu na CSFD, kde sa uvádza iba žáner thriller). Vo výsledku sa však jedná skôr o pomalý, dramatický príbeh o konflikte na jednom španielskom vidieku, ktorý vyústi do pomerne zbytočnej tragédie, s ktoru sa následne ústredné postavy musia vysporiadať a naučiť žiť. Komplexný film zo života s vynikajúco budovanou atmosférou, bez prehnanej filmovej dramatizácie ktorejkoľvek časti ústredného konfliktu. CELKOVO: 7/10 ()
Chtěl jsem to rozebrat bez spoilerů, ale obávám se, že to úplně nepůjde. Ony totiž mínusy se spoilery přímo souvisí. Takže tedy takto - SPOILERY - Já nechápu, proč Olga, když Antoine zmizel, byla tak strašně bez reakce. Smutek, brekot, větší vztek... Vlastně nic z toho, jen apaticky pátrá na vlastní pěst. Chvíli jsem si myslel, že režisér jen z nějakého "uměleckého" důvodu vystřihl nebo vynechal nejemotivnější scénu, asi aby to nebylo moc dramatické než by se na to slušelo, ale pak je jasné, že nenašli ani jeho kameru, ani jeho tělo a tak žádná větší doba asi neuplynula, na to, aby jí to až tak přešlo. Vůbec mi vadí, že se to stylově v druhé půlce změní na Tři billboardy kousek za Ebbingem, ale naštěstí se to oproti tomu snaží být vedené opravdu realisticky a jak Olga, tak i později dcera nejednají jako totální psychopati, ale tak nějak lidsky. A lidsky mezi sebou vyřeší i vlastní problémy. To mi dojmy z druhé půlky určitě zachránilo a nejen díky ní bych tenhle film klidně označil i jako psychologický. Každopádně je dost šok, začít to sledovat s tím, že máte jasno, kdo je hlavní hrdina a pak v půlce vidíte, že ho krutě zavraždí a úlohu hlavní postavy přebírá jeho žena... Nečekal jsem to, plakát to sice naznačuje, ale stejně jsem to nečekal, protože plakáty artových filmů se většinou snaží působit co nejzajímavěji navzdory tomu, že to, co na nich je, v nich nakonec vůbec není. KONEC SPOILERU A teď ještě bez spoilerů. Překvapivě je to solidně vedené drama s prvky thrilleru, krimi a dokonce bych se to nebál i označit jako psychologické. Postavy jsou dostatečně propracované a dost se mi líbilo, že i přes jasné role, kdo je hodný a kdo zlý, tu lze do jisté míry pochopit kohokoli. Není to vyloženě jednostranné, nad scénářem se skutečně přemýšlelo a to ocením opravdu vždycky. Umí to svůj děj i perfektně gradovat, už od začátku to má silnou atmosféru a napínavé to je zrovna tak. Rozhodně to nemá vychytané všechny mouchy a kromě problémů uvedených u spoilerů mi vadilo i to, že tu je celá vesnice vyobrazena pouze skrze dvě rodiny a hospodu, takže prostředí nefunguje tak uvěřitelně jak by mohlo, ale celkově jsem určitě spokojený. Navíc natočené je to skvěle a hodně se mi líbilo i to, jak se tu postupně všichni chodí uklidňovat koukáním do krajiny, která je tu opravdu krásná. Jen se v ní teda dějí docela nepříjemné věci... Btw byl to pro mě zážitek i v tom slova smyslu, že to je můj první film, který jsem kdy viděl v zahraničním kině, konkrétně v Londýně. Ale svoje hodnocení se snažím nechat poctivé, bez zohledňování toho, jaký zážitek pro mě to promítání bylo. Slabé 4* ()
Podľa popisu ma to síce až tak nezaujalo, ale nechal som sa zlákať faktom, že Španieli zvyknú točiť naozaj vynikajúce thrill-drámy. Samé o sebe to nebolo napokon vôbec na zahodenie, dejová línia bola zaujímavá, prostredie vidieku taktiež, avšak to prevedenie bolo na môj vkus príliš temné, miestami až lyrické, a celkovo atmosféra filmu ma príliš nechytila. Dialógy slabé, scény vyostrené a občas až surové. A to ja veru moc nemusím. Takže na viac ako 2* to žiaľ u mňa nevidím, aj keď mi to je ľúto. ()
Nepříjemnej slow burn, každej zná ten pocit, když někam vejde a není tam zvanej. Tenhle páreček (hlavně manža) si ale o teror kolikrát vyloženě řekl. Z drtivé většiny stopáže se odehrávají chyby a nelogické situace, kterým šlo z daleka předejít, po menším vyvrcholením v půlce to už jde rozumem úplně do píči, což je škoda, námět přistěhovalců a nehostinných usedlíků má vždy co nabídnout. Tady se ale mlátila prázdná sláma. Spíš teda dusila. 3* a.k.a 50% ()
Tak o tuhle venkovskou idylku bych nestál. Drsná krajina, odměření sousedi a nádhernej konflikt, kterej nemá řešení. Napětí přejde do přímý války a já žeru tu syrovou krásu. Silný čtyři pecky pro vítěze ceny Goya. ()
Bolo mu pár krát povedané, že sú to kokoti, ale tvrdohlavý frantík nie a nie odísť. Čo čakal, krémeše? Oveľa viac sa čudujem tej jeho žene. Aspoň je vidieť, že dedina je všade rovnaká. Bolo to zbytočne dlhé a bez tempa. 2 z 5 ()
Achjo, takova skoda! Mohl to byt famozni redneck exploitation, misto toho se tvurci zhruba od dvou tretin vydali cestou psychologickyho dramatu a vsechna ta paradni gradace sla do kytek :( I pres tu horkou pachut po skonceni filmu, za tu cast pred vygradovanim musim dat 4*, tenhle feeling u filmu mi strasne chybel. ()
Súvisiace novinky
Na cenách César uspěla i česko-slovenská stopa
V pátek 24. února 2023 proběhlo v pařížském koncertním sále Olympia slavnostní předávání prestižních cen francouzské akademie filmových umění a technik, známých pod názvem César. Vítězným snímkem… (viac)
37. ceny Goya – výsledky
V sobotu 11. února byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl v Andalusii ve městě Seville, kde se udělování cen uskutečnilo naposledy v roce 2019. Moderátory… (viac)
Perfektní obraz zoufalého míjení se dvou světů, v nichž každý drží svou vlastní část pravdy, ale ač jsou lidé z obou dvou lapeni ve stejné pasti, rozděluje je (pochopitelná, ale marná) nenávist a zášť a nedokáží se spojit, a bojují spolu na život a smrt, zatímco bohaté korporace odjinud nakonec tak či onak vyhrají. *** SPOILING warning! *** Jeden svět je tu zastoupen starousedlíky chudé horské galicijské vesnice bez budoucnosti, domy a půda jsou tu bezcenné, poslední mladí lidé dávno odešli, zůstávají jen ti nejchudší, kteří nemohou prodat a odejít jinam, do města, nemohou se oženit, mít děti... Druhý svět je zastoupen stárnoucím párem francouzských vzdělanců, kteří se rozhodli splnit si (mužův) sen, který jak se ukáže, je velice naivní, odtržený od reality a vůči místním také hrubě arogantní: koupí ve vsi levně jeden rozpadlý statek, opraví z úspor dům, začínají druhým rokem na dluh pěstovat zeleninu a sní o tom, že postupně dají do kupy další domy ve vsi a přivedou tam nové lidi. *** Drama začíná ve chvíli, kdy vesnici osloví norští developeři, kteří chtějí skoupit levnou půdu pro větrné elektrárny. Místním svitne (těžko říct, jak reálná) naděje, že utržené peníze jim pomohou odejít a začít jinde, dva bratři, dobytkáři ze sousední farmy, doufají, že ve městě budou moci taxikařit, zaopatří stárnoucí matku, najdou si ženy... - ale francouzští vzdělanci hlasují ze snobských důvodů proti (je to neekologické, Norové se levně napakují a zničí místní charakteristickou krajinu), a prodeji půdy developerům tím zabrání. Je samozřejmě nefér, že jejich hlas je stejně platný jako hlas místních... nebo není? Nenávist obou bratrů vůči nim je ale pochopitelná. ("Nejhorší je, že dokud nepřišli developeři a dokud jste nepřišli vy, tak jsme ani nevěděli, jak špatně se máme." - teď je to vědomí nespravedlnosti samozřejmě užírá a stravuje - a musí ve svojí bídě a dřině sledovat, jak si jejich zaopatřený soused z úspor hraje na biofarmáře.) *** Nicméně avizovanou tragédií drama nekončí, ale teprve začíná jeho druhá, mnohem feminističtější či emancipativnější kapitola. *** Ta první kapitola byla o nenávisti mezi muži s rozdílnou vizí budoucnosti - a nejspíš obě urputné strany doufaly v něco nemožného - peníze z prodeje by bratrům a jejich matce možná nestačily na zařízení nového života ve městě, ale možná jo a nějak by se přece jen protloukli, kdo ví, a Antoinoův plán na opětovné zabydlení vesnice byl ještě naivnější - zatím pouhou svoji existenci dotovali z životních úspor a stačila jedna zničená sklizeň, aby uvízli ve stejné pasti jako místní a neměli peníze ani na nový začátek jinde, a hlavně jeho plán byl pouhým rozmarem, umanutostí - na rozdíl od obou bratrů on si mohl vybrat - pro oba Francouze nebyl jejich minulý život a návrat do něj nemožný, oni jen nechtěli. Druhá kapitola je ale mnohem více o ženách a o ženské schopnosti spojit se navzdory všemu a ve spojení vytrvat. To se tam nejprve ukazuje na vztahu matky a dcery, kdy dcera přijíždí z města s jasnou představou, co matka musí udělat, ale nechá se přesvědčit, aby nějaký čas zůstala a vnímala, zapojí se a brzy to všechno přestane vidět tak černobíle a nakonec matku podpoří. A později je to patrné z Olžina gesta, která po nálezu těl svého muže navštíví matku obou bratrů a ujistí ji, že teď už na všechno zůstaly samy a že kdyby potřebovala, může za ní kdykoli přijít. *** Samozřejmě, a i v tom je film perfektně neústupný, není vůbec jisté, jak se zachová policie - policisté Olze v pátrání po Antoinovi nijak horlivě nepomáhají, kdovíproč se jim nepovede dostat data z paměťové karty (blbá smůla, anebo neochota?) a z různých náznaků je patrné, že mají pro místní a jejich zášť lidské pochopení. Je tedy dost možné, že bratry po nálezu Antoinova těla neodsoudí, nebude dost důkazů, svede se to na zástavu srdce apod. ... To nechává hodně prostoru vcítit se do všech zainteresovaných a představit si, co bude potom Olga - jako žena, s jinou vizí a povahou než Antoine - dělat dál a jakou budoucnost nechává periferiím takto nespravedlivě rozdělený svět, kde mocné korporace vysávají život odevšud a ani z prvního světa, kde to není k žití zase z jiných důvodů, není nakonec pro vyšší třídu tak lehké odejít do venkovské idyly. *** Strhující vizuály, budování napětí, po všech stránkách zralý a precizně udělaný film. *~ () (menej) (viac)