Zóna zájmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Réžia:
Jonathan GlazerScenár:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrajú:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a ich štyri deti žijú vo veľkom dome s krásnou, udržiavanou záhradou. Každý deň si vychutnávajú spoločnú večeru, spomínajú na milované Taliansko, užívajú si víkendové výlety k vode a prechádzky s priateľmi. Spoza múrov ich domova sa však ozývajú znepokojujúce zvuky a občas niečí zúfalý krik. Pánom domu je totiž Rudolf Höss. Veliteľ koncentračného tábora v Osvienčime. (ASFK)
(viac)Recenzie (258)
Nevím, co si mám o tomto filmu myslet. Na začátku byla asi 3minutová tma s mizejícím názvem filmu, pak jsou tam dlouhé sceny, kterak Hedwiga Hössová dětem a své matce vypráví, co pěstuje na zahradě apod. Rudolf Höss řeší „běžnou rutinu“ (stydím se za použití tohoto pleonasmu) ohledně tábora, oslava narozenin a další nudné scény. Takže ten film nemá v podstatě žádný děj, zápletku, emoce, gradaci apod. Hedwiga se párkrát rozčílí, aby herečka měla co hrát. Aby to režisér nějak trochu oživil, tak ho napadlo, že do filmu namontuje podivně stylizované vsuvky o židovské holce, které nemají žádnou pointu. Končí to scénou v současnosti, kde uklízečky připravují muzeum v Osvětimi pro další návštěvníky, ta scéna připomína spíš reklamu na Cif. Divný a těžko uchopitelný film = 3 hvězdičky. PS: Není Rudolf Höss jako Rudolf Hess, já jen, aby pak někdo nebyl zklamaný... ()
Vlekoucí se artovina, která ukazuje život za zdmi. Výjimečně však tu druhou stranu. O Hossovi a jeho rodině jsem toho přečetla opravdu hodně, takže jsem se nedozvěděla nic nového. Alespoň jsem ale chápala jejich život a různé rodinné situace, které byly ve filmu mnohdy jen naznačeny. Všechno bylo pozvolné, pomalé, klidné, harmonické. Což mělo samozřejmě ukazovat na obrovský kontrast toho, jak se žilo na druhé straně zdi. Dost často vás to ale uspávalo. Film měl moc pěkný a zajímavý zvukový podkres štěkajících psů, hořících pecí a výkřiků. Hudba byla děsivá. Za zmínku však stojí jen jednání o zvýšení efektivity spalování a sraz nácků. Kde se sice taky nic moc nedělo, ale alespoň jsem si mohla užívat pohled na kostýmy. Vždycky se mi hrozně líbily německé uniformy z období druhé světové války. Stejně tak jejich symboly. Celkově na mě ale film nijak zvlášť nezapůsobil. Chápu, co tímto filmem chtěl básník říct. Do mého nitra se to však nijak nezapsalo. ()
Glazer je zpět s dalším filmem po svém úspěšném stopařském sci-fi Pod kůží a tentokrát jde jistě více na ruku divákovi i přes svojí chtěnou experimentální zjevnost, což mu prospívá a nepůsobí až tak prvoplánově jako jeho zmíněný poslední film. Pravdou ovšem je, že scénář občas zakulhá a zbytečně explicitně servíruje divákovi v rozhovorech ústředních postav jejich lhostejnost k jimi páchanému zlu. Nejlíp tak fungují scény, kde mluví diegetický a přece většinou mimorámový zvuk, jež zde působí skutečně démonsky, více než postavy, ty jsou však skvěle zahrané příklady arendtovské banality zla. Obrazy jsou až jak z Anderssona či Suleimana, jen je tu mnohem víc nacistů a pozbývají jakéhokoliv závanu vtipu. Nápad použití neobvyklé perspektivy k nahlédnutí největších hrůz dvacátého století je jistě obdivuhodný stejně jako Glazerova vize. ()
Vskutku jsem nečekal, že film, který se dostal do zóny zájmu (jsem to ale duchaplný) širší veřejnosti, bude zároveň tak okázale a nesmlouvavě parametrický. Dokonalé podřízení všech složek filmu ústřednímu konceptu je mi velmi sympatické a nese své tísnivé plody, ovšem pro mě za cenu až příliš velkého odstupu, u kterého si nemyslím, že jej Glazer zamýšlel. Rytmus všedního života rodiny Hössových řídí styl i vyprávění, synchronizuje naše prožívání času a místa s jejich prožíváním a to natolik dobře, že si při své imerzi zvykneme na zvukovou kulisu naznačených zvěrstev zpoza zdí Osvětimi, v důsledku čehož se možná sami dostaneme o něco blíže k pochopení toho, jak si na totéž, ovšem v reálu mohli zvyknout i samotní Hössovi. Zóna zájmu tak sugestivně ilustruje, jakým způsobem příslovečná “banalita zla” mohla holokaust umožnit. Bylo pouze zapotřebí, aby lidé jako Hössovi přijali existenci zla, tedy holokaustu, jako něčeho, co existuje mimo jejich zónu zájmu, mimo jejich dům a zahradu, navzdory tomu, že nářek, vřískot a střelba tvoří stálé pozadí jejich života. Jakmile však fim tuto tenzi mezi obrazem (každodenním životem Hössových) a zvukem (provoz Osvětimi) na svém začátku ustanoví, nikam se nevyvíjí. Zobrazovaná disonance nikam negraduje, nijak se neprohlubuje, ani se nijak nevariují uplatňované prostředky jejího ztvárnění. Transparentnost a doslovnost ústředního konceptu nezadává podněty pro další kontemplaci a po určité době pro mě kvůli tomu začal film ztrácet svou zneklidňující hranu, což nejenže nepovažuji za zamýšlený účinek, nýbrž bych přímo řekl, že je v příkrém rozporu s Glazerovou snahou zneklidňovat nás lhostejností postav, když jsem se sám stal lhostejným jako divák. Možná by se dalo namítnout, že je cílem, abych se zděsil nad tím, že mě pohltila stejná lhostejnost jako postavy, ale to mi přijde jako příliš příliš sebereflexivní, než aby to fungovalo. Byl to až závěr filmu, kdy do filmu vstoupil ten chybějící významový rozměr, který dále pracoval s reflexí zlhostejnění. Ukázat hrůzy holokaustu opět jako každodenní pozadí, tentokrát v naší přítomnosti, načrtává skvělou paralelu mezi Hössovými a námi jako diváky a potenciálními návštěvníky tohoto a podobných muzeí - pro nás i pro ně se holokaust stal něčím, na co jsme si zvykli a co jsme přijali jako součást našeho světa, třebaže z odlišných důvodů a za drasticky odlišných okolností. Rovněž se díky tomu realita masového vyvražďování zpřítomňuje, neboť nám film připomene přímé důsledky plánu, na němž se Höss podílel. Vyvaruje se přitom patosu a didaktičnosti právě ukotvením v každodennosti. Kdyby tímto způsobem z různých hledisek problematiku zlhostejnění vůči zlu Glazer prozkoumával napříč celým filmem, byl by ještě o to působivější, ačkoliv i ve stávající podobě jej ztvárňuje velmi evokativně. ()
Dlouho jsem přemýšlel nad hodnocením.. na jednu stranu Glazer vytváří hodně absurdní a morbidní drama podle skutečné události a inspirované knihou, které skvěle portrétuje ráj na zemi bez ohledu na to, co se děje za zdí. Glazer zde nemoralizuje, právě naopak pouze zobrazuje nepatologičnost tehdejší doby, otupělost vůči zlu. Díky tomu je Zóna zájmu relativně odlišná oproti Chlapec v pruhovaném pyžamu, který se snaží moralizovat a zobrazovat utrpení. Na druhou stranu Zóně zájmu chybí spád, postavy jsou nudné (což lehce podporuje příběh) a Glazer se vůbec nesnaží jakkoliv odůvodnit příběh postav (což taky podporuje příběh, ale filmově to za mě nefunguje) - dalo by se to brát jako vhled do nacistické rodiny, který ale k ničemu nevede, prostě se nějak odehrává. 78 % ()
Silné, byť se mě to nedotklo tak, jak jsem očekávala. Revoluční svým přístupem. Velmi chladné a nepříjemné, bolestivé na poslech. Nepochopila jsem jen závěr se zvracením a flashforwardem. Oscar za zvuk je podle mého názoru nutností. ()
Chladný dedramatizovaný film zachycující rodinu velitele KL Auschwitz a porady vedoucích SS.(50%) ()
Asi žádný jiný film ve mě tak silně nezpřítomnil dojem "tyvole my jsme tak hrozně moc v prdeli." Není to o holokaustu, ale o sebezáchovné funkci lidské mysli odfiltrovat zlo. De-problematizovat naše jednání, výměnou za vnitřní klid přepnout svědomí do úsporného režimu. Jedinou nadějí budiž, že to takhle nemůže fungovat trvale, zkorodované svědomí se dřív nebo později zbortí a další generace budou nuceny ke změně. ()
The Zone of Interest se pokouší o artový minimalistický film. Částečně se mu to do jisté míry i daří, ale ač se pro někoho jedná o nepříjemný snímek, tak mě se nepodařilo se emočně připoutat. Chápu o co se Jonathan Glazer pravděpodobně snažil a jsem rád, že se mu to u někoho podařilo. Nicméně mě tímto filmem neusadil, ale přesto dávám tři hvězdy za pokus o nezávislé dílo, na velmi bolestivé téma. ()
Odosobnený, takmer až dokumentárne chladný pohľad na vzornú národno-sociálnu rodinku bývajúcu hneď vedľa tábora v Osvienčime. Hrôza postavená na zvuku, kontrastoch a desivom uvedomení si, že zhruba v polovici filmu vám ten všadeprítomný hukot spaľovacích pecí vlastne prestane prekážať. 90 % ()
Určitě neobvyklý film s neobvyklým námětem, ale mě svým způsobem moc nesedl. Ano pár zajímavých okamžiků tam je, ale ve výsledku na mě film nepůsobil tak intenzivně jak jsem čekal. ()
Glazer servíruje opravdu mimořádně nervydrásající podívanou. Je to pomalá podívaná velmi, extrémním způsobem znepokojující. Jednak věcmi co nevidíme a i věcmi, které vidíme a to předvším, co se odehrává v domě za zdmi tábora v Osvětimi. Mráz šel po zádech, neboť režisér ani za mák film neboostuje. Naopak se snaží divákovi naservírovat chlad s jakým se Rudolf Höss prochází po své zahradě, třeba i jako anděl apokalypsy v bílém, pokřikující děti a jeho pyšná žena představuje své matce krásy své zahrady a co vybudovala díky tisícům zplynovaným lidem. Zrůdnost hlavních postav se neprojevuje nijak moc okázale. Naopak je to umírněné a tiše cynické, kdy se pak již i dozvíme jak Hössr to plynování baví a jak by nejraději zplynoval celou párty Nacistů. Statická kamera a znepokojivé zvuky pouze dotváří neklid, který mě celým filmem provázel. Byla to síla. Jen až moc pomalá a divácky nepřívětivá. 80% ()
Zklamání ,nic moc .60% ()
Podobný, emoce drtící zážitek jsem měl z filmu.... "Chlapec v pruhovaném pyžamu"..... ()
Zóna zájmu si v mých očích rozhodně zaslouží chválu, především za své de facto dokonalé technické zpracování a za inovativní přístup ke svému námětu a holocaustu, jako takovému. Nasávat nepříjemnou atmosféru a sledovat veškeré dění okolo Osvětimského vyhlazovacího tábora tak, že se nikdy nepodíváme dovnitř, ale pouze slyšíme výkřiky, výstřely nebo vidíme mohutný dým vycházející ze spaloven, a to navíc očima lidí, kteří jsou vůči všemu tomu zlu otupělí ba někteří i vysloveně lhostejní, je dozajista působivé a velmi osvěžující. Plus Jonathanu Glazerovi se tak povedlo úspěšně se vymanit ze zajetých žánrových kolejí. Rovněž je vlastně příjemné, že film není příliš doslovný po obsahové stránce, a tak nabízí dost prostoru k vlastní interpretaci či zamyšlení. Bohužel i přes tyto pozitiva nemůžu Zóně zájmu dát lepší hodnocení a to proto, že mé nadšení ze zvolené formy trvalo asi tak jednu třetinu stopáže, a ve zbylých dvou už to pro mě byl takový pomalý, monotónní dojezd. Také tomu příliš nepomohl chladný a odtažitý styl režie, který má své opodstatnění a film díky němu funguje jak má, avšak pro můj divácký zážitek to byla jen další rána a například na postavy jsem se absolutně nedokázal napojit. Musím tedy říct, že i přes zmíněná pozitiva a můj osobní respekt vůči zajímavému zpracování, jsme se s J. Glazerem příliš nepotkali a více, než mírně nadprůměrné hodnocení ze sebe dostat nedokážu. ()
Koncentrační tábor úplně jinak, než jak ho z mnoha filmů známe. Režisér šel do experimentu, který mu nemusel vyjít. Předpokládal, že jsme poučeni, že víme, kdo byl Rudolf Höss, a víme, kde si "budoval kariéru". Koncentrační tábor ve filmu totiž nevidíme. Jen strážní věž, kterou si nepoučený divák může vykládat jakkoli. Snímek je postaven na obrazech ze života početné německé rodiny. Nežijí si špatně ve velkém domě s velkou zahradou. Žádná dramata, prakticky žádný děj... Tíha tématu holocaustu se dostaví ve scéně, kdy si paní domu (výborná Sandra H.) zkouší před zrcadlem luxusní kožich a maluje si rty rtěnkou, kterou nachází v kapse. Zdá se, že má vše, co si kdy přála. Je v domě za zdí koncentračního tábora šťastná. Film je to i přes svítící slunce mrazivý. Zvuková stránka, snad kompilát monotónní rytmické hudby a sboru lidských hlasů vedle nesrozumitelných povelů a střelby, je dokonale emočně sdělná. V závěru vás úplně ohluší. A kdyby přece jen někdo z diváků v té pocitové filmové fresce tápal, najde odpovědi před závěrečnými titulky, kdy nás kamera z doby 2. světové války přenese do současnosti. Do místa, jež zůstane synonymem pro zlo. ()
75 %. Zóna zájmu zkouší diváka podvratným způsobem. Spoléhá totiž na znalost kódu (historie i emoce), v čemž je nenásilně provokativní a patřičně naléhavá. Zvukové efekty hrůz a bestiálností za zdmi rajské zahrady podprahově drží ve střehu filmovou formu i vnímavost sledujících. Obdobně fungují i prostřihy na „odbojářku s jablky“. Ta leccos dokresluje, ale vlastně tolik nezasáhne. Nejnovější Glazer je tedy quasi dokumentární i aktualizační, a to nejen závěrnou sekvencí, ale myšlenkovým přesahem mířícím na nitro nás všech. Celková náckovská cyničnost však převládá nejen na plátně, ale i u mě – což je patrně záměrem tvůrce. Otestovat, kam sahá má zóna zájmu… Mám se chytnout za nos? ()
Fanoušek Glazerovy tvorby ze mě asi nebude. Artovka za každou cenu. To dunění v pozadí začne po chvíli srát a dějově mně to bylo dost jedno. Nejsem si jist co tím chtěl autor říct. ()
Vizuálně zajímavý, divácky jsem se giga nudil, občas to na mě vybaflo (to bylo nice), jinak naprosto nic 45% ()
Hojně diskutovaný film zachycuje všední život velitele osvětimského tábora Rudolfa Hösse a jeho rodiny v domě hned za zdí tábora. Žádné hrůzy, vraždy ani zločiny páchané za zdí nevidíme, jen je tušíme z bohaté zvukové stopy. Ten kontrast rodinného života v domě a zahradě a vědomí, co se děje za zdí, je nesnesitelný. Práce se zvukem vskutku mistrovská (Oscar zcela zasloužený). Ale bohužel film na mě nezapůsobil tak silně, jak by asi měl, jak je odtažitý a chladný a děj nudný, což chápu, že byl úmysl kvůli tomu kontrastu. Ale fakt zase je, že ho z hlavy asi jen tak nevymažu... A mmch tohle je zrovna asi výjimečně film, o kterém by bylo lepší vůbec nic nevědět, ale opravdu nic, a pak by ten účinek mohl být silnější... ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)