Réžia:
Luis BuñuelObsahy(1)
Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (409)
Surrealistický výplach, ve scénáři Salvadora Dalího a Luise Buñuela, který se už blíží století od svého vzniku a kde se podle mě snaha o "šok" střetává solidně se snahou o "art", ale ne natolik, abych z toho byl dnes stejně unesený jako byli diváci v roce 1929. Taky počínání samotného Buñuela okolo projekce, přijetí a kritiky filmu mi přijdou dětinské. Oko je rozříznuto, ohmatávání, nahé ženské tělo. Je tam pár motivů, ale asi to člověku přijde jako slabý odvar, když to dá třeba vedle Dalího obrazů - to vše je přesný opak toho, o co se tryhard Buñuel snažil. Dlouho jsem kroužil okolo, nakonec je to něco, co jsem klidně mohl dál ignorovat, i přes status. ()
Po kolikátém zhlédnutí budu film schopen přijmout nebo možná i pochopit? Dalího obrazy miluji, Andaluský pes je pro mě snově nedostupný jako Lynchův Inland Empire... ()
Co to k***a bylo? Neviem, ale rozrezané oči a mravci vychádzajúci z ruky nie je zrovna moja šálka kávy. Tí surrealisti asi nemali všetkých päť pohromade, keď dokázali takéto niečo vytvoriť. Ešte k tomu stále nechápem o čom to bolo a prečo tomu vlastne dávam 2*. ()
Tohle rádoby ,,umění" mi nikdy nic neříkalo, dokonce to ani nemohu považovat za umění. Ano, má vážně divoké sny a nápad je to geniální, ale že bych se na to musela dívat a obdivat. Myslím si, že kdyby víc šílenců místo přebývání v blázinci tvořilo, měli bychom poměrně velkou sortu vysoce oceňovaných jedinců, nicméně centrem obdivu by nejsíš stejně jako u Daliho nebyla tvorba samotná, ale jejich rozporuplná osobnost. A nevím, jestli tento fakt umění prospívá(Na Sámera Issu se chytne víc lidí než na Bocceliho, ale zpěvem to asi nebude?):) ()
Fuj surrealismus! ()
16-ti minutová nesourodá a zcela nesmyslná šílenost. Prostě bomba! :D ()
Bizarní krátký film. Logika jako ve snu. Psané informace o časových posunech, místo aby vysvětlovali, ještě více matou. Černobílá barva dává tomu zmatku eleganci. Mnohé scény jsou často citované jako avantgardní klasika. ()
O osm let později ... Ve tři hodiny ráno ... O šestnáct let dříve ... Na jaře. Francouzsko-španělšký tandem v roce 1929 rozdrtil svět na prach a šestnáct minut jej sypal divákům do očí zděšených diváků. Paniku, jakou film vyvolal, si nejspíš neumíme představit a není divu: kafilérka prostoru, času, kauzality, kontinuity jede od začátku revolty vůči racionalitě naplno. Propastná hrůza nicméně jednoho nejímá z toho, že film nedává smysl, nýbrž ze skutečnosti, jak marného počínání jsme svědky - že totiž smysl zcela destruovat nelze. Ať děláte co děláte, rezidua racionality bují i v té nejfantasknější fantasmagorii dál. Teologicky pojato: Dokument hrdinné, leč marné vzpoury proti vrchnosti. ()
Mne sa to fakt páčilo. Je to totálne psycho predčiace i prvotiny Davida Lyncha. V svojej dobe museli diváci v kine vracať :) ()
surrealisms - měl by zůstat tam kde se mu daří nejlépe a to v literatuře. Ovšem v této době byl film vnímán jako něco nového neobjeveného- Ale neustále mě překvapuje kvalita střihu i záběrů ... P.S. mám rád filmové experimenty ()
Nechápu, co je na surrealismu k chápání. Je iracionální, stejně jako naše abstraktní myšlení a celá naše planeta. Tento film měli umístit na palubu sondy Pioneer 10, aby nás mimozemšťané pochopili. ()
Já nejsem ten typ, který se vyžívá v moderním umění, proto pro mě surrealismus není tím správným uměleckým směrem. Nemám ráda díla Salvadora Dalího ani ho jako umělce neuznávám. Možná kdyby mi to někdo dokázal vysvětlit symboliku, abych si podtím dokázala představit něco víc, byl by pro mě tento snímek velkým prožitkem. Proto se nenechte ovlivnit mím hodnocením, stejně jako nevidím umělecká díla v Dalího tvorbě, tak ani pro mě tohle není plnohodnotný film. ()
Surrealismus ve své nejlepší filmové podobě a vůbec nic mi to neřeklo. Cením legendární scénu s okem a břitvou, ale jinak pro mě tenhle film nemá žádný smysl. Chvilku člověku nevadí, že nic nedává smysl, ale po čase se to stává až nudným, pokud zrovna nesledujeme nějaký šokující záběr. Jak tu někdo napsal, surrealismus měl zůstat na malířském plátně. ()
Něco vážně neočekávaného a šokuíjícího zároveň , nadruhou stranu i báječného a nevídaného každý si v tom musí ale najít to své tenhle film nemá logiku je to dělané jako umělecké dílo ne každému se zavděčí. ()
Ranné a mistrovské dílo surrealismu v podání Luise Buňuela a Salvadora Daliho, kteří se do tohoto krátkometrážního kousku pořádně opřeli. Totální nával mindfucku, který posadí člověka na prdel anebo si jen řekne: ''Co to jako má kurva bejt?''. Je vlastně jen na každém z nás, jestli mu tento kousek něco řekne, jestli v něm najde nějakou pointu či nikoliv. ()
Totálna šialenosť, ale krásne nakrútená. Jedna absurdita strieda druhú a ja sa skvelo bavím, tak na úchvatných obrazových výjavoch, na čierno-čiernom humore, ale aj na výbornej hudbe, či už tej "originálnej" z roku 1960 so súhlasom režiséra (úryvky z opery Richarda Wagnera "Tristan a Izolda" a argentínskeho tanga), alebo novej z roku 2017. Film sa skladá zo snových, surrealistických útržkov, medzi ktorými by bola chyba hľadať nejakú logickú súvislosť. Podmanivé dielko, právom zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Všetci, ktorí sa tu zastrájajú že nepochopili, alebo že je to blbosť, zrejme nemajú základnú orientáciu a tým pádom nechápu o čom ten surrealizmus asi tak bude :) Toť vše, 5* ()
Nechápu, nestíhám, nerozumím, nevím na co jsem to koukal... Ale to po mě snad surrealističtí tvůrci chtějí, ne? Každopádně po dlouhé době nemůžu dostat z hlavy ruku prolezlou mravenci, rozřízlé oko, klavír s oslem a tu úžasnou hudbu, která mě tím chaosem provázela... ()
Kdyby existovalo ČSFD v mých dvaceti, když jsem Andaluského psa, zcela nepřipraven, viděl prvně, dal bych pět. Bylo by to hodnocení za šok z pecky, kterou mi Buñuel prásknul hned na začátku okem, břitvou a měsícem. Do gongu jsem se z ní nevzpamatoval. ()
Velmi působivé-viděla jsem 2 verze hudebního doprovodu a opravdu doporučuji tu první z 60.tých let, kde byla použita hudba R.Wagnera, kterou původně použill i sám Bunuel, když za plátnem při prvních projekcích pouštěl gramofon..Druhá verze z 80.tých let mě tak neoslovila, ale je pravda, že samotnému názvu dodala nový rozměr- různé psí zvuky dokreslují nálady a jednání jednoho z hrdinů snímku a mně osobně to pomohlo alespoň ve zlomku pochopit nepochopitelné..:) ()
Reklama