Síla
Out in Force
Réžia:
Martin MarečekScenár:
Martin MarečekKamera:
Jiří MálekHudba:
Jan BurianHrajú:
Kamil FilaObsahy(1)
Ako by mala vyzerať mužská sila v 21. storočí? Kamil Fila je otec, filmový publicista, zástanca progresívnych hodnôt a rodovej rovnosti. Vo virtuálnom priestore vystupuje ako neúnavný diskutér a bojovník za spravodlivejšiu spoločnosť, v súkromí prežíva bolestné rozpory medzi presvedčením a konaním. Filmová fikcia a skutočný život sa vzájomne zrkadlia a Kamil hľadá svoje lepšie ja medzi kinosálou, posilňovňou a početnými milostnými vzťahmi. Ako sa stať lepšou verziou samého seba vo chvíli, kedy sa strácame vo vlastnom živote? Film Martina Marečka Sila zachytáva päť náročných rokov v živote Kamila Filu, počas ktorých čelí partnerským problémom, depresiou aj hraničným fyzickým experimentom na vlastnom tele. Výsledkom je ničivo úprimná spoveď o vnútornom konflikte a kríze stredného veku, ale aj obecnejšia reflexia premien a podôb maskulinity nového milénia. (Film Expanded)
(viac)Recenzie (100)
Stejně jako je Kamil Fila rozporuplná osobnost, i já mám rozporuplné pocity z tohoto dokumentu. Bylo by jednoduché Filu odsuzovat za nevhodné chování vůči své bývalé partnerce, jeho rodičovským schopnostem, či vztahu k ženám a celkově svému okolí. Jenže když někoho pozorujeme pod drobnohledem, vždycky najdeme něco „zvláštního“. Chci tím říct, že to jak je snímek poskládán a jaká je realita jsou dvě úplně rozdílné věci. Jsem rád když i v našich podmínkách vznikne dokument o tak okrajové oblasti jako je filmová publicistika a jejím výrazném představiteli, kterým pan Fila bezesporu je. Že by ale měl být i přes své pokrokové feministické názory považován někým za vzor, o tom být řeč rozhodně nemůže. ()
Zoufalí muži dělají zoufalé věci: třeba destruktivně posilují nebo pronásledují ex přítelkyně. Kamil Fila ve filmu působí jako médium pro banální pravdy typu: I úspěšní lidé mají někdy dost podělaný život a náš veřejný obraz se nekryje se soukromým. A protože kvalitu našich životů můžou ostatní zhodnotit, až když umřeme, má film Síla jediný prokazatelný happy end. Kamil Fila se skvěle naučil píchat si steroidy do prdele. ()
Už zase nějaká mystifikace? Filovi se zalíbil Český sen? Jednu hvězdičku za Baslarovou. ()
Doteď žiju v přesvědčení, že dokument má mít nějaké zajímavé téma, které divákům může prohloubit znalost o něm. Původně měly být tématem steroidy, ale to nevyšlo, tak se tam otevřelo tolik témat, která nejsou vůbec dopracovaná, že je nemůžeme brát jako nějaké motivy. Takže ve výsledku máme téma jen Kamil Fila. Což je vlastně úplně obyčejnej člověk, který sice ano, věnuje se spoustě aktivit, ale ve výsledku je to člověk jako já a vy. Proč bych o něm tedy měla vidět dokument? To netuším! A nejde jen o tu obyčejnost. Já bych radši klidně sledovala obyčejného vesnického dědu, kterej během dne nedělá nic jiného než se stará o statek, než naprosto psychotickýho Filu, který ten dokument ještě narcistně celý inicioval. Asi to existuje jen proto, že když padly steroidy a už do toho dali tvůrci svůj čas a peníze, tak se rozhodli udělat aspoň tuhle zoufalost. ()
Moc by mě zajímala potencionální recenze Kamila Fily na tento dokument - samozřejmě, když by v něm nebyl zainteresován. Pro mě osobně hlavní protagonista vyzněl jako pošahaný sobec, neurotik, kterému se nepovedlo nic - ani vztahy, ani super postava, jako otec stojí za prd, dokonce i po pracovní stránce vyznívá jako nespolehlivý lumen. Po několika letech úsilí a užívání anabolik žádný vyrýsovaný svalovec - jen neforemná hora masa s podlomeným zdravím. Člověk, který mele na přednáškách o feminismu, tetelí se, aby obdržel ocenění Genderman, se v soukromí chová jako sobecké hovádko a stolker. Je vidět, že Fila preferuje jeden typ žen, takže jsem měla problém identifikovat o kterou partnerku momentálně jde. Naprosto příšerný zvuk, půlce výpovědí nebylo téměř rozumět. Takže, když by nešlo o známou osobnost, ale o sondu do života anonymního jedince, maximálně v půlce bych vypla. ()
Kamil Fila je zvláštní člověk, který se sám se vidí jako výjimečný. Možná jím i je, nevím. Těch 90 minut mi s odpovědí na tuhle otázku nijak nepomohlo, vlastně ani netuším, jestli to bylo záměrem. A úplně v klidu dovedu žít s tím, že se odpověď na tuhle otázku nedovím. Jen bych teda rád podotknul, že stalkovat bejvalku není OK. Ale to ví všichni, včetně Fily samotného, takže ani v tomhle případě nic objevného. ()
Naprostý souhlas s Bluntmanem. Další etapa Fílovy sebeprezentace, nyní jako intelektuála, který překonal krizi středního věku... Jinak jsem fakt netušil, že existuje jakési ocenění Genderman, a dostane ho člověk, který svým chováním zcela popírá to, co hlásá. Nic nového pod sluncem, ale točit o tom v podstatě adorační film, tvářící se jako nějaký hlubokomyslný dokument? ()
Skutečnost, že se Kamil Fila ve všech diskusích na sociálních sítích neustále domáhá toho, aby se ho recenzenti nejprve "vyptali", než napíší své recenze protože nemají úplný obrázek, svědčí o tom, že to asi nebude úplně dobrý dokument. A není. Myslím, že základní chyba je v tom, že není úplně jasné jaký motiv sledujeme. Filův nezdravý vztah k ženám? Jeho užívání steroidů, které ho po letech dovedlo k tomu, že vypadá pořád stejně? Jeho naprostou absenci sebereflexe a hypersentimentalizaci sebe sama? Další problém je v tom, že si nejsem jistá do jaké míry je dokument autentický a do jaké míry není. Některé situace jsou zcela zřetelně nahrané a některá zátiší jsou tak neuvěřitelně cringe, že přeci nemůžou být reálná. Bodybuildingové časopisy vedle Kafkovi proměny? Ugh. Ledabyle pohozený Žižek. Některé záběry jsou příliš dlouhé. Záměr je mi jasný, nechat situaci dohrát až do samotného konce a ukázat ji v její syrovosti. Problém ale je, že v záběru se žádná situace neodehrává. Nakonec, ale to je asi jen moje soukromá výtka, je to velice divoce ozvučeno, všichni neuvěřitelně nahlas dýchají a mlaskají. Filovy voiceovery a líná přirovnání sebe sama k filmovým superhrdinům působí směšně, male a dětinsky ve srovnání s tím jak se Fila chová v každodenních situacích. Staví ho to do pozice člověka, který se nesmířil se svou průměrností a maskuje ji jakousi podivnou fasádou archetypálního hrdiny, kterému společnost něco dluží. Kamila Fily mi není líto. Chová se jako rozmazlený puberťák s přístupem na Tinder. A nakonec ten Filův feminismus. Ano, to co tvrdí není slučitelné s tím, jak se chová. To ale není zdaleka můj největší problém s jeho chováním. Sám fakt, že o sobě nechá natočit dokument, a v rámci tohoto natáčení vznikne 80 hodin obsahu (tvrdil to Fila v nějaké diskusi na sockách) a z těch 80 hodin vznikne těchto 90 minut, je důkazem toho, že Kamil Fila je prostě neuvěřitelně nudný člověk s lehce psychopatickými tendencemi (stalking?!). Ještě bych dodala, že Fila zmiňuje, že považuje výsledek za jakousi nadosobní, univerzální výpověď. Je ale až vtipné, že to tak zkrátka není. Tenhle příběh není relatable pro nikoho a je to tak v nemalé míře proto, že pakliže se divák s Filou srovná, vyjde z toho takřka vždy lépe. Toto tvrzení mohu opřít o to, že jsem epitom cílové skupiny. Jsem chytrá, nerdy, cvičím, čtu filosofickou literaturu a trpím lehkou muskulární dysmorfií. Měla bych tedy být schopna zahlédnout v tomto díle kousky sebe a svého vlastního "boje s vnitřními démony". Není to tak. Nevím. Pozitivní je, že je to naprosto super cringefest. ()
V případě tohoto filmu jsem zprvu nevěděl, zda hodnotit Marečkovu filmařinu nebo Filovu osobnost. Protože si však "odpad" rozhodně nezaslouží, podržel jsem se filmařiny, která nabízí velmi osobitý náhled do života člověka, s kterým chcete mít pramálo společného. Marečkovi dávám palec nahoru za neuvěřitelnou shovívavost a snahu o pochopení protagonistova příběhu, prostor pro obhajobu poskytl Filovi téměř bezedný. Výsledkem je, že i přes vrcholnou odpudivost Kamila Fily (jinak respektovaného filmového kritika, velmi vzdělaného a jistě nadmíru pracovitého člověka), který postupně selhává ve všech rovinách sociálního i osobního života, toužíte po happy endu a prohlédnutí někam dál, kde byste našli v jádru dobrého a srdečného chlapíka, kterým Fila snad možná i je. Jen ať prosím nikdo neříká, že jde o jakousi sondu do života muže 21. století. Pokud bychom takoví opravdu byli (nebo být měli?), byl by striktní matriarchát jedinou cestou pro lidstvo. K tomu se ostatně váže i to, jak komickou medvědí službu tento "Genderman" pro český feminismus udělal. ()
Dokument mi nepřišel špatný - vlastně na to, o kom byl, musel být dobrý, protože mě nezačal nudit, bohužel ale síla dokumentárního filmu je spjatá s tím, o kom a o čem vypráví. A Kamil Fila je prostě lidově řečeno chudák, který by měl dostat do huby - ideálně od jedné z těch žen, na jejichž úkor žije. Dámy, máte na víc, ztrácíte čas s pičínkem, co nemá koule, jen ego, které nezvládá. Český feminismus by se měl oklepat a raději dělat, že tenhle samozvaný hlupák existuje. ()
Finale Plzen - nekolikrat jsem si v prubehu filmu rikala, ze to neni mozne, jak moc otevreny Kamil Fila je. ()
Jsem voyer, takže mě těší, když můžu někomu bezostyšně koukat do života. Síla může na první pohled působit jako nudný zachycení pokusu o nabrání svalový hmoty pomocí steroidů. Místo toho sledujem hlubokou psychologickou sondu až na dřeň, kde probíhá takřka rozklad osobnosti. Neni snadný pustit do veřejnýho prostoru svědectví o tom, že jste docela hovado. I feel you, Kamile Filo. ()
Úžasná kamera, spousta zajímavých detailů! Příběh veskrze smutný o člověku, který se rozhodne sám sebe fyzicky zničit, aby překonal psychické utrpení - vcelku běžná story. Více by tu asi pomohla terapie, jenže to by antisociální a narcistní hrdina nejdřív musel přiznat, že vůbec má nějaký problém, k čemuž se staví přinejmenším vlažně. Kamilovi držím palce, ale moc nadějně to nevidím... ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Pětadvacátá Ji.hlava se vrací do kina!
Přípravy na jubilejní 25. Ji.hlavu jsou v plném proudu! Nabitý program nabídne režijní debut herečky Charlotte Gainsbourg, příběh popularizátora LSD Timothyho Learyho nebo filmový portrét posledního… (viac)
Na Sílu už jsem se chtěla podívat davno (jo, vim, že je to už dva roky starý a relevantní je to, co ovlivňuje současnou společnost), ale přiměl mě k tomu až dnešní díl podcastu Čestmíra Strakatého. Nevěděla jsem, že krize středního věku počíná pětatřicátým rokem života, ani nesouhlasim, že se Kamilu Filovi nepodařilo dosáhnout výjimečnosti, řadě lidí jeho texty změnily život a nevim o nikom jinym v jeho generaci, kdo by si ve filmové kritice vybudoval takhle silnou značku a vědělo o něm tolik lidí i mimo jeho sociální bublinu a filmové nadšence. Jakkoli je třeba řada jeho kolegů erudovanější, což snad kdysi i sám někde psal. Pokud je pravda, že jde o částečnou projekci režiséra a zároveň svým způsobem hranej film, kterej tvoří paralely s některými postavami (hlavní hrdina Studu), asi bych ho nedokázala vůbec hodnotit jako dokument a vyjadřovat se k osobnosti KF. Ale to by pak bylo pro protagonistu až moc alibistický. Nevim, jak se chová "typickej chlap", že je člověk komplexní a rozporný tvor je možná pravda, ale k čemu je feminismus, pokud jde jenom o teorie nepřevedený do praxe. Působilo to na mě tak, že všechny ženy kolem něj se vzdaly svých snů, aby mu pomohly podpořit ty jeho. V čem je feministický podvádět přítelkyni a brát ženy jako bezejmennej nástroj k ukojení libida? Asi jsem to jenom nepochopila, ale občas jsem z něj měla pocit, že celej jeho feministickej přístup je pro něj pod všemi vrstvami hlavně nástroj k vybudování vlastní egoistický pozice alfasamce, který má (konečně) úspěch u žen, a porazí všechny konkurenční (toxický) samce, pod záminkou feminismu. Protože "zvítězí jenom ti silnější". Nevim, podle mě dnešní feminismus už je jinde.____Aktualizace: Jo mimochodem, to šmírování expartnerky neni nic moc, je znát, že ten člověk viděl hodně filmů a trochu v nich žije. Ale i tak každej, kdo má trochu citu v těle a prožíval někdy psychický problémy, dokáže projevit empatii. V tomhle je zajímavej sociologickej experiment kontext. Jak reagovali lidi, po tom, co se svěřil. A především jeho přátelé. Fila v rozhovoru s Čestmírem Strakatým říká něco jako: dejte lidem klacek do ruky a oni vás s ním budou mlátit. A to je výstižný. Co to vypovídá o našem světě? Nemůžete projevit upřímnost a křehkost, protože je vnímána jako slabost. A to často nelze udělat ani před blízkými lidmi/přáteli. Ale když si vzpomenu na některý krysičky, co jsem na filmovědě potkala, nejsem překvapená. Co tím mám na mysli? Třeba to, jak v A2 vyšel text, kde je několikrát zmíněná diagnóza, přesto že ve filmu se o ní nikdo nezmiňuje. Neměli by ji stanovovat pouze psychiatři, resp. kliničtí psychologové? A netrvá to spoustu hodin, rozhovorů a testů? Ovšem filmoví kritici jsou odborníci na vše, mohou tedy i diagnostikovat kolegu. A ostatní kolegové jen přitakávají, o jak skvělý text se jedná, a to i ti, kteří tvrdí, že A2 ze zásady nečtou. Přitom tohle je docela nebezpečný. No nic. Jestli si z toho vzít ponaučení, tak že s rozes*anou psychikou se svěřuj jenom profíkům. Sad. () (menej) (viac)