Síla
Out in Force
Réžia:
Martin MarečekScenár:
Martin MarečekKamera:
Jiří MálekHudba:
Jan BurianHrajú:
Kamil FilaObsahy(1)
Ako by mala vyzerať mužská sila v 21. storočí? Kamil Fila je otec, filmový publicista, zástanca progresívnych hodnôt a rodovej rovnosti. Vo virtuálnom priestore vystupuje ako neúnavný diskutér a bojovník za spravodlivejšiu spoločnosť, v súkromí prežíva bolestné rozpory medzi presvedčením a konaním. Filmová fikcia a skutočný život sa vzájomne zrkadlia a Kamil hľadá svoje lepšie ja medzi kinosálou, posilňovňou a početnými milostnými vzťahmi. Ako sa stať lepšou verziou samého seba vo chvíli, kedy sa strácame vo vlastnom živote? Film Martina Marečka Sila zachytáva päť náročných rokov v živote Kamila Filu, počas ktorých čelí partnerským problémom, depresiou aj hraničným fyzickým experimentom na vlastnom tele. Výsledkom je ničivo úprimná spoveď o vnútornom konflikte a kríze stredného veku, ale aj obecnejšia reflexia premien a podôb maskulinity nového milénia. (Film Expanded)
(viac)Recenzie (100)
Tenhle dokument by měli vidět všichni, kteří trpí utkvělou představou, že názory Kamila Fily jsou relevantní. Díky Marečkovi zjistí, že je to jen uplakaný sebestředný pozér rochnící se v pocitu nedoceněnosti. Říci o Síle, že je dokumentem, je poněkud nadnesené. Spíše se jedná o časosběrný materiál ze sezení u psychologa. Závěrem nutno dodat, že naprosto souhlasím s kolegou verbalem, Fila by měl změnit zobání, místo anabolik by si měl dopřát psychofarmaka. ()
Moje vnitřní žena složila verš: "Z Kamila Fila bych blila". ()
Přijde mi podstatné zdůraznit, že to není portrét Kamila Fily (podobně jako Super Size Me není dokument o Morganu Spurlockovi, přestože je jeho hlavním protagonistou). Je to observační dokument zachycující něčí životní krizi, vyvolanou rozchodem s přítelkyní, neschopností se s tím vyrovnat a následnými depresemi, souběžně s krizí středního věku, maskulinity a nevyzrálých emocí, a ten někdo je shodou okolností Fila. Je to umělecký dokument pojednávající o životních rozporech muže, jehož jednání je v přímém konfliktu s hodnotami, které zastává, jehož veřejná sebeprezentace se liší od toho, jaký je ve skutečnosti a v soukromí, a jehož touha po sebezdokonalování vede naopak k sebedestrukci. Je to film o životě v protikladech, v němž je Fila de facto jen figurantem, na němž jsou ty protiklady demonstrovány, a hodnocení snímku by tudíž nemělo vycházet z hodnocení jeho charakterových vlastností a morálních poklesků, protože ty tématem filmu nejsou. Ona observační umělecká forma (v kombinaci s návodnými doprovodnými komentáři a doslovnými záběry na účelově vybranou literaturu) snímku ale nesluší a z výsledku je patrné, že v počátku vznikal s jiným cílem - natočit něčí experiment spočívající ve fyzické transformaci pomocí steroidů, z čehož ovšem zbylo jen torzo, protože Filovy priority se následně stočily někam jinam. A že se pak za pochodu vymyslelo, že se z toho udělá film nabízející divákům možnost sebereflexe, v čem jsou sami sobečtí nebo pokrytečtí a jestli také žijí v nějakých rozporech nebo protimluvech, ale ani to vlastně není dostatečně nosným tématem. Je to takový podivný hybrid, kombinující dokument, hraný film, autoterapii, umělecký portrét něčí krize a kontrastního jednání a snahu vybruslit z nezdařilého pokusu o naplnění původního záměru. 50 %. ()
Docela by mě zajímalo, s jakým filmařským záměrem do toho šel Martin Mareček, protože sotva mohl tušit, jak turbulentní materiál mu Kamil Fila za těch minimálně pět let připraví. Je trochu tragikomické sledovat někoho, kdo dovede vyargumentovat, co je ve kterém filmu dobře / špatně, jak naprosto nezvládá vlastní rozchod s přítelkyní. Ale zřejmě je to také jen člověk. A i když jsem z těch posilovacích záběrů úplně nechápal, jestli cvičil na objem nebo na sílu, jako ukázka o efektu zakázaných sportovních prostředků na organismus je to také výborné (i když mnohým by stačila ta konverzace s otcem nad kulturistickými časopisy z 90. let). ()
Kamil Fila. Filmový publicista, feminista, kulturista a stalker. Na první pohled zbytečný ale vtahující dokument o veřejně známé osobě (minimálně v oblasti filmu) a její sebereflexi a ohlédnutí za temným obdobím svého života. Psychicky dost nevyrovnaný ale pořád dostatečně zajímavý člověk. ()
Kamila Filu mam rad a prvni co me pri sledovani napadlo,byla slova na prednasce vyborneho psychologa Jeronyma Klimese, ze u nas v kazde generaci zen jich vzdy tretina vymre (mala porodnost,doplnovani pristehovalci z vychodu aj.).A ze to neni dokument o krizi muzstvi, ale o krizi zenstvi. Omlouvat se verejne partnerce, ze nemohla budovat karieru a musela kojit dite? At uz stoji za natocenim dokumentu vlastni reklama, psychoterapie ci neco jineho. ()
Je skvěle vidět, co to vlastně je zač, tihle moderní filozofové. V tomhle případě je to slaboch, který touží byt chlapem a neví jak na to a stále se mu to nedaří. Ma byt velký? Nejde to. Ma byt vzdělaný? K ničemu. Tak nakonec se stát feministou a kritizovat muže? Vyjde to? Konečně se jim stane? Spis ne. Dokument to zmapoval spis mimoděk, ale je to super. Moje žena poznamenala, ze on je vlastně velké dítě, kterému asi chyběl mužský vzor a který za svůj neúspěch obviňuje něco venku (systém, toxickou maskulinitu… proste ublizene dítě. Ne dospěly muž). ()
Filmový kritik Kamil Fila se místo redukční diety rozhodl přiblížit výkoností a množstvím svalové hmoty profesionálním kulturistům. Nechal se prohlédnout lékařem a nelegálně nakoupil anabolické steroidy i přes to, že naturálního maxima ani z daleka nedosáhl. Tato transformace byla původně hlavní téma dokumentu. Nespolehlivost a špatná komunikace, která vyústí v rozchod s přítelkyní, posune děj do fáze Kamil vs ženy. Psychické problémy promění gendermana roku 2018 na stalkera. Když už Kamil asi nemá čas na to, aby sledoval svojí bývalou přítelkyni sám, najme na to soukromého detektiva. Ve chvíli kdy si prohlíží tajně natočený video záznam, tak začnete mít pocit, že není možné, aby se někdo takový prohlašoval za mužského feministu a myslel to vážně. Veškeré jeho progresivní myšlenky jsou najednou méně uvěřitelné a jediné co mu věříte, že se na Tinderu snaží domlouvat nezávazný sex. Dokument celkově je takovou kombinací cvičení na dopingových látkách a řešení různých vztahů s ženami. Jestli něco takového chcete vidět, může být dost ovlivněné tím, jestli vás Kamil Fila zajímá nebo ne, protože prakticky celé je to o něm. ()
Hele, takhle... Do posilovny jsem chodil naposled v sedmnácti. A to do tý doby, než jsem si uvědomil, že za A) se ta energie dá využít na potřebnější než narcisistní účely a za B) že nepotřebuju mít svaly, abych nad někým získal převahu. Kamčo, jo?! To ten bodybuilding byl u nás ještě hodně v plenkách, ale už tenkrát nám říkala trenérka, že na OBJEM se necvičí švihem. A že VŮBEC se necvičí švihem, když si nechceš něco někde urvat. A furt mi říkala, "Strejdo, už to zas táhneš setrvačností, ty vole..." Nevím, jestli ses, Kamčo, vůbec někoho ptal jak se správně cvičí. Nebo jestlis do tý posilky naběh jak divokej skaut pod Křivoklát a začal kolem sebe zuřivě mávat činkama v náhodných vzorcích. Každopádně bych byl rád, kdyby alespoň v tomto ohledu bylo jasno: Necvič švihem, Kamčo Gendermane. ()
Tenhle dokument zachycuje pět let života Kamila Fily a návštěvu kina bych nedoporučila téměř nikomu. Proč? Protože pokud znáte mediální působení hlavního protagonisty, čtete jeho komentáře na ČSFD, nebo ho dokonce znáte osobně, asi vás ve filmu absolutně nic nepřekvapí. Když jsem se připravovala na přijímačky na filmovou vědu, žádala jsem ho o radu a přistála mi tak arogantní odpověď, že se můj velmi negativní názor na jeho osobu už asi nikdy nezmění. Snímek každopádně není klasickým portrétem. Původně se totiž snažil vyprávět o muži středního věku, který se rozhodne výrazně upravit svůj životní styl a vybudovat si muskulaturu prostřednictvím steroidů. Logicky si tím sáhne na fyzické i psychické dno. Během natáčení se ale režisér zřejmě rozhodl podívat na zoubek Filově komplikované povaze, jeho vztahu k ženám a ke své práci. Film působí velmi nekonzistentně (scény na sebe často nenavazují a divák si tak není jistý, v jakém časovém období se právě nacházíme) a velké množství sekvencí vypadá tak nepřirozeně a zinscenovaně, že to na dokumentární tvorbu vůbec hezké není. Takže při svém hodnocení přivírám obě oči jenom za to, že mi tahle projekce jenom potvrdila můj názor, že bych si o Filu neopřela ani kolo. Bohužel. ()
Zajímaly by mě dvě věci. Ta první, zda organizátorům Gendermana po zhlédnutí filmu došlo, že udělit cenu za rok 2018 panu Filovi byl stejný přešlap, jako když v roce 1994 získal Nobelovu cenu za mír Jásir Arafat. Ta druhá, zda panu Filovi po zhlédnutí filmu došlo, že není výjimečný nadčlověk, nýbrž Martin Scorsese- a sice v té scéně z Taxikáře, v níž si slavný režisér zahrál nezapomenutelný štěk zvaný "sick passenger". ()
Člověk musí dělat v životě chyby, aby došel k nějakému poznání. Člověk musí v životě hodně milovat, aby poznal skutečnou sílu lásky. A poznat, kde ve vztahu dělal chyby, když o svou velkou lásku přišel. A je jedno, kdo to je. Jeden z našich předních filmových kritiků se vydal na tenký led před kameru, aby se stal objektem časosběrného dokumentu. Ukázat svoji světlou i temnou sílu. A nikdo nemá právo nad ním vynášet nějaké morální soudy, jak se bohužel stalo. ()
Síla nemá nějaký konzistentní příběh nebo téma vyprávěné z bodu A do bodu B, ale spíš je to série děr, kterými nahlížíme na Filovo soukromí, a z náznaků se tu snažíme domyslet, co se zrovna děje za fuckup a čím je způsobený. Normálně by mi asi připadal moc nesdělný, napsal bych tu, že témata otvírá ale nerozebírá a tak... Ale nakonec mě nějak kouzlilo, že je to vlastně taková trefná univerzální skica určitého typu rozbitých třicátníků, kdy každý komu zrovna nejdou vztahy a nějak je stíhaný pocitem vlastní nedostatečnosti, bude při koukání na Sílu ukazovat na obrazovku jako DiCaprio v tom slavném memu a cítit, že je to vlastně taky trochu o něm. ()
Síla není úplně nezajímavá, ale ve finále vůbec nevím co si o ní myslet. Kamila Filu znám čistě přes jeho články (přičemž některé mi přišly dobré, některé naopak jako pseudointelektuální bláboly) a kdybych si na něj měl udělat obrázek podle téhle hodiny a půl, pak bych nejspíš dospěl k závěru, že je tak trochu kokot. Na jednu stranu všechna čest tomu se takto pokusit otevřít, ovšem je otázka do jaké míry je to jak tady působí cíleně provokativní a nebo je Kamil do sebe zahleděný ignorant a nedochází mu jak je to divné. Kamila Fila sám sebe označuje za feministu a jeho smýšlení není nijak mimo, ovšem sám není schopen se podle toho chovat a místo toho stalkuje svojí bývalou přítelkyni a celkově působí naprosto bez emočně a mimo a ve výsledku s tím není schopen (nebo sám nechce/neví) nic udělat. Pro mě osobně je tohle jeden z nejrozporuplnějších dokumentů co jsem v poslední době viděl a netuším jestli sem rád, že sem se do něj pustil...60% ()
Průměrný dokument o podprůměrném člověku. 4/10 ()
FAV FUX! <3 :D ()
Ještě větší nezralá osobnost, než jsme doufali. I když čtu ráda jeho recenze, o jeho osobnosti jsem asi více vědět nemusela. Ale stalo se. Dokument mi ukázal osobnost rozervaného muže, nevyzrálou osobnost (žádná krize středního věku, pch), která se potácí světem. Věci v životě si umí logicky zdůvodnit a vyhodnotit, zda je bude propagovat (feminista). Je emočně nedostupný (vztah k matce své dcery). No, jestli tohle je podoba maskulinity nového milénia, tak by se možná muži měli přestat rodit. ()
Rozhodně je Síla spouštěčem řady témat. Některých více méně obyčejných společenských, pro někoho asi i zásadních, některých specifických pro určité skupiny, od lidí s duševními poruchami, civilizačními nemocemi, až po feministky, jejichž pohled na stalking by mě celkem zajímal. Beru samozřejmě jako fakt, že je trendy, že se lidi zabývají sami sebou hluboce a že se společnost zabývá sama sebou jaká je, co prožívá a že si leckdo klade otázky, jestli je dobře, co prožívá společnost a co individuum a jak by to měli všichni prožívat atd. Síla tomuhle přemítání přispěje a naštěstí poměrně kvalitně. O krizi středního věku něco tuším, Kamil Fila šel ale někam fakt na dno, prožil celkem těžké okamžiky, odhalil se na dřeň, v určitých ohledech celkem mazec. Film je dobrej. Je dobře poskládaný, dobře točený, dobře sestříhaný. Líbilo se mi to jako že dost a aniž bych se musel nutně zabývat sám sebou, budu doufat, že mi to líp pomůže pochopit spoustu lidí kolem mě. Včetně jejich tzv. "chyb", které jsou ale vlastně jejich nedílnou součástí, byť mnohdy skrytou. Když jako u Kamila Fily člověk nahlédne třeba i u svých blízkých pod pokličku, možná odhalení těch "chyb" může i něčemu pomoct a pochopit. ()
Takhle nějak to vypadá, když má člověk úplně pomotané priority. Kamil Fila nejspíš disponuje velkou fyzickou silou, ale bohužel vnitřní síly se mu nedostává. Martin Mareček neukazuje Kamila Filu zrovna v dobrém světle, takže z něj nedělá modlu, jak bývá u podobných snímků mnohdy zvykem. Za to mu dávám palec nahoru. Uvítala bych však, kdyby se dokument více věnoval životním etapám, které měly výrazný vliv na formování Kamilovy osobnosti (k těm určitě patří například sebevražda jeho maminky). Pak by totiž možná začalo dávat větší smysl Filovo poněkud vyšinuté chování k sobě i svým blízkým. (65%) ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
Pětadvacátá Ji.hlava se vrací do kina!
Přípravy na jubilejní 25. Ji.hlavu jsou v plném proudu! Nabitý program nabídne režijní debut herečky Charlotte Gainsbourg, příběh popularizátora LSD Timothyho Learyho nebo filmový portrét posledního… (viac)
Lol, a to jsem si myslel o sobě, že mám narcistní poruchu. Z hlediska bezvýchodné situace zkoumaného objektu to připomíná Danielův svět, kde akorát místo pedofila je Kamil Fila (*zing!*). Je to špičkově nasnímaný a sestříhaný dokument, který akorát občas spadne do pasti dávat nám nějaké časové checkpointy, ačkoli by si vystačil po celou dobu s tekutou narací, protože k žádnému vývoji zde nedochází. A úplně se dokážu vcítit do Marečka a jeho zklamání, že zhrzený žárlivý blbeček z posilovny nakonec tu svojí bejvalou z nešťastné lásky neuškrtil, a jemu by to udělalo kariéru. V případě tématu dokumentu nelze být z mé strany úplně objektivní, protože dlouhá léta jsem celkem přesvědčeně Filu hájil jako u nás jediného zástupce mainstreamové kritiky, který vůči filmům projevuje vysokou empatii a schopnost zasazovat je do dobových i aktuálních kontextů, přičemž ovládá jazyk, kterým je schopný tohle vše přiblížit i průměrně vnímavému kmánovi. A to navzdory tomu, že z několika zdrojů jsem byl upozorňován, že je to zejména sociopat, jehož veškeré kritické schopnosti a znalosti jsou primárně právnicky nadrcené a empatie naopak jeho silnou stránkou skutečně není. Přičemž mě ani dostatečně nevarovaly red flags v podobě toho, že chodí po městě v teplákových kraťasech. Když odešel z Respektu na vlastní blog, byl to pro mě první krok jeho úpadku, protože tam se ukázalo, jak je třeba, aby nad, byť schopnýma, grafomanama stál nějaký editorský dozor a prostorová limitace. Nehledě na to, že věnovat se kritice za paywallem, je z obecného hlediska špatně, pokud se člověk snaží tvářit, že mu jde o dostupnost kultury a sociální spravedlnost. Jak čím dál více v jeho práci překrývala feministická témata ta filmová, musela být celá jeho mise podezřelá každému, kdo si pamatoval jeho misogynní komentáře ještě před deseti lety. A tak mě tento dokument už nestihl šokovat, ale přišel mi jako logický vývoj protagonisty. Problém je však v tom, že Fila si ho, přesně v duchu svý narcistní poruchy, ownul a okolí mu na tenhle lep skočilo. Ono mu takhle asi nic jinýho nezbývalo, když si vytleskalo do svého popředí patriarchálně arogantního hocha z posilky, aby dokázalo, že být testosteronem narvaný obr a zároveň feminista nemůže být v opozici natrvalo. Tenhle paradox zde kulminuje okamžikem, kdy se Fila snaží sbalit svojí fanynku pár minut po přebrání ceny Gendermana a připomene tím tak Jesseho Pinkmana, který chodil na rehabilitace drogově závislých, aby tam prodával meth. To, že následně objížděl projekce Síly, aby byl k dispozici na besedách, kde si pod slupkou sebereflexivního kajícníka naopak buduje svůj monument rozporuplného hrdiny, se kterými se ve filmech tak rád identifikuje, je opravdu velkým selháním prostředí a hodnot, které zastupuje (ale co čekat od prostředí, jehož přednášky jsou uváděny slam poetry). Jako přidanou hodnotu dokument ještě trefně popisuje pofidérnost současné doby terapeutické, kde všechna ta otevřenost a popisnost vlastních stavů ve výsledku slouží jen k utvrzení ve vlastním narcismu měšťáckých hochů ze zajištěných rodin. Každopádně pro netrpělivce existuje i zkrácená verze dokumentu. () (menej) (viac)