On se bojí
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Beau Is Afraid
Réžia:
Ari AsterScenár:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Bobby KrlicHrajú:
Joaquin Phoenix, Patti LuPone, Amy Ryan, Nathan Lane, Kylie Rogers, Denis Ménochet, Parker Posey, Zoe Lister Jones, Armen Nahapetian, Julia Antonelli (viac)Obsahy(1)
Beau sa bojí – života, sveta a najmä svojej mamy. Na ceste na rodinnú návštevu je vtiahnutý do nečakanej špirály absurdných udalostí, ktoré si nedokázal predstaviť ani v tých najtemnejších snoch. Na šialenej púti plnej humoru, desov a dobrodružstva sa tak musí samotársky podivín vyrovnať so svojimi strachmi a konečne vziať život do vlastných rúk. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (232)
V dnešní době plné filmů sázejících na zavedené značky, zoufale se pokoušejících o uspokojení každého potenciálního diváka, si film jako tento, který se zjevně pokouší o naprostý opak, zaslouží respekt. Jo, je to přehnaně dlouhý a do sebe zahleděný, a dá se na tom kritizovat všelicos, ale ambice a filmařský talent Asterovi nikdo upřít nemůže, a já jsem prostě rád za každou tříhodinovou filmovou onanii, která se mi svým nespoutaným šílenstvím zapíše do paměti. Je to film pro zvrhlíky, kteří považují zvěsti o hromadných odchodech z projekcí a verbálních projevech znechucení z řad obecenstva za nejlepší možnou reklamu. 9/10 ()
Beau mě postupně ztrácel, až jsem ztratil chuť příliš přemýšlet o tom, co chtěl filmem básník říci a nechal ho před sebou jen plynout. První čtvrtina (velkoměsto) je dobrá a zábavná, druhá (rodina) je zajímavá a má směřování, třetí (les) má alespoň působivou animovanou sekvenci. Ale ten zbytek... z něho nemám nic konkrétního, jen obecný pocit. A ten pocit je hlavně ten. že by to klidně mohlo být kratší. ()
Šílená, bizarní lehce mysteriózní tříhodinová jízda se skvělým Joaquinem Phoenixem, díky němuž je to celkem koukatelné - bez něj bych to asi nedokoukal. Zároveň to má celkem kvalitní kameru a efekty... Co se týče děje, moc se do toho pouštět nechci, protože popsat, tento film v krátkosti je prakticky nemožné, je to taková všehochuť a zatímco některé pasáže se mi vyloženě líbily, jiné vůbec... Každopádně nejlepší je první hodina, pak to sklouzne do jakéhosi psychologického artového filmu...50% ()
3hodinnový bizár rezidentního rejži studia A24 by mu ještě s přispěním vlastních peněz asi odmítl zaplatit každý jiný, jenže tohle je absolutní svoboda tvůrčího psaní a je vidět, že ve studiu zatím drží za neortodoxními zážitky spíše nežli hromadou peněz z office boxu, kde vidělal necelých 11milionů dolarů. Phoenix jako mámin psychicky traumatizovaný jedinec se vrací domů po hrůzné zprávě a vše co se kolem něho stane je na pomezí fantaskního a reálného světa. Film je nenápadně rozdělen do částí, které bych nazval město-les-domov, skrze které zažívá bolestně fyzické a duchovní zážitky s vyvrcholením smyslu svého a maminčina života. Oproti předcházejícím dílům je tento na mě až příliš rozmáchlý a nesourodý. Měl sem pocit, že i tvůrce sám nevěděl, co vyhodit a co pustit přes střižnu. Můj poslední verdikt, snaha o překvapivé psycho v jadrném se vnitřním ubíjení vlastní podstaty na tomto světě se povedla alespoň k jednomu prazvláštnímu zážitku. V budoucnosti se ale rozhodně vrátím k jeho minulým dílům, které mi byly bližší. + za propracované exteriéry plné symbolik nejen k ústřední postavě 70% ()
S Ariho posledním filmem jsem si dával na čas. Pro mě výjimečný tvůrce, jehož díla si zaslouží speciální přístup. Žádná nedělní odpočinková hororová jízda, ale skutečný psychologický teror plný traumat a děsu. Drama vyděšeného chlapce/muže plné nesmlouvavých podobenstí, krásné i hrůzné symboliky, hmatatelné paranoie, šílených metafor a osobitého černého humoru. Neúměrně dlouhá stopáž a herecký koncert J.P.. OMG, dal jsem si to dvakrát za sebou 😍🥴. ()
Sakra čo som to vlastne videl??? Ak tento film považujete za nočnú moru, dáva to väčší zmysel. Keď snívate, váš mozog spracováva hlboké emócie a obavy. Veci ako vina, hanba, strach z detstva (pavúky, cudzinci, voda, lesy atď.) a mnohokrát je rozprávanie mätúce a všade. Toto je v podstate sumarizácia filmu. Je ťažké to zhodnotiť alebo zhrnúť, ale v podstate je to cesta do podvedomia. Strach zo sexu, problémy s mamou, vypnuté emócie a nevyriešená trauma. Zdá sa, že každý z filmov Ariho Astera je určený pre špecializovanejšie publikum ako ten predchádzajúci. Beau is Afraid preto nie je pre každého – určite nie pre fanúšikov jeho predchádzajúcich filmov. (Hereditary bol fajn, hippisacky Midsommar ma nudil.) Tu sa mi , ale zdá že Ari ako režisér dospel. Trojhodinová lynchovská nočná mora, kde neustále spochybňujete všetko na obrazovke a snažíte sa rozlúštiť, čo je realita, čo je prehnané a možno vôbec nie skutočné. Každé predstavenie je neuveriteľné, každá scéna je dokonale spracovaná a natočená. Scény sa plynule prepínajú medzi dramatickými, strašidelnými a humornými. Niekedy hodnotím film podľa toho, koľkokrát naň po zhliadnutí myslím. Pri tomto som na to myslel celý deň. Existuje niekoľko skutočne kreatívnych, umeleckých scén a záberov, ktoré diváka zaujmú. Celkovo je to ale bohužial nesúrodé a príliš dlhé a rozhodne nie pre každého. Každopádne Ari Aster či už svojou inšpiráciou Lynchom alebo Cronnebergom natočil svoj najzaujímavejší film a som zvedavý kam sa poberie ďalej. ()
Že ja som sa nechal zlákať tým kvalitným Slnovatom. To, čo sa po hodine a pol javí ako jasná 4 hviezdičková záležitosť, prejde v nekonečnú nudu a čakanie na koniec. Prečo 3 hodiny? Prečo? A takto je z toho iba 1 hviezda. Sklamanie. ()
| A24 | Asterovu estetiku, scenáristiku a réžiu zbožňujem. Všetky rozhodnutia, ktoré Aster spraví pri filme mi nemusia pri prvotnom zhliadnutí pasovať, ale potom ich docením takmer vždy. Toto presne je Beau Is Affraid, čierna trojhodinová "komédia", ktorá je absolútne šialená, ale bavil som sa priveľmi. Phoenix výborný ako vždy a jeho Beau je dosť možno najtragickejšia postava vo filme za veľmi dlhú dobu. Celý ten film je jedna veľká šialenosť, kde sa proste iba musíte naladiť a nechať sa vznášať všetkým, čo príde, inak to bude pre diváka iba jedná veľká masturbačná blbosť. Ja som pristúpil a neľutujem ani sekundu. Inak, čo má Aster s tými pôdami (v momente, jak som uvidel TÚ scénu v kine som sa začal potichu nepretržite smiať, je to blázon)? Viac TU. | Hodnotenie: 8/10 | ()
Neviem, neviem, neviem a ešte raz NEVIEM ako mám tento film uchopiť. Začnem takto, Hereditary a (môj milovaný) Midsommar sú dejovo priamočiare a premieňajú sa v masterpiece, keď v nich človek doobjavuje všetky symboly a aj tie najmenšie ukryté detaily, s ktorými sa Ari vyhral. Sú to vyšperkované filmy do najposlednejšieho, najmenšieho detailu. A týmto vôbec nechcem povedať, že v prípade Beau is afraid to neplatí. Práveže, to v tomto filme platí, na môj vkus, až príliš príliš príliš. Niekto tu už písal, že Beau-a človek chápe tak nejak intuitívne. S tým sa čiastočne stotožňujem a v podstate, je Beau postavený na, povedzme, jednoduchej premise. A ja maximálne oceňujem, akým spôsobom to Ari naservíroval na plátno. Ale niečo, v Beau-ovi (nie konkrétne v postave - mimochodom, Joaquin Phoenix opäť perfektný - ale vo filme) vo mne nerezonuje. No, musím uznať, že len máloktorý film (spočítam ich na prstoch jednej ruky) vo mne vyvolal takéto rozporuplné pocity ako Beau - aj to je niečo, čo istým spôsobom obdivujem. Konečné stanovisko : Nemám pocit, že tento typ filmov dokážem momentálne adekvátne oceniť. Necítim sa komfortne, keď mi tvorca necháva voľnú ruku v tom, čo si z filmu beriem, ja chcem vedieť, narovinu, čo mi daným filmom chce povedať ten, kto ho vytvoril. Každopádne, opäť sa neskutočne teším na ďalšie filmové zážitky, ktoré nám Ari Aster ešte prinesie. ()
Achjo, škoda že Ari Aster imho neukočíroval délku a fantasmagorii svého nejnovějšího opusu, je to sice chytlavý, zábavný a intenzivní jako všechny jeho filmy, ale kvalit Midsommaru to pro mě nedosáhlo. NICMÉNĚ - první hodina filmu je čistá genialita, a pokud tu někdo třeba někdy přemýšlel jaký to je žít s paranoidní schizofrenií, tak v tomhle filmu dostane tu nejčistší možnost. Kam se hrabe Čistá Duše, a další filmy o psychických nemocích, až Arimu se podařilo vystihnout moje každodenní pocity ze statutárního města Pardubic! Ulice města a především obyvatelé jsou fakt skvělý!! No a jinak celým filmem mě provázelo napětí a úzkost, kterou zažívám jen u Ariho a dá se říct že první hodina a půl je skvělá ale ta druhá už je over the top. Podobné filmy: Synecdoche New York, Matka!, Nabarvené Ptáče. ()
Toto bolo pre mňa ťažké sledovať. Viac mi to bolo ľúto ako by som sa na tom zasmiala (pretože to malo mať aj čierny humor vraj) aj keď som si povedala viac krát - no jasné, samozrejme s takým úškľabkom....dva krát vtipné mi to neprišlo, skôr veľmi znepokojujúce a nepríjemné. Taktiež veci čo sa tam diali som si nejako spájala s tým čo sa asi deje "za oponou, teda skutočne" no zároveň som si nebola tak úplne istá. Neviem, mám z toho chaos v hlave a veľmi zmiešané pocity, na jednu stranu to bolo majstrovské dielo a na druhú psycho chujovina. Ďakujem ze som sa mohla ocitnúť v hlave chorého človeka, bola to jazda, naozaj ! Ešte podotýkam, že režisérove dva horory Hereditary a Midsomar patria medzi moje topky, no tento hodnotím zatiaľ najslabšie. V niečom nesklamal a je jasné že to natočil on, avšak nastavil latku dost vysoko a neprekonal ju. Film budem odporúčať ďalej, lebo k tomuto dielu ma naozaj zaujíma názor iných. ()
Zbytečná tříhodinová samoúčelná úchylárna. Nechápu, proč v tom Joaquin Phoenix měl potřebu hrát. ()
Len podivná epizóda Black Mirror. ()
Joaquin Phoenix jakožto zoufalej incel vydávající se na dobrodružnou cestu na pohřeb své hyperprotektivní matky, která ho zkriplila, během kterého zaujímá stejnou strategickou pasivní pozici, jako celý svůj život, tzn. jede na autopilota. Strukturou je to vlastně takový "down the rabbit hole" psychedelický RPGčko, kdy se ale hlavní postavě všechny ty věci dějí bez jejího přičinění a ona je v ději posouvaná čistě vnějšími okolnostmi, protože na jakékoliv jejich ovlivňování je příliš vystrašená a bojácná. V jádru jde pořád o horror (s ostrým černým humorem), akorát odehrávající se v psychologické rovině, která je do vnější reality zrcadlena alegoricky. Jinak ta tříhodinová stopáž je neobhajitelná, kdyby to Ari Aster utnul o půlhodinu dřív, tak se vůbec nic nestane a možná je to i lepší, protože pak už jen vařil z vody a bezradnost ohledně toho, jak to ukončit, řešil tím, že to zbytečně eskaloval do čím dál větších absurdit. Soundtrack opět The Haxan Cloak, tentokrát plíživější a nenápadnější. Je to super, ale na Midsommar to nemá. Ale ta první hodina, než se v tom člověk usadí, je každopádně hodně "wow" a intenzivní. ()
Trojhodinove tyranie divaka. :) Psychologickymi hrami, pokusmi o art a ano, aj nudou. "Get rid of this! Feed Harry!" Horror ani nahodou, obcas podareny psychac, ale ako divak som sa teda takmer nepobavil. Pozitivne hodnotim akurat Phoenix-ov vykon a obcas zaujimavy napad. Neodporucam. Aster si sice tymito kuskami postupne stavia pomnik, ale pre mna je takmer uplne nezaujimavy. 30% Strata 3och hodin zivota. ()
Do poloviny filmu megadivný film, ale svým způsobem mě zaujal. Bohužel se to změnilo od lesního divadla až do samého konce, kdy se z toho stala halucinogenní debilita, u které jsem několikrát usnul. ()
Dávam tomu 4, ale len pod podmienkou, že to už nikdy nebudem musieť vidieť. Najprv peklo, potom raj, ktorý bol vlastne tiež peklo, potom rozprávka, ktorá sa na peklo stočila, smrť, sex, súd, smrť, selaví + všetky strachy, krivdy, zneužívanie a traumy zmaterializované. ()
Asi budu působit jako nevzdělanec a ignorant, ale na mě to vůbec, ale vůbec nefungovalo. Bylo to zmatený a moc, ale šíleně moc artový. A čeho moc, toho příliš. Hvězdu za herecký výkony. Ale jinak. Jinak. Nevim. Už sem z toho na zmatenej, že nedokážu ani. Smysluplně. Psát. Konec. Filmy sou o umění, ale musí to dávat smysl. Když si někdo točí pro svoje potěšení, tak si to má uchovávat doma a promítat známejm. Ne to házet do kin a lidem na televize. Zbytečnost. ()
Těžkotonážní fuckmind! Ale narozdíl od ostatních, díky kterým skončili jejich režiséři na mém pomyslném filmovém blacklistu, tam Ari Aster určitě neskončí. I přes tučnější stopáž jsem byl neustále překvapován čím dál tím více bizarnějšími výjevy, které mě však bavilo sledovat se zvědavostí, jak to všechno skončí. Pro fajnšmekry filmových podivností povinnost. ()
Ročně vychází mnoho multimediálních obsahů, ale jen zlomek není radno vynechat pro kvality jeho stylu i obsahu. Film je to interpretačně vděčný, protože pracuje s konceptem nespolehlivého vypravěče a vždy není zcela jasné, proč, jak nebo jestli vůbec se děje to, co se zrovna děje. Cílem však není stírat dějovou souslednost a mást diváka (protože film je to stále velmi pečlivě prokomponovaný, solidně vystavěný a obecně svébytný), nýbrž tematizovat strach a dědičná traumata ryze filmovými prostředky skrze řadu scének, jež přesahují rámec reality, avšak vypovídají mnoho o subjektivně-emocionální poloze protagonisty. Strach má dnes spíše podobu obav a úzkostí, jež Ari Aster demonstruje na příběhu muže, který se z nějakého důvodu bojí. Jeho obavy ho paralyzují, tudíž tento film má velmi pasivního protagonistu: To může řadě filmům škodit, ale zde tomu tak není, páč děj pousouvají absurdní a hrozivé situace, do nichž se Beau vždy dostane sledem událostí, které nemá pod kontrolou. Tím film velmi připomíná Felliniho Město Žen, ale divácky funguje ještě o něco lépe díky vybroušenějšímu, živelnějšímu, zacílenějšímu a tematicky sevřenějšímu scénáři. Tvůrci to vše dokázali zpracovat (vyobrazit, rozfázovat) tak zdařile, že mě z imerze nevytrhávaly žádné nesoulady či pochybnosti nad věrohodností viděného. Neříkal jsem si nikdy: "Proč protagonista neudělá to či ono, aby se ze svízelné situace dostal?" Ta jeho nemohoucnost je totiž dokonale opodstatněná a já mu někdy po druhé hodině začal nějaké vykoupení přát, čímž se z něj stal protagonista, s nímž jsem se vlastně sžil, což se často nestává. Uvidíme, jak Phoenix z této polohy "mouchy sežerte si mě" přepne do Napoleona. Zde mi však jeho herecký projev připomíná jeho předešlou roli, Arthura Flecka, před tím, než přepl v Jokera, který onoho vystrašeného chudáka zbavil všech obav. Čeho a proč že se to ten Beau vlastně bojí, je zde předmětem vyprávění. Oproti svým předchozím dvěma filmům-hororům (Hereditary, Midsommar) zde tvůrce děsí spíše protagonistu příběhu než diváka, který se naopak často směje tehdy, když je protagonista nejvíc zneklidněn, avšak nutno dodat, že i přes to mi film dokázal citově zprostředkovat to, čím si protagonista prochází (nutno ale dodat, že jsem v kině pozřel nějaké lysohlávky, které umožňují lépe se vnitřně sladit s tím, čemu se uživatel vystaví). Ačkoliv se tam dějí samé hegeny (úkost vyvolávající události), tak mi však bylo poměrně příjemné, protože jsem si užíval, jak si se mnou film pohrává a jak si já mohu pohrávat s ním - dešifrovat jeho významy (voda samotná hraje ve filmu velký význam). I kdybych u toho filmu ale nepřemýšlel, tak bych jím byl baven, jelikož jednotlivé scénky jsou táhnou samy o sobě - i proto film nezačne během svých 3h ani na chvilku nudit. Navíc, i kdyby divák dokonale nechápal celek, tak se vždy dokáže něčeho chytnou v jednotlivých částech. Současně si ale myslím, že to není ani zdaleka tak neuchopitelné jako třeba 2001, Svatá hora nebo Tetsuo. Já však patřím do generace Z, která je rovněž známá jako internetová generace, a jak víme - internet všechno zrychlil a zpřístupnil, takže jsem osobně zvyklý na rychlé tempo a bizáry. Lidé, kteří potřebují volnější tempo a rozčiluje je, když se plně nechytají, zde nemusí být tak spokojení jako já, kterého baví nad dílem prodlévat a poodkrývat jeho zákoutí. Dílu by však měl věnovat pozornost každý, kdo někdy přemýšlel nad tím, do jaké míry měla výchova jeho rodičů dopad na to, jaký je. () (menej) (viac)