Boiling Point
Réžia:
Philip BarantiniKamera:
Matthew LewisHrajú:
Stephen Graham, Hannah Walters, Jason Flemyng, Ray Panthaki, Vinette Robinson, Áine Rose Daly, Lourdes Faberes, Malachi Kirby, Rosa Escoda, Alice Feetham (viac)Obsahy(1)
Šéfkuchaři Andymu směna v jeho restauraci ani nezačala, a už nestíhá. Je poslední pátek před Vánoci, a tak si chce fajnové jídlo dopřát snad každý. Hosteska přijala příliš mnoho rezervací, nespokojený kontrolor šmejdí v kuchyni a do toho všeho má dorazit i Andyho mentor, kuchařská ikona, přicházející bez varování, zato s partnerkou, uznávanou food-kritičkou. Hůř snad být nemůže. Jednozáběrová jízda hektickým večerem začíná… Britský film s famózním Stephenem Grahamem v hlavní roli se žene kupředu nesmlouvavým tempem práce v gastrobyznysu. Trefný ale bude připadat všem, kterým se pod tíhou profesního stresu někdy zavařila hlava. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (350)
Chytlavé one-take komorní drama s neokoukaného prostředí, které táhne low-key charisma Stephena Grahama. ()
(9/10). Stejně silný zážitek jako u 1917, tak i tady jsou to totální kameramanské orgie. Je prostě hrozně skvělé, jak se dokáže režisér dostat divákovi do hlavy a vyvolat v něm přesně ty pocity, které chce. V první řadě je divák totálně pod tlakem jako celý tým restaurace. Stává se součástí týmu a prožívá všechny emoce s nimi. Úzkost, smutek, vztek a bezradnost. Stephen Graham tady s jeho dokonalým accentem skvěle sedne. Ta role mu padla jako ulitá a vyžívá se v tom. Jde vidět jak si prochází peklem a vře to v něm. Ta hodina a půl uteče jako voda, ale přesto se tady toho odehraje tolik, že bych v té restauraci chtěl zůstat ještě déle. Ať už ze zvědavosti, nebo kvůli příběhům jednotlivých postav, které tady byly výborně napsané. Mám hrozně rád tyto komorní snímky, které vás mnohdy zasáhnou daleko víc než nějaké opuletní akční řežby. Bod varu je granát, který ve mně vře ještě teď. ()
Klidně to mohlo být o čtvrt hodky kratší, a v tý partě chyběl alespoň nějaký správňák, všechno to vypadalo jako roboti skoro nadoraz, připomínali spíš nějaký zařezávače ve fabrice než v gastronomii, žádná sranda, no nevím bylo to sice neotřelé, ale zase tak extra se mi to nejeví . Btw, kde asi používají olej z ořechů, většinou všude mají olivový, ale ok, zápletka musí být. ()
Čistokrvná ľudská dráma a jeden stresujúci večer v gastro priemysle v jednom zábere. Oneshot tu však nie je len na efekt, ale nádherne zhmotňuje tesnosť priestoru, na ktorého ploche sa odohrávajú desiatky mikropríbehov v jednom čase. V tomto je Boiling point brilantný. Čo mi chýbalo bolo akési silnejšie, vyhrotenejšie finále. Celú dobu sa k tomu schyľovalo, až napokon niektoré motívy vyšumeli do prázdna, čo mi nie vždy vadí. Tentokrát by som však uvítal ich uzatvorenie a vyústenie do jedného katastrofického momentu. ()
Po prvom trailery som čakal oveľa viac, ale aj tak som dostal (iba) fajn film. Stephen Graham je v úlohe uponáhľaného, unaveného, nervózneho a hlavne vystresovaného šéfkuchára je skvelý. Ale príbeh je veľmi nevyvážený, krátke podzapletky sú často prvoplánové a skúsenému cinefilovy okamžite pri zreteľom upozornení v reštaurácii na alergiu je jasné, že bude neskôr jedným z hybateľov deja. A podobných podzapletky, ktoré sa ukážu aj vyriešia behom dvojminútovej scény je tu viac. Ale je to svižné, svojou formou celkom zábavné a hereckými výkonmi skvelé. Ale viac než 7/10 jednoducho dať nemôžem. ()
Tyhle projekty můžu na 100%. Velmi silný 4*. Tomu kdo někdy dělal v restauraci to dle mě zaklapne trochu lépe. ()
věrně plesající dobrot družné dramatično bez slepých skvrn se spoustou zbytků a jen drobnými nesrovnalostmi jako je například nalévaní červenéno a předvídavě neinvenční vyústění přestože na jeden zátah ze čtyř ()
Sara Southworth: „Recenzovanie je ako sex. Riadiš sa tým, čo tam je, nie tým, čo tam nie je.“ Film má dve roviny – personál reštaurácie, ktorý tiež môžeme rozdeliť do dvoch táborov – tí, ktorí makajú na plné obrátky a snažia sa vytvoriť imidž luxusnej reštaurácie a tí, ktorí sa len tak motajú po prevádzke a robia chyby (aj z osobných dôvodov, ako je to aj v prípade Andyho Jonesa, ktorému sa rúca celý svet, najmä vlastným pričinením). Na druhej strane ctení hostia – ako správni malomeštiaci, ktorí si môžu dovoliť posedenie v drahej reštaurácii, si svoju pozíciu nadradenosti skutočne užívajú. Špeciálnymi hosťami sú televízny šéfkuchár Alastair Skye a recenzentka reštaurácií Sara Southworth. Zaujímavý nápad so zábermi jednou kamerou a na vás sa vyvalí taká dávka stresu, že sa rozhodnete nikdy viac neuvažovať ani o myšlienke na otvorenie staničného bufetu. Film so dopozerala v stave depresie. ()
Jak jinak lépe započít další rok než velmi originálním filmem, který se zjevil zčistajasna a okamžitě si získal mou pozornost. Hlubokomyslné nakouknutí pod pokličku do míst, ve kterých se tvoří zázraky na úkor šíleného zmatku a stresu. Obdivuju filmaře, že si pro one-shot formát, který je sám o sobě silně hektický, vybrali zrovna prostředí restaurace s výstředními zaměstnanci a klasicky věčně nespokojenými zákazníky. ()
No ty vole, to byla stresovka. Další z řady filmů, po kterým vám není dobře a navíc vás přejde požitek z jídla. Byly časy, kdy jsem Stephena Grahama nemusel, ale dostává mě, kluk ušatej. ()
Silné drama natočené na jeden záběr z prostředí práce v restauraci. Stephen Graham v hlavní roli exceluje a sledovat, jak se to se všechno sere pod jeho nohama bylo něco. V závěru jsem už ani nedýchal. 9/10 ()
Šialené. Absolútne mimo moje chápanie. Ako sa dá v takomto prostredí robiť? Neskutočné, čo sa tam dokáže odohrať. Jasné, posralo sa mu všetko, čo sa posrať mohlo a jasné, bolo to vyhrotené pre ten efekt, ale aj tak. Väčšina tých vecí sa môže diať, všetky vzťahy čo tam sú, na pracovisku, s hosťami, rôzne vplyvy, no brutal. Ďalší hrot je, že je to jeden záber. Nostalgicky som si zaspomínal na legendárnu Victóriu, ktorá mi takto presne ustrelila dekel a tomuto sa to podarilo tiež. Len to nacvičiť, pripraviť, naučiť sa, kto má kedy čo urobiť, masaker. Bod varu je určite film, ktorý vás nenechá chladných a je úplne jedno v akom smere. Je to tak komplexné, že každý si tam niečo nájde. Nedá sa inak ako 5 z 5 ()
(5/2022) / Jednozáberová žánrovka s celkom originálnym prevedením v neobvyklom prostredí luxusnej reštaurácie. Moc priestoru tu na veľa situácií nie je a všetko sú teda bežné fuckupy, ktoré sa na takomto mieste dajú očakávať. Len je všetko natlačené do hodinky a pol. Nemôžem povedať, že by som sa nudil, ale nič ma ani nijak extra nestrhlo k väčšiemu záujmu. (6/10) ()
Pokud vás zajímá, jak se skutečně vaří, tak musíte vidět "Boiling Point". Když chceš mít opravdu dobrou restauraci, tak nestačí umět skutečně parádně vařit, ale chce to mít více než schopný tým, být obstojným manažerem a ještě to chce pořádnou odolnost proti stresu. Co vše se může přihodit během jedné směny v restauraci, když se Ti podělá vše, co se podělat může a ještě se Ti jako bonus routí soukromý život.. Točeno na jeden záběr.. Má to grády a rozhodně je to zajímavý vhled do kuchyně "lepší" restaurace. Jediné, co pro mě nebylo až tak hmatatelné, byl ten papiňák v hlavní postavě. Spíše mi přišel rezignovaný a ke spoustě věcech laxní, takže hlavní pointa dle mého názoru tolik nevyzněla. Rozhodně super indie film, který stojí za puštění! ()
Kecací Nuda na entou, ačkoliv se to tváří jako něco víc a herci to pravděpodobně měli dát na první dobrou. Ikdyž v dnešním světě kompjutrů bych se nedivil neviditelnemu prostřihu. Každopádně jestli chci nahlédnout pod reálné emoce restaurace pak je pro mě více vypovídající koncert třebas v Ano, Šéfe. ()
Přiznám se, že jsem byl vystresovanej i za herce. Až na ten přehnanej konec dost uvěřitelná věc. ()
Hodně silný film. Bod varu je ten typ filmu, jenž vás semele a vy nebude vědět jak. Režisér Philip Barantini odvedl velmi dobrou práci a zaslouží si velké uznání. Barantini skvěle prodává dramatické momenty, vede herce k parádním výkonům a krásně diriguje atmosféru a tempo filmu. Díky jeho režii film šlape od začátku až do konce a nemá vyloženě slabé místo. Nicméně, největší uznání si zaslouží kameraman Matthew Lewis, jenž musí doslova čarovat na malé ploše a svými dynamickými jízdy posouvá děj a prodává hektickou práci v restauraci. Lewisova kamera je hodně působivá a umí být dramatická (konec) a nebo krásně jemná a dojemná (scéna s pekaři). Barantini si sehnal parádní herce, kteří do toho dávají všechno. Stephen Graham jde z role do role a zde znovu dokazuje, že je skvělý herec, kterého je škoda na menší role. Vinette Robinson má hodně vděčnou roli a ukradne si několik momentů pro sebe. Totéž platí i pro Raye Panthakiho, který je parádní. Dost mě bavil Jason Flemyng, jemuž tyhle role jdou moc dobře. Hodně se mi líbilo, že se film netočí jen kolem hlavního hrdiny, ale poznáme všechny postavy z restaurace a kuchyně, a každá dostane prostor a nějaké vykreslení. I na tak malém prostoru, dané postavy působí hodně živě a mají dost výrazný charakter. Bod varu je velmi povedený film a určitě si zaslouží vaší pozornost. ()
Skvěle natočený film o tom, jak každý dělá to svoje a necítí podporu od toho druhého. Obdivuji všechny na place, protože to muselo být sakra náročný na přípravu. Co mě nakonec ale zklamalo, byl ten závěr. Já nesnáším otevřený konce. A chápu, že to asi nešlo nějak jinak (s ohledem na množství postav a nedořešených věcí), ale tohle já prostě nechci - odmítám si domýšlet, jak to všechno dopadlo, odmítám si v hlavě přehrávat 10 různých scénářů. Prostě ne. ()
Pohlreich na steroidech. Není tam žádný střih, skrytý přechod nebo jiná finta. Prostě jeden dlouhý záběr, který dokáže opsat osu kolem jednotlivých lidských osudů a zároveň proniknout do mumraje jedné slibné restaurace. Je to thriller bez mrtvol, ale nervy při něm budete mít napnuté k prasknutí. Stephen Graham jede naplno, vaří, nadává, neustále někam telefonuje a k tomu se ještě snaží hasit jeden problém za druhým (i když sám problémem je). Tohle je filmová lahůdka, kterou je radost objevit. Asi jako když nadšené prase najde fakt špičkového lanýže (abychom zůstali u té kuchařské terminologie). Prostě povinnost a jeden z nej filmů roku. ()
[KVIFF 2021] Už jsem se hodně spálil, ale zde jsem zklamán nebyl. Už jenom to, že Britové moc nechodí to divnoexperimentů a dávají přednost jednoduchosti, kterou jsem určitě uvítal. Plus k tomu klaustrofilm? 1917 v kuchyni? No jeje! Ať už to servírují. Dočkáme se asi přesně toho, co už známe. Postava má očividně krizi a není to nic příjemného. A problémy se kupí. Jeden za druhým každých deset minut. To, na co se zřejmě dojede je zřejmé už z nějakých prvních dvaceti minut, což je možná škoda. I tak se problémy neustále navalují, emoce šplíchají jako na zaoceánské lodi a vy už se skoro modlíte za konec. Stephen Graham tomu všemu vysoce vévodí z hlavní role svého menšího ansámblu. O to více by bylo třeba tohoto muže docenit. Jediným negativem, které však bohužel je velice silné, tak je kamera. Ta totiž vypadá jako z amatérského filmu na přelomu tisíciletí a spíše než aby procházku příběhem zjednodušovala, tak ho tak trochu utápí a chaotizuje. Zážitek je to v samotném konci stejný, jaký se dá čekat. Konec to nepokazí. Jen podtrhne. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Přichází den, kdy se každoročně obracíme na nejoblíbenější uživatele, aby se nám svěřili se svými topkami 3 filmů (a případně 3 seriálů) uplynulého roku. Od loňska je navíc doplňují i vybraní… (viac)
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Rok 2021 proběhl z hlediska kinematografie v o něco menší nejistotě než rok 2020, kdy byly v důsledku virové epidemie zavírány kinosály a filmové premiéry se houfně odsouvaly, což trvalo až do… (viac)