Betlémské světlo
Bethlehem Light
Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Vladimír Javorský, Jitka Čvančarová, Martin Polišenský, Ondřej Vetchý, Patricia Schumann (viac)Obsahy(2)
Starnúcemu spisovateľovi Karolovi Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už písanie nejde ako predtým. Nedokončené poviedky sa mu hromadia v hlave a ich postavy vyliezajú na denné svetlo a dožadujú sa, aby autor pokračoval v deji. Všetci niečo chcú. Fotograf Matěj chce získať nedobytnú magistru z lekárne, pán Bohumil prosí, aby urobil zázrak, automechanik Bakalář by chcel byť liečiteľom. Do toho vstupuje z reálneho sveta Šejnohova manželka, ktorá si myslí, že už by mal písanie nechať a konečne sa venovať jej. (Magic Box)
(viac)Recenzie (295)
Zdeněk Svěrák cítí, že už je za zenitem své tvůrčí činnosti. Mám ho rád, beru ho jako takové naše české rodinné stříbro. Moudrost, laskavost, vtipnost, kultivovanost, ale také hravost... Tím vším je Zdeněk Svěrák obdařen a celou náručí to národu rozdává už pěkných pár dekád ze svých knížek, povídek, filmů i prostřednictvím geniálních her z Cimrmanovského divadla. Takže už má nárok, ubírat plyn. Přesto se zdá, že by ještě něco rád řekl a doufám, že Betlémské světlo nebylo ještě posledním poselstvím, byť pro někoho bude těžko stravitelné. Kdo je zvyklý na jeho dřívější filmy, které tvořil se Smoljakem asi bude zklamán. Taškařice se zde nekonají a i když je film plný jemného humoru, musí si jej divák umět najít. A aby to fungovalo, musíte se naladit na Svěrákovu notu. Hrdinou filmu je stárnoucí spisovatel Karel. Jeho knihy jsou úspěšně prodávány, ale je toho ještě dost co nenapsal. Jenže stáří je mrcha a začínají se hlásit zdravotní problémy. Dokonce vážné, život ohrožující. K postupným úvahám o smrti se Karlovi do reálného života začínají zjevovat postavy z jeho nenapsaných povídek. Každá má nějaké přání a hlavně by ráda žila v nějakém uceleném příběhu či povídce nebo by chtěla změnit svůj trpký Karlem určený úděl. Tento moment mne ve filmu moc bavil. Sám píšu (mno pokouším se) knihu a věřte nebo ne, když se občas nehlídám, tak s těmi kluky z osádky britského bombardéru Lancaster trávím docela dost času v jejich super společnosti. Kdo někdy něco psal, moc dobře ví co myslím a samozřejmě sakra dobře to ví i starej spisovatelskej kozák Zdeněk Svěrák. Herecké obsazení bylo moc fajn, poslední dobou se ve Svěrákových filmech zabydlela Tereza Ramba (brrr já si na to příjmení Terko prostě nezvyknu). A jsem za ní rád hned dvakrát. Jednak hraje opravdu pěkně a pak je z ní kus nádherný ženský, což jsem několikrát musel nahlas zdůraznit během sledování filmu i mimo erotické scény. Vůbec nestárnoucí, jak prohodila (snad v dobrém) :-) má drahá polovička. Kotek, Javorský a Vetchý super... Havrani Budař s Táborským byli taky výborný i ten klučina co chtěl tu praktickou čepici. Ale jako by se filmový scénář ke konci prolnul se skutečností, v závěru jsem měl dojem, že panu Svěrákovi došly nápady. Rozhodně to nebylo špatné, ale v hodnocení se musím přiklonit k soudu vyšetřujícího lékaře Karla Šejnohy... Nedá se nic dělat, ale líp už bylo pane Svěráku... A tak dávám za 3 rozkrojené cibule na rozproudění krve. * * * ()
U lenivý, uslintaný, olezlý a na volnoběh běžící film dua Svěrák + Svěrák je furt lepší než 90% české kinematografie po roce 2010. Jen má Betlémské světlo tu smůlu, že šikovněji to pánové dali už před 15ti lety ve Vratných lahvích. ()
Tohle bylo fakt strašný... Tu scenáristickou hrůzu si osobně vysvětluji tím, že Svěrák senior je spisovatel z hodně staré školy, a je to z toho strašně znát - osobně by mi bylo z takového filmu trapno už někdy před 10 lety, natož dnes. Ale co už, nakonec jsem si řekl, že podobně jako měl Menzel svoje Donšajny, může mít i Svěrák Betlémské světlo jako nelichotivý poslední pomníček, u něhož panuje vzácná shoda, že nic horšího nenatočil. Aneb tohle je asi ten typ filmu, u něhož platí, že nemůžeš-li o něm říct nic pozitivního, je lepší mlčet. ()
Dramaturgicky nezvládnutá, k uzoufání nevtipná a bolestivě trapná „komedie“ - to je sousloví, u kterého bych ještě před nějakým časem netušil, že ho někdy budu spojovat s duem Svěrák & Svěrák. I když po Třech bratrech asi jo. Když se v letním kině na letošní LFŠ někdo deset minut před koncem zvedl a zařval na celé náměstí plné lidí slova „To je ale píčovina!“, nestačilo jen pokývat souhlasně hlavou, ale rovnou zatleskat. [LFŠ 2022] ()
Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 ()
První a bohužel zřejmě i poslední cimrmanovsky laděný film Jana Svěráka se setkal s nepochopením, které zase nechápu já. Po dlouhé době si Jan Svěrák na nic nehraje, nedává na odiv své ego, jen pokorně užívá chvil se svým tátou. Ten film je milý přesně jak umí Zdeněk Svěrák být. Po zhlédnutí Po strništi bos mne jala hrůza, že Svěrák starší zblbnul. Naštěstí tomu tak není, to pouze do jeho námětu vnesl příliš sebe jeho syn. Zde Svěrák starší spolupracoval na scénáři zřejmě mnohem více a je to znát. Některé scény jsou hodně dada a dovedu si je představit i v rozhlasovém provedení v nealkoholické vinárně U pavouka. Není to film na plný počet, ale tak mizerné hodnocení (aktuálně 54%) si nezaslouží, navíc jsem se několikrát smála nahlas, takže bez uzardění přimhouřím oko a kus hvězdičky přihodím. ()
Poměrně zvláštní, ale originální. ()
Veškeré ohlasy, které jsem četl ohledně Betlémského světla od Jana Svěráka, mě nakonec do kina nedonutily. Teď toho trošičku lituji, protože mě se to prostě líbilo. Není to úplně komedie, jako spíše taková sonda, respektive náhled do duše stárnoucího spisovatele a to celé zabalené v poetickém kabátku a krásně odvedenou filmařinou (zejména kamera byla v některých scénách perfektní). ()
Tak po tomto díle, které jsem se odhodlala shlédnout až po více než roce po premiéře, jelikož jsem se prostě bála, opravdu nechápu Jana Svěráka, proč měl problém u Vratných lahví se scénářem. Neříkám, že jsem se asi 3x nezasmála, ale výsledek pro mě celkový dooost špatný. Nuda, zmatek a křeč, nezajímavé postavy. Už nikdy si toto nezopakuji. ()
Je mi ťažké súdiť ako budú ľudia vnímať "Betlémské Světlo". Je to veľmi zvláštny film a myslím si, že možno to je skutočne naposledy, kedy môžeme vidieť na veľkom plátne Zdeňka Svěráka. A ja som za jeho prínos filmovému svetu stále veľmi vďačný. A tento film opäť vnímam veľmi pozitívne. Aj keď (ako som povedal) si myslím, že pre väčšinu to bude asi celkom slušný zmätok a sklamanie. Ako sa tu už aj stihlo trošku odzrkadliť. A aj ja musím uznať, že napríklad 15 rokov staré "Vratné Lahve" na mňa pôsobili oveľa silnejšie. No treba uznať pár vecí. Stále ide o veľmi vtipný film. Sedel som v kine a smial sa skoro počas celého času. Úvodných asi 5 minút je podľa mňa úplne dokonalých. Fór na fóre, ktoré fungujú a vedia pobaviť. To musím tvorcom pogratulovať. Tá celá scénka je úžasná. Vôbec, kedykoľvek sa vrátime k Táborskému a Budařovi, ide o absolútne zlato. Zdeněk v tomto filme asi neponúka niečo, čo by sme už nevideli, no jeho konverzácie so všetkými postavami a ako tam predstavuje ich mentora ma vždy vie pobaviť. Ramba s Kotkom sú tradične spolu dobrí a vtipní. Plus ako si Ramba vždy prefukuje ofinu bolo... čím viackrát som to videl, tým viac som sa smial. Daniela Kolářová hrá opäť Svěrákovi manželku a pôsobí to trošku opäť ako deja vu. Ale na druhú stranu ja tento ich "Love-hate relationship" skutočne žeriem. Pôsobia skutočne ako manželia, ktorí spolu prežili možno aj 50 rokov. A hoci sa ľúbia, tak si už aj lezú neskutočne na nervy. A ako niekto, kto trávil ako dieťa čas u svojich starých rodičov mi je jasné, že také presne manželstvo aj je. Je to plné momentov. Vo výsledku nemôžem dať filmu negatívnu známku, lebo splnil v podstate všetko čo som chcel. Pobavil ma, neľutujem čas čo som tu strávil a dal mi možnosť opäť vidieť Zdeňka na veľkom plátne. Ak by sa to niekedy ešte podarilo znovu, budem veľmi rád, ale myslím si, že ten jeho odchod do rakvy je skutočne jeho posledné zbohom. Hodnotenie: A- ()
Jan Svěrák scenárista si tentokrát naběhl a pospojovat tři úplně rozdílné povídky svého otce do smysluplného tvaru nedokázal. Sice začíná nadějně, ale bohužel úvodní scéna z filmu značně vybočuje, a navázat se na ni moc nedaří. Jan Svěrák režisér a kvalitní herecké osazenstvo ale film udrží nad vodou, takže jsem se nezačal vyloženě nudit. Druhá silná scéna je až těsně před závěrečnými titulky. ()
Zdeněk má už pokročilý vek. Čiperný je, ale nápady dochádzajú. Vtip vyslovene chýbal, často to skĺzlo na úroveň trápnosti, no a Tereza vidno, že má po pôrode, tak si musí pred kamerami niečo dokazovať. Pritom slušná herečka, čo nemusí. ()
Svěrák, který už tolik nehladí, ale spíš škrábe. A také žertuje se smrtí. Protože ví, že líp už bylo. Prolínání reálných okamžiků s fikčním světem jeho nehotových, načrtnutých postav přináší zase nový, originální způsob, jak nahlédnout do autorova tvůrčího, neřkuli intimního života. Betlémské světlo je vlastně taková tragikomická zpověď starého muže. Starého, nikoli senilního. Protože Svěrák má stále co nabídnout. ()
Svěráci opět jinak a bohužel tak, jak je nikdo nechce. Film na pomezí reality a fikce sledující duševní i tělesnou krizi chlípného spisovatele, kterého obtěžují jeho knižní postavy. Režijně originální a hravé, ale takové, takové senilní. Ale Svěrákovic devadesátkovou tvorbu opravdu zbožňuju. ()
Nejslabší Svěrák/Svěrák, a to jsem viděl i Kukyho! Zachraňuje to jedině přítomnost Zdeňka a několika oblíbených herců (Vetchý, Javorský). Scenáristicky strašně slabé, neuchopitelné a netočitelné. Nápad s postavami by byl v pořádku, ale nikam to nesměřuje, nic to nechce a nevyžaduje a tak celé dobro spočívá jen v tom, jak je fajn vidět Svěráka staršího stále aktivního. ()
Oproti dilum syna s otcem Sverakovymi je to neobvykle. Jan motivy povidek otce spojil do scenare, jez vyvolava pocit pohadkove mystyky, ale chybela mi Sverakova poetika potouchleho stylu. Nic moc dohromady nepasuje. Sverak spisovatele Svejnohu hraje jako sve alter ego. Chybi emoce i napad. Humor je trochu detinsky. Film se rozpada do ruznych nalad. A moc tu nefunguji postavy. ()
Nostalgické, nonšalantní, něžné, osobní. Mladší diváky film, bohužel, neosloví, mě přesto potěšil. Má reakce je silně ovlivněna náklonností k panu Zdeňku Svěrákovi a jeho tvorbě. Řekla bych, že se jedná o jakousi verzi Odcházení a zároveň doufám, že se dočkám ještě dílka dalšího. Krásná kamera, hezky obsazeno, kvalitně zahráno, mnoho decentních odkazů k filmům minulým, v mém případě došlo i na dojetí. Opravdu chceme zázrak? Pěkné. ()
Betlémské světlo je na poli české komedie vskutku povšimnutíhodným a do jisté míry originálním kouskem, z něhož mám po projekci smíšené pocity. Na jednu stranu oceňuji námět a scénář plný humorných replik, na druhou stranu mi při sledování místy něco neštymovalo. Překvapilo mě, kolik se ve filmu objevilo (někdy jen na chvíli) známých tváří, nicméně celý film stál především na dvojici Svěrák-Kolářová, kterým se opět skvěle povedlo ztvárnit manželský pár, tentokrát v pokročilejším věku. Zbytek herců byl asi tak jako jejich postavy - rozpracovaný a nedotažený. Rovněž mě poněkud rušilo to okaté "pánbíčkování" - vím, jak se film jmenuje, ale méně je někdy více. Betlémské světlo vyloženě neurazí, ani ne(u)nudí, ale ani neohromí - takový decentní plamínek, který měl potenciál více zazářit. ()
Ani nevím, jak začít. Přijde mi to odbyté, po všech stránkách. Není to vtipné, není to ani ironické, ani se to nebere s nadhledem jako Vratné lahve, spíše je to takové uvzdychané, celé to plave po povrchu, ale neskutečně, navíc je to natočené jak televizní film, výprava skoro nulová. Pamatuju si z toho jen dvě věci - ve druhé půli filmu snad neustále nahou Terezu Rambu a pak vtip, kdy sedí Svěrák ráno na záchodě a z rádia se ozve "Začněte den s ranním... / sraním". Naštvalo mě, že věřící rodinka na konci vzhlíží k nebi k hlasu Svěráka jako k Bohu, to si mohl Svěrák skutečně odpustit, ačkoliv chápu, autor je nad svými postavami něco jako bůh. On tady pan Svěrák vůbec hodně koketuje s mystikou, vírou, ale asi podobně, jako když já bych psal o vesničce, kterou jsem zahlédl z okna rychlíku a zaujala mne třeba došková střecha. Celé to prolínání jednoho snu a autorovi se neustále se zjevujících postav je po čase otravné, navíc ani jeden příběh vlastně odnikud nikam nejde, není vypointován, nic, zkrátka jen tak odezní. A tak jsem si z filmu odnesl jen, že pan Svěrák asi rád řídí auto a kochá se Prahou, musí užívat léky, se ženou si moc nerozumí a bojí se ve svém věku přirozeně smrti, jako asi každý. Vadilo mi také, jak film skáče mezi groteskou, vážnějšími zamyšleními a pokusy o parodii, avšak naprosto neústrojně, bez ladu a skladu. Hlavní postava spisovatele je chvilku seriozní, pak se při výkladu v zámku chová jako vyložený idiot, a ne intelektuál, a takhle to jde ode zdi ke zdi celý film. ()
"Vy ne, vy už jděte do prdele." Jasně, není to nejlepší Svěrák, ale den po projekci kina se ve mně film rozležel a musím říct, že mě to vlastně hrozně bavilo. Zdeněk Svěrák už nemusí nikomu nic dokazovat, v pětaosmdesáti si chce očividně už jenom hrát a bavit se, čímž baví i mě. Už samotný námět je docela originální, nebo aspoň v našich luzích a hájích. Navíc všechny ty povídky, podle kterých je film natočený, mám moc rád a tady je duo Svěrákovic pěkně pospojovalo do jednoho příběhu. Zkrátka a dobře jsem za takovéto milé malé filmečky rád, v dnešní době dvojnásob. (Herecké obsazení skvělé, i ten Kotek tu vysíral jen maličko). ()