Chudáčci
Poor Things
Poor Things
Poor Things
Poor Things
Réžia:
Yorgos LanthimosScenár:
Tony McNamaraKamera:
Robbie RyanHudba:
Jerskin FendrixHrajú:
Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Vicki Pepperdine (viac)Obsahy(1)
Chudiatko film od oceňovaného režiséra Yorgose Lanthimose a producentky Emmy Stone prináša neuveriteľný príbeh o fantastickom vývoji Belly Baxter, mladej ženy, ktorú k životu vrátil geniálny a nekonvenčný vedec Dr. Godwin Baxter. Pod Baxterovou ochranou Bella túži po poznaní sveta a ľudí. Hladná po skúsenostiach ktoré jej chýbajú, utečie s Duncanem Wedderburnem, prefíkaným a zhýralým právnikom, do víru dobrodružstiev naprieč kontinentmi. Bella nepodlieha predsudkom doby a zasadzuje sa za rovnoprávnosť a slobodu. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (508)
Furious jumping... 😋 ()
Krásná „bizzartovka“ a Lanthimosovo definitivní vale malým a obskurním artovkám, které v Chudáčcích transponoval do velké, obskurní artovky se silně mainstreamovým potenciálem. Bella Baxter je jedním z nejsilnějších ženských charakterů na filmovém plátně a Emma Stone jednou z největších hereckých hvězd současnosti. Cením, že Yorgos Lanthimos navzdory velkým ambicím (které jsou ale ve výsledku naplněny téměř bez chybičky) zůstal povětšinou věrný svému stylu, co jen to šlo a ani v jeho posledním filmu tak není nouze o typické deformace obrazu a bizarní interakce mezi postavami. Mám radost, že spojení takto osobitě ujetého tvůrce s áčkovým Hollywoodem dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. [90%] ()
Formidable ;-) ()
Během první poloviny, která je takřka dokonalá, jsem začínal chápat, proč někteří označují Chudáčky pomalu za film desetiletí. Ačkoliv tu Lanthimos jednotlivá témata i myšlenky představuje mnohem srozumitelněji, tak tohle upozadění jisté intelektuální roviny vynahrazuje skvělý absurdní humor, oscarová Emma Stone a také unikátní fantaskní zasazení, jež i s pomocí rybího oka vytváří jednoduše fascinující vizuální stránku. Zkrátka jsem byl unešen. Ve druhé půlce ale bohužel tempo dost výrazně opadne a některé pasáže působí zbytečně zdlouhavě. Snímek jako by už zkrátka neměl moc co říct, jelikož to nejzajímavější vyčerpal někde mezi Lisabonem a Paříží, takže se víceméně patlá v pár motivech. Nezachrání to tentokrát ani konec, respektive závěrečná scéna. Ty bývají u Lanthimose dost často důvodem, proč jeho díla v divákovi rezonují i dlouho po zhlédnutí a nutí ho se k nim vracet. Jenže tady to celé kvůli přílišné jednoznačnosti tak nějak vyšumí, což je prostě škoda. Možná kdyby se Yorgos opět chopil psaní scénáře, jednalo by se o ten pomyslný ultimátní zážitek. Tak třeba příště. 8/10 ()
RECENZE: Hýřivě estrádní Chudáčci křísí Emmu Stone sexem - Českokrumlovský deník Yorgos Lanthimos (Humr, Favoritka) získal pověst tvůrce, jehož díla spadají do hledáčku konzumního i festivalového publika. Tenkou hranici mezi mainstreamem a uměním dokáže Lanthimos skutečně obratně vybalancovat. Své o tom vědí i Chudáčci, režisérova novinka, která se již nyní může pyšnit Zlatým glóbem pro nejlepší komedii. Jsou navíc stvrzujícím důkazem toho, že filmové umění může být zábavné, a ještě k tomu chytré. Stylizovaná hříčka, odehrávající se na sklonku 19. století, vypráví poutavý příběh Belly Baxterové, vědeckého výplodu slavného chirurga v podání Willema Dafoea (s vizáží připomínající „sloního muže“). Bella má implantovaný mozek dítěte, tudíž navzdory fyzické vyspělosti stále prochází mentálním vývojem. Jednoho dne se ale nevyzrálá divoška vydá od svého „Boha“ na cestu za dobrodružstvím… Geniální nápad v kontrastu s vyčpělým schématem tradiční road movie Lanthimos skvěle zaobaluje do kabátku hýřivých nápadů. Divákům poskytuje nesčetné množství vodítek, jež zážitek ještě umocňují. V kontextu proměny a dospění hlavní hrdinky se mění nejen barvy, ale rovněž i výběr objektivů, přičemž vynikne zejména práce s širokoúhlými skly, které deformují scénický prostor. Největším zjevením Chudáčků je však znovuzrození hereckého talentu Emmy Stone, která jako by ušla mílové kroky od rolí v Birdmanovi a La La Landu. Její projev je v souladu s náladou vyprávění stylizovaný, hořce vtipný, fyziognomicky podmanivý, s přehledem zvládá i silnější psychologické scény, rovněž jako sexuální orgie pod střechou pařížského nevěstince. Krom tradičně vynikajícího Dafoea jí přihrává zejména bonvivánský hrubián, jehož ztvárnil Mark Ruffalo. Film jako takový nicméně patří herečce. O čem Chudáčci vlastně pojednávají? Těžko je lze převyprávět, či dokonce shrnout do jedné věty. Lanthimos na základě literární předlohy Alasdaira Graye namíchal svěží koktejl anatomie, sexu a emancipace. Ve chvíli, kdy fanatický důstojník Belle připomene její společenské postavení, vyvstane na paměti legendární Pygmalion. Narážek je zde vůbec mnoho, ale Lanthimos naštěstí nepatří k těm, co pouze slepě následují, ale raději klasiku pozvedává a aktualizuje. Vymezit Chudáčky v rámci žánrové šablony je zhola nemožné, stejně jako vstřebat všechny detaily na první dobrou. Se závěrečným obrazem stavu iracionálního světa zalije pozorné diváky příjemný pocit radosti z toho, že pořád lze stvořit inteligentní srandu s dojemně věcnou myšlenkou. A to se naštěstí pořád cení. ()
Tim Burton a Wes Anderson měli super bizarní dítě, kterým je ve skutečnosti film o ženské samostatnosti a zhrzelých mužích, kteří na to nejsou schopni přistoupit. Řekl jsem dítě? Ano, přesně takhle se hlavní hrdinka chová, protože ji vytvořil šílený vědec (který je sám dílem šíleného vědce) a jedná se o mladou ženu, které byl voperován mozek jejího nenarozeného dítěte. My jakožto diváci pak sledujeme její "dospívání" a objevování sexuality. Hodně sexuality, protože značnou část filmu prošoustá a dokonce i za peníze. Čím vám film opravdu uchvátí je audiovizuál a skvělé herecké výkony. Zápletkou a některými výjevy vás pak zase dost možná znechutí a donutí přemýšlet, zda by se to nedalo svým způsobem označit za dětskou pornografii nebo jednoduše pouze zneužívání nesvéprávné osoby. A že je film nominovaný na několik Oscarů? To jenom ukazuje, jak je celá komise zvrácená a prohnilá... stejně jako náš svět, kterému je tento film zrcadlem. Tak si seber svá procenta, ty můj Chudáčku... povedl ses a už se na tebe nikdy nepodívám. Hodnocení: 80 % ()
"Divnofilm" v tom nejlepším slova smyslu a divácky ještě snesitelný. Yorgos Lanthimos jen potvrzuje, že ve své generaci patří k jedněm z nejlepších a nejzajímavějších režisérů, kteří mají unikátní vidění světa a každý jejich film je dost osobitý a svým způsobem nekompromisní a bude dost zajímavé sledovat, jak dlouho mu to ještě vydrží. Od počátku zaujme velice zvláštní, hutnou, znepokojivou a svým způsobem perverzní atmosférou, při níž není divákovi nejpříjemněji, nicméně dokonale strhne, navíc ji doplňuje minimalistický, ale efektní hudební doprovod kladoucí důraz na různé zvuky a občas i kakofonii. On vůbec celý vizuál je fenomenální a stylizace jednotlivých lokací do jakéhosi fantaskního pojetí a steampunku je vysoce atraktivní a fascinující, neboť každý detail je dokonale promyšlený. Lanthimos si navíc libuje v nejrůznějších bizarnostech, v nichž jde leckdy až do extrémů (scény z nevěstince jsou v tomto příznačné). Výrazně tomu pomáhá i kamera, která často používá tzv. rybí oko, díky kterému vše působí až kafkovsky a zneklidňujícím dojmem. Za zmínku stojí i perfektní masky a svérázná výprava, která patří k tomu nejlepšímu za poslední roky. Zvláštní bezčasí, do kterého je příběh umístěn, zapříčiňuje to, že divák si někdy připadá v minulosti i budoucnosti zároveň, což má také svůj význam. Samostatnou kapitolou pak je úchvatný černobílý úvod, který je poctou starým hororům a "zastaralé" filmařině. Variace na frankensteinovské téma je sama o sobě originální, neboť je vyprávěna z pohledu ženy, která svou nezávislostí a logickým myšlením přivádí muže do nepříčetnosti, přehlédnout se nesmí ani značně černohumorné momenty a brutální satira, která z filmu někdy prosvítá. Vrcholem všeho je fantastické obsazení, v němž zaujmou jako vždy skvělý a tentokrát i skvěle namaskovaný Willem Dafoe a Mark Ruffalo, který tu získal asi nejlepší úlohu za poslední léta, kterou si náležitě vychutnává. Nad oběma ale ční až geniální Emma Stone, jejíž proměna z primitivní bytosti na samostatně uvažující bytost je uchvacující a nabídla jí pravděpodobně životní příležitost, které využila na maximum a možná i víc. K dokonalosti chybí jen o něco kratší stopáž, protože občas se snímek trochu táhne, jinak ale vskutku není co vytknout. Poor Things je hodně osobitý, zároveň ale velice divácký (pravda, je potřeba být divák tolerantní) počin, který pravděpodobně nebude mít v začínajícím roce srovnatelnou konkurenci a zařadí se k tomu vůbec nejlepšímu, co bylo letos uvedeno v kinech. 85 % ()
Bizár ktorý vyvolá určite zmiešané pocity, v niektorých momentoch je to naozaj až nechutné ale je to veľmi dobre natočené, chôdza Belly je fenomenálna a iritujúca zároveň, tie dialógy pripomínajú štvrtú cenovu niekde v Šarišských Michaľanoch ale v konečnom dôsledku je to svojrázny kúsok, ktorý však stačilo vidieť raz. ()
Hravě dravá šokující cesta za poznáním vlastního JÁ hlavní hrdinky Belly, kterou k plnému naplnění sráží trochu přepálená stopáž. A ona ta Bella není jen tak někdo… ()
Yorgos Lanthimos pro davy? Příští měsíce v kinech ukážou a za sebe bych mu to hrozně přál. Tento řecký podivín s každým svým dalším filmem roste a dokazuje, že při otevírání bran mainstreamu si lze bez problému zachovat i svou osobitou tvář. Po výtvarné stránce vypadá jeho nejnovější přírůstek jako naprosto vymazlený klenot, který opanuje Emma Stone. Ta zde přerodem z Belly jako batolete do společensky uvědomělé ženy překonává všechny své dosavadní role. Ať už jde o její chůzi, myšlenky, mimiku nebo tělesné hrátky, nikdy vás nenechá na pochybách, v jakém mentálním stádium se právě nachází, a když jí při tom navíc sekunduje jen rádoby dospělejší Mark Ruffalo, není o bizární chvilky ani trochu nouze. Někdy už té poťouchlosti na mě bylo od Yorgose tradičně příliš, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se po většinu stopáže královsky nebavil. [Viennale 2023] ()
Tentokrát mě Lanthimos bavil, je to ujetý tím správným způsobem a na rozdíl od Barbie má zde ta emancipační příběhová linka i nějakou hlavu a patu. A pokud Emma Stone za tohle dostane Oscara, nebude to žádný překvapení. Edit: nebylo. ()
Hodně jsem se pobavil a nasmál, nicméně jestli v téhle cestě za emancipací něco nehraje, je to především poslední část, která (včetně motivů záporáka, který je až groteskně krutý a zlý) působí dost jako pěst na oko. (1 419.) ()
Filmy Yorgose Lanthimose se vyznačují vysokou mírou černého humoru, bizarními fikčními světy a skvělými hereckými výkony představitelů hlavních i vedlejších postav. A vše výše zmíněné najdete i v Chudáčcích, žánrovému mixu sci-fi komedie a romantického dramatu. Emma Stone v ústřední roli dívky zachráněné šíleným vědcem a objevující svět je prostě k zulíbání. Držím nejvíc palce na Oscarech. ()
Nekonvenční, osvěžující a vizuálně opojný film. Skvělé bylo používání rybího oka, každý záběr vypadal jako malířské plátno. Dechberoucí kostýmy. Ale rozhodně to není jen krásná forma vítězící nad obsahem. Naopak. Dokonalá Emma Stone dává snímku ještě větší šmrnc, její postava byla vtipná, líbilo se mi, s jakou lehkostí, nevinností a bezelstností ve tváři vyje....la s muži, napravovala svět. Fascinovaně jsem na ten příběh s přesahem zírala. ()
V všech předchozích filmech Yorgose Lanthimose, které jsem dosud viděl, balancoval režisér na šikmém laně, nicméně to tak či tak ustál. Zde se bohužel už zřítil do komerce hodně hrubého zrna. Pustil se totiž do genderové alchymie LGBT+HM (to poslední by mohlo být oxymóronním označením třeba pro "homunculus magnus"). Přitom proces emancipace tohoto výtvoru byl přece jen poněkud nudný a nepříliš zajímavý, čili jak rádi říkali socialističtí novináři "nová vlna se starým obsahem". Neraduji se ani z kamery, staveb, kostýmů a především z počítačové animace exterierů (pohled na digitální plovoucí loď na digitálním moři pod digitálním nebem může ocenit asi jen příznivec počítačových her). Samozřejmě má film i jiná čtení. Třeba interakce Já a Ono (zde jej zastupuje mozek). Nedávno při kulečníku jsem měl s mozkem následujcí disputaci. Mozek: Ne, ne, tohle nehrej! Já: Pročpak ne, tady bude karambol a támhle se mi koule znovu sejdou. Mozek: Takový strk nikdy nehraješ. Neumíš ho. Hej to, co znáš! Koule se sjedou hůř, ale bude to ještě hratelné. Zahrál jsem podle sebe a šel jsem od stolu. Takový hovor můžete mít ovšem jen se svým vlastním mozkem. Mozek upravený nebo dokonce vyměněný naprosto mění poměry duševních sil (viz výše popsaná digitální krajina). Ani určitou vizi budoucnosti tu ovšem nemohu popřít. ()
Trochu jsem se obávala, že to bude jen nějaká mrskající intelektuálština, ze které budu lézt zoufalstvím po zdi, ale vůbec. Dvě a půl hodiny uběhly jako nic. Velice povedené a originální. A Emma Stone - neuvěřitelná frajerka! ()
Bizarní, ale uchvacující, čímž si snímek udrží pozornost diváka po celou dobu jeho trvání. Jde na něj pohlížet z různých uhlů pohledu, dominují tu však otázky morálky a humánnosti. Rozhodně jej budu muset vidět ještě jednou, nemám to ještě úplně zpracované, ale nominaci na Oscara si zaslouží právem. Zároveň i hlavní hrdinka, Emma Stone, kterou jsem jako herečku moc nemusela, přičemž díky tomuto filmu se ji dostává velké pozornosti a to oprávněně. Doporučuji. ()
Artová, trochu chytřejší verze Barbie, která působila do poslední hodiny dobře, než se přehoupla v nudnou agitku, kterou lze shrnout takto: Všichni chlapi jsou monstra, popř. nechutní a slabí a egostičtí, jde jim jen o to mít kontrolu nad těly žen, proto je třeba je oslabit, zabít/nechat zemřít, aby mohla nastat krásná, harmonická a klidná budoucnost, ve které hrají prim ženy a muži nanejvýš postávají opodál a přikyvují, nebo bečí a pasou se na trávě jako koza. ()
8.5/10. Skvělá, bizarní, šílená a originální podívaná - zkrátka nezapomenutelný divácký kino zážitek. To vše si odnáším po této projekci. Emma Stone po skvělém seriálu The Curse září i na filmovém plátně jako Bell Baxter. To zasazení, kostýmy, kreativita - byla radost se na ten film dívat. Zároveň tak promakaný "character development" jsem už dlouho u žádného filmu neviděl. Zlatý globus nedostala jen tak pro nic za nic. Všechny ostatní postavy jsou naprosto skvěle napsány a hlavně zahrány - W. Dafoe je v roli Boha nezapomenutelný a svým obličejem mi hodně připomíná Mickeyho Rourkea ze Sin City. I Mark Ruffalo se vyšvihl a žárlivého a úchylného pedanta zde hraje přesvědčivě. Ta originalita a tvůrčí genialita z Grayovy předlohy byla do filmu krásně přenesena. Nejvíc mě bavila zmutovaná zvířata u "Boha" na zahradě jako třeba husa v těle psa. Problém mám s druhou polovinou filmu, kde se dle mého až moc dlouho strávilo v Paříži a některé scény v bordelu byly až moc na sílu a zdlouhavé. Naopak úplný závěr filmu utekl až moc rychle a zasloužil by si dle mého větší péči. Připadal mi až moc unáhlený a zkratkovitý. Ale možná to je výtka, kterou spraví další projekce. Takže moje doporučení: MAZEJTE DO KINA! ()
Súvisiace novinky
Válka Roseových dostane novou verzi
Připravte se na notnou dávku vyhrocených manželských hádek na velkém plátně, u studia Searchlight Pictures je totiž v přípravách nová adaptace knihy amerického spisovatele Warrena Adlera pod názvem… (viac)
Další film Yorgose Lanthimose má obsazení i premiéru
Emma Stone (La La Land) si sotva nechala na plaketu svého druhého Oscara vyrýt své jméno a název filmu Chudáčci, za který jej obdržela, a už má zase napilno. Stejně tak řecký režisér Yorgos Lanthimos… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
S Lanthimosem skutečně společnou řeč nenajdu... Má sice dobré nápady a občas zajímavý filmový styl, ale vždycky spadne buď do opájení se sebou samotným, nebo do jednoduchých poselství vydávaných za strašně složitá, nejhůř obojí naráz. Tady je překvapivě mainstreamovější - servíruje normálně srozumitelný příběh, postavy vykazují nějaké emoce (!!) a je to snesitelnější pro širší okruh diváků než jeho raná tvorba. Na jednu stranu fajn (hlavně co se emotivnějších postav týče), na tu druhou se bohužel ještě víc projeví, jak prostinká podobenství nabízí a jak se je mermomocí snaží zamaskovat výraznou artovou stylizací a spoustou cinefilních hrátek. Tady až dosahuje barevnosti filmů Wese Andersona a stejně jako u něj jsem měl problém s určitou přestylizovaností - a bohužel ještě víc než u Wese, který to má jako sice ne mě úplně sedící, ale vcelku pořád milý trademark. Lanthimos ale buď vykrádá (rybí oko, včetně záběrů zdůrazňujících, že to fakt rybí oko je) nebo sebevykrádá (zoomování různých délek), což samo o sobě není na škodu, jen jsem z toho drtivou většinu času cítil až mírně arogantní urputnou snahu být světově slavný kvůli neustále se objevujícím neotřelým filmařským nápadům, které se ale jednak časem okoukají (nebo aspoň mě okoukaly) a taky se dají najít v nemalém počtu filmů okrajového artu, takže ani nejsou tak objevné. Zpočátku mě to mělo čím překvapovat, ale rychle jsem si zvykl, ničeho nového se nedočkal a přitom se to tváří tak živě, jakoby se to z každého okénka snažilo vykřiknout: "Já jsem film století!". Mimo to ale ano, dost těch nápadů se mi líbilo, cením, že jejich využití má často smysl a rybí oko mám rád už od Nočních hovorů s matkou, takže ačkoli se zde nadužívá, tolik mě zase neomrzelo. Což mě ale přivádí k dalšímu, většímu problému, kterým je scénář. Nemůžu si pomoct a doufám, že mi jen něco uniklo (když to má oproti jiným Lanthimosovým filmům tak nadšené reakce), ale přijde mi, že to celé bylo jen jednoduché emancipační podobenství s plochými postavami a strojově působící gradací. Jako jo, smysl to dává, drží to pohromadě, teoreticky si není na co stěžovat, ale působilo to na mě (bohužel stejně jako ostatní Lanthimosovy filmy) až moc chladně, bez skutečných emocí. Všichni jak kdyby byli umělí stejně jako na začátku Bella. A to tu jsou zřetelné emoce, ale jaksi na mě nezafungovaly, stejně jako vyloženě ploché emancipační schéma, které je veskrze primitivní, s příčinami posunu charakteru Belly kýčovitými jak zdejší obloha, kterému korunuje divný fakt, že na to, kým je, strašně rychle chápe složité věci. Čistě narativně ozvláštněné je to jen tunami sexuálních scén, u kterých mi přijde vtipné, že Lanthimos, který se prezentuje jako velký feminista, je v drtivé většině svých filmů využívá nadměrně a s úchylným snímáním, jako by úchyl fakt byl a kompenzoval to bohulibým poselstvím. Zvláštní dojmy z nich vždy mám. Když už mě ta určitá umělost začínala štvát, přišla svatba s deus ex machina zvratem, který mě teprve vytočil, aby se zvrtl v to nejlepší z celého filmu. Dlouhou dobu to až moc vypadá jako průměrný současný film s aktuálními tématy, který z černobílých škatulek nebude schopný vyjít (a na Lanthimose by to dokonale sedělo), ale nakonec jsem byl mile překvapen, že se tahle pitomost (myšlen onen zvrat) obrátila v hlubší vykreslení emancipační cesty, které je mnohem silnější než ve zbytku filmu. A kupodivu zde existuje i kladná a neutrální mužská postava, jejíž jednání se dají chápat. Závěr se mi líbil opravdu hodně a kdyby v takovém duchu byl celý film, asi bych byl nadšen, ale bohužel přišel příliš pozdě v dost dlouhém filmu, který za celou dobu předtím nepřijde s ničím ve svém poselství pořádaným. Výhrad mám fůru, ale musím souhlasit s tím, že je to opravdu nejlepší Lanthimosův film. Jednak je vyrovnanější, i když se z něj maličko vytrácí původní osobitost (což mi ale tolik nevadí, když mi nikdy nesedla) a mimo povedený závěr je zde naštěstí dost skutečně vtipných scén, které mě dokázaly rozesmát nahlas a zase přesvědčily v tom, že když už Lanthimose, tak radši v podobě komedie - ta vážná forma mi u něj vždy byla pro smích. Přesto když už emancipační film, tak Diane Arbus, Diane Arbus a ještě jednou Diane Arbus. 3* () (menej) (viac)