MrHlad

Povedené upoutávky slibovaly chlapské a hutné drama, které bude zároveň starosvětsky atmosférické a přitom moderně natočené. A to jsme v kinech dostali. Le Mans '66 má sice skoro dvě a půl hodiny, ale neskutečně šlape a finálový závod je jedna z nejvíc strhujících scén letošního roku. I když ono to piplání se s autem v dílně, rázné výměny názorů mezi hlavními hrdiny a kravaťáky od Fordu, i divoké testování, co všechno snese auto i jeho řidič, není o nic méně zábavné. Mangoldův film má skvělé hrdiny, jimž to kamarádství (které občas opepří nějaká vzájemná bitka) věříte, Bale i Damon jsou vynikající a souboj s italskými protivníky, který trvá snad třicet minut, je doslova narvaný zvraty a napínavými momenty. Ať už se v nich Bale řítí rychlosti 250 kilometrů za hodinu po silnici, nebo Damon vymýšlí, jak v boxech vybojovat pár vteřin navíc. Až na pár detailů, jako jsou až příliš jednorozměrní záporáci, vlastně moc nevím, co Le Mans '66 vytknout. Extrémně poctivá filmařina. A jeden z adeptů na film roku.

A přeci jenom je tu letos ještě jedno příjemné překvapení. A zrovna od nového Terminátora jsem ho fakt nečekal. O to příjemnější ovšem je. Tim Miller servíruje spoustu akce (pravda, občas trošku digitálnější), ale hlavně tu správnou terminátorovskou atmosféru. Zároveň se však při tom nebojí zkoušet nové věci, které víc sedí do jednadvacátého století. Temný osud se opravdu hodně podobá prvnímu a druhému dílu, je to víceméně jedna dlouhá honička, ale Miller se nepokouší lacině odkazovat na starší filmy a místo toho zaplňuje plátno spoustou jednoduše velké a kvalitní akce. A taky zajímavými hrdinkami. Hlavními hvězdami nového Terminátora jsou tři dámy, které na fotkách působily bůhvíjak. Ve výsledku jde naštěstí o charismatické a zajímavé postavy, které celá trojice odehrála víc než důstojně. A Arnold? Arnold je tu král! I když trošku jiný, než byste čekali. Miller s Cameronem zkrátka natočili to, co fandové už od dvojky chtěli vidět a zároveň se do toho nebáli šoupnout pár moderních trendů. Pokud vám z principu vadí, že v chlapském žánru dostávají víc a víc prostoru ženy, Temný osud vás přesvědčí o tom, že když se to vezme za ten správný konec, nejen že to nevadí, ale je to i hodně fajn.

Princezna Aurora se chce vdávat a Zloba s tím má trochu problém. Takový, který vede až k válce mezi lidmi a kouzelnými bytostmi! Pokračování temné fantasy je stejně nevýrazné jako první díl. Trikově velkolepá podívaná má okoukaný a až příliš jednoduchý příběh, na kterém zarazí nečekané upozadění Angeliny Jolie. Jako nenáročná rodinná fantasy to sice obstojí, ale cokoliv navíc byste ve druhé Zlobě hledali marně.

Stehlík by chtěl být velkolepým příběhem, ale jeho tvůrci až příliš pozdě zjistili, že do něj prostě nemůžou narvat všechno. A i přesto se o to pokusili. Výsledkem je film, který se chce zabývat obrovským množstvím témat, ale nakonec se všem musí věnovat jen velmi povrchně. Je to škoda, protože minimálně v první půlce jde o hodně povedené drama, která navíc krásně vypadá. Celek je však stěží uspokojivý.

Po všech stránkách zrůdná podívaná s mizernými herci, ošklivými triky a srandovními maskami. A taky zoufale levnou lacinou akcí a výpravou. Není tu nic, co by šlo pochválit. Tenhle film vznikl jen proto, že jeho tvůrci doufali, že po něm někdo sáhne kvůli slavné předloze. Nedělejte to.

Blíženec je podivná kombinace devadesátkového akčňáku se snahou naznačit, jak by mohla vypadat filmová budoucnost. A já si nejsem jistý, jestli se mi to líbí. Béčkový příběh by mi nevadil, Blíženec je pořád svižná akčňák a Ang Lee zvládá honičky, přestřelky i bitky tělo na tělo skvěle. A naštěstí jich není málo, takže celková pitomost a přímočarost tu nijak zvlášť nevadí (snad až na unylého zloducha). Problém jsem měl spíš s vizuálem. Zatímco samotný mladý Smith vypadá opravdu skvěle, všechno ostatní je jaksi divné. Blíženec je vizuálně nepřirozeně… čistý. Hlavně v exteriérech vypadá spíš jako hodně dobře udělaná animačka z počítačové hry, která bohužel svými výraznými barvami občas připomíná to nejhorší z jihoamerických telenovel. Nevím, do jaké míry za to mohlo 3D nebo 120fps, ale osobně mě to rušilo a v některých momentech až obtěžovalo.

Podzim filmových zklamání pro mě bohužel pokračuje. Pokud bych na Jokera koukal jako na comicsový nebo dokonce DC film, musel bych ho považovat za výjimečnou podívanou. Jestliže k němu však chci přistupovat jako k ambicióznějšímu dramatu, které bere téma šílenství, neschopnosti zapadnout do společnosti a lidské krutosti vážně, tak už to taková sláva není. Phoenix je v hlavní roli výtečný, především ve scénách, kdy může řekněme exhibovat. Když je na plátně sám a prostě mu "rupne v bedně". Jakmile má ale být součástí většího příběhu a děje, ukáže se, že film vlastně nemá moc co nabídnout. Veškeré zvraty a překvapení jsou dost banální a celý "pád do šílenství" je vlastně hrozně předvídatelný. Joker skvěle vypadá, má výbornou hudbu a perfektního představitele hlavní role, přesto zůstává až příliš obyčejný a ve své podstatě ne moc zajímavý, protože jen variuje podobné filmy a sází na podobné postupy. Nehledě na fakt, že Joker jako postava je pro mě mnohem zajímavější jako šílenec, jehož šílenství nelze definovat nebo najít jeho kořeny. Alfredovo všeříkající "Some men just want to watch the world burn" z Temného rytíře mi jako sonda do mysli Jokera přijde zajímavější než celý tenhle film.

Navzdory tomu, že trailery neslibovaly nějakou zásadně povedenou podívanou, jsem věřil, že ji v kině dostanu. No a nedostal. Pátý Rambo není moc povedený film, ne však kvůli řemeslu, nedostatku akce nebo lacinosti. Spíš kvůli tomu, že to Rambo vlastně moc není. Spíš je to takový Emorambo. Sylvester Stallone se tu hodinu a čtvrt snaží tvářit jako člověk, který bojuje se svými démony a minulostí plnou násilí, ale váží si toho, že se v jeho životě konečně objevilo něco dobrého. A trvá mu zatraceně dlouho, než se promění v toho Ramba, kterého známe a máme rádi (nebo alespoň já). Akci uvidíme reálně až v poslední půlhodině a je extrémně brutální a chvilku jsem měl pocit, že spíš než na Ramba koukám na crossover Saw a Pátku 13. Ale nevadilo mi to. Vadila mi ta hodina a čtvrt před tím, ve které tvůrci naprosto nesmyslně věnují prostor novým postavám a snaží se zkoumat nitro filmového válečníka. Bez ohledu na to, že v tom nitru toho vlastně moc není a to, co tam bylo, jsme objevili už ve čtyřce. Kdyby se to nejmenovalo Rambo, asi bych byl k tomuhle ukňučenému béčku a čekání na finále shovívavější. Ovšem jako závěr klasické akční série je to přinejlepším zbytečné. A chvílemi i docela smutné.

Vypadá to nádherně. Hoyte Van Hoytema si říká o Oscara a nekonečnost a velkolepost vesmíru je tu doslova hmatatelná. Krásně se na to kouká, skvěle to zní a v tomhle směru Ad Astra může bez problémů stát po boku Interstellaru i 2001: Vesmírné odysey. Filmu ale bohužel podráží nohy příběh, respektive jeho podání. Samotná zápletka s hledáním otce a další motivy nejsou nezajímavé, ale nejsou ani nijak zásadně nové nebo objevné. Což by nebyl problém, některé otázky si budou lidé pokládat nejspíš vždycky, ale James Gray jakoby neměl důvěru ve svoje diváky a zbytečně je vede za ručičku. Místo toho, aby mě nechal „meditovat o životě uprostřed nekonečna“, snažil se mi servírovat odpovědi až pod nos. Až to bylo nepříjemné. Jakoby Gray věděl, že natočil zajímavý a chytrý film, nevěřil však, že si ho jeho publikum zvládne interpretovat nebo vykládat samo, a tak se mu to pokoušel usnadňovat a na můj vkus zbytečně moc. Což mně osobně nakonec dost zkazilo celkový zážitek.

Brácha se ségrou se octnou ve světě podivných a ne moc hezkých panďuláků a když se bratr ztratí, musí ho sestra najít a zažije velké dobrodružství. Teoreticky. Playmobil ve filmu je hodně usedlý animák, který spoléhá hlavně na to, že ukáže co nejvíc stavebnicových věcí a člověk kvůli tomu přestane vnímat, jak je ve všech směrech přinejlepším průměrný. S dětmi se to zvládnout dá. Bez nich není důvod, abyste to viděli.