MrHlad

Životopis muže, který jako první stanul na jižním pólu a kvůli svým objevitelským cestám kašlal i na svoje nejbližší. Spíš než dobrodružnou podívanou ale čekejte drama, jehož hrdinou je bohužel nepřístupný paličák, se kterým se ta dvouhodinová stopáž celkem táhne. Cestu k němu si nenašla ani jeho rodina, ani režisér.

Čtyři hrdinové jsou zpátky. Pořád zabíjí lidožravá monstra a pořád se snaží nezabít se navzájem. Teď ale jedna z hrdinek zmizela a zbytek ji musí najít a případně zachránit. A při své cestě přes zombíky zamořenou Ameriku narazí nejen na nemrtvé, ale i na další přeživší, Elvise nebo hipíky. Druhý Zombieland by se dal považovat za kopii jedničky, protože moc nových věcí nepřináší, ale pořád je to stejně zábavné a pokud vás likvidování nemrtvých a hláškování přeživších bavilo minule, dvojka vás nezklame.

U Disneyho sklízí, co zaseli. A není to hezký pohled. Sedmička vsadila na nostalgii, takže jsem jí nové nudné hrdiny odpustil. Osmička šla jiným směrem, ale studio zjistilo, že se jim nelíbí, kam došla. Takže se v devítce pokouší napravit všechno z předchozího filmu a my jsme s Rey, Kylo Renem, Poem a Finnem potřetí a vlastně to jsou pořád naprosto nudné a prázdné postavy. A mě jako diváka by teď prý mělo zajímat, jak to s nimi dopadne. Jenže je mi to úplně u řiti. Abrams tu vlastně neuzavírá trilogii, jeho hlavním úkolem je uklidit bordel, který vznikl z toho, že u Disneyho nevědí, co chtějí. Možná odvedl tu nejlepší práci, jakou mohl, ale to nic nemění na tom, že kdykoliv se to neřeže a Rise of Skywalker se pokouší o nějaké emoce a vztahy, je to naprostá nuda a otrava. Ten film nemá základy, na kterých by v tomhle směru mohl stavět a ze zoufalosti musí dokonce vymýšlet nová pravidla pro fungování světa. A stejně se mu nepovede vyvolat jinou emoci než pocit obřího zklamání. Devátým Star Wars se povedlo něco, co jsem netušil, že se vůbec povést může. Zadusily ve mně nadšení pro tuhle sérii. Sakra doufám, že ne navždycky.

Jede se ve stejných kolejích jako před dvěma lety. Hodně dobrodružství, nějaký ten humor a celkově pohodová podívaná pro celou rodinu. Bohužel se ale hraje podle trochu jiných pravidel, kdy si hrdinové střídají avatary, a ukazuje se, že Dwayne Johnson a Kevin Hart jsou možná sympaťáci, ale herecky nestíhají všechno tak, jak by měli. Přesto je dvojka fajn neškodná zábava pro celou rodinu, která prvnímu dílu ostudu neudělá.

Nudná a ošklivě vypadající výprava do světa severských bohů, na které se jen těžko hledá něco, co by si zasloužilo pochvalu. Běžte radši shánět vánoční dárky.

Martin Scorsese natočil ultimátní gangsterku, ve které nechává zářit herecké legendy s omlazenými ksichty, ale také střídá režijní styly tak, jak by mu to asi v kině nikdy neprošlo. Irčan umí být rychlý a strhující, ale také pomalý, ukecaný nebo překvapivě emotivní. Scorsese u něj nemusel dělat kompromisy a rozhodně stojí za to vidět, co dokáže předvést, když dostane hodně peněz, své vysněné herce a volnou ruku. Přesto by možná nebylo od věci, aby mu za zády stál někdo, kdo by ho alespoň taktně upozornil na okamžiky, kdy se jeho velkofilm přeci jen trošku táhne.

U Disneyho se vykašlali na hledání nových nápadů a natočili víceméně to samé co minule. Pokud u vás jede Frozen každý druhý víkend, asi budete spokojeni. Jestliže ale hledáte animák, který posune příběh Elsy a Anny a zkusí být trošku odvážnější, dobrodružnější nebo dojemnější, čeká vás asi zklamání. Tady se hrálo na jistotu. Až moc.

Roland Emmerich natočil film s velkými bitvami, ve kterých občas docela zásadně drhnou triky, ale jinak je to epická podívaná. Jenže když se nebojuje, tak Bitva u Midway dost drhne. Především kvůli špatné práci s hrdiny, nefungující snaze vyvolávat nějaké emoce a patos a neschopnosti udělat z dvacítky námořníků, pilotů a důstojníků zajímavé charaktery. Fandy velkých válečných kousků Bitva u Midway neurazí, ale výjimečnou podívanou také nečekejte.

Povedené upoutávky slibovaly chlapské a hutné drama, které bude zároveň starosvětsky atmosférické a přitom moderně natočené. A to jsme v kinech dostali. Le Mans '66 má sice skoro dvě a půl hodiny, ale neskutečně šlape a finálový závod je jedna z nejvíc strhujících scén letošního roku. I když ono to piplání se s autem v dílně, rázné výměny názorů mezi hlavními hrdiny a kravaťáky od Fordu, i divoké testování, co všechno snese auto i jeho řidič, není o nic méně zábavné. Mangoldův film má skvělé hrdiny, jimž to kamarádství (které občas opepří nějaká vzájemná bitka) věříte, Bale i Damon jsou vynikající a souboj s italskými protivníky, který trvá snad třicet minut, je doslova narvaný zvraty a napínavými momenty. Ať už se v nich Bale řítí rychlosti 250 kilometrů za hodinu po silnici, nebo Damon vymýšlí, jak v boxech vybojovat pár vteřin navíc. Až na pár detailů, jako jsou až příliš jednorozměrní záporáci, vlastně moc nevím, co Le Mans '66 vytknout. Extrémně poctivá filmařina. A jeden z adeptů na film roku.

A přeci jenom je tu letos ještě jedno příjemné překvapení. A zrovna od nového Terminátora jsem ho fakt nečekal. O to příjemnější ovšem je. Tim Miller servíruje spoustu akce (pravda, občas trošku digitálnější), ale hlavně tu správnou terminátorovskou atmosféru. Zároveň se však při tom nebojí zkoušet nové věci, které víc sedí do jednadvacátého století. Temný osud se opravdu hodně podobá prvnímu a druhému dílu, je to víceméně jedna dlouhá honička, ale Miller se nepokouší lacině odkazovat na starší filmy a místo toho zaplňuje plátno spoustou jednoduše velké a kvalitní akce. A taky zajímavými hrdinkami. Hlavními hvězdami nového Terminátora jsou tři dámy, které na fotkách působily bůhvíjak. Ve výsledku jde naštěstí o charismatické a zajímavé postavy, které celá trojice odehrála víc než důstojně. A Arnold? Arnold je tu král! I když trošku jiný, než byste čekali. Miller s Cameronem zkrátka natočili to, co fandové už od dvojky chtěli vidět a zároveň se do toho nebáli šoupnout pár moderních trendů. Pokud vám z principu vadí, že v chlapském žánru dostávají víc a víc prostoru ženy, Temný osud vás přesvědčí o tom, že když se to vezme za ten správný konec, nejen že to nevadí, ale je to i hodně fajn.