MrHlad

John Cho zjistil, že jeho dcera zmizela a teď se ji pokouší s pomocí policie najít. Poměrně obyčejná zápletka? Možná, ale Pátrání rozhodně není obyčejný film. Díky faktu, že je celý natočený na kamery v mobilech nebo počítači a místo klasického pátrání vidíme, co se děje na obrazovce notebooku, je to něco trochu jiného. A překvapivě dobře to v thrillerovém žánru funguje. Pátrání je zajímavá, ale především napínavá a chytře vymyšlená podívaná, která byste určitě neměli minout.

Moc jsem nečekal, ale trošku jsem doufal, že z toho vyleze zábavná a hezky vypadající volovina. A nakonec i vylezla. Alita se asi neobjeví v mém žebříčku nejlepších filmů roku, ty dvě hodiny mi však v kině utekly rychleji a příjemněji, než bych před pár týdny hádal. Trikově a designově jde o špičku a kouká se na to opravdu dobře, nejvíc bodů má však tahle epická sci-fi za hlavní hrdinku. Rosa Salazar je jako Alita skvělá. V těch správných momentech roztomile vyjukaná i efektně smrtící. Rodriguez se drží překvapivě na uzdě a jeho akční scény jsou přehledné a dojí současné technologické možnosti Hollywoodu na maximum. Celé je to možná trošku cheesy a devadesátkové v tom dobrém i špatném slova smyslu, ale tvůrci si toho byli evidentně vědomi. Spousta motivů není dostatečně rozpracovaná (a ani být neměla) a občas se Alita mění ve sci-fi romanci pro puberťačky, ale funguje i tak. Osobně jsem neměl problém naladit se na stejnou vlnu jako Rodriguez s Cameronem a bavit se tím, že je to velké, hezké, akční a zábavné. A v podstatě mi tohle ke spokojenosti stačilo.

Když na malý tropický ostrov přijede za Matthew McConaugheym jeho bývalá žena Anne Hathaway a chce, aby zabil jejího nového manžela, začnou se dít hodně šílené věci. Nejspíš mnohem šílenější, než byste čekali, ale bohužel ne moc zábavné. Ticho před bouří je kombinace noir filmu s femme fatale s Proyasovým Smrtihlavem, Matrixem, Ztracenými, Počátkem, Total Recall a dokumentem o rybaření. Pokud vám zrovna tohle připadá zajímavé, tak to kino klidně zkuste. V opačném případě doporučuji pustit si cokoliv z výše vypsaných věcí. I kdyby to mělo být podesáté, bavit se u toho budete nejspíš o dost víc.

M. Night Shyamalan se vrací ke kořenům a ošklivě zklamává. Ve všem. Jeho Skleněný je film, u jehož sledování vám bude za samotného tvůrce nejspíš trošku trapně. Vypadá to televizně, ale především je to celé neskutečně hloupé a sebevědomé zároveň. Zvraty jsou absurdní, tempo šnečí a veškeré pokusy o filozofování nelidsky mimo a slušný Willis a McAvoy to do průměru neutáhnou. Sledovat Skleněného je jako koukat se dvě hodiny na to, jak M. Night Shyamalan ničí svůj vlastní odkaz. A není to hezká podívaná.

Co všechno se může stát v tajné nemocnici pro zločince, když se tam sejdou vražedkyně, pašerák, dva zloději, zdravotní sestra s příliš kladným vztahem k alkoholu a obrovitý ošetřovatel? Překvapivě ne nic moc akčního. Hotel Artemis sází spíš než na akci na dobré herce, pár nečekaných zvratů a především zajímavé postavy, z nichž každá dovede víc než jednou překvapit. Povedená dialogovka, na kterou se dobře kouká. Pokud ale chcete akční thriller, hledejte jinde.

Tak se to fakt povedlo, a pokud budou Transformers pokračovat v téhle podobě, rád na ně budu chodit. Travis Knight zvládl přesun od animáků k hrané trikové podívané na jedničku a v akčních scénách si je absolutně jistý. Navíc jsou podstatně přehlednější než ve všech transformeřích sequelech. Obvykle jsou samozřejmě i výrazně menší, ale zase v bitce jeden na jednoho si člověk podstatně víc vychutná robotí MMA, a když už dojde na epické bitvy armád, tak je taky na co koukat a bordel to nikdy není. Popravdě po úvodní scéně jsem si říkal, že by mi vůbec nevadilo, kdyby Knight opravdu skončil u trojky Strážců Galaxie. Potěší ale hlavně fakt, že se film tentokrát nebojí zpomalit a řešit postavy, ať už ty lidské, nebo transformeří. Bumblebee sází na příjemnou osmdesátkovou atmosféru, zábavný soundtrack a feeling dobrodružných filmů, jaké v téhle dekádě točil třeba Steven Spielberg. Krom toho Hailee Steinfeld to herecky zvládá jak v poloze nesebevědomé puberťačky, tak i jako odhodlaná hrdinka, a John Cena tu taky nepřekáží. Dobře to vypadá, dobře se na to kouká a je to tak akorát dlouhé, i když v prostřední části by to přeci jen mohlo šlapat trochu svižněji. Fráze „méně je někdy více“ tady platí na sto procent a v sérii Transformers jde po jedničce o bezkonkurenčně nejlepší film. V téhle podobě mají Transformeři ještě co nabídnout, tak na to snad budou lidi chodit. I když chápu, že po Posledním rytíři se tomu, co tu s Karlem píšeme, asi věří dost těžko. Ale zkuste to, příjemně vás to překvapí.

Aquamanovi se nedá upřít jedna věc. Je opravdu monstrózní. James Wan posílá na plátno nepočítaně potvor, zrůd, monster a podivných bytostí nebo alespoň herce ve fakt šílených kostýmech. Je to přeplácané? Ano, ale na druhou stranu ta velkolepost je skutečně působivá a navíc každá ta podmořská zrůda byla fakt do detailu propracovaná. Něco takhle gigantického a epického tu nebylo snad od Avatara. A když se to začne hýbat nebo řezat, tak to na plátně vypadá skvěle. Bohužel má ale Aquaman v hlavní roli dva dost možná nejhorší hollywoodské herce a tam už to drhne. Wanovi se sice povedlo Momou a Heard umírnit a dává jim minimum prostoru k hraní a většinou dělají jen to, co jim jakž takž jde (vypadají dobře), ale jakmile se film pokouší o romantiku, humor nebo patos, absolutně to díky jejich neschopnosti nefunguje. Naštěstí to není zase až tak často. Popravdě mi zpočátku vadila i dost chaotická vyprávěcí struktura, kde se přeskakuje ze současnosti do minulosti tak, aby se ten origin nějak rychle stihl a to, co by jindy vydalo na samostatný film, se musí narvat do dvou scén. A bohužel úroveň pitomosti občas taky přeleze únosnou mez. Přesto s klidem podepíšu, že jde o nejlepší DC comicsovku a být mi dvanáct, budu se chtít přihlásit do potápěčského kroužku. Na druhou stranu čtyři z pěti marvelovek bych si pustil raději než tohle. Pořád tu totiž zůstává ten problém, se kterým se rvaly i předchozí warnerovské comicsovky. Na to, jaká je to chujovina, se to fakt bere až moc vážně. A přitom zrovna tady, při scénách, kdy Amber Heard pluje na kosatce a střílí z rukou vodní lasery, by to tu kapku nadhledu fakt potřebovalo.

Miles Morales byl obyčejný student a puberťák, než ho kousl radioaktivní pavouk. Teď se musí naučit ovládat své schopnosti a stát se hrdinou dřív, než podivný experiment zničí celý New York. Naštěstí mu ale pomůžou pavoučí hrdinové z jiných dimenzí… a je to super. Animovaný Spidey je agresivně, svižně a moderně pojatá jízda, na kterou se díky skvělé comicsové stylizaci výborně kouká, má výtečnou akci a funguje v ní humor i drama. Navíc chytře využívá toho, že v animované podobě lze vymýšlet šílenosti, které by v té hrané nemohly fungovat. Jedna z nejlepších comicsovek posledních let. A dost možná vůbec nejlepší Spider-Man.

Zajímavý svět, nezajímavý film. Londýn, který na pásech projíždí po zbytcích Evropy a požírá menší městečka, je docela fajn, ale bohužel se kolem něj odehrává nezajímavý příběh, který jeho režisér nedovede atraktivně vyprávět. Spousta slepých dějových linek, průměrně natočená akce a vizuál, který jednu chvíli bere dech a o scénu později vypadá jak z televizního seriálu. K tomu nudní hrdinové, okoukaná zápletka... vlastně se dost divím, že zrovna tahle banalita, která všechny svoje trumfy vyloží v úvodní „městské“ honičce, má něco společného s Peterem Jacksonem. A nemám z toho radost.

Tenhle žánr mi už dost chyběl, takže jsem si historické drama Outlaw King (i přes pár ne úplně povedených věcí) nakonec docela hodně užil. Chris Pine by mohl být možná trošku… jaksi aktivnější, na druhou stranu jeho chybějící emoce tu dost vyrovnává překvapivě zajímavá postava Aarona Taylora-Johnsona a hodně dobrá Florence Pugh. Kvůli nim na to však stejně asi nikdo koukat nebude, takže důležitější je, že David Mackenzie dovedl skvěle vytvořit atmosféru toho ošklivého středověku, ve kterém byste fakt nechtěli žít. Všude je bahno, zima, pořád prší, všichni jsou špinaví a umírá se tu za pochodu. Hraje se tu navíc na realitu (nebo skoro realitu), takže bitvy jsou patřičně drsné, ale ne přehnaně explicitní a nikdy jsem neměl pocit, že násilí je tu samoúčelné. Závěrečný střet dvou armád je navíc opravdu lahůdková podívaná a je škoda, že si ji nemůžeme vychutnat v kině. Na výsledku je však bohužel vidět, že se muselo hodně stříhat a třeba celá prostřední třetina nebo „robinhoodovská“ pasáž by si zasloužila trochu víc prostoru. Celkově je to povedená historická řež, na kterou se dobře kouká a jakých je v posledních letech povážlivě málo. Takže za mě spokojenost.