MrHlad

Stephanie měla být hvězdou maturitního plesu, ale došlo k nehodě. Teď se po dvaceti letech probírá z kómatu. Vypadá na sedmatřicet, ale je jí sedmnáct a má jasno v tom, co chce – dodělat školu a stát se královnou plesu! Rebel Wilson je v hlavní roli téhle netflixovské komedie fajn a nečekaně dobře fungují i dojemné momenty. Bohužel co se humoru týče, režisér Alex Hardcastle jakoby se cíleně snažil vše vtipné ve scénáři obcházet co možná největším obloukem. Výsledkem tak je, že Maturitní ročník není vtipný a legrační film, ale při jeho sledování až příliš často budete mít pocit, kde vtipný a legrační být mohl.

Doctor Strange má ze všech marvelovských superhrdinů největší potenciál pro vizuálně divoké a atraktivní filmy. Tvůrci se tu můžou zkrátka strašlivě vyblbnout a zvlášť teď, když měl Strange cestovat do jiných světů a vesmíru a kde všechno opět stálo na kouzlech, takže hranice normality byly posunuté o dost dál než třeba u Black Widow. A v tomhle směru není Mnohovesmíru šílenství co vytknout. Sam Raimi si užil návrat k blockbusterům a nečekaně často mu Kevin Feige dovolil být typicky raimiovský. Pár hororových a lekavých momentů tu je, odkazy na vizuální styl prvního Spider-Mana nebo divoké Evil Dead taky a hezky se na to kouká.  Potíž je, že se v tom neděje moc zajímavých věcí. Příběh je tentokrát poměrně banální, postavy nezajímavé a celou dobu jsem měl pocit, že tu či onde chybí nějaká minuta, ve které by se zpomalilo a šlo trošku víc do hloubky. Pocit, že by o něco šlo vesmíru nebo že by samotný Strange musel projít nějakou zásadní proměnou, jsem tu neměl ani chvíli. Jednoduše je to hezká atrakce, ale obaluje nepříliš zajímavý děj. Mělo to být lepší.

Vlk, Had, Piraňa, Žralok a Tarantule jsou nejlepší zloději ve městě, ale teď jim došlo štěstí. Místo vězení však putují na převýchovu a mají se z nich stát klaďáci. A ono se jim to zalíbí! Zlouni jsou nečekaně svěží a zábavný animák s naprosto lahůdkovou akcí a nadmíru dobře provedenými loupežemi, jehož autoři mají nakoukané heist filmy. Škoda, že samotný příběh a jeho hrdinové jsou poněkud mdlí.

Crawleyovi mají problém. Vlastně dva. V jejich domově chtějí natáčet hollywoodští filmaři film a na měsíc se tam nastěhovat. Zároveň zjistili, že na jihu Francie zdědili vilu a může za to babička a její půl století staré tajemství. Druhé filmové Panství Downton vrací do hry staré hrdiny i starý přístup. Nekonfliktní seriál plný skvělých kostýmů, dobrých herců, ale i zápletek a příběhů, které nejsou příliš komplikované a neruší od obdivování atmosféry meziválečné Anglie. Fandové seriálu budou spokojení, náhodní návštěvníci kina to bezbolestně zvládnou. Je ale otázka, proč by na to měl chodit kdokoliv, kdo seriál a jeho hrdiny nezná.

Zapomenutá počítačová hra z osmdesátých let zabíjí lidi, protože je prokletá. Co budou hráči ochotni zaplatit za vítězství? Rozhodnutí nebo život je přesně tak blbý film, jak blbě zní jeho zápletka. Podfinancovaný horor bez špetky nadhledu, ale především bez jediné opravdu napínavé scény, se pokouší vykrádat žánrové klasiky, ale dělá to naprosto neobratně a s nulovým vkladem vlastní invence. Není důvod na to koukat.

Seveřana jsem se trošku bál. Předchozí filmy Roberta Eggerse mi přišly spíš zajímavé než skutečně dobré a měl jsem strach, že v případě jeho novinky by trailery mohly lhát a že výsledek bude rozkročený mezi snahou o epickou vikingskou řežbou, a ne úplně přístupným autorským stylem. Ale bál jsem se zbytečně. Eggers totiž držel sebe jako umělce a auteura až nečekaně hodně na uzdě a jeho Seveřan je divácky velmi vstřícná podívaná. Není tu moc prostoru na nějaké interpretace obrazů, dialogů a čehokoliv jiného, mnohem víc jde o jen a pouze o onu vikingskou řežbu, která je v základu celkem prostá a její tvůrce si toho je vědom. Pokud přistoupíte na fakt, že Eggers chtěl jednoduše oživit legendu o zradě a pomstě, a víc než o cokoliv jiného mu šlo o to, aby na plátně ukázal krutý svět Vikingů a pořádně se vyblbnul po audiovizuální stránce, budete spokojení. Nebo možná nadšení jako já. Hudebně jde o lahůdku, z na jeden záběr točených scén dobývání měst, ve kterých umírají desítky lidí a krev stříká proudem, mi padala čelist k zemi, protože tohle vymyslet a zorganizovat tak, aby to klaplo, musela být šílená piplačka. Výsledek ale stojí za to. Hercům taky není co vytknout a fantasy prvky jsou do děje vložené nenásilně a do divokého světa plného podivných rituálů zapadnou naprosto přirozeně. Ty dvě a čtvrt hodiny jsem si užil opravdu hodně. Dovedu si ovšem představit, že fandové Majáku budou z tohohle vlastně až nečekaně divácky přívětivého filmu trochu rozhození. Já osobně jsem však letos zatím nic lepšího než Seveřana neviděl.

Bývalý voják Jim Harper se po odchodu z armády vydává s partou žoldáků do Německa, aby tu zastavil nebezpečného vědce a jeho výzkum. Až příliš pozdě zjistí, že je to celé o dost složitější. A že se nepočítá s jeho návratem domů. The Contractor se sice pokouší tvářit jako akční film, akce je v něm však minimum. Místo toho se tvůrci věnují nudným hrdinům a filozofování o tom, jak je náročné odejít z armády do civilu. Bohužel jako drama to funguje ještě hůř než akčňák. Nudný a mizerný film, který nemá co nabídnout.

Nejzbytečnější filmová série potvrzuje, že může být ještě zbytečnější. David Yates si Potterem nakopl kariéru, ale i jemu a J.K. Rowling přeci musí být jasné, že tenhle maglajz, který pouští do kin, jim moc potlesku nevybojuje. Zatímco předchozí snímky byly pouze nudné a nezajímavé, tohle je většinu času jen a pouze bordel. Dějí se tu věci, které nedávají smysl, postavy se objevují podle toho, jak se to režisérovi hodí a většina z nich je charakterově zajímavá asi jako ti anonymní záporáci v Komandu. Zoufalství a prázdno. Brumbál má prostě plán, nikomu ho neřekne a vy si to jako diváci užijte, nazdar. Závěrečná čtvrtina v Bhútánu sice nabídne pár nápadů a pokus o nějaké uzavření všech těch nesmyslů ale chválit film za to, že se z blábolu vyšplhá do průměru, fakt nehodlám. Pokud se po trojce Fantastických zvířat za touhle bezkrevnou prázdnotou zavře voda, nebude mi chybět. Na druhou stranu jsem rád, že Yates věnuje své bídné filmařské schopnosti téhle sérii a neškodí nikde jinde...

Víceméně to samé, co jsme dostali od Sonica minule. Za mě ale pořád dobrý. Modrý ježek je sympaťák, jde mu akce i humor, Jim Carrey si to na plátně pořád užívá a nový zloduch Knuckles se taky povedl. Škoda trošku přepálené stopáže, což je vidět hlavně ve třetí čtvrtině, kdy se řeší věci, které se Sonicem a jeho dobrodružstvím mají jen pramálo společného. Ale jinak to příjemně utíká a nudit se nebudou děti, ani dospěláci.

Upřímně – čekal snad někdo, že Morbius bude dobrý film? Trailery nic takového nenaznačovaly a po tom, jak dopadl Venom, není od věci být obezřetný, když dojde na komiksovky čistě od Sony. Takže mluvit o zklamání by moc smysl nedávalo. Je to přesně tak mizerné, jak asi většina z nás čekala. Podobně jako Venom působí Morbius jako komiksovka z dob, kdy v kinech blbnul Ben Affleck jako Daredevil a Nicolas Cage jako Ghost Rider. Prostinká zábava s jednoduchým příběhem, reálně asi šesti postavami, bez překvapení, bez nápadů a bez ničeho, co by stálo za pozornost. Leto navíc není Hardy a i když tu nic regulérně nekazí, jeho Morbius jednoduše není zajímavá postava, za což ovšem můžou spíš scenáristé, kteří občas zkusí nakousnout nějaká atraktivní témata, antihrdinství a potenciálně zajímavý vztah hlavního hrdiny a zloducha. Ale ve výsledku na to všechno kašlou a servírují znuděně odvyprávěnou podívanou, která reálně nemá co nabídnout. A když se na konci začne pokoušet o jakýsi větší příběhový záběr, tak to stejně nefunguje. Jo a ty upírské ksichty jsou dost hnusné.