MrHlad

Benedetta strávila většinu života v Klášteře, teď ale krom Boha začala milovat i Bartolomeu… to, co zpočátku vypadá jako drama o zakázané lásce, se ve Verhoevenově režii mění v provokativní a nevypočitatelnou podívanou, která otevírá spoustu zajímavých témat a chytře manipuluje s divákem, jeho očekáváním i s tím, jak si zpracuje to, co se hrdinkám na plátně děje. Stejně odvážné, cynické, chytré a zábavné jako režisérovy jeho největší klasiky.

Po smrti vydavatele časopisu zjišťují redaktoři, že jejich magazín končí. A v posledním čísle musí vyjít krom nekrologu i nejlepší reportáže ze světa umění, politiky a jídla. Wes Anderson servíruje nepříliš zajímavé povídky o novinářích ve formě, která mu brání prodat to, v čem jsou jeho snímky obvykle nejzajímavější.

Vizuálně hodně povedená jízda po nočním Los Angeles plném upírů, krve, zabíjení a možná i lásky. Ale taky film, který se mnohem víc soustředí na budování světa než na vyprávění příběhu. Jako pilot seriálu by to bylo zajímavé, pokud ale Netflix nehodlá tenhle upíří svět využít i v sequelech, je to vlastně trochu zbytečný film. I když pěkný.

Netflix si spočítal, jak vyrobit hit. Vzít hodně peněz, dát tam slavné ksichty, vymyslet nekomplikovaný příběh a procpat do něj něco pro každého. Ideálně takovým způsobem, aby výsledek nevypnul nikdo bez ohledu na věk i na to, jestli chce akci, dobrodružství, humor, exotické lokace nebo vlastně cokoliv. No a výsledek je Red Notice. Dwayne Johnson se tu mračí a občas někoho praští, Ryan Reynolds mluví a Johnsona štve a Gal Gadot to sluší a zároveň bohužel potvrzuje, že její herecký talent je vhodný spíš pro fotky nebo němé filmy. No a celkově? Celkově to neurazí, nepřekvapí, v první půlce příjemně utíká a v druhé se to vleče a když je někde nějaký problém, Netflix na něj hodí pár milionů dolarů a rutinér Rawson Marshall Thurbert to celé spojí do něčeho, co má asi dvě hodiny, začátek, prostředek a konec a stejně si to pustí každý, protože na ty herce prostě zvědaví jsme, ne že ne. A pak na to za hodinu všichni zapomeneme. Chápu, o co Netflixu šlo a respektuji, že se to povedlo. Ale spokojit se s touhle nezáživnou rutinu se rozhodně nehodlám a chválit ji nebudu. Jakoby to celé natočil stroj, který si spočítal, co asi lidi chtějí vidět a to jim naservíroval.

Viktor žije s maminkou v rozpadlé chalupě. Kateřina s manželem a dcerou v luxusní vile. Neznají se a jejich životy spolu nemají nic společného. Během jednoho okamžiku se ale spojí. A bude to mít kruté následky. Emil Křižka natočil malý, ale zatraceně působivý psychothriller, který stojí na zajímavém způsobu vyprávění, kdy si člověk nemůže být nikdy jistý tím, komu vlastně v téhle slezině magorů fandit. Psychicky drtivá a fyzicky hodně nepříjemná podívaná, na kterou budete ještě dlouho myslet.

Edgara Wrighta mám rád, ale čím vážněji se tváří, tím větší s tím mám problém. Takže dám vždycky přednost Soumraku mrtvých a Jednotce příliš rychlého nasazení před povrchně přestylizovaným Baby Driverem. A teď i před Poslední noci v Soho. Jeho novinka mi připomínala del Torův Purpurový vrch, tedy horor, který byl po všech stránkách skvělý audiovizuálně, i žánrově. Jen jsem u něj měl pocit, že si režisér plní nějaký svůj sen a skládá poctu oblíbenému žánru, oblíbené době a oblíbené formě. A dělá to skvěle, jenom jako kdyby to celé točil spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného. Na druhou stranu Wrightovy hrátky s barvami, skvělý soundtrack, nádherné kostýmy a čas od času i jeho typické audiovizuální hrátky pořád fungují skvěle. A Thomasin McKenzie je výtečná a Anya Taylor-Joy jí šlape na paty, ale nestačí to. Wright dělá Poslední nocí v Soho radost hlavně sobě, což mu přeju, ale tleskat mu za to nebudu.

Marvel sliboval trochu jinou komiksovku a to taky dodal. A já teď, hodinu po odchodu z kina, nevím, jestli je to dobře. Eternals jsou hodně ambiciózní podívaná, ale možná až příliš, protože se pokouší řešit spoustu témat na malém prostoru a navíc s desítkou hrdinů. Takže obvykle není moc čas meditovat nad vírou, osudovostí, mytologiemi, náboženstvím a zodpovědností. I přes 160 minut je to nakonec svým způsobem osekané.  Na druhou stranu ten ksicht nové marvelovky je opravdu výrazně jiný, Eternals se ani moc nepokouší odkazovat se na ostatní superhrdiny (místo toho si dělají srandu z DC) a sebevědomě kráčí po vlastní cestě a dost jiným směrem. Fakt teď nevím, jestli je ta cesta správná. Chloé Zhao zvládá akci a všechny atrakce s přehledem, ale od začátku evidentně točila ambicióznější film, který má být začátkem něčeho většího. A zároveň v něm musela řešit tolik věcí, že to prostě bez kompromisů a zkratek nešlo. Zatím řeknu, že spíš než vyloženě dobří jsou Eternals zajímaví. Zajímaví jsou však hodně.

Dobrý to bylo, ale bacha, trailery klamou tělem. Poslední souboj není zdaleka tak epická podívaná jako Království nebeské nebo Robin Hood, vlastně je to kom dvou krátkých a vcelku malých bitev a finálového střetu dost komorní záležitost, která si obvykle vystačí s tím, že si spolu pár lidí povídá. Jenže to vůbec nevadí. Poslední souboj vypráví příběh ze tří různých úhlů pohledu a logicky se za toho největšího hrdinu a nejčistší charakter považuje ten, kdo zrovna vypráví. Holt hovado se málokdy považuje za hovado… záleží na divákovi, aby si ujasnil, kdo je skutečný hrdina, kdo oběť a kdo oportunista. V tom tkví jediná pro mě zásadnější výtka, kterou k Poslednímu souboji mám. Je to celé trošku snadno čitelné a prostoru pro nějaké váhání a nejednoznačnosti tu nakonec bohužel není tolik, aby film vyvolával ty diskuse, po jakých evidentně tvůrci toužili. Respektive vyvolával, ale asi bude velmi snadné shodnout se. V každém případě Driver a Comer jsou skvělí, Damon velmi fajn a Affleck si očividně užil, že mohl hrát postavu, která mu evidentně sedí a zároveň je dost výrazná na to, aby se vedle ústředního tria neztratila. Scott navíc v komorních scénách dovede strhnout vizuálem a prodat dialogy, když pak ovšem dostane možnost pořádně do toho šlápnout, nedrží se zpátky. Díky formě a vlastně trojímu převyprávění událostí, které k souboji vedou, se navíc jede dopředu hodně rychle a ty dvě hodiny utečou nečekaně svižně. Běžte na to. A pokud možno do sálu s co nejlepším zvukem, ten souboj je po vizuální a hlavně zvukové stránce fakt nářez.

Michael Myers uniká z ohnivého pekla a jde zase kosit lidi. Tentokrát proti němu však nestojí Jamie Lee Curtis, ale město plné lidí, kteří si náhle vzpomněli, že tenhle sériový vrah existuje a všem jim nějak ublížil. A tak Myers kosí jednoho anonymního člověka za druhým, aby to pak celé skončilo. A zanechalo dost nepříjemný pocit, že Green s McBridem to možná mysleli dobře, bohužel při realizaci popřeli celý předchozí díl a natočili přinejlepším průměrnou vyvražďovačku postavenou na ambiciózním, ale naprosto nezvládnutém nápadu. Tahle série má na víc. A tihle tvůrci taky.

Kdybych napsal, že druhý Venom je stejně nezajímavý a nenápaditý jako jednička, tak bych kecal, protože z jedničky si nepamatuju nic. Ale nezajímavý a nenápaditý je určitě. Tom Hardy je sympaťák. Woody Harrelson je taky sympaťák. Michelle Williams a Naomie Harris jsou solidní herečky, mají tu však málo prostoru. A vlastně tu má málo prostoru všechno. Venom nemá ani sto minut, bohužel dobrou třetinu stopáže zabírají podivné sitcomové výstupy o soužití Eddieho Brocka a Venoma, ve kterých se film pokouší tvářit jako variace na Podivný pár, jen s mimozemšťanem. Občas si pak tvůrci vzpomenou, že tam vlastně mají ještě sériového vraha a jeho symbiotického kamaráda, takže přeskočí do náhodné akční scény a zkouší se tvářit hororově. Hodinu se tam vlastně neděje nic zajímavého krom hádek Venoma a Brocka smíchaných s Harrelsonovým přehráváním (jinak se na tak malém prostoru vyšinutý sériový vrah snad ani uhrát nedal), aby to celé skončilo finálovou řežbou se spoustou celkem solidních triků a nečekaně solidní délkou. A pak utrum. Za týden si z toho nebudu pamatovat nic. Zase.