MrHlad

James Cameron opět ukázal Hollywoodu, kdo je král filmových blockbusterů. Jeho druhý Avatar je i přes tříhodinovou stopáž zábavná podívaná od začátku až do konce, která v ideálním tempu dávkuje dech beroucí audiovizuál a osobní příběhy starých i nových hrdinů. Pandora je snad ještě krásnější než minule, nováčci sympatičtí a Cameron udržuje tempo od začátku do konce bez jediného zaškobrtnutí. A po třinácti letech ukazuje, že je pořád o velký kus dál než většina hollywoodských filmařů.

Parta zabijáků se rozhodla zkazit Vánoce rozhádané rodině a zachránit je může jen Santa Claus. A tenhle pupkatý vousáč se rozhodně násilí nebojí. Tommy Wirkola se sice ve svém akčňáku trošku pomalu rozjíždí a možná si až příliš hraje s žánry a vánočními klišé, ale včas zvládne přeřadit do módu, v jakém ho máme rádi. David Harbour je tu evidentně ve svém živlu, akční scény jsou plné nápadů a přehledně natočené, humor černočerný a odkazy na Sám doma a Smrtonosnou past taky potěší. Ideální alternativa k Popelce.

Bohyně zimy Morena se rozhodla vládnout navždycky. Lidi čekají zlé časy. Povede se ostatním slovanským bohům v čele s jejich vládcem Svarožicem a bohyní jara Vesnou vše napravit? Povede. Jsme přeci v pohádce. Ale v takové, které je lepší se vyhnout. Největší dar nejdříve rozesměje nepovedenýmy kostýmy a maskami, pak vás u vrhne do deprese tím, jak mizerně je tu odvyprávěný příběh a nakonec otráví nenápaditou režií, pitomoučkými vtipy a celkovou nezáživností, nudou a amatérismem. Běžte na něco jiného. Krom hezkého skanzenu tu není nic.

Sammy Fabelman miluje film. Spolu s kamarády a celou rodinou točí malé amatérské snímky a sní o kariéře režiséra. Jenže pak díky svému koníčku odhalí ošklivé tajemství svých nejbližších, které ho donutí přemýšlet o všem, co až doposud znal. Steven Spielberg natočil částečně autobiografický příběh, který je dojemný, zábavný, vtipný a především uvěřitelný. A i když je i nostalgické a melancholický, nikdy nepůsobí vlezle. Poctivé a divácky vděčné drama od vypravěče, který svojí práci sakra dobře rozumí.

Nikdy jsem toho uřvanýho trpaslíka Funèse neměl rád.

Jennifer Lawrence se vrací z války domů a pokouší se po ošklivém zranění postavit zpátky na nohy. A zjistí, že to sama nedokáže. Když se seznámí se sympatickým automechanikem Jamesem a stanou se z nich přátelé, začne se všechno konečně zlepšovat. Jenže i James má traumata, se kterými se ještě nevyrovnal. Dovedou jeden druhému pomoci? Mosty jsou nepříliš originální, ale skvěle zahrané drama, které netlačí zbytečně na emoce a vystačí si jen s uvěřitelnými dialogy, sympaticky obyčejnými hrdiny a jednoduchým a srozumitelným příběhem. Na nadprůměrné drama to bez problémů stačí.

Návrat k tradičněji vystavěným marvelovkám z let minulých rozhodně potěší. Je fajn, že Black Panther se až na pár momentů pokouší tvářit vážně – pochopitelně v mezích superhrdinského filmu – a nedělá tu idiotské humory jako Thor. Ono to asi ani dost dobře nešlo, protože truchlení za Chadwicka Bosemana, respektive v tomhle případě za T´Challu, má být jeden z pilířů druhého Black Panthera. A je to malinko problém. Zároveň s tím truchlením totiž dostáváme docela dost nových postav, které se musí představit a podmořskou civilizaci, do jejíhož města se taky musíme podívat. A i když je to všechno pěkné a vizuálně nápadité, v první půlce jako by se zapomínalo na to, že film musí mít i děj.    Druhý Black Panther se pořádně rozjede až někdy po hodině a bohužel to přijde pozdě, protože do závěrečných titulků už nestihne Ryan Coogler pořádně zapojit do děje nové (a často i staré) hrdiny a … je tam toho prostě moc. Momenty, kdy se film alespoň na chvíli promění ve fajn politický thriller, případně když hrdinové začnou řešit víc svoje emoce a traumata, jsou zajímavé. Ale nutnost věnovat se tu obrovskému množství věcí a gradovat to celé do velkého finále, respektive velkého finále a ještě většího dobývání Wakandy v půlce, má za následek, že i ty dvě a půl hodiny jsou zkrátka příliš málo na to, aby mohli tvůrci servírovat všechno, co si chtěli navařit. Nehledě na to, že Letitia Wright bohužel nemá tolik talentu, aby utáhla hlavní roli v takhle papírově komplexním příběhu a že Riri Williams, budoucí tahoun, se zatím profiluje spíš jako uřvaná slepice než někdo, koho bych chtěl vídat na plátně častěji.

Kdosi zavraždil slavného hollywoodského režiséra, který se chystal zadaptovat populární hru podle Agathy Christie. A motiv měl prakticky každý. Jak si poradí skutečný detektivové, když mají odhalit zločin, který jakoby vypadl z pera královny detektivek? Vražda v Londýně je hravá retro krimi komedie s dobrými herci, která chytře pracuje s klišé z románů Agathy Christie, ale občas jí chybí odvaha být skutečně inovativní nebo odvážná. Rozhodně ale potěší jak fandy žánru, tak i milovníky příběhů slavné spisovatelky.

Šoumen krokodýl je jednoduchý film pro děti, u kterého se nikdo z tvůrců evidentně moc nepředřel. Málo písniček, nudně odvyprávěný příběh, v němž se stane třikrát to samé, ošklivý digitální hlavní hrdina a nula invence. Koukat se na to dá, proč by to ale někdo dělal, to fakt nevím.

Já už na to fakt nechci koukat. Po odchodu Snydera jsem si myslel, že tyhle filmy už Warneři posílat do světa nebudou, ale Black Adam vypadá vlastně úplně stejně jako snyderoviny. Jen Jaume Collet-Serra používá asi o třetinu míň zpomalovaček. Pořád jich však dostaneme víc než otravné množství a když se to začne řezat, člověk si to moc neužije, protože když už to není zpomalené, je to buď chaos, nebo to jen zlato-modře bliká. A řeže se to víceméně pořád, protože co se týče příběhu, hloubky charakterů nebo čehokoliv jiného, co by mohlo potenciálně zaujmout, není o co stát a tvůrci to nejspíš věděli. Black Adam je vyžilá přebarvičkovaná akce, která se pokouší být teatrálně velkolepá, působí ovšem směšně a mnohdy až trapně (chlapec na skateboardu připomene to nejhorší z devadesátkových klišé). Dwayne Johnson marně čumí a pokouší se sám sebe přesvědčit, že hraje jako Clint Eastwood a dostat se v téhle sbírce nudně vizuálně pojatých atrakcí, prázdného příběhu a plochých postav k závěrečným titulkům je nakonec docela těžká práce. Ale výhodu to má. Hodinu a půl po konci projekce si z Black Adama nepamatuju nic.