MrHlad

Ghostface tentokrát řádí v New Yorku, kde si vyšlápl na přeživší hrdiny z předchozího filmu a hraje si s pravidly nikoliv sequelů nebo remaků, ale celých franšíz. Po parádní úvodní dvacetiminutovce tempo trošku zvolní, ale samotné vraždy jsou tentokrát sympaticky nekompromisní a Ghostface je tu za totálního likvidátora. Fungují i meta přesahy, jenže celý šestý díl bohužel stojí na nepříliš zajímavých hrdinech, kteří se prakticky všichni okoukali už minule. Pořád je to ale fajn a šestý Vřískot je víceméně přesně takový, jaký očekáváte. Jestli je to dost, nebo málo, záleží na vás.

Ze třetího Creeda se vyklubal velmi solidní a sebejistý režijní debut. Jordan to před kamerou v téhle roli umí, to víme, ale zvládá to i za ní. Především v první části, která je spíš o dialozích a oťukávání dvou starých přátel, kteří se po letech setkávají a do života obou se vrací i pár ošklivých událostí z minulosti. Jonathan Majors je Jordanovi důstojným spoluhráčem jak při dialogových výměnách a snaze znovu nakopnout staré přátelství, tak i v ringu, kde působí jako nezastavitelné zvíře. Celkově je však třetí Creed lepší nečekaně v té neboxerské rovině, ke totiž konci působí malinko uspěchaně a občas lehce pateticky a možná i v některých momentech malinko úsměvně. Rozhodně ale lépe než posledně a taky lépe, než bych čekal, když bylo oznámeno, že se nezkušený Jordan chopí režie. Tady se mu i přes občasná zakopnutí povedlo dorůst do té úrovně, že se obejde bez Rockyho. I bez Stallona.

Z potenciálně zábavné brutální komedie udělala Elizabeth Banks líně se táhnoucí podívanou plnou nesympatických postav, nefungujícího humoru a nulové atmosféry. Pár fajn lekaček a sympatický méďa trhající lidi na kusy nestačí, když se člověk většinu času kouká na hodinky a vyhlíží závěrečné titulky. Podprůměrný film, který body získává spíš za svoje zábavné téma než za to, jak je zpracovaný.

V roce 1998 fandil Dominik českým hokejistům, když hráli v Naganu o zlato. A chtěl být jako oni. Alespoň trochu, takže se spokojil s tenisákem a hraním na plácku. Jenže zápas proti týmu starších kluků může být v očích fanouška Dominika Haška stejně důležitý jako Nagano. Dan Pánek natočil fajn rodinnou podívanou, která hodně spoléhá na nostalgii a očividně odžité zážitky. A dovede díky tomu být natolik zábavná, že člověk celkem ochotně přehlédne slabší herecké výkony i nedotaženost některých podzápletek.

Čtveřice ozbrojených podivínů uvězní v chalupě dvojici manželů a jejich dceru a chce, aby se jeden z nich obětoval a zabránil nadcházející apokalypse. Začíná hra nervů, co když je ale konec světa skutečně blízko? M. Night Shyamalan vzal zajímavé téma a natočil zoufale nezajímavý film. Jeho novinka se pokouší hrát na nejistotu, nevysvětlovat a vyhýbat se jednoznačným pointám. Jenže díky tomu není napínavá, ale spíš nudná a rozvláčná. Pro režiséra další šlápnutí vedle, které je sice obstojně natočené, ale sledovat ho není příliš zábavné. Více zde.

Orson Fortune a jeho tým musí zabránit prodeji zbraně, která by mohla ohrozit celý svět. K tomu ale musí proniknout do blízkosti nebezpečného protivníka. A hodlají k tomu využít hollywoodskou superstar. Guy Ritchie natočil zábavnou akčně-špionážní komedii, kterou táhnou dopředu především sympatičtí herci. Bohužel jim trošku podkopává nohy zmatený scénář, kvůli němuž příběh často zbytečně přešlapuje na místě a řeší nepodstatnosti, jen aby kvůli tomu musel o pár chvil zbytečně pádit dopředu. Nuda to není, ale od Ritchieho a Stathama člověk očekává trošku víc.

Babylon umí udělat hodně efektní první dojem. Během úvodních třiceti minut servíruje Damien Chazelle fyzický humoru, za jaký by se nestyděli ani Blbý a blbější. A následně divoké orgie zábavy plné sexu, kokainu, alkoholu, hlasité muziky a spousty důvodů pro každého, kdo pohrdá Hollywoodem, aby jím pohrdal ještě víc. Z téhle párty by Vlk z Wall Street nejspíš v půlce znechucený odešel… ale právě tady se potkává několik hrdinů, kteří následujících pár let zkusí v Hollywoodu vybojovat trošku slávy, štěstí, bohatství nebo respektu. A zdaleka ne všem se to povede… Babylon na první pohled působí jako velkolepá show luhrmannovského typu, ale je to jen a pouze pozlátko. Chazelle moc dobře ví, jak donutit diváka, aby jeho zobrazení Hollywoodu dvacátých a třicátých let na jednu stranu obdivoval a na druhou jím pohrdal. Dovede se svým hrdinům vysmát, zároveň však donutit diváka, aby se o ně bál, přál jim štěstí nebo sledoval jejich pozvolný pád, kterému se nedá nijak zabránit. A i když to působí skutečně velkolepě – nejen při opulentních večírcích, ale třeba i při samotném natáčení jedné malé scény, z něhož dovede režisér udělat absurdní grotesku - v jádru je tohle epicky působící drama vlastně dost komorní příběh lidí ,,kteří „u toho všeho“ chvíli byli, měli šanci tvořit sny a nevšimli si, že jejich vlastní životy se mění v noční můru. Skvělý film.

Otrok Will Smith utíká za svobodou a za svou rodinou. Čekají ho bažiny plné nebezpečí a na záda mu dýchá Ben Foster. Touha po svobodě je ale silnější než všechny překážky, které ho čekají. Potenciálně zajímavé historické drama sice nabídne pár vcelku výpravných scén a solidní akci, ale audiovizuálně jde o bez přehánění odpudivou podívanou, která s postupem času víc a víc nudí a ke konci už regulérně otravuje. Antoine Fuqua by se měl držet akčních filmů a krotit svoje ambice. Na tohle nemá.

James Cameron opět ukázal Hollywoodu, kdo je král filmových blockbusterů. Jeho druhý Avatar je i přes tříhodinovou stopáž zábavná podívaná od začátku až do konce, která v ideálním tempu dávkuje dech beroucí audiovizuál a osobní příběhy starých i nových hrdinů. Pandora je snad ještě krásnější než minule, nováčci sympatičtí a Cameron udržuje tempo od začátku do konce bez jediného zaškobrtnutí. A po třinácti letech ukazuje, že je pořád o velký kus dál než většina hollywoodských filmařů.

Parta zabijáků se rozhodla zkazit Vánoce rozhádané rodině a zachránit je může jen Santa Claus. A tenhle pupkatý vousáč se rozhodně násilí nebojí. Tommy Wirkola se sice ve svém akčňáku trošku pomalu rozjíždí a možná si až příliš hraje s žánry a vánočními klišé, ale včas zvládne přeřadit do módu, v jakém ho máme rádi. David Harbour je tu evidentně ve svém živlu, akční scény jsou plné nápadů a přehledně natočené, humor černočerný a odkazy na Sám doma a Smrtonosnou past taky potěší. Ideální alternativa k Popelce.